Zmizet

Tato kniha mě velmi oslovila. A dovedla k dalším knihám Petry Soukupové. I další knihy od této autorky můžu vřele doporučit jako odpočinkovou literaturu.

11.04.2013

První povídka zastínila dvě další. Nicméně kniha mě nadchla a chystám se na další od této autorky.

27.03.2013

geniální kniha, po jejím přečtení jsem měla chuť sedět, mlčet a jenom přemýšlet

18.03.2013

Také mě ty příběhy silně zasáhly - tak to má být. Jak to, že to PS umí napsat tak, jakoby to sama zažila) - byl to zážitek.

16.01.2013

Neuvěřitelná kniha. Jak je možné, že tehdy sedmadvacetiletá holka dokáže tak skvěle vystihnout atmosféru životní tragédie, léta pokažených vztahů. Nevím, ale naprosto mě dostala. Když píše, umí být nad příběhem, nehodnotit a nenechat se stáhnout ke kladnému východisku z mizérie a to se musí ocenit, protože právě tím jsou ty příběhy mrazivě skutečné. Život nebývá vždy růžová knihovna a i když je z toho šedo na duši - c´est la vie.

11.11.2012

Zajímavě a hodně poutavě napsané. A nemusí to být hned nějaký milionkrát propletený příběh s mnoho postavami, aby zaujal. Stačí 3 různé povídky s různými lidmi a zaujme to stejně dobře. Vztahy mezi rodiči, mezi rodiči a dětmi a hlavně mezi sourozenci.. Člověk by nevěřil, kam až takováhle dětská "nenávist" nebo spíš závist a žárlivost, zajde. Na konci poslední povídky na mě padl takovej zvláštní smutek až to úplně přebilo ty okamžiky, kdy jsem se u něčeho i zasmála.. Ono stačí málo a hned může být všechno úplně jinak..

24.10.2012

Kniha se skládá ze dvou příběhů. Ten první mně absolutně dostal, vtáhl, byla jsem dojatá. Velmi smutné, skvěle napsané. Měla jsem ji půjčenou, ale po přečtení jsem si ji ihned koupila. To u mě hovoří za vše.

18.02.2012

ta první povídka byla asi ze všech nejlepších ... hodně smutná ...

09.01.2012

Někdo by řekl depresivní, jiný řekne "ze života"...sice nechápu, jak se to stalo, že Petra to dokáže popsat jako by to sama zažila, nicméně kniha se čte dobře a paradoxně lehce, na to jaké je to téma. žádný srdceryvný doják, spíše naopak, a o to je to silnější...

16.11.2011

Kromě motivu mizení mají povídky Petry Soukupové ještě další společné jmenovatele. Jedním z nejvýraznějších jsou spory mezi sourozenci. Svět sourozenců je světem nepochopení, soupeření o pozornost rodičů a častých výbuchů nenávisti. Emoce jsou tak silné, že je zmírní pouze čas a ten není vždy kdispozici. V povídkách Petry Soukupové se objevují stále stejné typy postav, otcové, kteří nejsou příliš spolehliví, potýkají se alkoholem, autoritu si musí vynucovat, matky, které se marně bojují s absencí zázemí fungujícího partnerského vztahu. Rodina je plná napětí a generačních střetů.
Autorka se snaží o kombinaci různých pohledů - pohledů dětí, pohledu rodičů i nezaujatého pohledu popisného. Je to velmi zajímavý přístup, ale vyprávění se ztrácí dynamiku a pointa je málo výrazná, příběh k pointě nesměřuje. Dramatické momenty zanikají a jeví se ve vyprávění Petry Soukupové jako běžné, nejobyčejnější příhody, které zažíváme každý den.

25.10.2011

Ze začátku jsem si připadal ohromený způsobem jakým vykresluje atmosféru, detaily které se člověka dotknou, ale po přečtení první části jsem si uvědomil, že to zafungovalo stejně jako reklama na antiperspirant. Shlédneš ty okouzlující "obrázky" a pak si uvědomíš, že nejde o nic důležitého. Za chvíli se na knihu zapomene, protože nic nepřináší, i když je velmi dobře napsaná.

27.09.2011

Líbí se mi moc vykreselení atmosféry z maličkostí, jednotlivé mikropříběhy se slévají v jeden velký život, plný malých velkých věcí, atd. to je ovšem také po chvíli trochu monotónní a předpovídatelné. jestli i třetí kniha p. soukupové bude taková, tak jí nečtu.

10.09.2011

Zajímavé příběhy napsané přirozeně a kniha je tak velmi čtivá. Bohužel jsem ji četla po Irvingovi, kde byl příběh rozvinutý a postavy i děje podrobně popsané. Po něm mi v této knize hodně věcí chybělo. Asi proto jen tři hvězdy, zrovna mi nesedla. Snad se i do postav vcítí víc člověk s dětmi a rodinou.

23.08.2011

První povídka mne úplně odrovnala, slz bylo víc než dost a a říkala jsem si : tak takové to je"!!!
Ve druhé a třetí jsem našla sebe i svou rodinu.

První povídka mě velmi zaujala, přesvědčila a vtáhla do děje. U druhé se to říci nedá, tak uvidíme co třetí...

17.12.2010

Někdo tyto povídky označuje za depresivní, existenciální, jiní civilní, realistické, s odcizujícím odstupem. V každém případě to není příliš veselé čtení, přestože vypravěči příběhů jsou ve dvou příbězích děti. Často vás bude mrazit při pomyšlení - skutečně to tak dítě cítí, vidí, vnímá? Skutečně máme my "dospěláci" vždy pravdu, vždy navrch? A ve třetím příběhu se opět přesvědčíte, že mnohá rodinná tajemství ubližují tím více, čím déle trvá jejich odhalení.
Četlo se velmi dobře, i když nevesele ...