Znamenitá mrtvola
Agustina Bazterrica
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539499/bmid_znamenita-mrtvola.jpg
3
1626
1626
Neotřelá orwellovská dystopie, která jde ve zkoumání temných hlubin lidské duše až na dřeň. Samec, samice. Bytost. Stvoření. Šlechtěný druh. Speciální maso. Ale ne člověk. Nikdy ne člověk. Svět změnil virus, který znemožnil konzumaci zvířat, lidskou populaci ale nenapadl. Ve společnosti se tak postupně stal přípustným a později dokonce systémově podporovaným kanibalismus. Hlavní hrdina Marcos je tiše rozežírán vlastní ztrátou a ve svém smutku proplouvá prostředím jatek, kde mezi procesy bourání, půlení a usmrcování řeznickou pistolí umírá mnohem víc než jen němí jednotlivci pěstovaní ke konzumaci. Ztráta lidskosti, víry a morálky čpí z každého koutu ulice. Může se v soukolí obludného systému krutosti vůbec ještě něco změnit? A dokáže také Marcos potlačit své nejhorší instinkty? Výstižná literární alegorie hierarchické struktury kapitalismu získala prestižní argentinské literární ocenění Premio Clarin de Novela. „Hledáte-li něco neotřelého a máte-li silný žaludek, pak si troufám tvrdit, že Znamenitá mrtvola uspokojí váš apetit. Dobrou chuť!“ – Recenzárium.cz. „Neúprosně temný a znepokojivý pohled na způsob, jakým se společnosti přizpůsobují páchání zvěrstev.“ – KirkusReviews.com.... celý text
Literatura světová Horory Thrillery
Vydáno:
2023
,
OneHotBook
Originální název:
Cadáver exquisito, 2017
více info...
Přidat komentář
Dobrý námět, za mě, dobře napsané, dost surové a závěr mě dost šokoval. Ale jedno přečtení stačí.
Autorčina vize světa je zajímavá a určitě by se z toho celého dalo vytřískat něco daleko smysluplnějšího než tato kniha. V první části to vyvolává dojem jako kdyby to byla agitace proti zabíjení zvířat akorát zde je to v podobě lidí. Je v tom snaha neskutečně šokovat, která spíše skončí znechucením nad knihou jak nějakým vnitřním zamyšlení. K tomu k hlavní postavě ani nijak nepřilnete, nepropojíte se nebo nepřijmete jeho příběh. Jediné co to ve mne vyvolalo byla pouze chuť to dočíst a litovat, že zajímavá dystopie je nevyužita. Bohužel za mne tuhle knihu nikomu nedoporučím, protože to prostě není ono.
Pro mne asi dost drsný konec, ale nemůže přece vše končit jen happyendem. Dřív než něco schvalime, rozhodneme o něčem, měli bychom řádně promyslet důsledky našeho rozhodnutí.
Na Pomezí sci-fi a hororu, doufám že nikdy lidstvo nedospěje do situace že se budou muset porcovat lidská těla.
Tak tohle opravdu za mě ne. Asi nejsem cílovka. A asi jsem ji ani nepochopila. Jediné plus je, že se rychle četla. Ale to možná bylo tím, ať to mám rychle za sebou.
Jak tady již někdo psal, tak autorka měla skvělý námět, ale bohužel nedokázala využít jeho potenciál. Za mě tato kniha už nikdy víc... Měla jsem o ní jiné očekávání a vůbec mě nebavila. Příběh absolutně o ničem, "zápletka" odhadnutelná a moc rychle ukončená. Hlavní postava a ani ti ostatní psychopati mi fakt nesedli.
Tuhle knihu mám doma už dost dlouho, chvíli poté, co vyšla, ale pořád na ni nějak nebyla "chuť", nepřišla na ni řada. Jenže včerejší rozhovor s kolegou mě "donutil" po ní konečně sáhnout. To, že kolega ji přečetl dřív než já a pořád o ní tajemně mluvil, mi dodalo impuls ji konečně z té poličky vzít a pustit se do čtení.
Věděla jsem, že kniha je na tom stejně jako pizza Hawai, takže jsem na ty procenta nehleděla. A dobře, že tak!
Je asi jasné, podle hvězdiček, které jsem dala, do jakého tábora se řadím.
Kdybych měla čas, přečetla bych knihu na jeden zátah. Na začátku není žádná nudná "předehra", kniha běží od prvních stran. Já jsem četla, o čem kniha je, takže jsem věděla, do čeho jdu. Neměla jsem nutkání knihu zavřít a už nikdy neotevřít, právě naopak, musela jsem číst dál. Co se týče stylu psaní, mně to přišlo dost trefné. Sice jsem se občas ztrácela v tom, kdo co řekl nebo udělal, protože dotyčný nebyl jmenován, ale mně to přišlo jako suprové doladění celé té atmosféry. Za mě originální nápad a myšlenka, a přestože mnozí píší, že by kniha mohla být klidně delší, mně to takto stačilo, ALE nebyla bych ani proti"propracovanější" verzi. Ale někdy je méně více.
Závěr mě šokoval vlastně nejvíc (i když šokuje tolik věcí, že nevíte, co si dřív vybrat), odhadla jsem ho pár stran před, ale nevěřila jsem tomu, a pak to přišlo a já otočila stránkou a za ní už bylo jen poděkování. Zůstala jsem zírat s otevřenou pusou.
Takže moje rada - nehledět na hodnocení 62%, jak vidno v komentářích, každý si musí udělat názor sám. Sto lidí, sto chutí (ehm).
Po přečtení knihy se hrdě hlásím do tábor už nikdy víc. Krom toho, že v první půlce knihy jsem v jednom kuse nevěděla, kdo říká co, protože autorka se na všechny postavy odkazovala ve stylu on/ona/ten vyšší atd., bych vám mohla jmenovat hromadu dalších nelogických věcí, například: to je takový problém, aby lidi prostě začali jíst rostlinnou stavu? Asi jo, jinak by se nezačali vraždit.
Bylo to nechutné a surové čtení, autorka se nás asi snažila ohromit lidskou zvrhlostí, což se jí u mě povedlo v prvních 50 stranách, ale pak už mi to bylo jedno. Bylo mi jedno, koho zabijou a kdo umře, jen jsem chtěla, aby byl konec příběhu.
A už jsem se zmiňovala, že každá druhá postava v knize byla sadistický psychopat? Ne? Tak jmenovitě to máme koželuha pana Urami, lovce Urlera nebo řeznici Spanel Jak má pak čtenáři záležet na osudech postav, když jsou všichni drbnutí?
Velmi zajímavý námět k zamyšlení. Dobře napsáno, krátké, jasné kapitoly, z části popisovaných scén se člověku může udělat nevolno... Negativním recenzím bych jen doporučila si příště lépe zjistit o čem ta kniha je. Takové nízké hodnocení zde si určitě nezaslouží.
(SPOILER) Málem jsem se u oběda pozvracela! No jo, citlivka. Až jsem si na tu představu zvykla, tak byl konec. Je hrozný, že když je něco legální, lidi si zvyknou na cokoliv. Taky žasnu nad lidskou krutostí! Jako pardon, ale lovit těhotné ženy a pak sníst jejich nenarozené děti! Hnus!!
Augustina Bazterrica - Znamenitá mrtvola
Počet strán: 245
Vydavateľstvo: #fobos
Žáner: #thriller #horor #scifi
No...
Veľmi špecifická kniha na nechutnosti a zvrátenosť.
ALE
Keď sa raz dostaneme do tohto štádia nášho bytia ani by som da nečudovala, že presne takto bude vyzerať naša budúcnosť.
Marcos - hlavna postava, "šéf" mraziareň nám rozpovie svôj príbeh o tom, čo sa stane, keď si vláda zmyslí, že všetky zvieratá sú nakazené a tým pádom sa ich treba zbaviť.
Ale..
Čo mäso? Vegetariani jasajú, ale čo tý, čo potrebujú mäso?
Nuž asi vás možno napadá odkiaľ to mäso zrazu majú?
Áno, áno z ľudí, tu uz ideme do deja, do mraziarni, na bitúnok, na chovné kusy, ktoré sa pestujú pre ľudskú spotrebu.
Detailne opísaný každý jeden krok, na zvracanie mi je ešte teraz
Potom nastane zlom, keď Marcos dostane darom chovnú samicu.. Ale co s ňou? Zmení sa Marcos?
Celú knihu som si hovorila, že toto je ten bod, kedy precitne, uvedomí si, skončí s prácou...
Nuž koniec ma dorazil.
Túto knihu som mala pôvodne v štafete a veru rada by som si ju prečítala s poznámkami ale myslim, že raz mi stacilo v spolocnom čítaní. Ďakujem Šárka Smetanová Lucie Svobodová
Nika Strumienská Júlia Júlia Anna Slobodnikova Zuzka Bányi Čapčíková
Kniha č. 61/2024
#recenzieTerka
#kniznizavislaci
#kniznarecenzia
#spolocnecitanie
#skbookstagram #milujemeknihy2 #augustinabazterricaauthor #znamenitamrtvola
Obsah:
#smrtiacevírusy #zvrátenosť #vírus
Svět se nevratně změní ve chvíli, kdy se objeví smrtící virus, který přenášejí zvířata: od divoce žijících po domácí mazlíčky, všechna musí být utracena a jejich maso už se dál nesmí jíst. Vlády čelí situaci drastickým způsobem: uzákoní chov, porážku a konzumaci lidí. Kanibalismus se stane součástí každodenní reality a společnost je rozdělena na dvě skupiny: na ty, kteří maso jedí, a ty, jejichž maso je konzumováno.
Dá se vůbec hovořit o nějaké lidskosti, když musí být zemřelí zpopelněni, aby nebyli snědeni?
Kým je vlastně ten druhý, jsme-li tím, co jíme?
Audiokniha :
Tak teď ani pořádně nevím co k této knize napsat. V hlavě se mi to mele. Hodně snesu v knize brutalitu, ale i tohle bylo na mě dost. Velice mě zasáhla pasáž se štěňátky.
(SPOILER)
Dystopie, kde místo zvířecího masa se jí maso lidské.
Hlavní hrdina nám popisuje temnou společnost, kde je legální kanibalismus a provází nás celým procesem porážky a popisuje svět po Velké změně. I když sám odsuzuje pojídání speciálního masa nebrání porušit své zásady, aby zachránil své manželství a splnil si tak svoji touhu po dítěti.
Dost si kladu otázku, co tím chtěla spisovatelka říci. Docházím k závěru, že autorka poukazuje, že v každém z nás je trochu pokrytce, ať už to je za jakékoliv situace a za jakéhokoliv režimu.
No... jediná pasáž, která mě zasáhla, byla ta se štěňátky. Jinak je to jednoduché. To všechno se děje, to vše děláme živým bytostem, uvažujícím, vědomým si sebe sama. Komu tato kniha poslouží jako nastavené zrcadlo..?
Jinak velmi čtivé, zajímavé - opravdu by prsty nakrájené na plátky byly lahůdkou?
Velmi originální a zajímavá dystopie ze společnosti, kde se jedení lidského masa stalo normou. Tenhle příběh určitě není pro každého. Je brutálně syrový, plný scén, kde se s lidmi zachází jako s dobytkem. Možná těchto scén bylo zbytečně moc, stačila by polovina pro potřebný efekt.
Velmi oceňuji, že autorka nezapadla do klasické šablony dystopií, kde dochází za pomoci mentora k prozření, pak konfrontaci s autoritou a nakonec k boji/útěku. Našla si vlastní cestu, kde se zaměřila na osobní příběh někoho, kdo je se systémem pevně spojen a přesto se mu to svým způsobem hnusí.
Několik kapitol (např. honitba) mi připadalo dost zbytečných, naopak jiné části příběhu byly propracované až příliš málo. Závěr naprosto dle očekávání, kdy už cca od poloviny bylo vidět, k čemu děj spěje.
Možná škoda, že kniha byla tak krátká, tento originální svět by si zasloužil víc. Klidně i pokračování nebo prequel o "Velké změně" by mi nebylo proti srsti. Dávám solidní 4* a jsem rád, že jsem se pro jednou nedal odradit obrovskou propagací, která knihu provázela. Ta na mě totiž mívá spíše opačný efekt a knize se pak vyhnu.
Někoho to může odpuzovat, ale mě takové knihy nevadí. Líbilo se mi to. Dystopie.
Kniha je čtivá, má velmi originální námět a konec, který jsem nečekala. Styl psaní je takový strohý až bezemoční, což se k tématu hodí, ale nebude se to líbit každému.
Kniha ani celkově nebude pro každého. Některé ty části byly nechutné i na mě a to si myslím, že vydržím dost v knihách. Taky si myslím, že to téma mělo velký potenciál, který nebyl využit na maximum, což je obrovská škoda. S tím souvisí i to, že při čtení mi v hlavě vyvstávaly otázky, na které jsem nikdy nedostala odpovědi.
Rada si občas prečítam šokujúci, zvláštny príbeh s netradičnou tematikou.
Ehm.
Tak pri čítaní tejto knižky mi bolo prvýkrát fyzicky nevoľno. Neviem či skôr z nechutného popisu bitúnku alebo z totálnej degradácie ľudskej dôstojnosti. A to ešte nespomínam poľovačku a laboratóriá.
Avšak keď sa čitateľ "prenesie" cez tie nechutnosti, v knižke nájde hlbší podtext. Dystopickú budúcnosť, ktorú nechceme zažiť. Pripomenula mi "Príbeh služobnice".
Knižka určite vo mne vzbudila silné emócie. Nechuť, akýsi prirodzený odpor, kam je ľudstvo schopné zájsť v mene prežitia. Hrôzu, čo nás čaká na konci knižky.
A taký záver som teda nečakala.
„Ochutnal jste někdy něco, co ještě žilo?“
„Ne.“
„Je v tom jakési chvění, neznatelné, křehké teplo, díky němuž je maso výjimečně chutné. Vyrvat život zuby. Těšíte se z vědomí, že z vašeho rozhodnutí, v důsledku vašeho konání ta bytost přestala existovat. Cítíte přitom, jak ten úžasný, složitý organismus dodýchává a postupně se stává vaší součástí. Navždy. Tenhle zázrak mě fascinuje. Ta možnost nerozdělitelného spojení.“
A když vyšli na visutý most, otec mu ukázal vitráž s okřídleným mužem obklopeným ptáky a usmál se. Řekl mu: „Všichni tvrdí, že spadl, protože zaletěl příliš blízko ke slunci, ale letěl, chápeš, synku? Mohl létat. Co z toho, že spadneš, když jsi mohl být alespoň na pár vteřin ptákem.“
(SPOILER)
Wow. Ač je to kniha, kde je čtenář opravdu vhozen do děje bez sáhodlouhého vysvětlování (jak píše i uživatel pode mnou), zcela dobře se dá vše uchopit a vžít do situace. Jen by mě zajímal např. rok a přesné místo. Předpokládám ale, že to bylo někde v Jižní Americe, možná právě v Argentině, odkud je sama autorka.
Celý příběh je psaný celkem zajímavou formou, nedá se ani říct, že by tam extra gradoval děj. Je to v jedné nechutné rovině.
Hodně mě teda dostala kapitola, kde haranti v opuštěné zoo zabijí ta štěňátka :(
Co se týká hlavního hrdiny, po skoro celou knihu je v depce (ale po tom, co prožil, se asi není čemu divit), ale celkem jsem s ním sympatizovala, jelikož mi přišlo, že jako jeden z mála (možná jeden jediný) má ještě nějaké morální hranice a přes ty nejde (narozdíl od své sestry). Ovšem na konci mě pěkně zklamal a nasral, stejně jako jeho žena. Ta mě nasrala větou "Vždyť nám mohla dát další děti". Fuj velebnosti :D
Otázkou však zůstává, jak bychom se zachovali obecně my jako lidstvo, kdyby nás potkala tahle tragédie. Možná tu moralizuju, ale možná bych byla stejná jako oni.. i když.. těžko si to představit :D
Jednu hvězdu strhávám za to, že už zhruba od čtvrtky knihy jsem čekala, co hlavní hrdina se samicí udělá - až na ten konec. Opravdu jsem mu chtěla věřit, že s Jazmin odjede do západu slunce a budou šťastní. Anebo že na to někdo přijde a zabije je oba. Ale reálný konec jsem nečekala.
A také ji strhávám za to, že mohlo být vysvětleno, jestli zvířata opravdu virus přenášela anebo to byl opravdu jen plán vlád různých zemí, jak se vypořádat s přelidněností.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie kanibalismus argentinská literatura pandemie virové nákazy hispanoamerická literatura postapokalyptické romány
Skrýt reklamy
Jsem z knihy trochu zklamaná, protože jsem nedokázala začíst, přestože jsem na ni slyšela samé ohlasy. Nakonec jsem ji dočetla, ale nepodmanila si mě.