Znamenitá mrtvola
Agustina Bazterrica
Neotřelá orwellovská dystopie, která jde ve zkoumání temných hlubin lidské duše až na dřeň. Samec, samice. Bytost. Stvoření. Šlechtěný druh. Speciální maso. Ale ne člověk. Nikdy ne člověk. Svět změnil virus, který znemožnil konzumaci zvířat, lidskou populaci ale nenapadl. Ve společnosti se tak postupně stal přípustným a později dokonce systémově podporovaným kanibalismus. Hlavní hrdina Marcos je tiše rozežírán vlastní ztrátou a ve svém smutku proplouvá prostředím jatek, kde mezi procesy bourání, půlení a usmrcování řeznickou pistolí umírá mnohem víc než jen němí jednotlivci pěstovaní ke konzumaci. Ztráta lidskosti, víry a morálky čpí z každého koutu ulice. Může se v soukolí obludného systému krutosti vůbec ještě něco změnit? A dokáže také Marcos potlačit své nejhorší instinkty? Výstižná literární alegorie hierarchické struktury kapitalismu získala prestižní argentinské literární ocenění Premio Clarin de Novela. „Hledáte-li něco neotřelého a máte-li silný žaludek, pak si troufám tvrdit, že Znamenitá mrtvola uspokojí váš apetit. Dobrou chuť!“ – Recenzárium.cz. „Neúprosně temný a znepokojivý pohled na způsob, jakým se společnosti přizpůsobují páchání zvěrstev.“ – KirkusReviews.com.... celý text
Literatura světová Horory Thrillery
Vydáno: 2023 , OneHotBookOriginální název:
Cadáver exquisito, 2017
více info...
Přidat komentář
Tak u téhle knihy mě neustále napadá: Co to jako bylo? (Zde to píši slušně, v hlavě to zní trochu jinak). Knihu jsem měla ve čtečce už dlouho, ale do čtení jsem se neměla. Až na základě knižní výzvy, kterou máme s kamarádkou (každý měsíc stanovíme jednu knížku, kterou musíme za daný měsíc přečíst), jsem knihu otevřela. Vůbec jsem netušila o čem má být. Dle přebalu a názvu jsem očekávala nějakou detektivku. A ty já opravdu můžu. Ale už po třetí stránce mi bylo jasné, že o detektivku tedy opravdu nepůjde. Kdyby nebyla kniha součástí výzvy, tak jí i v této chvíli odložím. Byla jsem opravdu ráda, že byl příběh krátký a dal se rychle přečíst, protože to čtení byl opravdu horor. Kniha ve mně vzbudila mnoho nepříjemných emocí. Navíc mi ani nepřišla dobře napsaná. Už při prohlídce jatek s prvním a druhým jsem velmi brzy ztratila přehled, který je který. Navíc první půlka je jen taková omáčka, aby se člověk zorientoval v tom, co se děje a teprve následně začíná příběh. Dialogy začnou existovat také až někde v půlce knihy.
Je úžasné, když kniha dokáže vzbudit emoce. Tady jsem to ale opravdu neocenila. Pokud autorka přijde s další knihou, tak jí určitě neotevřu. Ač to byl kousek neortodoxní, tak nemohu hodnotit jinak, než jako odpad.
k téhle knize bych řekla že přímo jako děj knihy mi nějak nevadil a byl zcela zajímavý Hrozně mi to připomíná knihy od Karla Čapka. co mi vážně vadí na té knize je že za prvé by potřebovala mít minimálně o 100 stran více a také více rozvinutý celý děj. co se týče konce tak ten mě docela naštval protože bych čekala trošku dohru toho konce takhle mi to přišlo spíše otevřené jako bych Očekávala ještě další díl. Takže tři hvězdy dávám za to že je dílo je velmi zkrácené ději je nerozvinutý takže se dozvídáme hrozně málo o tom všem co se tam odehrává
Co jsem to právě přečetl?!
Dílo mi hodně připomínalo 1984 - hlavně tím, že jde spíše o popis "jiného světa" a o příběh tolik nejde, respektive je upozaděn.
Také mi to hodně připomínalo Den Trifidů, kdy se stane něco, s čímž všichni nějak souhlasí (přijdou Trifidi/vir zabije zvířata) a my jsme již pouze postupně seznamováni s tím, jak se to stalo a co se změnilo. Trifidi měli pro mě přidanou hodnotu, kdy spousta lidí oslepne. Zde přidaná hodnota nebyla. Hlavní zápletka byla patrná již od první kapitoly, kdy byla k hrdinovi domů přivezena "samice".
Bohužel musím hvězdičku ubrat, protože poznáváme hlavního hrdinu nějakých 250 stránek a víme, jak přemýšlí a známe jeho hodnoty. Na poslední stránce knihy je z něj někdo úplně jiný... Není to tak, že bych konec nevzal. Určitě bych ho vzal, ale kdyby byl hlavní hrdina vykreslen v knize jinak. Takhle mě to nepříjemně překvapilo.
Možná si přečtu ještě někdy, abych pochytil další věci, které mi unikly, ale v nejbližších dnech na to vůbec nemám chuť. Musím se nejprve vzpamatovat :-D
Za dvě cesty do práce a z práce přečteno. Šokující, budící nechuť a odpor s neustálou potřebou číst dál a dál.
Velmi mě zaujala obálka knihy A aniž bych si zjišťovala o čem kniha je, tak se mi dostala do ruky. No, je to asi první kniha ze které jsem skutečně na rozpacích. Přečetla jsem jí, protože jsem prostě chtěla vědět jak to celé dopadne a jestli to bude mít nějaký hlubší smysl nebo význam. přišlo mi, že autorka sází na to, že čtenář bude šokován samotný dějem, že nebude potřeba ho ničím přikrášlit. Ta strohost byla zvláštní, ale asi se do té knihy i hodila. Fakt nevím, jednu? Dvě hvězdy..? ..víc ale ne
Je tahle kniha naprosto prvoplánově šokující? Ano.
Vzbuzuje odpor a nechuť a okrádá o víru v lidství? Ano.
Čte se neuvěřitelně rychle? Ano.
Je konec šokujcí, ale zároveň lehce předvídatelný? Ano.
Obsahuje nějaký spletitý a složitý děj? Ne.
Problém téhle knihy je ten, že provokuje základní pudy a pocity každého člověka a je tak šokující, že ve chvíli, kdy vás napadne, co by bylo v téhle situaci šokující, tak znáte děj dopředu. Celý příběh není nijak složitě vystavěn, neobsahuje mnoho postav a šel by shrnout do delší povídky. Ale je to kniha čtivá, rychle ubíhá a nezaobírá se zbytečnými detaily nebo popisy. Ano, jsou tam velmi nechutné pasáže a má zvrácený konec, takže není pro slabší povahy. Pokud ale máte rádi zvrácené antiutopické knihy a gore, tak mohu doporučit.
Já téhle knížce můžu odpustit hodně. Že je cíleně nadsazená. Že se snaží až příliš šokovat. Že jde po těch nejzákladnějších (rodičovských) citech. Že (neuspokojivě) hraje na konspirační notu. Ale že jí chybí opravdový děj, když pominu "zápletku", která se dá říct v jedné větě, to jí odpustit nemůžu. Tak se to soustředí na to, ukázat "jeden den v životě řezníka lidí", že zapomíná na chuť čtenáře i po nějakém tom výživném příběhu.
Ano, přiznávám, že jsem se po dlouhé době nechal zviklat ukázkou, kdy první stránky slibují i něco navíc, a zajímavě pojatou obálkou. Nebral jsem tak moc v potaz hodnocení předchozích čtenářů, což normálně dělám a což byla očividná chyba.
Tuhle knihu se zajímavou obálkou už jsem si chtěla přečíst hned, jak vyšla. Jednou jsem si ji chtěla i koupit, ale zrovna byla vyprodaná a čekalo se na dotisk. Pak jsem na ni zapomněla a dostala se ke mně sama ve formě štafety. A nakonec jsem ráda, že jsem ji dala tu přiležitost. Ikdyž stále nevím co si o knize myslet. Vůbec nevím, jak se hodnotí takto „jiné“ knihy kdyby měly svoji kategorii bylo by to asi nejlepší Ještě se mi za celou dobu, kdy hodnotím knihy nestalo, abych si nebyla tak jistá jestli se mi to líbilo nebo ne. Jestli dát 1 hvězdičku nebo 5.
Četlo se to skvěle. Stránky se otáčely samy. Ale ten příběh budu muset ještě dlouho rozdýchávat. Konec mě rozsekal na kaši.
Knihu jsem začala číst, aniž bych si přečetla, o čem konkrétně je. Když nebudu hodnotit to, jak je to jako téma a celek pro mě děsivé a nechutné, musím dát 4 hvězdy, protože mě autorka vtáhla do děje. Ze začátku jsem přemýšlela, že dál číst nebudu, ale byla jsem zvědavá, kniha se četla sama a rychle. Autorka dokázala situaci popsat natolik, že jsem si ji dokázala představit a myslím, že celé to měla promyšlené. Dokonce mi přijde, že inspiraci našla v době covidové (např. Virus, mutace, ochrana deštníky=roušky, zákaz vycházení). Co se mi ale hlavně líbilo, bylo, jak popisovala a často se vracela do bývalé zoo, protože mi je vždy líto míst, která dříve žila životem a dnes chátrají. Za mě si dílo zaslouží lepší hodnocení, avšak povrchně bych dala hvězdy 2.
Po prvotním šoku se u mě bohužel dostavilo zklamání. Kapitoly jsou poměrně krátké, díky čemuž jsem knihu přečetla velmi rychle, což ale ještě víc umocnilo můj pocit, že knize prostě něco chybí. Autorka si zvolila zajímavé téma, které určitě není pro všechny čtenáře, ale přišlo mi, že se všemu věnovala hodně povrchově. Velká část knihy je věnována popisům jatek, které mají čtenáře šokovat, ale celá kniha se na tom postavit nedá.
Samotná dějová linka není příliš zajímavá a kdybych si odmyslela to všechno okolo, tak by byla vyloženě nudná. Mnoho zdánlivě důležitých momentů nakonec ani nikam nevede. Konec mě sice překvapil, ale stejně jako zbytek knihy by si zasloužil více rozpracovat.
Byla jsem opravdu hodně zvědavá, jak autorka toto téma pojala. Za mě musím říct spíše zklamání. Je znát, že autorka chtěla šokovat, vyvolat pocity znechucení a možná i trochu vyzkoušet, co čtenář vydrží. Potud se jí to povedlo dokonale a zcela chápu, proč to není kniha pro každého.
Co mi ale hodně chybělo byla psychologie postav, nějaký hlubší děj nebo aspoň řešení nějakých morálních dilemat.
Zjednodušeně to byla taková exkurze na jatka, která nic navíc nenabídla.
Nemám v literatuře problém s absurdním násilím. Mám problém, když je kniha o ničem.
Tady se naprosto všechno točí jen a jen kolem toho, že lidé pěstují a konzumují další lidské bytosti, k tomuto účelu chované. Autorka si zřejmě myslela, že touhle "šokantní" premisou utáhne úplně celou knihu a proto ji čtenáři cpe do ksichtu pod tlakem po celou dobu četby.
Zásadní chyba.
Všechno se tady tak sebestředně točí kolem toho, že všichni požírají lidi, až je to absurdní. O ničem jiném nikdo nemluví, o ničem jiném tu nic není. Totálně mrtvý, neživý svět knihy "Znamenitá mrtvola" má jen tohle.
Zkusme si namátkou představit, že místo lidského masa by se zde na jatkách poráželo a konzumovalo hovězí nebo vepřové maso. Jaký dojem z knihy zbyde ? Co vůbec z téhle knihy pak zbyde? - Nic !
Není tu žádný zajímavý příběh, jediná linka, která by teoreticky stála za pozornost je vztah hlavního hrdiny s konzumním kusem. Ale jinak to žádný příběh nemá. Ani zajímavé postavy. A jak hlavní, tak vedlejší načaté a nedořešené příběhové linky jsou dost odfláknuté a působí "stock" dojmem.
Premisa měla obrovský potenciál a nekonečné možnosti zajímavého rozvíjení děje, zápletek a mytologie, které čtenáře chtě nechtě budou napadat na každém řádku. Škoda že vůbec nic z toho nenapadalo autorku při psaní.
Všechna zvířata na světě chytí smrtelný virus a jsou nebezpečná pro lidi. Co to ale znamená? Přestanou jíst maso úplně? Lidé jsou odjakživa zvyklí na maso, tudíž existuje jen jediné řešení.
Kanibalismus.
Z některých se stávají chovné kusy, které jsou chovány v klecích a poté jsou odváženy na jatka, stejně jako tomu bylo dřív se zvířaty.
Někteří mají to štěstí, že stojí na druhé straně barikády a nehrozí jim smrt či odkrajování části zaživa, ale mohou si na těchto lahůdkách pochutnávat. Lidské ruce, nohy, hlavy ideálně v nejlepší kvalitě.
Co se ale stane, když pracovník na jatkách dostane jednu chovnou samici jako dárek? Najednou má doma ve stodole člověka, ne jen kus masa. A tahle žena mu může dát víc než pouhé maso a víc než je státem dovoleno.
Pro mě to byl jen příběh, který má ve čtenáři vzbudit hnus. Což se stalo. Místy byla kniha zdlouhavá, psána vcelku zvláštním stylem.
Z IG profilu:
Tato kniha dělí čtenáře na dva tábory - Mega se líbilo a nebo vůbec. Já patřím do tábora prvního!
V první řadě musím říct, že tato kniha rozhodně není pro každého. Vyskytuje se zde násilní a vlastně vše,co si pod tímto pojmem dokážete představit a ještě hůř...
Příběh je také psán hrozně zvláštním stylem,který by někomu mohl vadit. Autorka píše například jedno slovo a tečku. Nemáme zde klasickou přímou řeč a vlastně je to takový mišmaš.
Mně to ale hrozně vyhovovalo! Nemám moc ráda dlouhé popisy, takže tohle bylo fajn.
Navíc díky tomuto stylu byla knížka čtivá a prakticky jsem ji přečetla za dva dny a to jsem ani nečetla moc.
Příběh Vás určitě šokuje,knížka možná na toto hraje, jelikož je to jejím hlavním tahákem - šokovat čtenáře morbidní scénou.
Co se týče světa v knize, je vlastně stejný jako teď ten náš,jenom ho tady máme z jiného pohledu, z pohledu zvířat,plus se nám tam přidá virus,aby už nebylo cesty zpět.
Jelikož jsem byla ve štafetě,mohla jsem číst myšlenky ostatních a oni mé. Většina poznámek byla na to, že je to naprostý hnus a atd... pochopitelně. On to hnus je,ale děje se to i teď,jenže ne nám, takže...
Naše hlavní postava : Nevím proč,ale připomínal mi hlavního hrdinu u knihy Spalovače mrtvol. Jednoduše vám nevadí,možná si ho i oblíbíte,ale pak vás jeho činy dostanou do nepříčetnosti.
Neříkám,že se zápletky nedaly odhadnout,to asi ano a svět nebyl vymyšlený na maximum,ale účelu to sloužilo.
Já si knížku "užila", byla čtivá se zvláštním stylem psaní, který mi sedl.
Rozhodně jsem takovou knihu ještě nikdy nečetla.
Z obálky aj anotácie jasné o čom kniha bude, tak nechápem poniektorým reakciám nižšie, asi čakali, že áno, spapá občas niekto nejakého človeka, ale pred chovom na jatkách a spracovaním mäsa autorka decentne zavrie oči, aby niekomu neprišlo blbo? :-D
Je to dystópia, ktorá je písaná priamo, úprimne a často kruto až odporne. Je to však hlavne zrkadlo, ako sa v súčasnosti správame k zvieratám chovaným na mäso. V knihe nájdete viac opisov, ako akcie, ale práve tie opisy sú veľmi dôležité k pochopeniu posolstva knihy, hoci nie každý má na to žalúdok. Autorka zvolila vecný a chladný štýl, ktorý umocňuje atmosféru a dokáže vyvolať u čitateľa viac vlastných autentických pocitov.
Marcus, ktorý je hlavnou postavou v tomto procese tvorenia potravy priamo pôsobí a prostredníctvom neho môžeme sledovať, čo sa deje na jatkách, vo veľkochove, ako sú v spoločnosti nastavené pravidlá, jako fungujú poľovačky (vrátane lovu tehotných žien a pojedanie novorodencov) a pod. Zaujímavá bola práca s jazykom rôzne časti ľudských tiel sa pomenovávali inak, ako sa volajú v skutočnosti a tým dochádzalo k zrušeniu emocionálních vazieb k mäsu, k chladnokrvnosti a pod - tak to funguje aj v súčasnosti u zvierat v každom obchode.
Všetko, čo je v knihe napísané je k súčasnej spoločnosti omnoho bližšie, ako sa na prvý pohlad zdá, ľudskosť a empatia sa vytráca dlhodobo, taktiež aj snaha prekrúcať realitu, ako nám vyhovuje viac. Dokonca aj scény so šteniatkami sú toho silnou pripomienkou, keď vidíme, s čím sa stretávajú v súčasnosti útulky.
Nič podobné som doteraz nečítala a som veľmi rada, že je takáto kniha na trhu. Je to skvelá alegória i keď zobrazená surovým a zvráteným spôsobom, avšak v knihe nebolo nič, čo by už ľudia zvieratám niekedy neurobili. Kniha je určite vhodná k zamysleniu.
Milujete Gretu Thunberg a její témata? Tak tuhle knížku napsala její nejlepší kamarádka, zarytá vegetariánka už od děložního stádia.
Pořád ještě nevím, co si o knize myslet. Občas jsem se ztrácela díky stylu psaní a vyjadřování autorky. Co se ale autorce povedlo, a to jí musím nechat, byla šokovanost příběhem, absurditou. Určitě šlo zpracovat lépe, použít více detailů nebo se více věnovat některým částem, dost se stíralo i plynutí času v knize....ALE chytlo mě to. Nemohla jsem přestat číst. Byla jsem přikovaná ke stránkám. Byla jsem z toho až špatná.
No a na maso jsem pak fakt chuť neměla :)
Kniha mě se moc nelíbila byla to prodejní bublina jak je to dobrý určitě si kniha našla svoje čtenáře ale já její fanoušek nebudu.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie kanibalismus argentinská literatura pandemie virové nákazy hispanoamerická literatura postapokalyptická sci-fiAutorovy další knížky
2022 | Znamenitá mrtvola |
2024 | Devatenáct pařátů a jeden temný pták |
Tohle bylo... Divné. Téma rozhodně zajímavé. Závěr za mně dost dobrý. Ale celkově to zpracování bylo naprosto příšerné. Děj minimální a do poloviny knížky je nemožné se vůbec orientovat v tom kdo je kdo..