Zmizet
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537684/bmid_zmizet-6634295593620.jpg
4
1575
1575
Tři příběhy vyprávěné z pohledu dětí, které se snaží vyrovnat s osamělostí, nepochopením a neuspořádanými rodinnými poměry. První se zaměřuje na křehkého a posléze i hendikepovaného Kubíka, který trpí nezájmem otce a šikanováním staršího bratra. Drobné šarvátky bují i mezi malým Vojtou a zakomplexovanou Pavlínou, kteří žijí s mámou, ale mají každý jiného tátu; napětí mezi nimi pak eskaluje při návštěvě babičky. Třetí text se skládá ze vzpomínek ženy, jíž staré křivdy i neujasněné vztahy s rodiči znemožňují sblížení se sestrou. Vyprávění mistrně vystihuje situace a detaily, jaké si může z dětství pamatovat každý z nás.... celý text
Povídky Literatura česká
Vydáno:
2014
,
OneHotBook
Interpreti: Jan Meduna , Daniela Choděrová , Kryštof Hádek
více info...
Přidat komentář
Soukupová mě vyfackovala ze čtenářské letargie, takže jsem jí vděčná už jen za to. Zhltala jsem všechny tři novely v rozmezí několika dní a z každé odcházela s jinou příchutí slovanského zoufalství a deprese. Způsob psaní, který tu někdo kritizoval, mi připadá naopak dokonale podtrhující, sedící k lehce chaotickým skokům v myšlenkových i vyprávěcích procesech, ladící s celkovou náladou textů. Pokud by po mně někdo chtěl, abych vybrala jeden z kusů jako oblíbený, zaboha bych nebyla schopná, všechny mají něco svého, něco dokonale rozbitého, nedotaženého, smutně skutečného. Zůstává se mnou po dočtení pocit, kterému nedokážu dát patřičný tvar.
Miluji psychologii a tady jsou vztahy a postavy dokonalé propracované. Jediné s čím jsem se musela poprat byl styl psaní. Nespisovný, který mne odváděl od příběhu. Ovšem klady zcela převážily nad stylem.
Silná kniha o nefunkčnosti rodinných vztahů. Místy poměrně depresivní, nicméně paní Soukupová jemně naznačuje že všichni o své vztahy musí pečovat a snažit se .
80%
Tři povídky, v nichž hlavní roli hrají rodinné vztahy, smutné až depresivní, uvěřitelný děj. Jsou poutavě napsané, líbily se mně. Moje první knížka od autorky.
K přečtení doporučím.
Opět výborná sonda do nitra lidí. A tato sonda - alespoň pro mě - odhaluje, jak se lidé ve svých životech a záměrech míjejí. A že to vlastně není ani dobře, ani špatně. Pro mě je v knihách Petry Soukupové poselství, že se všichni musíme snažit. Líbila se mi naděje na konci druhé povídky.
Velmi čtivá kniha, z hlediska psychologie zajímavé příběhy, svědčící o tom, že mezilidské vztahy nejsou jednoduché. Zpočátku mi trochu vadil styl psaní, ale rychle jsem si zvykla.
Kniha neurazí, ale ani nenadchne. Tři příběhy, které se mnou nerezonovaly a patrně za čas budu tápat o čem byly. První povídka byla nejzajímavější, druhá byla fakt slabá a třetí průměrná. To nejlepší vás čeká na začátku.
P.S. Pokud vás od přečtení knihy odrazovaly komentáře, že se jedná o těžké či depresivní čtení, nebojte se, není tomu tak.
Shrnutí všech povídek: Když jste zamilovaní, život není jednoduchý, když však nejdříve přijdete o to nejcennější, co máte, a to hned dvakrát, život vám dal pořádnou facku...
pouto mezi sourozenci a rodinou někdy není úplně ideální.
O tom " mluví" poslední dvě povídky.
Moje první kniha této autorky mě doslova nadchla. Zvláště první povídka byla dokonalá, ale ani ostatní nebyly o nic horší. Povídky ze života a nahlédnutí na "bolístky a trápení" dětských duší. A aby mi po této spisovatelce nebylo smutno, tak jsem "najela" hned na její další knihu Nejlepší pro všechny :).
Tři napínavé příběhy. Jako matku tří dětí mě nejvíce zasáhla první povídka - asi nejhorší noční můra všech rodičů.
Knihu jsem přečetla skoro na jeden zátah :-)
Obsahově kniha není vůbec špatná, jen dost smutná a depresivní, ale styl psaní mi vůbec nesedí a to zatím u každé knihy paní Soukupové.
Tři variace na stejné téma ve kterých se objevují stejné motivy (první sníh) a především obsahující sice jinak pojmenované, ale stejné postavy - přepracovanou nebo egocentrickou matku, otce burana neschopného empatie, kterého zajímá jen alkohol a sport, dvojici sourozenců, jejichž jedinou vzájemnou emocí je žárlivost (místy přerůstající v nenávist) zapříčiněná nerovnoměrnou distribucí rodičovské náklonnosti, potažmo rodičovský trojúhelník, pokud má jeden ze sourozenců jiného otce.
Obdivuju, že ze stejných ingrediencí (dobrých, ale specifických) dokázala Soukupová vytvořit tři různé příběhy. Navíc mě všechny tři celu dobu zajímaly a podobnosti jsem brala jako rozcestníky - co nevyšlo jedné rodině, může vyjít druhé. Je to vlastě vědecký výzkum, jak se stejná konstelace projevuje při různých vnějších podmínkách.
Ač se kniha tváří, že popisuje standardní dynamiku průměrné rodiny, nejsem takový pesimista a vnímám to jako vynikající, psychologicky věrný popis určitého typu rodiny, která je na hranici rozpadu, jen o tom neví, dokud něco nenaruší zaběhlý stereotyp. Dětské vypravěče Soukupová umí, řetězení drobností, které vedou k velkým následkům, je logické a opodstatněné - zvenčí to vypadá, že se člověk zbláznil, ale díky vhledu má čtenář výhodu a rozumí, proč tisíckrát nic způsobilo útok nůžkami na spolužáka.
Jak jsou si texty podobné, dají se i společně shrnout - účelný styl, strohý, až dokumentární, přitom věrohodná psychologie, skvěle ukázané rodinné problémy. V druhé polovině pak pokaždé přehnaný příliv špatných událostí, jako by bylo třeba rodiny potrestat vším, čím se dá, přičemž děj i reakce okolí přestávají být věrohodné (různě staré děti nějakým způsobem zmizí z domova, aniž to zajímá rodiče, učitele, úřady). Dva závěry pesimistické, jeden opatrně optimistický, ale všechny zase vyrovnávají hladinu a vrací příběh do mezí pravděpodobnosti. V každém případě výborné řemeslo, Soukupová umí psát a přesně ví, co dělá. Také zajímavé zamyšlení nad českou rodinnou na začátku tisíciletí, byť nepřijímám předkládaný obraz, že nejsnazší je pro člověka dělat zlo a ze zla plyne další zlo a tak pořád dokola, zatímco dobro stojí spoustu sil a každý závan větru ho nenávratně odnese.
Takto knihu četla Nezletilá kritička Marika (15 let), celou recenzi najdete na FB ve skupině Nezletilí kritici: "Kniha Zmizet Petry Soukupové rozhodně není pro čtenáře, kteří by hledali v knihách relaxaci. Soukupová nabízí pravý opak: knihu složenou z tří povídek vyprávěných dětskými hrdiny, po jejíž přečtení vám přejde mráz po zádech. Také se nejspíš dostaví uvědomění, že naše životy, ač se mohou zdát těžké až k nevydržení, jsou pořád vlastně poklidné oproti tomu, co prožívají rodiny v knize.
Styl autorky je velice přesvědčivý. Mladší chlapec mluví nespisovně, matka zase emocionálně. Soukupová si i hraje s úhly pohledu: často je mění, stejně tak střídá formy vyprávění a pak čtenář hádá, kdo je právě vypravěčem a čí myšlenky právě čteme."
Smutné, velmi čtivé, určitě doporučuji. :)
Nejzajímavější mi přišla první povídka.
Číst tuto knihu jako první po rodičovské dovolené byl odvážný čin. Skvělý ponor do hlubin lidských duší. Nejvíce mě zasáhla ta první povídka, ale i zbývající byly pozoruhodné - jak po jazykové, tak po obsahové stránce.
Nějak jsem si nepřečetla,že jsou to povídky,takže po useknutém konci,jsem byla překvapená a zklamaná.Jsem velký fanoušek Petry Soukupové,ale ne povídek.
Petra Soukupová to prostě umí a na mě to působí vždy. Trošku víc se mi líbily povídky Zmizel a Věneček. Nakrátko je zfilmovaná, najdete ji na Netflixu.
Štítky knihy
česká literatura rozvod sourozenci rodinné vztahy osamělost dětský hrdina rodinná tajemství Magnesia Litera zmizení dětí despotický rodič
Část díla
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Docela depresivní čtení, nefunkčnost rodin, děti, které se trápí a co s tím...??? Nicméně čtivé.