Znavená Evropa umírá

Ukazka:

"Skutečné jsou jen jevy. Jevy, to je ta pravá skutečnost a není žádná jiná. V jevech se však projevuje určité, někdy zákonité opakování a mezi jevy existuje souvztažnost a tu je třeba filosoficky postihnout a logicky přesně artikulovat. Řeč je třeba ukáznit exaktností. Smysluplná je jen věta verifikovatelná." (s. 12)

"Moje přihlášení se ke kritickému racionalismu Karla Raimunda Poppera však neznamená, že bych též sdílel některé jeho pozdní these v oblasti politické filosofie. Nesdílím např. jeho přesvědčení, že náš svět (svět americké a evropské demokracie) je nejlepší, jaký kdy v dějinách existoval, a že jsme lepší nejen ekonomicky, nýbrž i morálně.4) Nesdílím Popperovu thesi, že západní demokracie, především Spojené státy, představují ten nejlepší z možných světů.5) Nesdílím ani jeho optimismus, že technický a ekonomický boom naší civilizace, dík svému úspěchu, nás vede ke stále zářnějším zítřkům, a že všichni, kteří poukazují na temné perspektivy krize a zániku jsou „zločinci a lháři“. (s. 13-14)

"... antika, to není jen Platon a platonismus. Antika má také své stoiky. Stoická filosofie není dekadentní resignací v soumraku znavené a umírající antické kultury, nýbrž stoicismus, to je poslední velký koncept, který antika postavila. Koncept konsistentní a to jak v ontologii, tak v noetice i v etice. Stoicismus je impozantní protiváha platonismu." (s. 41)

"Znavený, otupělý a konzumem požitků zblblý Evropan nezápasí o svobodu dělat to, co rozpoznal jako cestu svobody, která směřuje k novým obzorům, nýbrž znavený Evropan chce mít svobodu ve smyslu: bez ohledu na kohokoli a na cokoli urvat co nejvíc pro sebe. Tradice evropanství takový postoj nenazývala svobodou, nýbrž zvůlí. Postmoderní Evropan už nechce svobodu tvořit, nýbrž vysát. Civilizace, která přestala hodnoty tvořit a jen využívá, co se ještě naskýtá, jde vstříc zániku." (s. 67)

"Racionalismus stoiků je od platonského zcela odlišný. Stoikův logos je skutečně ratio. Rozumem si člověk se střízlivou věcností ujasňuje, co má a co nemá ve své moci, aby nerozumně nechtěl měnit, co změnit nemůže, aby netoužil po tom, čeho dosíci není v jeho moci, a aby svoboden byl od všeho, čeho střízlivě racionálně viděno může kdykoli pozbýt. Rozumem stoik nahlíží, jaký rozum vládne v kosmu. A toto poznání je možné, neboť logos kosmu a logos člověka jsou kompatibilní." (s. 67)

"Mýtus se vyznačuje tím, že není strukturován racionálně, chce být vnímán, zakoušen, prožíván, nikoli racionálně analyzován. Mýtus nerozlišuje fakta a význam. Mýtus vypráví a tím, jak vypráví, sděluje události i jejich interpretaci zároveň. Ptát se mýtu, zda to, co vypráví, se skutečně historicky stalo, je vůči tomuto literárnímu druhu nepřiměřené položení otázky." (s. 87)

"Rozklad civilizace začíná většinou noetickou skepsí a resignací na exaktnost. Noetická skepse má pak za následek skepsi ontologickou a skepse ontologická ústí do skepse etické. Negace exaktnosti je signálem znavení a úpadku civilizace." (s. 101-102)

"Nová podoba naší planetární globalizace spočívá v plném uznání plurality jiných identit, aniž bychom vyprázdnili svou sociokulturní identitu." (s. 118)

"Postmoderní člověk [je] radikálně jiný. Je to zcela nový, jiný fenomén na scéně Evropy. Postmoderní člověk nese bez trudomyslnosti posledních otázek a bez křeče mezných situací lehkost svého bytí. Nenechá se křesťanským misionářem zatlačit do kouta dvěma meznými, posledními otázkami: "umřeš a seš hříšnej" Na tyto dva osvědčené boxerské údery křesťanského misionáře odpoví postmoderní člověk: "A co má bejt. Sem hříšnej a umřu." (s. 124)

"Postmoderna je však - proti vší logice věcí - schopna uvádět na společného jmenovatele jevy, prvky a přístupy zcela neslučitelné. V tom tkví její základní rys, její iracionalita, její nelogičnost, její neprincipiálnost. Postmoderna se vyznačuje lhostejností i fanatismem, globálností i vysokým oceněním regionálního detailu, ateistickým nihilismem i náboženským zanícením, lhostejností k ideji národa i nacionálním fanatismem. Postmoderna je schopna uvést v soulad či nechat platit vedle sebe jak pluralitu, tak fanatický extrém. [...] Moderní pluralita povýšená pervertující postmodernou na jediný všelék, na extrém, požírá sebe samu" (s. 130-131)

"Postmoderna, která patheticky deklaruje pluralitu a disenz, má i svou odvrácenou, pervertovanou tvář. Ta odvrácená tvář postmoderny nechce nic slyšet o pluralitě, o komunikaci, o dialogu, o racionální argumentaci, o svobodné soutěži idejí. Odvrácená tvář postmoderny zná jen jednu písničku, jen jedno řešení, jen jednu do krajnosti vybičovanou krajnost – absolutní svobodu individua. A tak postmoderna, ono poslední evropské povstání proti absolutním pravdám, vede Evropu k zániku, jehož příčinou je extrém absolutního principu absolutní svobody v absolutní pluralitě. Postmoderna, která chtěla být pozitivní protiváhou všeho absolutního, pervertovala do podoby absolutní svobody jejímž důsledkem je absolutní absurdita." (s. 132)

"Evropa umírá ne proto, že neunese disenz koncepcí, ale že nemá žádný disenz koncepcí. Proto není ani schopna vést pluralitní dialog rozkročený mezi identitu a pluralitu. Není toho schopna ne proto, že ulpívá na minulé koncepci jedné pravdy, nýbrž proto, že je znavená extrémem absolutní svobody individua. Extrém po delší době vždy přivodí znavenost." (s. 133)

07.02.2019

Zbytečně složitý text, kapitola o postmoderně pěkně napsaná. Piliřem Evropy bylo a mělo by být křesťanství, na této pozici autor rozhodně nestojí. S názory na osvícenství taky příliš nesouhlasím.