Zmatení citů

09.09.2024

Autora jsem před čtením vůbec neznal, proto jsem nevěděl, co od knihy mohu očekávat. Byl jsem ale velmi příjemně překvapen. Styl psaní je velmi propracovaný, autor si umí hrát s jazykem, metaforami a dokonale se mu daří vystihnout lidské emoce. Nevím, do jaké míry se autor nechal inspirovat svým životem (protože emoční zaujatost je velmi znatelná), každopádně všechny postavy jsou popsány velmi lidsky a uvěřitelně, dokonce se o ně čtenář zajímá, ačkoliv je ne vždy dokáže pochopit. Všechny povídky jsou odlišné, nicméně je spojuje "emoční neodkladnost" a i jistá dávka hysterie. Autor se věnuje dopodrobna každé emoci a prostředí, a přesto stránky mizí samy. Je pro něj taky typické, že čtenáře zcela stáhne do "víru příběhu", a pak ho jen tak pustí, zcela nepřipraveného.

Amok - 5/5 - velmi silná povídka s velmi náročným tématem a problematikou
Dopis neznámé - 4/5 - nápad není příliš originální, ale zpracování ojedinělé a velmi srdceryvné
Zmatení citů - 4/5 - líbilo se mi vše, jen jsem doufal, že se konec ubere jiným směrem
Čtyřiadvacet hodin - 5/5 - téma závislosti velmi dobře zpracováno
Šachová novela - 5/5 - skvělé postavy, ale i prostředí - závěr byl bravurní!!

26.01.2023

Červená knihovna. Slaboduchá zápletka a neustálé a otravné líčení, kterak hrdina niterně trpí... (asi jako já při čtení).
To, co Remarque dokázal jednou větou, Zweig neumí ani na padesáti stranách.

20.02.2022

Jak tady někdo psal, je to skutečně vybroušené dílo. Každé slovo je tak přesné a vystihující, že by se nedalo ničím nahradit. Vášeň je zde popsaná na hraně patosu, ale přeci k němu nesklouzne. Mistrné dílo.

09.02.2022

S natolik stylisticky (a ostatně i obsahově) vybroušenou literaturou jsem se dlouho nesetkal. Pan Zweig ve svých povídkách uplatňuje vášnivý, květnatý jazyk napumpovaný poetismy a epitetony, je schopen ústy hlavního hrdiny popisovat hvězdnou oblohu na třech stranách s těmy nejrozmanitějšími přídavnými jmény, a přesto text působí lehce a je přímo strhující, dokonce jsem byl často napjatý jako při čtení nějákého thrilleru. Domnívám se, že příčinou musí být vášeň, kterou Zweig protkává každou větu. Všechny povídky jsou totiž především povídkami o vášni: o nenávistné vášni, romantické vášni, patologické vášni. V povídkách jsou tyto boužlivé city popsány tak mistrně, že čtenáře nevyhnutelně strhávají s sebou. Může za to i hluboký, "ponorový" vhled do duše postav. Ve Zweigovy se nezapře psycholog, přesněji psychoanalytik, koneckonců pro něj byla jistě velmi inspirující jeho známost se Sigmundem Freudem. Své příběhy nechává gradovat úměrně tomu, jak se z rukou vymyká vášeň postav příběhů, jejich zmatení citů. A právě ve chvílích jejich duševní entropie se čtenáři odhaluje nezměrná duševní hloubka, trojrozměrná, radostná i temná. A čtenáři musí být jasné, že mu Zweig ve svých povídkách ukázal člověka.

09.10.2020

Kniha je úžasná, dechberoucí, poetická, vtahující...popisuje dokonale obsesivní zamilovanost, destruktivní idealizování si milovaného, posedlost... především novely Dopis neznámé a Zmatení citů. Jedna z nejlepších knih vůbec.

04.07.2020

Moc nezaujalo, vyjma Šachové novely, tedy výrazně nejmladší ze zařazených povídek - druhoválečná, výborná. Ani Amok na mě nijak nezapůsobil, o ostatních nemluvě. Různé pohledy na nemoc, smrt, sebevraždu, depresi, trochu občas střižené dobou koloniální a transatlantickou parníkovou dopravou.

Dost mne naštvalo, že ani Odeon, v této edici klasiků, nemá na korektora, schopného korektora...

12.06.2020

Soubor novel, kde je společným jmenovatelem vášeň v destruktivním smyslu slova. Tematicky i časově se vymyká legendární Šachová novela napsaná již za 2. světové války. Při čtení jsem měl před sebou Rudolfa Hrušínského, který Čentoviče 2x geniálně ztvárnil.

01.02.2020

Pět novel se společnými rysy, jimiž jsou láska, cit, opojení, (ne)pochopení a utrpení. Pět novel, které mají společný styl vyprávění minulosti skrz přítomného uvaděče. Sáhl jsem po nich v očekávání prostších textů, ale tak prosté zase nebyly. Naopak, jsou prodchnuté sentimentem a emocemi natolik, že je budete milovat a budete se v nich ztrácet, ale občas je budete také nenávidět a zatracovat...

Menší nastínění obsahu:
AMOK - během plavby zaoceánské lodi se setkávají dva muži. Jeden z nich vypráví druhému svůj příběh. Příběh lékaře, který se nechal unést dychtivostí a nepopsatelnou touhou po ženě, jíž nikdy nemohl mít. Jeho zběsilé pronásledování dovádí vznešenou ženu k radikálnímu řešení. Nyní utíká před svou vinou. (5*)
DOPIS NEZNÁMÉ - mladý elegán a svůdník, žijící bezstarostným bohémským životem, dostává jednoho dne dopis. 20 stran popsaných archů od neznámé ženy. Ponoří se do vyprávění, v němž se až s děsivou přesností zrcadlí jeho život. Přesto nežije na řádcích sám, ale společně s neznámou a její zpovědí a vyznáním. (4*)
ZMATENÍ CITŮ - mladý student potkává na univerzitě postaršího profesora literatury. Je opojen jeho výklady a znalostmi natolik, že mu naprosto podléhá. Čím jsou si blíže, tím více vystupuje na povrch profesorova rozdvojená osobnost. Mladík, oddaný profesorovi a milujíc jej, však trpí jeho střídavým nevysvětlitelným chováním. Začne proto inklinovat k jeho mladé ženě. V tu chvíli je na čase vyzradit tajemství. (4*)
ČTYŘIADVACET HODIN - z hotelu pláchne jedné noci vdaná žena s mladším mužem a po sobě zanechá manžela a dvě děti. Hosté sesedají ve vášnivou debatu, ve které hledají odůvodnění jejího činu. Obhajoba jednoho z hostů zapříčiní zpověď staré dámy, dávno zapomenutou a přešlou minulost, ve které propadla citům k cizímu muži natolik, že je jako jediná schopna pochopit a vysvětlit její pohnutky. (3*)
ŠACHOVÁ NOVELA - na palubě zaoceánské lodi se objevuje světově známý šachový velmistr, jež je vyzván cestujícími ke společné hře. Do hry se vloží neznámý muž, který zapříčiní svou znalostí remízu před jistou prohrou. Ohromení cestující uspořádají hru těchto dvou velikánů, avšak před jejím započetím zjišťuje jeden z nich, jaká děsivá minulost a utrpení předchází znalostem onoho neznámého muže. (4*)

Všeříkající komentář: mirektrubak

28.06.2019

Ne nadarmo je Stefan Zweig považován za klasika světové literatury. Tahle sbírka novel je dle mého skvost literatury. Stefan Zweig umí dlouhé a podrobné popisy vnitřních pocitů u hlavních hrdinů, které v literatuře vyhledávám. Díky téhle sbírce a románu Netrpělivost srdce se zařazuje mezi mé oblíbené spisovatele.

06.08.2018

Kdyby naši planetu chtěla prozkoumat inteligentní civilizace z jiné galaxie a snažila se o nás něco zjistit čtením pěti povídek z této knihy, nutně by musela dojít k názoru, že láska je něco, čemu je nezbytně nutné se vyhnout, něco, co deformuje naše životy až nesnesitelně a dohání nás k absolutní beznaději.
Zweig nás totiž provádí tím nejtemnějším, nejhlubším z nás. Na příkladech katastrofálně nezvládnutých hnutí citů ukazuje ty podoby mezilidských vztahů, které jsou velmi často součástí nás samých. A byť se to v našich reálných životech obvykle projevuje v mnohem méně extrémní podobě, civilizovaněji, tak si myslím, že bychom neudělali dobře, kdybychom ke čtení přistupovali s pocitem, že se nás popisované děje netýkají, že se pouze noříme do panoptika bizarních postav. Já jsem tedy něco z vášní antihrdinů v sobě našel; proto je mi čtení podobných knih užitečné, můžu v sobě cosi identifikovat a pak proti tomu bojovat, i když to v sobě objevím v nějaké zárodečné, latentní podobě. Protože baobaby se musejí trhat, dokud jsou malé, jak dobře víme, jinak nás přerostou a roztrhají nám celý svět.

Možná ještě slovíčko k použité terminologii. Kdybych měl po dočtení říct, o čem novely jsou, řekl bych že o lásce. O odvrácené straně lásky. Jenže – když si tady nad tím tak mudruju – tak se mi spíš zdá, že jsou o absenci lásky. O tom, když lásku (ve smyslu citu, který nás nutí vystoupit ze sebe směrem k druhému) nahradíme totálním soustředěním na své vlastní pocity. Když nepěstujeme vztah s někým, ale vztah k někomu. Posedlost a zaujetí, určitě. Láska? Neřekl bych.

Stydím se to tady přiznat, ale jednalo se – v mém pokročilém věku – o moje první setkání s dílem Stefana Zweiga. A byl jsem spokojen, jeho styl se mi moc líbil. Dneska už se asi píše jinak, každému to nemusí sedět, chápu, ale mně to pomalejší tempo vyhovovalo. A ty sugestivní popisy vnitřního boje! Dechberoucí literární zážitek, zase jednou.

27.02.2018

Už, už jsem chtěl dát hodnocení nižší, dokonce jsem chtěl napsat, že příběhy jsou předvídatelné (což do jisté míry po přečtení několika stránek jsou), ale je to tak brilantní řemeslná spisovatelská práce, že nelze hodnotit níže.

20.12.2017

V klasikách si libuji, takže ani Zweig se nevyhnul mé knihovně. Každopádně i tento příběh, je tématem a příběhem velmi zajímavým a na tehdejší dobu zvláště, také patří mezi mé oblíbené, nikoliv nejoblíbenější. Novela známého rakouského spisovatele vychází spíše ze stanovisek starších, kdy homosexualita byla brána jako něco podivného, hlavně jako vážná odporná choroba, přesto ale hrdina této novely, gay, vyznívá jako postava kladná. Mladý muž student, který je poslán studovat do Německa, kde ho zaujme výuka profesora filologie, s profesorem se začíná více a více sbližovat a mimo jiné samotný profesor mladého studenta nechává u sebe ubytovat. V Příběhu figuruje i profesorova žena. Děj je plný zvratů, kdy profesor mizí na tzv. výlety a hádka mezi studentem a jeho doslova milovaným profesorem vyvolá u studenta rozporuplné pocity, opije se a s jeho ženou má pohlavní styk. Vše profesorovi přizná, když hodlá ukončit studium a odjet pryč, ten mu na oplátku vypráví svůj životní příběh a vysvětlí mu, jak se kvůli studentovi profesor trápil a ničil, jelikož je homosexuál a svoje sexuální potřeby si musel naplnit při nečekaných výletech. Se svým profesorem se již nikdy nesetkají a později se i ze studenta stává poté také profesor. Styl vyprávění příběhu nemusí sednout každému čtenáři, Zweig byl geniální ve svém psaní. Příběhu nechybí nic, mnoho zápletek a nečekaných zvratů. Klasika jak má být

12.12.2017

T. S. Eliot kdysi prohlásil, že autor který nedokázal čtenáři změnit empatii nedokázal nic.
Lépe tyto tři Zweigovi novely těžko charakterizovat. Nejen že vám díky pozoruhodným příběhům a vzplanutí vášní změní pohled na zoufalství, city a lásku. Svým až minimalistickým, ale geniálně vybroušeným stylem, se mu daří naši empatii přímo redefinovat. Jako by se svým perem dokázal propsat až k horoucí podstatě lidské vášně, touhy a lásky.
Text má však jako stará jabloň neotřesitelný základ, takže byť je ověšen šťavnatými jablky metafor a přiorovnání a neustále je zmítán vichřicí vášně a citů, víte, že se nevyvrátí a příběh se díky mistrovskému stylu nezbortí ani nerozbředne.
Zweigovi patří má nejhlubší poklona a moc se těším na nějakou jeho další věc.

PS: Komentář se vztahuje především k prvním dvoum novelám v knize, v novele Šachová partii je šílenství pojmuto jinak a autor zde rozehrává spíše své psychologické, neméně působivé, housle, které ostatně přinejmenším sekundují v každé části knihy.