Zmizet
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537684/bmid_zmizet-6634295593620.jpg
4
1605
1605
Tři příběhy vyprávěné z pohledu dětí, které se snaží vyrovnat s osamělostí, nepochopením a neuspořádanými rodinnými poměry. První se zaměřuje na křehkého a posléze i hendikepovaného Kubíka, který trpí nezájmem otce a šikanováním staršího bratra. Drobné šarvátky bují i mezi malým Vojtou a zakomplexovanou Pavlínou, kteří žijí s mámou, ale mají každý jiného tátu; napětí mezi nimi pak eskaluje při návštěvě babičky. Třetí text se skládá ze vzpomínek ženy, jíž staré křivdy i neujasněné vztahy s rodiči znemožňují sblížení se sestrou. Vyprávění mistrně vystihuje situace a detaily, jaké si může z dětství pamatovat každý z nás.... celý text
Povídky Literatura česká
Vydáno:
2014
,
OneHotBook
Interpreti: Jan Meduna , Daniela Choděrová , Kryštof Hádek
více info...
Přidat komentář
Působivé, místy smutné, kvalitní. Ta témata jsou do jisté míry vlastně telenovelová. Jako život sám. :-) Na přeskáčku sourozenecké zápolení, úraz, věkový rozdíl partnerů, emigrace, závislost na alkoholu, nejistý otec, rozvod, výchova dětí, sňatek z rozumu, smrt, mezigenerační napětí, mindráky, setkání po letech, nenaplněné ambice, milostné vyznání, útěk z domova, rodinné zvyky, první láska... Jenže autorka je schopná podívat se na ty ohrané motivy z nitra, vyloupnout z nich skutečné emoce dětí. Těch pravých, věkem, i těch věčných, v nás dospělých. Myslím, že je to pro knihu hodně dobrá vizitka, když postavám opravdu věříte jejich motivace, rozumíte jejich myšlení, dýcháte s nimi ve společné realitě. Nemusí se vám líbit, co se jim děje, protože podprahově rozpoznáváte chytrý literární kalkul, ale stejně si odnesete velký zážitek. Na takové české knížky jsem hrdý, byť s každou ze tří povídek by šlo ještě dál pracovat. První příběh by si možná zasloužil širší časovou perspektivu, hlavního hrdinu opouštíme předčasně, druhý vybroušení přímých řečí, třetí jasnější strukturu, ve které by se čtenář rychleji zorientoval. Přesto velmi silné čtyři hvězdičky a oprávněné ocenění Magnesia Litera.
Toto byla moje první kniha současné literatury od českého autora a já jsem naprosto v šoku. Autorce jsem věřila každé jednotlivé slovo a připadalo mi, že se spíš dívám někomu do oken a sleduji skutečné životy, tak moc to bylo realistické a surové. Jsem na podobné věci lehce přecitlivělá z důvodů osobních zkušeností, ale místo depresivních pocitů jsem cítila pouze fascinaci. Vše umocněno místem děje, zejména první povídky, jakožto Hradečák oceňuji. :) Rozhodně doporučuji přečíst.
První kniha od Petry Soukupové, kterou jsem četl a rozhodně nelituji. Chvílemi mi z ní běhal mráz po zádech, což se mi u knížek tak často nestává. Promyšlené postavy, které dokážou perfektně popsat vztahy v rodině (několikrát jsem se zamyslel, jak naši rodinu vnímají naše tři děti... no snad to nebude tak zlé, jako v autorčiných povídkách a taky jsem přemýšlel, jak jsem vnímal bráchu, když jsem byl malý, protože ty emoce tam byly).
Další dílo od Petry Soukupové je kniha povídek. Povídka Zmizel je opravdu velmi silný příběh, který mě hodně zasáhl.. Vypráví jej malý Jakub. Až mě z toho mrazí, jak autorka prostřednictvím malého kluka mistrně a svým osobitým stylem jako obvykle popíše vztahy v rodině. Kdyby jen rodiče věděli, v jakém světle Jakub všechny vidí, jak je všechny vnímá! Jak zoufale hledá sám sebe a následně ještě o to urputněji hledá své místo mezi svými blízkými. Mám pocit, že vztah rodičů k Jakubovi, vzájemné vztahy s bratrem, vztah Jakuba k matce i otci, fungování rodiny v mezní životní situaci, to vše způsobí, že na konci povídky, byť je mu (Jakubovi) jen pouhých 15 let, jej před sebou vidím jako předčasně vyzrálého mladého člověka….
Je až neuvěřitelné, že je kniha napsaná člověkem, kterému v té době ještě nebylo ani 30 let. Tak hluboce promyšlené charaktery postav, to chce jistou vyzrálost. Všechny 3 povídky mě vtáhly svojí autentičností a něčím zasáhly. Určitě sáhnu i po dalších knihách této autorky.
Druhá kniha této autorky, kterou jsem přečetla. Osobně mě zaujala víc než K moři, ale styl i téma jsou podobné. Možná mi tyto lidské příběhy byly bližší, ale začetla jsem se a zvládla knihu za jediný den.
První dvě povídky mě naprosto uchvátily. První mi, dá se říct, zlomila srdce a opravdu se mi chvílemi četla velmi obtížně, protože jsem takto silné téma těžko rozdýchávala. Druhá byla vlastně vcelku "příjemná" a moc jsem si jí užila. Ovšem poslední povídka mě prostě nebavila. Nějak mě bohužel už od začátku nechytla. Hodnotím 4* a moc doporučuji - už jen kvůli té první povídce, tu si prostě musíte přečíst.
Celkově Petra Soukupová píše skvěle. Zatím u mě stále vede Marta, ale všechny knihy jsou opravdu kvalitně a osobitě napsány.
Touto knihou jsem si splnila bod Čtenářské výzvy 2016 - Kniha od českého autora. Všechny příběhy mne vtáhly do děje, sama jsem vyrůstala v 80. letech a některé poznatky se mi zdály velice trefné. Popis charakteristik jednotlivých postav, sourozenecké boje, život v nekompletních rodinách, běžné lidské osudy... vše skutečné, autentické a čtivě popsáno.
Neuvěřitelně silná záležitost. Ve zdánlivé obyčejnosti a normálnosti kulis, ve kterých se postavy pohybují a rekvizit, jimiž je autorka vybavila, číhají mrazivé osudy, které vám sevřou žaludek a do krku nasadí jeden z knedlíků, které hrdinové u večeří a obědů konzumují. Ta známost, ta povědomost, ten pocit, že "tam jsem ale přeci taky byl" a "to jsem přeci ale taky zažil" na vás bude - přestože nemusíte nutně hledat otce a nemusíte nutně nenávidět své sourozence - vykukovat z každé stránky. Obzvláště drtivý dopad bude mít kniha na rodiče dvou a více dětí, protože červíček, který vám v hlavě ve chvíli, kdy založíte rodinu, pořád hlodá (dělám to správně? Dělám to dobře? Jak ukočírovat tu sourozeneckou dynamiku? Jak tohle sakra řešit, aby to bylo fér?!), se ve světle Petřiných vyprávění mění v hotového písečného červa. Všechny tři příběhy jsou skvěle vystavěné, v audioverzi, kterou jsem poslouchala, navíc výborně načtené. Spletitost rodinných vztahů a osudů, to, jak naše životy deformuje ono mizení (ať už lidí, představ nebo snů) podává autorka umně v živých dialozích a popisech tak barvitých, že vás text vtáhne, zajme a nepustí. Už K moři mě vdechlo, sežvýkalo a vyplivlo, Zmizet to zvládlo ještě důkladněji.
Na knihu jsem byla velmi zvědavá. Těšila jsem se na ni a nezklamala. Povídky jsou napsané čtivě, mají spád, nápad... Každá mě vedla k zamyšlení. Musím ale dodat, že mám raději pozitivnější příběhy nebo příběhy s lepším koncem... toto bylo na mě až příliš negativní... ale i tohle je život...
Důkaz toho, že ne vždy je nutné detailně popisovat dobu, prostředí, místa, věci, abyste měli ze čtení naprosto reálný zážitek. U Soukupové se vše podstatné odehrává v psychologii postav, které jsou zcela reálné a uvěřitelné, od nejnepatrnějších vnitřních pohnutek, až po expresivní výbuchy vzteku, smutku nebo zlosti.
Tahle kniha mi sedla jako hrnec na p***l.
Čtivé. Všechno dost reálné.
Pokud má člověk sourozence nebo je rodičem sourozenců, někde se v těch třech povídkách prostě najde, i kdyby nakrásno nechtěl.
"Nepamatuju si na jedinou chvilku toho, čemu se říká sourozenecký pouto, nějaké povědomí o tom, že to, co máme my dva spolu, je něco, co s nikým jiným na světě mít nemůžu. My spíš nemáme vůbec nic."
Podle mého názoru je povídka Zmizet jednou z nejlepších, jaké jsem v současné české literatuře četla.
Není potřeba hledat vznešená témata, šokující zápletky a drásavé motivy. Petra Soukupová nám líčí dramata všednosti, která jsou opravdová a často mnohem naléhavější, než ty, které na sebe strhávají pozornost. V jejich povídkách je až mrazivě vystižena realita dětství, která není vždy laskavá a naivní, ale často velmi drsná a trpící křivdami. Děti zápasí se sourozencem nejen o rodičovskou pozornost, ale o své místo na slunci. Ze sourozeneckého hašteření vyplývá na hladinu vzájemná nevraživost, touha druhého ranit a ponížit jej. Nejsou to jen nevinné hry, často z nich jde cítit čiré zlo, které pro sebe soupeři chladně připravují. Petra Soukupová nic nepřibarvuje, což je vzhledem k dětským hrdinům jejich povídek obdivuhodné.
První kniha od této spisovatelky, kterou jsem četla a určitě ne poslední. Moc dobře se mi četla, ale také mě ty příběhy dost vzaly, vzpomněla jsem si na ně, i když jsem právě nečetla. Možná proto, že jsem na vlastní kůži nezažila ani jednu situaci (a ani toho nelituji ), mě často některá situace popsaná v knize chytla a dlouho mi trvalo, než jsem se s tím srovnala.
Tak takhle kniha mě oslovila hodně, dokonale popsané sourozenecké vztahy bez jakkéhokoliv idealizování, které gradují v nenávist a nepochopení, a to nemusí jít ani o nevlastní sourozence. A rodiče? Těžká úloha, když mají obě děti rádi. Skvěle napsané, jen snad trošku rušivě na mě působilo, že všechny postavy ve třech různých povídkách mají stejný styl vyjadřování.
Přečetla jsem ji na doporučení kamarádky a dobře jsem udělala. Krásně odpozorovaný skutečný život… je zvláštní, jak silný příběh se dá napsat z pohledu dítěte.
Skvěle obyčejné čtení. Kdybych věděla, že jsou to vlastně tři povídky, asi po té knížce nesáhnu, ale byla by to škoda. První je asi nejlepší, ale v každé si člověk něco najde. Dětský úhel pohledu Petře Soukupové svědčí a příběhům dodává zajímavý rozměr. Je to smutné, trochu drásavé a ryze české. Rozhodně se vyplatí si přečíst!
Štítky knihy
česká literatura rozvod sourozenci rodinné vztahy osamělost dětský hrdina rodinná tajemství Magnesia Litera zmizení dětí despotický rodičAutorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Moc jsem od této knihy nečekala, ale byla jsem příjemně překvapená. Mezilidské vztahy jsou těžké a ty v rodině obzvlášť. V této knížce jsou ty obzvlášť komplikované a přece ne úplně neobvyklé. Moc se mi líbí, že i když má každá povídka svojí hlavní postavu, jsou tam chvilky i z pohledu jiných členů rodiny. Je to zajímavé.