Zmizet
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537684/bmid_zmizet-6634295593620.jpg
4
1614
1614
Tři příběhy vyprávěné z pohledu dětí, které se snaží vyrovnat s osamělostí, nepochopením a neuspořádanými rodinnými poměry. První se zaměřuje na křehkého a posléze i hendikepovaného Kubíka, který trpí nezájmem otce a šikanováním staršího bratra. Drobné šarvátky bují i mezi malým Vojtou a zakomplexovanou Pavlínou, kteří žijí s mámou, ale mají každý jiného tátu; napětí mezi nimi pak eskaluje při návštěvě babičky. Třetí text se skládá ze vzpomínek ženy, jíž staré křivdy i neujasněné vztahy s rodiči znemožňují sblížení se sestrou. Vyprávění mistrně vystihuje situace a detaily, jaké si může z dětství pamatovat každý z nás.... celý text
Povídky Literatura česká
Vydáno:
2014
,
OneHotBook
Interpreti: Jan Meduna , Daniela Choděrová , Kryštof Hádek
více info...
Přidat komentář
Knihy od P. Soukupove ctu jednim dechem. Vyborne popsane myslenky desetileteho ditete, podezrivam autorku, ze si chodi tajne cist cizi deniky. Ale vrta mi hlavou, jak sakra muze nekdo jen tak zmizet? :-)
Po nedávném zážitku s „K moři“ jsem byl hodně zvědavý a měl jsem i velká očekávání, ale zklamán jsem v žádném případě nebyl.
Líbilo se mi, jak Petra Soukupová dokáže popisem běžných denních situací plasticky vykreslit dětské i dospělé postavy, takže je má čtenář ve své hlavě jako živé.
Líbilo se mi, jak dokáže navodit atmosféru nejistoty jednou větou, když na konci odstavce ten předchozí text okomentuje z pozice všeznalého vypravěče - myslím nějakou větu ve smyslu: „Ještě neví, jak bude ráda, že mamince dnes nelhala.“. Je to sice takový trik, ale funguje to. Stejně tak funguje epizodní vstupování jiných vypravěčů (nebo obecně více pohledů na stejnou událost). To jednak pomáhá vyprávění, ale hlavně to ukazuje, jak nespolehlivé má člověk vzpomínky a jak si často nepřesně interpretuje situace, které se mu odehrávají přímo před nosem.
Líbilo se mi, že novely tématizují běžné věci, které jsou kolem nás, i když děláme, že neexistují. Třeba že se sourozenci dost často opravdu nenávidí. Nebo že rodiče upřednostňují jedno dítě před druhým. Nebo že rozhodnutí, u kterých se tváříme, že je děláme pro dobro druhých, jsou učiněna ze sobeckých příčin, z lenosti... Proto jsou ty postavy tak uvěřitelné.
Už méně se mi líbilo, že postavy mužů si byly dost podobné - pravidelný návštěvník hospod jen pár krůčků od reálného problému s alkoholem; fanoušek sportu, který nemá citlivost ke svému okolí a vše by nejraději řešil tvrdě... To se mi zdálo být trochu klišé. Ale možná to tak beru, protože jsem ta potrefená husa, když chlastám jak Zeman a nenechám si utéct žádný zápas Sparty. ;-)
Ale jinak líbilo. Líbilo a moc.
Jo, ještě jedna věc: V poslední novele „Věneček“ mně přišlo hodně zvláštní (a takové nepřirozené), že se ani jedna ze sester nepozastavila nad tím, že čtou cizí dopisy. Dost času jsme se tam věnovali pocitům Hely i Hanky, ale ani náznak úvahy nad tím, že by mohly respektovat soukromí svých nejbližších. Třeba z úcty k nim, a nebo z obyčejné slušnosti. Ale možná, že je jejich přístup normální a jen já mám nějakou podivnou představu o tom, jak by měl člověk přistupovat k neveřejným věcem jiných lidí...
Petra Soukupová je velmi empatická autorka, která se umí lehce vžít do charakterů různých postav majících protikladné zájmy. Ústředním tématem tří povídek jsou rodinné vztahy a rivalita mezi sourozenci. V určitých pasážích se mi vybavily vlastní zážitky z dětských let - pokoj nuceně sdílený se sestrou, který by často pro nás obě nebyl dostatečně velký, ani kdyby se zázračně nafouknul do velikosti celého světa :) U každého příběhu máme pocit, že je to celé nějak špatně, ale zároveň chápeme všechny zúčastněné strany a to, proč jednají, jak jednají.
Takovy prumer, prvni povidka se mi libila, pak uz to bylo slabsi. Neurazi, nenadchne.
Soukupová oplývá talentem vyjádřit cokoliv jednoduše a přitom výstižně a to je mnohem těžší, než psát složité rádoby moudré kecy.
Ve svých knihách přechází z nepřímé řeči do přímé, žádné úvozovky, a přece je to dokonale srozumitelné.
Líbilo.
Tři povídky. Každá je trochu jiná a přesto mají mnohé společné. Velmi nepříznivý vliv osudu. Tuhne z toho až krev v žilách. Člověka to nutí zamyslet se, jak kruté dokáže být dětství a sourozenecká "láska". Hold ne vždy musí kniha končit happyendem. Povedené dílo!
Soukupovou má čím dál raději, její knihy mě vždy úplně odrovnají svou nenápadnou syrovostí. Nejvíc mě zaujala první povídka, z té je mi úzko ještě teď, víc než měsíc po přečtení.
Vynikající,asi se budu opakovat, ale mě se příběhy obyčejných lidí líbí čím dál víc a P.Soukupová je navíc dokáže zajímavě podat.
Přemýšlím co napsat-čerstvě po přečtení jsem v šoku ze všech třech příběhů. Píše se zde - hezké příběhy, skvělé příběhy ... pro mě první příběh tak depresivní jako snad v žádné jiné knize, které jsem kdy četla. Smekám před spisovatelkou - je to od ní moje druhá přečtená kniha a pokaždé přečtené jedním dechem. Tentokrát to ale bylo tak depresivní až mi z toho bylo hodně úzko.
Kniha se četla dobře, ale že bych z ní byla nějak unesená, to zas ne. Ale dalo se to přečíst v klidu :).
Oceňuji pohled dítěte, civilní jazyk, cit pro úplně obyčejné všednodenní detaily, které tvoří život, aniž bychom si je uvědomovali. První a druhý příběh byly skvělé, ve třetím jsem se trochu ztrácela v čase i postavách, no nakonec jsem se zase našla. :-) Poslouchala jsem jako audio, příjemné.
Pre mňa absolútne nečakaný zážitok! Knihu som dostala od kolegyne, na stôl položenú, absolútne bez slov a vyjadrení, nevedela som čo očakávať. Po prvých stránkach si hovorím: česká klasika, príbeh ako každý iný, no čím viac som čítala, tým sa dej stával zapeklitejším a pritom vetné skladby boli také prirodzené, priam na hltanie. To prepojenie jednej poviedky (Zmizel) s tými ostatnými, v ktorých tiež niekto zmizol, neviem či bolo len v mojej hlave, alebo autorkin cieľ. Tiež v každej poviedke cítiť problémy v súrodeneckej konštalácii a rivalite. Jednoduché a pritom dobre napísané. Neviem ako to autorka urobila, že si ma získala, môžem viac než len odporúčať.
Petra Soukupová možná nechává vyplout na povrch temné stránky lidské duše. Které máme, za které se stydíme. Možná proto jsou její hrdinové tak neuchopitelní a zároveň blízcí.
Soukupová umí skvěle psát! Přesto, že jde o hovorovou češtinu, je to velmi čtivé, poutavé a ze života a mohu opravdu doporučit k přečtení.
Hezká kniha, dobře se četla, pro mě napínavá, musela jsem pořád číst, byla jsem zvědavá, jak to dopadne. Dobře popsané mezilidské vztahy, i když ne zrovna ideální..
Kniha je velmi hezká, dobře se čte. Příběhy jsou moc hezké až na to, že nad třetím musíte více zapřemýšlet a moc nespojuje ty předchozí dva.
Štítky knihy
česká literatura rozvod sourozenci rodinné vztahy osamělost dětský hrdina rodinná tajemství Magnesia Litera zmizení dětí despotický rodičAutorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
První setkání s touto autorkou a neskutečně mi sedla. Styl psaní, vykreslení postav, sourozenecké "bitky" a celkově děj povídek, ač povídky normálně nevyhledávám a nemusím, vše hodnotím plným počtem hvězdiček.