Zmije a křídla noci
Carissa Broadbent
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/551190/bmid_zmije-a-kridla-noci.jpg
4
519
519
Koruny Nyaxie série
1. díl >
Zakázaná láska chutná po krvi! Upíří fantasy, která si podmanila miliony čtenářů. Oraya si vydobyla místo ve světě, který ji chce zabít. Aby adoptovaná lidská dcera upírského krále přestala být pro ostatní jen kořistí, musí se zúčastnit Kejari: legendárního turnaje bohyně smrti. Spojenectví s tajemným upírem Raihnem může naklonit misky vah na její stranu, ale také ji může zničit. Je to nemilosrdný zabiják, nepřítel koruny jejího otce... a její největší konkurent. Ještě víc však Orayu děsí to, jak neodolatelně ji přitahuje. V tomto království totiž není nic víc smrtícího než láska.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno:
2024
,
CooBoo
Originální název:
The Serpent and the Wings of Night, 2022
více info...
Přidat komentář
Trochu temnější fantasy, ale čtivá, zajímavá. Konec napínavý a za mě nečekaný. Romantika taky byla - já jsem spokojená. Druhý díl si určitě přečtu.
Tuhle knihu jsem četla s pár dalšími lidmi v rámci společného čtení, a dost se opakoval tento názor. JE TO NUDA! Absolutně jsem se nemohla začíst, autorka vůbec nevysvětlovala fungování světa, všechno se NĚJAK odněkud vzalo a NĚJAK to fungovalo. No, já spokojená teda nebyla a v YA fantasy jsem se podobně nudila jen u Krutého prince. Obojí je fakt za mě zklamání v tomhle roce, bohužel.
3,5
Fantasy, kde nechybí upíři a je to na způsob Hunger games? Hned jak jsem to zjistila, tak jsem věděla, že tahle kniha mě nesmí minout. Akorát trvalo dlouho, než jsem se k ní dostala.
U prvního dílu fantasy jsem zvyklá, že je pomalejší začátek a chvíli může trvat, než se začtu, ale tady to trvalo skoro do půlky knihy, takže přes 200 stran. Měla jsem z toho začátku smíšené pocity. Cítila jsem, že jsem se do čtení neponořila, jak bych čekala, ale zároveň jsem to nechtěla odložit, protože mě zajímaly některé věci. Tak jsem četla dál a jsem za to ráda, protože pak se to najednou zlomilo, já se začetla a vydrželo mi to až do konce.
Ve světě jsem se trochu ztrácela, v některých druzích upírů a tak. Nebyly vysvětlené rozdíly mezi nimi, a až po půlce jsem se dozvěděla, že na konci jsou vysvětlené nějaké pojmy. (To je pro ty, kdo se teprve chystají, tak aby věděli a koukli, pomůže vám to)
Je to drsné, krvavé a jakmile se to pro mě rozjelo, tak jsem otáčela stránku za stránkou, až jsem se dostala na konec. Líbilo se mi pozorovat ty dva, jak se snaží o druhém zjistit vše co se dá a co by mohlo být užitečné, ale zároveň neprozradit nic na sebe. Po nějaké chvíli už to nešlo a bylo jasné, že si oba uvědomují,že pokud na to přijde, tak nedokážou toho druhého zabít. Celkem jsem tipovala jak to skončí – když v turnaji může zvítězit jen jeden, tak jak to udělají – a tedy něco jsem neodhadla a byla jsem překvapená.
Na druhý díl, který má vyjít začátkem roku 2025, se těším a určitě si ho přečtu. Věřím, že tentokrát mě to chytne hned od začátku
Slabé. Ušlo to, dokud si hrdinka nezačala zdlouhavě povídat sama se sebou a nešpekulovala nad hloupostma, které se často opakovaly.
Upíři v kombinaci s Hunger Games? Rozhodně beru. Bohužel kvůli tomuto srovnání jsem asi měla příliš velká očekávání.
Oraya, adoptovaná lidská dcera upířího krále, vstoupí do legendárního turnaje Kejari, kde si vítěz může přát cokoliv a bohyně mu to splní. Oraya chce požádat o přeměnu v upírku. Turnaj je ale krvelačný a aby přežila, musí se spojit s nepřítelem rodu svého adoptivního otce, Raihnem. Musí tak začít bojovat nejen o přežití, ale i o své srdce.
Kniha má rozhodně svá pozitiva. Upíři jsou zde nebezpečné stvůry, které neváhají zabíjet, autorka nešetří krvavými popisy a drsnými scénami.
Oraya je tvrdá, připravená bojovat a nebojí se riskovat. Raihn má v sobě sílu i jistou citlivost a je odhodlaný dosáhnout svého cíle. Chemie mezi Orayou a Raihnem funguje dobře. Chaotická Mische je skvělým odlehčením.
Většina zvratů se dá do určité míry očekávat, ale nemyslím si, že konec musí být nutně šokující, aby byl dobrý, takže to tolik za negativum nepovažuji.
Negativem však je, že kniha působí příliš povrchně. Svět je očividně promyšlený a detailní, ale v knize se o jeho fungování a historii moc nedozvíme. Mnoho postav vypadá potenciálně zajímavě, ale jen se na chvíli mihnou a zmizí dřív, než si k nim čtenář udělá vztah.
Za největší mínus považuji zkoušky turnaje. Popis, ač květnatý, neměl zkrátka dostatečnou hloubku. Turnaj jsem neprožívala, netrpěla jsem s hrdinkou, nebojovala jsem s ní o život. Možná by knize víc prospěla er forma.
A drobnost, která sice neurčuje hodnocení, ale musím ji zmínit. Ačkoliv jsem v menšině, obálka se mi nelíbí. Základ je zajímavý, ale mám nutkání hledat hadovi hlavu a štve mě, že tam není. :D
Lesklý nápis se mi navíc během čtení z velké části sloupl, což je docela mrzuté.
Ještě se rozhoduji, jestli dám dalšímu dílu šanci.
*Někomu se může hodit info, že je na konci glosář, já to vždycky zjistím až po dočtení.
Kniha, po které pokukuji už od té doby co vyšla, ale bála jsem se, že mě neosloví. No... Opak je pravdou.
Oraya je lidská dívka ve světě upírů, a dost tvrdá holka, která se nebojí pustit do turnaje Kejari s dalšími padesáti upíry v uzavřeném Měsíčním paláci. Kejari je totiž krutý turnaj skládající se z pěti zkoušek, jeden vítěz získá jakýkoli dar od bohyně Nyaxie. Oraya se ovšem setkavá s upírem Raihnem, který patří k Rhisanům. Úhlavním nepřátelům Hiájů, ke kterým Oraya patří. A chtě nechtě s ním musí uzavřít spojenectví. Jenže netuší, co všechno spojenectví stojí. A válka mezi Hiáji a Rhisany nabírá na síle.
Objevují se i různé zrůdy, se kterými se Oraya musí během turnaje vypořádat. Démony různých druhů a vzhledů, obrovské kočky s rudýma očima nebo Peklodlaci, masivní, hrbatí vlci se zářivě bílou srstí, ze které stoupají oblaka tmy.
Kniha se četla skvěle. V každé kapitole se něco dělo a postavy se vyvíjeli a akce bylo víc než dost. Závěr dílu byl víc, než překvapivý. Nenapadlo mě, že by se mohl příběh dál vyvíjet takto...
Líbil se mi ten temný, drsný svět plný špičatých zubů, křídel a pachu krve. V období Halloweenu a dušiček ideální čtení.
Postavy v knize – upíři – jsou zlověstní, krutí a přes mrtvoly si půjdou, aby dosáhli toho, co chtějí. Upíři spolu bojují na život a na smrt kvůli moci, kterou mohou získat. Je mezi nimi však jeden člověk, dívka, která má za cíl je všechny porazit.
Moc se mi líbil popis světa, ve kterém se děj odehrával. V knížce bylo hodně akce, ještě aby ne, vzhledem k tématu upířích zabijáckých her, ale zároveň nemůžu říct, že by kniha měla rychlý spád děje. Naopak mě přišla svým způsobem filozofická? Nebo jak to říct. Prostě zde byl i prostor k zamyšlení se.
Já jsem úplně ten zvrat, který se stal, nečekala, takže jsem byla i v šoku z několika věcí. Líbila se mi energie mezi hlavními postavami do určitého bodu, pak jsem byla i mírně naštvaná. Možná trochu víc než mírně, prostě ve mně kniha vyvolala hodně emocí, přečetla jsem ji rychle, nemám důvod, proč nehodnotit 5/5.
Tak toto je ovšem velke mile prekvapení!!!
Naprosto skvěly sloh, nikde zadne opakování vzdechu a vydechu na sexy nebezpečného drsnaka:-DDDD
Hrdinka je konečne normalni uvěřitelna holka!
Jo to si přečtěte!
(SPOILER)
Tato kniha, mě totálně uhranula svou nádhernou obálkou. Fantasy miluju, hlavně to kde se vyskytují upíři takže volba byla jasná, tohle prostě musím přečíst. Ovšem když jsem číst začala, tak jsem si říkala a jéje po čem jsem to sáhla tohle asi nebude úplně ono. Do strany 50 jsem se s tím vážně prala abych vůbec četla dál, nějak mě to do té doby nezaujalo. Naštěstí se to po zahájení Kejari prolomilo a v tu chvíli mě kniha začala opravdu bavit. Vykreslení světa bylo popsané hezky, glosář byl opravdu detailně popsaný což bylo za mě fajn.
Oraya se mi líbila, hlavně v tom jak byla skvěle vycvičená na to že byla pouze člověk. Tam kde vyrůstala musela být opatrná, nikomu nevěřit a hlavně být pořád ve střehu. Raihn mě samozřejmě hned okouzlil a vážně jsem si ho oblíbila. K Oraye se choval moc hezky po celou dobu a jeho charakter byl opravdu super. Ovšem na konci se toho semlelo tolik, že jsem vlastně nevěděla co se to k čertu vlastně děje a kdo je tedy ten hodný nebo zlý nebo cože. Nakonec dávám knize čtyři hvězdy, hlavně díky tomu Kejari, které tedy bylo popsané božsky. Jsem zvědavá co se bude odehrávat v díle dalším. Jinak mi tedy úplně nesedli křídla u upírů to mi tam trochu vadilo.
Z knihy:
- Strach je jen přehlídka fyzických reakcí.
- „Dělá tvrďáka, ale někoho potřebuje. A ty se mu líbíš."
Kdepak nelíbím chtěla jsem jí říct. Neměla bych se mu líbit. To
nejhorší, co by mohl udělat, je dovolit, abych se mu líbila.
- Já toho muže budu muset zabít. A nevím jestli to dokážu.
- „Ty se mě pořád bojíš? I po tom všem? Do prdele, já nejsem
žádný zvíře, Orayo,"
- Některé okamžiky během pár vteřin vyprchají, zatímco jiné se
mu nesmazatelně otisknou do duše.
Nebudeme si hrát na to, že tohle je kniha, nad kterou se budete zamýšlet ještě několik týdnů po přečtení. Ale pokud hledáte příjemnou oddechovku, máte rádi upíry a nevadí vám taková ta love-hate romance, tak se do Zmije a křídla noci klidně pusťte a nebudete zklamaní.
Autorka nám tu představuje svět, ve kterém vládnou upíři a lidskou dívku, kterou před lety upírský král zachránil z trosek jejího domu a vychoval ji k obrazu svému. Jelikož však Oraya stále žije ve strachu, protože je jen člověk obklopený upíry, zúčastní se Kejari, brutální soutěže, kde vítězi bohyně Nyaxia splní jakékoliv přání. Oraya se chce samozřejmě stát upírem a stát po boku svého upířího otce (ne, nejde, aby jí pouze přeměnil, protože ne vždy přeměna v upíra končí dobře). No a pak tu máme dalšího soutěžícího, Raihna, který však patří do klanu znepřátelených upírů. Ale i tak se s Orayou spojí, aby společně překonali zkoušky Kejari. Problém je v tom, že soutěž může mít pouze jednoho vítěze...
Asi je všem jasné, kam tohle jejich spojenectví povede. Pokud vám však vadí přehnané postelové scény, tak u téhle knihy se moc bát nemusíte. Ano, něco tam je, ale rozhodně to není nějak přehnané a celkem to zapadá do děje. A konec knihy má dobrý zvrat. Protože celou dobu si říkáte, že za tím vztahem Orayi a upířího krále je něco víc a pravdu se dozvíme skoro až na konci knihy. Do pokračování se určitě pustím, protože mě zápletka zaujala a konec první knihy celkem dobře ukázal, kam se děj nejspíš bude posouvat a mě zajímá, jak to mezi Orayou a Raihnem bude dál.
Chvíli mi trvalo, než jsem knize přišla na chuť. Ani nevím, zda to bylo pro mě krapet zmatečným úvodem, kdy jsem se ztrácela v upířích rodech (moc jsem nechápala vztahy mezi nimi), nebo tím že mi hl. hrdinka charakterově úplně nepadla do oka. Ačkoliv to naprosto chápu a vlastně je dost obdivuhodné, že autorka dokázala skoro celou knihu zachovávat charakter, který byl značně ovlivněn její výchovou (upír = hrozba), musím říct, že mi to občas lezlo krkem.
Jak říkám, sice to naprosto chápu, ale na mě toho bylo v první polovině až moc. Některé scény mi to krapet kazilo.
Co se mi naopak hodně líbilo, bylo Kejari. Celkově mě turnaj hodně bavil tím, jak byl brutální. Neočekávané zkoušky, nejistota zda účastníci přežijí při čekání do další zkoušky,.. To se opravdu povedlo.
Konec jsem tak trochu očekávala a tak to pro mě nebylo úplně wow. Naopak mám trochu obavy, v jakém duchu budou další díly. Upřímně budu doufat, že to autorka příliš nezkomplikuje, protože bych řekla, že tím ten příběh dost pokazí.
Další díl si určitě přečtu, jakmile budu mít možnost a jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál.
Vadilo mi tam toľko vecí, že ani neviem kde začať a či má zmysel to rozpisovať. Ale bavilo ma to a to asi nakoniec stačí. Rýchlo prečítané, chyby odpustené. Nenáročné, oddychové čítanie. S privretými očami 4 hviezdy, idem na pokračovacie.
(SPOILER)
K téhle knize jsem se dostala čirou náhodou a o to více mě mile překvapila.
Svět a i samotný příběh se mi moc líbil.
Hlavní postava byla zajímavá a sympatická.
Nejvíc jsem si oblíbila Vincenta, který tedy rozhodně nebyl svatý, ale líbilo se mi vykreslení vztahu otec-dcera, kde bylo zřejmé jak mu na ni záleží, přestože ostatní lidi pro něj neměli žádnou cenu.
Raihn mě až tolik nezaujal, ze začátku jsem si říkala, že mi na něm něco nesedí a pak ten konec? Jako čekala jsem všechno možné, ale rozhodně ne takovou zradu a že hlavní postavě zabije otce (přestože moc dobře věděl, jak ho má přes to všechno ráda) to byl už vážně vrchol.
Tak ani já jsem neodolala. A musím říct, že to bylo skvělé.
Líbilo se mi jak jsou tady upíři vykresleni. Krvelačná stvoření, kterých bychom se měli bát. Líbilo se mi, že se to celé točí kolem nich a jejich nadvlády, klanů, politiky,...
Co se týče Orayi tak tu jsem si oblíbila. Líbilo se mi jak uvažuje a co všechno v průběhu knihy dělala. Moc se mi líbil její vztah s Vincentem. Autorka to moc pěkně vykreslila. Co se týče Raihna tak toho jsem si skoro hned zamilovala. Líbilo se mi jak se vyvíjel jeho vztah s Orayou. Ti dva jsou skvělá dvojka.
Děj byl hodně povedený. Autorka si s tím krásně vyhrála. Konec byl za mě skvělý. Smrt, kterou jsem nečekala a následné události byly za mě wow.
Navíc oceňuji i slovník na konci. Chytrý nápad. Označení ,,upíří Hunger games" sedí naprosot přesně. Moc se těším na další díl, protože nutně pořebuji pokračování. Toto můžu rozhodně jenom doporučit.
Klasická romantasy, která nepřináší žádný průlom v žánru, ale naplňuje očekávání v romantické lince. Co zde nefunguje jsou "akční" nebo tedy bojové scény - jsou nedomyšlené, nevěrohodné. Trošku propracovanější prostředí by taky potěšilo. Ale zase neurazí a určitě pohodově pomůže vyplnit čas čekání na další díly dalších rozepsaných sérií.
Na to jaký to má ohlas, se mi to nečetlo vůbec snadno. Do půlky jsem ani nevěděla co přesně čtu. Za mě ztráta času.
Tohle bylo boží, nenudila jsem se ani chviličku. Rozhodně bude patřit mezi top čtení letošního roku.
Vážně mám asi ráda hate to love, protože tohle mi sedlo víc než jsem čekala. Křídla mi trochu připomínala problematiku Ilirijců, takže sympatie vzrostly velmi rychle. Jen škoda, že není hned k mání druhý díl, celkem mě zajímá jak si Zmije povede dál.
Já nevím... Očekávání jsem měla docela velké, protože kolem knihy byl velký hype. Do 3/4 jsem se docela nudila, než přišel závěr zkoušek a s tím i velký zvrat. Ten mi nakonec docela zlepšil dojem z knihy, ale pořád to u mě není na 4*.
Štítky knihy
sex upíři magie erotika intriky násilí romantika pro dospívající mládež (young adult) bojovníci vampyrismus romantasyAutorovy další knížky
| 2024 |  Zmije a křídla noci |
| 2024 | Veštkyňa a dobyvateľ |
| 2025 |  Popel a hvězdami prokletý král |
knihy o upíroch som čítala už asi dosť dávno a to boli všetky romantické, no táto teda romantická nie je, aj keď je tam zamilovaná linka, ale jej podstata príde až na záver
tento príbeh je krutý, surový, drsný, temný, no hlavne krvavý, lebo veď ... upíri ... tej krvi a zabíjania je tam teda fakt dosť
každých 100 rokov sa v krajine ovládanej upírmi odohráva turnaj o prežitie a víťaz môže hlavnú bohyňu požiadať o čokoľvek, ona to splní ... takto sa k moci dostal aj Orayin otec, teda nie pokrvný, ale ten, čo ju vychoval ... upír, vychoval a vycvičil ľudské dievča a ona chce výhrou žiadať premenu na upíra /lebo spôsob, ako ho my poznáme, neprežije skoro nik/ ... poviete si, ako by človek mohol poraziť tlupu upírov, ktorým ide o výhru, ktorí sa živia /aj/ ľudskou krvou, trochu pritiahnuté za vlasy, ale veď predsa celý ten príbeh je taký, proste fantasy
lenže napísané a spracované to bolo perfektne, všetkému som uverila, len škoda, že autorka viac nerozviedla, ako ten svet presne fungoval, lebo tam boli aj ľudia, aj upíri, ako proste spolu fungovali, ako to, že ich všetkých nepozabíjali, ako to celé vzniklo a tak ďalej ....
záver knihy bol aj s waw efektom, čo sa tam udialo, čo sa prezradilo, kto koho zradil a čo je vlastne vo veci .... no a hlavne, kto to prežil, lebo veď to bola podstata turnaja
som rada, že pokračovanie mám hneď k dispozícii ...