Zmizelí
Colin Falconer (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/54116/bmid_zmizeli-zVl-54116.jpg
5
108
108
Nepohodlní mizejí beze stopy... Další román Colina Falconera, kterého znají čeští čtenáři především jako autora poutavých a napínavých historických románů, se odehrává v současné Argentině. Na počátku příběhu nás děj zavede do Bueonos Aires a atmosféry plné strachu. Dlouholetý vůdce země Juan Perón zemřel a po jeho smrti se moci v zemi chopila vojenská junta. Guerra sucia, špinavá válka, je obdobím, na které se Argentina snaží zapomenout, ale vymazat z historie ji nelze. Nepohodlní a ti, kteří se pouze ocitli v nesprávné chvíli na nesprávném místě, mizejí beze stopy. Je jich přes 30 000. Patří k nim i krásná Rosa, mladá matka dvojčat, holčiček, které čeká odloučení a každou jiný osud. Doba plná bezpráví a těžko představitelných hrůz je živnou půdou pro ty nejhorší stránky lidské povahy, ale tu a tam přece jen probleskne to lepší v člověku jako mihotavé světýlko naděje, které se jen pomalu rozhořívá. Do špinavé politické hry, která se odehrává na pozadí osudů obou holčiček, jsou zapojeny tajné služby i vlivná katolická církev.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 2010 , BB artOriginální název:
Disappeared, 1997
více info...
Přidat komentář
Někdy dočtete knihu a nedostává se vám slov. A pokud vás nějaké, aspoň jedno napadne, tak to je slovo ZMIZELÍ. Někdy jedno jediné, pouhé slovo v sobě dokáže zachytit, popsat vše. Naprosto vše! Až z toho děsivě mrazí...
Knihu doporučuji k přečtení.
Autor je skvělý vypravěč. Přiznám se, že mé informace, o Argentině, byly chabé. Že jsem krom Evity a Juana Peronových, skvělém fotbalu a skvělém steaku, toho moc nevěděl. Příběh hodně smutný, ale krásně poutavý, se četl sám.
(SPOILER) Je to kniha prosycená občanskou (politicko-občanskou) válkou; cítím chlad a takové to nechtěné pochmurno; skrývání se, strach, změnu nálad, burcování, nezákonné zatýkání a páchání teroristických akcí na obyvatelích. Je to jiná kultura, která z příběhu přímo sálá. Argentina historicky provázaná se Španělskem, kde je tanec, vášeň, zář, se stává v době konfliktu rozpolcenou a rozvrácenou. Panuje zde strach, v ulicích vojáci, kteří dříve byli spořádanými občany. Armáda neofašistů táhne proti komunistům a proti Židům, odhodlaná umlčet každý nesouhlas vraždou. Novinové plátky jsou cenzurovány; za každý nesouhlas s tamní politikou a útok na ni se dostavuje stíhání, mučení, případně vražda. Každý neúspěch je považován za selhání, které se trestá zabitím. Neofašistické plátky se prodávají už naprosto veřejně. Nejcennějším se stává vlastní život. Je to temný a kultivovaně podaný příběh, ze kterého nevím, co si vzít dříve: Dramata občanské války? Poklesek společnosti? Vztahy a lásku? Příběh je působivý a zanechává silný dojem plný zvratů a kontrastů. Byt číslo 401. Únos. Byt číslo 402. Rovněž únos. Únosy do cel. Neofašistické skupiny proti sionistům. Zlomení bez rodin prchají. Rodiny jsou vyvražděné, nebo jejich členové odvedeni do jiných rodin, nebo ponecháni napospas smrti. Každý, kdo přežil se pokouší uprchnout a i v cizí zemi je stále přítomen strach a obezřetnost. Všude, kde prchající vidí auta, vidí uniformy, kde vidí uniformy, vidí zbraň. Se strachem se nedá žít, přestože strach a únik se stávají přirozenou součástí. Panuje zde pocit viny nad ztrátou rodinných příslušníků a nad svým neotřelým štěstím. Kdybych býval věděl, udělal bych to jinak... Nastává změna vlády. Prchají ti, kdo šli s vládnoucí třídou. Teď se stávají všichni bezejmennými. Vina, kterou nevinní prchající cítí po návratu domů se zvedne ve formě zášti proti nim. Ty jsi přežil! Z přátel se stávají nepřátelé. Nechal zemřít svoji ženu, děti. Nastává zvrat díky okolnostem, za nichž se syn sousedů setká s částí původní rodiny uprchlého. Sousedův syn o ničem neví, skutečnost původnosti rodiny jako investigativní novinář postupně zjišťuje a prověřuje. Dochází ke shledání, ze začátku nepříliš chtěnému a přes lži, nástrahy, podvody a donucení nakonec zasáhne osud jako ten, kdo píše první a poslední slovo. Autor si je vědom přínosu krátkých kapitol. Kniha přes složitost děje mě hned vtáhla, a to velice intenzivně. Španělská slovíčka jsem nejprve vnímala jako rušivý element, ale postupně jsem je shledala příhodnými a nakonec jsem je i očekávala. Stala se součástí příběhu, a já věděla, že nastanou a zase je budu číst, nebo se s nimi setkávat. A bylo to dobře, bez nich by nedošlo k tomu správnému vyznění, k pochopení tragédie. Knihu doporučuji pro její originalitu.
Pro mě dost drsná kniha. Musela jsem ji někdy odložit, aby nabrala novou sílu. I přesto dávám pět hvězdiček, určitě stojí za to. Zlatý Čechy.
Nebylo to špatné,napínavé,poučné stran historických událostí.Urcite si od autora ještě něco přečtu.Jen ke konci toho sentimentu bylo příliš.
Argentina, 1974. Věčné soupeření levice a pravice se po pár letech zvrhává v masakry mezi ultralevicí a ultrapravicí. Komunisté versus fašisté, únosy, mučení, zabíjení, špinavá válka. Akce a reakce, smrt za smrt. Jedna z kdysi nejbohatších zemí světa se stává ekonomicky i lidsky rozvrácenou krutou diktaturou, odkud lidé prchají po statisících. Skutečné historické události umí autor dovedně využívat, a i tentokrát napsal dojemný a drsný příběh, při kterém běhá mráz po zádech a mě osobně znovu připomněl, v jak (relativně) klidném a příjemném koutě světa si tu už desítky let žijeme. S hlavními postavami dramatu se dlouhá léta protloukáme světem: od Argentiny přes Mexiko a Anglii, až se kolo osudu zastaví v Itálii, paradoxně pravlasti většiny Argentinců.
95 % (zatím 80 hodnocení s průměrem 92 %).
…
Dějiny Buenos Aires se dají vyčíst z telefonního seznamu: Calderón, Rosetti, Mason, Müller, Levi. Vlna za vlnou připlouvali přistěhovalci ze Španělska, Itálie, Británie, východní Evropy a Sýrie a vytvořili společenství mnohem kosmopolitnější než kdekoli jinde v Latinské Americe. V Argentině se říká: Mexičané vzešli z Aztéků, Peruánci z Inků a Argentinci z lodí.
…
Obyvatelé Buenos Aires si říkají porteños, ti z přístavů. Kdo je porteño? Ital, který mluví španělsky, žije ve francouzském domě a myslí si, že je Brit. Staletí britského vlivu jsou zřejmá na každém kroku. Hodiny před nádražím Retiro, dar britské vlády, jsou replikou Big Benu. Červené londýnské poštovní schránky jsou úplně stejné jako na Oxfordské třídě a ve skutečnosti je také z Anglie před lety dovezli.
…
To všechno však byla jen přetvářka, fasáda vystavovaná na odiv světu, za níž se skrývala mnohem syrovější, děsivá a barbarská realita. Mnozí porteños zůstali v hloubi duše Španěly nebo Italy. A krédem porteños byl machismus. Krásná žena nemohla přejít po ulici, aniž by ji nezasypala sprška sexuálních poklon a nabídek. Takové pokřikování se považovalo za umění, a dokonce mělo i svůj název: piropo. Temperament Argentinců nevzešel z uhlazeného Westminsteru, ale...
P.S.
Údaje o obětech:
Akce levice: Podle údajů Mezinárodního kongresu pro oběti terorismu mají levicové teroristické činy v Argentině na svědomí 16 000 obětí, jakožto usmrcení, poranění a únosy.
Akce pravice: Organizace Amnesty International v roce 1979 udala, že 15 000 „zmizelých“ bylo uneseno, mučeno a případně i zabito.
Vynikajuce. Citala som HAREM, skvele, ZLOBA - trosku pre mna brak, ANASTAZIA - dobre, AZTECKA PERLA - zly preklad.
Nádherný příběh, nádherně popsaný tímto skvělým spisovatelem. Krutá doba zničila v Argentině v 70. letech minulého století mnoho životů za pomoci zlých lidí, kteří vládu teroru využili ve svůj prospěch stejně, jak už to tak obvykle bývá všude ve světě. No, na každé prase… a to je snad dobře, ne? Přečtěte si, stojí to opravdu za to.
Argentina ....
" Každé město existuje nejen v prostoru, ale i v čase ....
Roku 1974 obcházela Buenos Aires krvelačná šelma ....
Nikdo, bohatý ani chudý, si nemohl být jistý životem ...."
Na podkladě historických událostí zde autor rozvíjí román vášně, lásky a zrady ...
a trauma přeživších, kteří pátrají po svých zmizelých .....
I mně kniha připomněla skvělý Dům duchů od Isabel Allende....
" Víra v nadpřirozený zdroj zla je zcela zbytečná.
Lidé sami jsou schopni každé špatnosti.
Joseph Conrad
Knihu určitě doporučím - přečetla jsem ji jedním dechem.
Škoda, že nejde dát více hvězd. Teda to byla jízda. Skvěle napsáno. Vůbec jsem netušila, že se v Argentině stala taková zvěrstva.
Úžasný příběh. Zaslouží si 5* Dojem z četby trochu kazí pravopisné chyby v textu. ( "v býlích šátcích" to jsem rozdýchávala dlouho)
Naprosto skvělá kniha,úžasně napsaná,nenudíte se ani na jediné stránce.Téma špinavé války v Argentině se mě doposud jen lehce dotklo,až tato kniha mě se vším tim zlem velmi dobře obeznámila.Mohu jen doporučit ke čtení akdyby to šlo dám alespon deset hvězd.
Kniha se čte úplně sama. O Argentinském mizení lidí už jsem četla, takto to bylo více o hledání ... Už se těším na další knížku od tohoto autora.
Další a zase úplně jiná Falconerova kniha.
O krutostech v Argentíně jsem toho moc nevěděla. To si spíš vzpomínám na Chile.
Lidská krutost prostě nezná hranice .
Stejně jako Falconerova fantazie , nebo že by studium historických pramenů ?
Falconer se stal mým objevem roku 2018 a určitě přečtu i další jeho knihy.
Vynikající příběh. Děj se odvíjí v Argentině za doby kdy v zemi vše řídí Perón a jeho noshledi. Nikdo si nemůže být jistý životem a lidé žijí v neustálem strachu o svůj život a o život svých nejbližších. Zde také započne příběh dvou sester dvojčat Gabriely a Simone. Je to příběh o bolesti, strachu, utrpení a konečně i odpuštění. Pomsta je dokonána.
Joooooo, to je Falconer. Čtivý a vycházející z opravdových událostí. Není co vytknout
Autorovy další knížky
| 2004 |  Anastázie |
| 2008 | Harém |
| 2003 | Hedvábná stezka |
| 1993 | Zběsilost |
| 2008 | Soumrak bohů: Román o Kleopatře |
Další z mého balíčku argentinského čtení. V knize je složitý propletenec lidských osudů ovlivněný dobou krutovlády chunty v Argentině. V knize je láska i nevěra, přátelství i zrada, drásající celoživotní výčitky svědomí i myšlení tyranů bez zpětného náhledu na své chování. Každému, kdo tuto knihu četl – čte – bude číst doporučuji jednoznačně přečíst i knihu NOC TISÍCE HVĚZD od A.Y.Clarcové, tu považuji za lepší, stran psychiky hlavních postav rozhodně propracovanější. Právě poněkud plošší charakteristika psychiky hlavních postav (třeba Rosa, jaká vlastně byla?) poněkud snižuje mé hodnocení.
Problém desaparecidas mne už při čtení NOCI... velmi oslovil. Matky z Plaza de Maya už své pravidelné klidné pochody kol náměstí neprovozují, ale se symbolem bílého šátku jsem se setkala nejen v Buenos Aires, ale i na zcela odlehlých místech, jako např. v Ushuaii. Určitě je to problematika stále živá a kniha o Zmizelých stojí za přečtení.