Zmije a křídla noci
Carissa Broadbent
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/551190/bmid_zmije-a-kridla-noci.jpg
4
520
520
Koruny Nyaxie série
1. díl >
Zakázaná láska chutná po krvi! Upíří fantasy, která si podmanila miliony čtenářů. Oraya si vydobyla místo ve světě, který ji chce zabít. Aby adoptovaná lidská dcera upírského krále přestala být pro ostatní jen kořistí, musí se zúčastnit Kejari: legendárního turnaje bohyně smrti. Spojenectví s tajemným upírem Raihnem může naklonit misky vah na její stranu, ale také ji může zničit. Je to nemilosrdný zabiják, nepřítel koruny jejího otce... a její největší konkurent. Ještě víc však Orayu děsí to, jak neodolatelně ji přitahuje. V tomto království totiž není nic víc smrtícího než láska.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno:
2024
,
CooBoo
Originální název:
The Serpent and the Wings of Night, 2022
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) No. Tak som rozmýšľala, že mám dojem (ak teda z rôznych iných komentárov, knih) že na tie ženské hrdinky sme také dosť prísne. Ja určite. Niektoré mi lezú na nervy lebo veľa riešia/málo riešia, sú organizované priveľmi/nerozhodné, majú tie otravné vnútorné monológy/nemajú emócie... tu som sa tiež trošku zasekla, že ale, zrazu Raihn mi je vo všetkom sympatický a Oraya je nedôvercivá, potom zase zahodí "svoj sen" kvôli chlapovi, potom je zas viac vojak ako priateľka, no proste furt dačo. A chlap zas z toho vyšiel ako tajomný, ochranársky, obetavý, starostlivý, sexi... U Orayi sa mi páčil ten vývin, ten jej rozlet, múdrosť, cieľavedomosť, samozrejme aj popis jej boja, je to predsa hrdinka. Zaujímal ma aj Vincent a to ich "puto" a hlavne čo sa to tam dialo v tom ich svete. Raihn bol podozrivý. Áno samozrejme milý, sexi, kamoš, milenec...ale museli sme vedieť,že sa tam niečo pokazí. No prosím. A príbeh sa skončil a pritom sa zamotal. Tieto upírie tematiky ma kedysi brali trošku viac, nie je to úplne príbeh ktorý by som si vybrala viackrát, ale druhý diel si prečítam, napriek teda nie veľmi vážnym recenziám.
V první řadě musím říct, že jsem neměla vůbec v plánu knihu číst, ale po čtvrtém křídle jsem musela vyplnit to prázdno nějakou podobnou fantasy a stálo to za to, kniha se dobře čte, děj rychle plyne, popisy jsou takové akorát - vykreslí situaci, nenudí, popis arény a souboje je taky super. Zamilovala jsem si oba hlavní hrdiny. Podle toho jak autorka vykreslila Raihana tak bych si ho vzala domu a panečku!! Ten konec se povedl, takovej zvrat jsem nečekala ani náhodou. Těšim se na druhý díl, jelikož tam zůstala spousta nezodpovězených otázek a hlavně jsem zvědavá jak se vyvine vztah hlavních hrdinů.
(SPOILER)
Čtení mě bavilo. První jsem si ji pořídila v angličtině, ale písmenka jsou miniaturní a na to, abych se soustředila na překlad a ještě malá písmenka… tak jsem sáhla po české verzi.
Čtení mi utíkalo a někdy v půlce knihy jsem si říkala, ze nechci, aby kniha skončila. Četlo se to jedna báseň, někdy mi chyběly dialogy, dojmy a popisováni někdy bylo dlouhé, ale stále jsem se těšila, co bude na další straně. Konec jsem absolutně nečekala, Oraya je na konci nerozhodná, což ji nemám za zlé, ale zase co se tyče vztahu k Vincentovi, tam mi přišla slepá a nevím, jestli bych pro něj truchlila tak moc, jako ona, když vezmu, jaký byl ke světu celkově.
Každopádně jsem zvědavá na další díl a trochu se bojím, ze nebude tak dobrý, jako tento, když koukám na recenze
Tuhle knihu jsem si vybrala především kvůli všem těm úžasným recenzím, které se kolem ní šířily na Instagramu. A musím říct, že mě rozhodně nezklamala. Hlavní hrdinka mi výjimečně nebyla protivná, do romantického protějšku jsem se zamilova dřív než ona a s napětím jsem sledovala nevyzpytatený vývoj událostí. Konec dopadl trošku jinak, než jsem čekala a právě proto jsem zvědavá na to, jak si s tím autorka poradí v dalším díle, na který se už teď těším.
Neměla jsem žádná očekávání, hype šel mimo mě a ani jsem nevěděla, o čem to je. V první chvíli přišlo zklamání, jelikož upírské YA moc nemusím, a to obzvlášť po zkušenostech s nudnou Touhou a s odpudivou a bizarní Armentroutovou. O to víc jsem byla mile překvapena! Ani tak ne dějem (téměř jedna ku jedné kopírka Hunger games i s romantickou linkou), ale styl psaní, ten mi sedl maximálně. Je pravda, že systém božstev, pozadí světa a reálie byly matoucí a ztrácela jsem se. Ale ten aktuální upírský svět jako takový byl, zvlášť ve vztahu k "dobytku", vysoce uvěřitelný. Oraya mě absurdně bavila tím, jak svého otce milovala, ale jiné upíry bez váhání a s lehkostí zabíjela. Mische byla fajn kopírka Alice, jen škoda, že se tam pouze mihla. Vincent byl výborný. Raihn byl fajn. A ano, tahle romantická linka mi obrovsky sedla. Pozvolná, nenásilná, přirozená, nepřekážela ději. A když došlo k vyvrcholení, stálo to za to. Přirozenější a reálnější popis sexu jsem snad nikde jinde nečetla. Jinak, pokud máte načteno už nějakých pár YA, na ději vás nic nepřekvapí. Od začátku je jasné, kdo je Raihn, a po pár kapitolách i jak to skončí. Jenže i když to čekáte, i tak to ve vás zanechá pachuť hořkosti. Druhý díl si přečtu, zajímá mě, jestli autorka vykouzlí něco originálního nebo bude pokračovat v kopírování jiných děl.
Bylo to skvely. Akce od zacatku az do konce. Hlavni postavy nebyly otravny. Moc jsem jim fandila. Nechapu tady reakce na ten konec a Rhaina.Bylo to jasne od sameho zacatku,kdy si prohlizel ten obraz. Udelal v tu chvili to co musel. Moc se tesim na dalsi dil.
Strašně jsem se na tuhle krásku těšila a jsem tak ráda, že naprosto splnila má očekávání.
Autorka vás hned od první stránky hodí do děje, takže vám nezbyde nic než se jen rychle zorientovat, což mi upřímně dělalo lehce problém, protože tolik pojmů a jmen na mě bylo moc.
Nicméně po první kapitole už jsem byla v obraze a jakmile začal turnaj, nemohla jsem se odtrhnout. Oraya mi jako hrdinka sedla, byla rázná, vtipná, sebevědomá, ale i jemná a láskyplná. Byla přesně tou hrdinkou, do které se nejsnáze vcítíte.
No a Raihn... bože. Už dlouho jsem si hlavního hrdinu takhle nezamilovala. Nejen že je přitažlivý a tajemný, ale taky starostlivý, nesobecký a nápomocný. Během příběhu se postupně odkrývá ta jeho drsňacká slupka, pod kterou se nachází ještě úžasnější člověk.
Jeho vztah s Orayou byl uvěřitelný a plný vášně a lásky, opravdu jsem se culila při každé jejich slovní přestřelce. Milovala jsem jejich humor, jejich tréninky a jejich vztah, který se pomalu vyvíjel.
Celou dobu jsem si myslela, že dám celých 5, ale pak přišel konec a ten mě zklamal. Posledních dvacet stran jsem opravdu četla s pocitem, že se mi to nelíbí. Jsem zvědavá na druhý díl.
(SPOILER) Musím dát 4 hvězdičky, knihu jsem neustále odkládala, protože mě nebavila tolik jako jiné knihy. ALE musím uznat, že zvrat děje mě neskutečně šokoval! Ten konec?! CO TO BYLO? Jakože už dlouho jsem neuronila slzu, ale tahle kniha mě teda trochu zlomila srdce s tím koncem. Nečekala jsem to, ale vůbec. Určitě si přečtu druhý díl, chci vědět kam nás děj zavede.
Nějak jsem to nemohla dočíst, ne že by se mi to nelíbilo... Jen ... Nevím, chybělo tomu něco... Bylo to místy trochu zdlouhavé a pak najednou střih a na posledních 50 stránkách se stane snad vše. Každopádně jsem zvědavá na další díl a už teď mě štve, že není česky. Orayu jsem si zamilovala... Je silná a i když zraněná, má brnění a nepouští si lidi k tělu (ani upíry) tak snadno, věřila jsem jí to a vlastně se do jejich pocitů dokázala celkem snadno vžít. I její teď již manžel mi přirostl k srdci... Co na to říct, mám slabost pro beznadějně zamilované romantiky. Jsem zvědavá co bude dál... A to je super, když chci vědět víc, když mě kniha zaujme natolik, že mám potřebu číst hned další díl. To je vlastně i to co od knihy očekávám, takže za mě to nebylo vůbec špatné a užívala jsem si čtení. Nenáročné a oddechové, jen teda ten humbuk okolo mi přišel trochu moc a zbytečný... Možná knize trochu uškodil, protože má člověk hned větší očekávání.
Krásná, zase jinak pojatá upíří série. Moc se těším na další díly a moc chválím překladatelku.
(SPOILER)
Bohužel další letošní zklamání... přitom nápad nebyl opět špatný... achjo :-/
Máme tu svět ve kterém jsou dva druhy upírů (Hiajové a Rishani - to počeštění tomu fakt neprospívá, pardon) a lidé (neskutečné že?!). Hlavní hrdinka Oraya je lidské dítě, které si adoptuje Hiajský král Vincent, takže holka vyrůstá mezi upíry a Vincent ji samozřejmě učí jak přežít a hlavně ji připravuje na Kejari, legendární turnaj. V tomto turnaji nachází spojenectví s rishanským upírem Raihnem, do kterého se nakonec zamiluje. Jo a Oraya vyhraje ten turnaj... ale to jste asi čekali ne...?
Začátek, kde je popsáno jak Vincent Orayu najde se mi líbil, nevím proč jsem si myslela, že knížka bude z obou pohledů, jak jejího tak i Vincentova, bohužel není. Možná kdyby tam byl i jeho pohled mohlo to být zajímavější.
Problémů s knížkou mám hned několik:
1) Oraya je nudná a naprosto tupá - co řekne Vincent je pomalu svaté; Vincent má vždycky pravdu; ona nemá vlastní názor, pouze papouškuje to, co jí nakecá Vincent; je popisována jako drsňačka, která na ulicích běžně zabíjí upíry a ani se při tom nezapotí... ale při první příležitosti v Kejari málem umře; skoro celý život žije u upírského dvora ale absolutně netuší co se tam děje nebo co její otec dělá; nehledě na to, že když proběhne povstání tak ona nemá o ničem ani ponětí; na věty typu "Vincent by tohle nikdy neudělal" nebo "to by mi Vincent řekl" apod. jsem už fakt alergická protože je to pořád dokola, takovou zabedněnost jsem už dlouho neviděla...
2) O tom začátku jsem se už zmiňovala - nebyl špatný ale kdyby tam nebyl tak to taky ničemu neuškodí; tahle událost je totiž v knížce popsána hned několikrát.
3) Máme tu dva "zvraty", schválně používám uvozovky protože jsem na to přišla hned na začátku.
První zvrat - Vincent je Orayin biologický otec... Vysvětlím: Už jsem říkala, že v tom světě jsou lidé, no tak lidé nemají magické schopnosti, Oraya ji má (a hlavně Vincent ji má); navíc ji Vincent "našel" (rozumějte zničil celou vesnici a "náhodou" se objevil) na území Rishanů, jeho nepřátel; Oraya mu celou dobu tvrdí, že chce najít svou rodinu... no až na to, že její rodina už jaksi není že, to je mi ale náhodička...
Druhý zvrat - Raihn je Rishanský dědic... Oraya sama zmíní, že tyhle drby kolují. Vincent je Riajský dědic (jediný dědic); má schopnost jménem Asteris (tu mimochodem nemá nikdo jiný) a teď dámy a pánové ZVRAT století Raihn tu schopnost má taky! Navíc to je Rishan... Jako myslíte, že to hlavní hrdince hned dojde? Samozřejmě, že ne... Když na konci Raihn zabije Vincenta a Oraya dostane dědické znamení tak je ze všeho vypleštěná a teprve jí to dojde.
4) Celý turnaj Kejari je napsán naprosto nudně... autorka popisuje co dělají soutěžící mezi zkouškami ale jelikož popisuje to samé pořád dokola tak mě to absolutně nezajímalo; ty zkoušky měly být drsné ale jsou popsány opět nudně a pouze na pár stranách, evidentně si to autorka chtěla ve svém seznamu odškrtnout jako splněno a šla dál...
Na knížku jsem se těšila, doufala jsem, že to bude obří pecka když o tom všichni tak básnili ale bohužel, za mě to je naprosto promarněný potenciál... Jak říkám kdyby knížka byla ještě z pohledu Vincenta nebo klidně i Raihna tak by možná byla zajímavější.
Za mě 1,5* a další díl si nechám ujít.
(SPOILER)
Tak tohle bylo zatím překvapení roku! Milé překvapení. Neměla jsem od knihy žádná očekávání, snažím se ho nemít u všeho, co je tak virální na sítích, páč z toho většinou kouká zklamání. Nicméně tady to tak naštěstí nedopadlo.
Bavil mě svět, bavily mě hlavní postavy, bavila mě romantická linka. V podstatě nemám úplně co vyčíst, pořád se něco dělo. Jiskřeníčko jiskření mě tady extrémně bavilo, Raihn byl naprosto skvělý a Oraya (kupodivu) nebyla úplně pitomá nanynka. Bála jsem se jak to autorka na konci udělá vzhledem k tomu, že vítěz může být jen jeden že... No měla jsem pár nápadu (protože to přirovnávali k Hunger games), ale ani jeden se nevyplnil. :D Naštěstí, asi.
Na konci mě kniha trošku ztratila, protože jsem si tak nějak domyslela (ale je pravda, že těsně před odhalením) jak je to vlastně s Raihnem, proto nemá plný počet, ale na další díl se stejně těším. Doufám, že bude stejně čtivý a neztratí svoje kouzlo. A že se Raihn ani Oraya nějak prudce neodchýlí od svých charakterů. :)
Orayu si jako dítě vezme pod svá křídla upíří král (poté, co jí zmasakroval celou vesnici) a už od mala ji učí přežít ve světě, který ji chce sežrat (doslova). Její lidská schránka je prostě příliš křehká a upírům dost voní. Jasně, nabízí se přeměna, ale tu skoro nikdo nepřežije, takže se nakonec jako pravděpodobnější jeví vyhrát Kejari, klání, jehož vítězi splní bohyně smrti jedno přání. A Oraya si přeje stát se lovcem a přestat být kořistí, být rovnocennou dcerou svého adoptivního otce. Jenomže nejdřív musí zabít desítky upírů, kteří s ní do turnaje vstupují a kteří jsou mnohem silnější než ona. O to vychytralejší a lstivější musí být ona sama.
Vlastně je to takové upírské Hunger Games, které mi to připomínalo i v tom, jak není žádná volba v tomhle světě černobílá a nejste si teda jistí, na které straně je „dobro“. Ono vlastně žádné dobro možná ani není, možná je jen menší zlo. Obecně se tahle knížka s ničím nepáře (podobně jako třeba Nikdynoc), je krutá, hodně se v ní umírá, Oraya je trochu jako Mia ve smyslu, že si dost zažila a ví, že na slabost není místo. No a pak se do toho samozřejmě zamíchá hot romantika s Raihnem, proměněným badass upírem, se kterým dočasně uzavře spojenectví. Ta láska mezi nimi není vůbec naivní a snová, je to mnohem ostřejší, solidní hate to love, fakt to fungovalo parádně. Navíc je ústředním motivem hlavně v závěru, který byl krutě hustý a dost mě nalákal na další díl, protože ta dynamika je v té chvíli mezi nima skvěle nastavená.
Dynamické, krvavé, hot a top, jen už mě teda trochu otravují ty bichličky.
Svět nejsou jen květiny a sluníčko....
Pořád si říkám, že nesmím rozečíst sérii, dokud není celá!
Boje mezi - upíry, démony a bohy...
Oraya - neohrožená holka, která bojuje jako Rambo, pobije všechny upíry,
tak to mi fakt lezlo na nervy, i když se ukázalo, že je poloviční.
Raihn - Můj přítel. Můj nepřítel. Můj milenec. Můj věznitel. Král a otrok. Člověk a upír.
Jo !!!
Nenáviděl jsem upíry. A sedmdesát let jsem nenáviděl sám sebe, protože jsem se stal jedním z nich.“
Lidská dívka Oraya byla jako dítě zachráněna mocným upírem Vincentem, který ji vychová a naučí přežít v nebezpečném světě krvežíznivých bytostí. Aby se stala silnější, zúčastní se turnaje Kejari, kde musí poměřit své nabyté schopnosti s dalšími nebezpečnými upíry. A pokud se jí podaří zvítězit, bude stále ještě člověkem? Originální upíří fantasy, plná temnoty a nebezpečí. Jsem napnutá, co si pro nás autorka připraví v dalších dílech. Hodnotila bych 4,5*.
(SPOILER)
Od knihy jsem neměla žádná velká očekávání, přeci jen ten hype kolem ní je obrovský, a já jsem z takových knih vždy zklamaná.
Tentokrát jsem se vyhla i přečtení všech recenzí, abych si knihu přečetla s čistou hlavou, a musím říct, že to byla správná volba. Romantasy je žánr, který buď milujete nebo nenávidíte, také se buď povede a zůstane tam dostatečné množství fantasy prvků, a nebo nepovede a je to jen erotika s fantasy omáčkou.
Líbí se mi, když se v knize od začátku něco děje, což se tady povedlo na výbornou, rovnou nás autorka vtáhla do děje a celou dobu nepustila. Zajímavě pojala turnaj, kteří mnozí přirovnávali k Hunger games, což mi tedy nepřijde relevantní, vzhledem k tomu, že turnaj probíhá jinak a hlavně má několik částí. Víc mi to připomíná turnaje z mých oblíbených sérií jako je Skleněný trůn nebo Dvůr trnů a růží, k těmto sériím bych knihu přirovnala asi nejvíc, i když v nich nejsou upíři, ale jen vílí machové.
Hlavní hrdinka Oraya je lidská adoptovaná dcera upírského krále Vincenta, přijde Vám to spojení divné? Nebojte se, nejste v tom sami. Zúčastní se turnaje a po několika peripetiích uzavře spojenectví s upírem Raihnem, jenže se jedná o turnaj na život a na smrt, tak je jasné, že to nemůže vydržet napořád. Vše navíc zkomplikují city a politika.
Romantická linka je v příběhu velmi dobře zakomponovaná, rozhodně nikoho nemůže rušit a skvěle se tam hodí. Postavy nejsou černobílé, což příběhu přidává na napětí, protože nikdy nevíte, kdo na jaké straně stojí, ani jaká strana je ta správná.
Kniha je velmi čtivá, takže jsem jí přečetla během pár dní, až mi bylo líto, že už je konec. Navíc autorka závěr tak vybombila, že bych nejradši sáhla po pokračování, ale na to si ještě budu muset stejně jako všichni ostatní počkat.
Knihu doporučím všem milovníkům Sarah J.Maas, Holly Black, Jennifer L. Armentrout,... A víte co, prostě si to musíte přečíst.
Hodnocení: 4,5/5*
IG: @freya_zlaskykpribehum
Tato kniha mne velmi mile překvapila. Velmi zřídka se již najde kniha s upíry, jež je originální a tady se mi to zdá se povedlo.
Čtení jsem si užila, bylo to napínavé a a pro mne super.
Jsem zvědavá na pokračování, na které se velmi těším.
Mne se kniha líbila a mohu ji jen doporučit.
Pokud máte rádi upíry a chcete něco opravdu originálního, určitě této knize dejte šanci.
Po knížce jsem sáhla ze zvědavosti a protože jsem na ni často narážela v recenzích. Ale kromě toho, že to má být upířina, jsem vlastně neměla žádné informace a tudíž žádné očekávání.
Čekala jsem jen svižnou fantasy. A tu jsem dostala. Vhodit lidskou dívku vychovanou upíry mezi jiné krvelačné, aby bojovala v aréně, kde hrozí hlavně smrt, to je vcelku lákavý a zajímavý námět.
Při čtení jsem byla zvědavá, jak to autorka uchopí a jak si se vším Oraya poradí. Líbila se mi i hierarchie a přišlo mi to poměrně dobře vymyšlené, celá ta záležitost klanů, dědiců a nenávisti mezi sebou.
Charaktery mi připadaly dobře napsané a Oraya se mi jako hrdinka líbila. Měla svoje slabiny, což ji dělalo o to lidštější a nebyla to jen Mary sue, které se podaří hned vše, na co sáhne. I když pár takových momentů tam bylo, ale to je vcelku očekávatelné.
Asi jako jak se bude vyvíjet její vztah se spojenci a hlavně pak s Raihnem. Ten mě samotný až tak neohromil, ale pořád byl vcelku vtipný a akční scény s ním mě vážně bavily. Třeba Vincent mi přišel propracovanější a jeho postava mě opravdu bavila.
Ale jinak mě Oraya a Raihn docela bavili, i když se to samozřejmě nevyhnulo pár očekávatelným klišé. Konec a konečný vývoj situace jsem z části očekávala, z části mě to překvapilo. A tím líp, protože už mám podobných knih načtených tolik, že mám někdy pocit, že mě nemůže už nic překvapit. Ale tenhle obrat se mi líbil a jsem celkem zvědavá na pokračování.
Po knize jsem sáhla hlavně z důvodu, že na mě několik dní vyskakovala na instagramu. I proto jsem do ní šla s nějakým očekáváním, které ale kniha úplně nenaplnila. Příběh měl poměrně rychlí spád a svět je originálně vymyšlený. Ale jinak mě na knize nic moc nenadchlo. Nejvíce mě na knize zklamala romantická linka, která je taková neslaná nemastná. Čtivá byla kniha zejména v prvních dvouch třetinách, asi právě proto, že tam té romantiky nebylo příliš. Konec knihy mě zklamal.
Štítky knihy
sex upíři magie erotika intriky násilí romantika pro dospívající mládež (young adult) bojovníci vampyrismus romantasyAutorovy další knížky
| 2024 |  Zmije a křídla noci |
| 2024 | Veštkyňa a dobyvateľ |
| 2025 |  Popel a hvězdami prokletý král |
Romantická linka je #slowburn jako od Mariany Zapaty a drsné je to jako Nikdynoc od Jaye Kristoffa. Konečně upíři co se nebojí použít své tesáky!
Tyhle dvě věty naprosto shrnují můj dojem z této knihy :D Bavila mě moc, jen škoda, že jsem ji četla dost po kouskách, v květnu to bylo náročné a nebyl moc čas na čtení.
Oraya je člověk ve světě upírů. Jako malou ji adoptoval upíří král a vychoval ji jako vlastní dceru. Život v tomto světě mezi upíry pro člověka není snadný, jelikož je to banda krvežíznivých pijavic.
Oraya se tak cvičí v boji, aby mohla bránit nejen sebe, ale i těch pár lidí, kteří ještě žijí.
Aby Oraya získala větší moc, přihlásí se do turnaje bohyně smrti, který se koná již tisíce let a bojují v něm zásadně upíří. Je to boj doslova na život a na smrt. Při jedné zkoušce je také nutné uzavřít spojenectví s dalšími účastníky a tak přichází na scénu Raihn. Tajemný Raihn, který se chvílemi nechová ani jako upír, což byl oproti ostatním upírům docela kontrast.
Chemie mezi Orayou a Raihnem za mě fungovala skvěle, je to něco mezi nenávistí a přátelstvím k lásce. V knize je násilí a krev, hodně krve. Což u upíru kvituji. Upíří jsou opravdu upíří, ne žádní třpytiví “vegetariáni :D
Romantická linka je pomalá, ale zároveň od začátku tušíte, jak to dopadne. Místy to bylo i vtipné a četlo se to opravdu dobře.
A ačkoliv je to první díl série, konec není vyloženě otevřený, což se mi taky líbilo. Ty useknuté konce v půlce děje, kdy třeba někdo někomu vrazí meč do těla a vy musíte rok čekat, abyste zjistili jestli přežil, opravdu nesnáším.