Otakar Antoň Funda

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1943

Populární knihy

/ všech 17 knih
Cesta a odkaz T.G. Masaryka
Cesta a odkaz T.G. Masaryka
Druhá světová válka. Případ Tachovsko
Druhá světová válka. Případ Tachovsko
Ježíš a mýtus o Kristu
Ježíš a mýtus o Kristu
Víra bez náboženství
Víra bez náboženství

Nové komentáře u knih Otakar Antoň Funda

Mezi vírou a racionalitou Mezi vírou a racionalitou

„Pečlivá a zajímavá explikace tzv. existenciální interpretace Evangelia, založená na snaze o tzv. "demytologisaci" křesťanské zvěsti. Jádrem knihy je Fundův (původně samizdatový) spis "Víra bez náboženství" a několik menších prací z následného období autorova vývoje, kdy se již odklonil od liberálního protestantismu (jakkoli moderně interpretovaného) k neopositivismu a evoluční ontologii. Je to přitom vývoj, který má při pozorném čtení textů jasnou vnitřní logiku. Jakmile reinterpretujeme hlubokou, konkrétní, žitou zkušenost starých Hebreů s existencí Boha (kterou nerecipovali, ba nemohli recipovat racionálně - pro to absolutně neměli ani myšlenkový, ani jazykový aparát), a prohlásime B-ha koneckonců za "šifru existence", "horizont bytí" chtě nechtě formulujeme už ne jádro víry, ale filosofický teorém. Jeho zásadní slabinou pak je, že neoslovuje cit, nýbrž jen a pouze rozum. Rudolf Bultmann a jeho pokračovatelé (Dietrich Bonhoeffer, Paul Tillich, Gerghard Ebeling aj). vytvořili poměrně koherentní výklad, jehož snahou bylo oddělit náboženství (pověrčivou víru v nedokazatelná fakta a církevní dogmata) od víry (existenciálního postoje ke skutečnosti, jež člověka přesahuje). Jeho problémem je (jak sám Funda naznal) abstraktnost a racionálnost. Existenciální výklad pak při veškeré snaze o očištění (zmodernisování?) křesťanského kérygmatu pak jeho pevné obrysy rozmyje - odebírá jednu slupku za druhouv ve snaze dobrat se věčného jádra, až nezbyde... nic. Velice správně si podle mého mínění Funda všíml, že pak chybí přesvědčivá odpověď na otázku Karla Jasperse, proč se tedy vůbec hlásit ke křesťanství, když jiná náboženství (minimálně ta theistická) hlásají v jádru totéž - tedy, jakýsi horisont bytí, vyšší smysl existence. Kniha rozhodně stojí za přečtení - je psaná fundovaně, přístupně a současně se vhledem do problematiky, kterou autor promýšlel dlouho a úporně. Jen si nejsem jist, koho může uspokojit, protože koneckonců z celého Fundova duchovního vývoje plyne více otázek, než odpovědí. Pokud však inspiruje čtenáře k tomu, aby šel "ad fontes" a otevřel buď přímo Bultmanna, Tillicha, Jasperse, nebo naopak Carnapa a Whiteheada, pak zcela jistě splnila svůj účel.“... celý text
— PeterRainhard

Víra bez náboženství Víra bez náboženství

„Je to náročné. Vyžaduje to soustředění. Funda to říká v první větě. Má to formu eseje, ale je to spíš analýza, jak křesťanství zpřístupnit dnešním lidem. Mnoho odstavců jsem četl vícekrát. Někdy celé pasáže. Četl jsem to docela dlouho. Místy to má akademický styl psaní. Na druhou stranu jsou některé důležité pasáže napsané opravdu skvěle. Funda má vytříbený jazyk. Jen to není snadné čtení a někdy je to nepříjemné. Obsahuje to myšlenky, které by měl každý západní člověk znát. Sekulární pojetí křesťanství by mělo být běžnou znalostí. Vzhledem k tomu jak moc je naše kultura křesťanstvím ovlivněná, měli bychom si jeho význam uvědomovat. Má to tedy dva zásadní nedostatky. Ani za jeden Funda nemůže. První je, že už nejsou cíloví čtenáři. Křesťanství je na okraji zájmu. Počet Přečtených do října 2022 je jen 6 lidí. A druhý je, že to Funda napsal pozdě. Ale tak o 100 let. Tohle téma se mělo řešit už dávno. Křesťanství reprezentované především církví zaspalo. Cílí na lidi, kteří během času zmizeli. Současné střední vrstvy náboženství (zdánlivě) nepotřebují. A pokud ano, sáhnou po New Age nebo esoterice. Očekával jsem, že se bude jednat o nějaký nenáboženský přístup ke křesťanství, ale Funda chce samotné křesťanství znenáboženštit. Asi tak jsem to pochopil. Možná blbě. Se spoustou myšlenek jsem nesouhlasil. On je ateista. Já ne. On považuje ateismus za pozitivní. Já za velmi negativní. Naše cesty v životě vedly přesně obráceně. Já bych to řešil úplně jinak: Myslím, že křesťanství potřebuje další reformaci. Vrátit ho ke kořenům. Více ho judaizovat. Odstranit nevhodnou řeckou filozofii. Více racionalizovat. Odstranit dědičný hřích a další nesmysly. Ale pořád musí zůstat náboženstvím. Nemusíme být věřící ani křesťané, ale je nutné chápat hodnotu Ježíšova poselství. I pokud Bůh neexistuje a historický Ježíš nikdy nežil, tak i potom dává křesťanství větší smysl než ateismus. (Konec.) To sem si odnesl z této Fundovy knížky. Po půl roce se vzdávám. Nejsem natolik fundovaný, abych napsal adekvátní komentář, který si to zaslouží. A taky jsem zaujatý. Nemám rád křesťanství ani ateismus. Měl by k tomu napsat komentář vzdělaný ateista a věřící, aby bylo srovnání, kdo jak knihu pochopil. Před čtením doporučuji: Kapitoly k nenáboženské spiritualitě (Němečková, 2016) a Evoluce boha (Wright, 2009). Zdají se mi zásadnější. Tohle je vyloženě pro konkrétní zájemce. Ale už nevím, kdo to je. Funda část knihy nechal 20 let nezměněnou, takže to odráží jeho vývoj a dobu 60. až 70. let, kterou autor reflektuje. ... (Poslední třetina textu smazána. Čistý čas úprav 5 hodin 38 minut.) 80%“... celý text
— Eldar80

Znavená Evropa umírá Znavená Evropa umírá

„Ukazka: "Skutečné jsou jen jevy. Jevy, to je ta pravá skutečnost a není žádná jiná. V jevech se však projevuje určité, někdy zákonité opakování a mezi jevy existuje souvztažnost a tu je třeba filosoficky postihnout a logicky přesně artikulovat. Řeč je třeba ukáznit exaktností. Smysluplná je jen věta verifikovatelná." (s. 12) "Moje přihlášení se ke kritickému racionalismu Karla Raimunda Poppera však neznamená, že bych též sdílel některé jeho pozdní these v oblasti politické filosofie. Nesdílím např. jeho přesvědčení, že náš svět (svět americké a evropské demokracie) je nejlepší, jaký kdy v dějinách existoval, a že jsme lepší nejen ekonomicky, nýbrž i morálně.4) Nesdílím Popperovu thesi, že západní demokracie, především Spojené státy, představují ten nejlepší z možných světů.5) Nesdílím ani jeho optimismus, že technický a ekonomický boom naší civilizace, dík svému úspěchu, nás vede ke stále zářnějším zítřkům, a že všichni, kteří poukazují na temné perspektivy krize a zániku jsou „zločinci a lháři“. (s. 13-14) "... antika, to není jen Platon a platonismus. Antika má také své stoiky. Stoická filosofie není dekadentní resignací v soumraku znavené a umírající antické kultury, nýbrž stoicismus, to je poslední velký koncept, který antika postavila. Koncept konsistentní a to jak v ontologii, tak v noetice i v etice. Stoicismus je impozantní protiváha platonismu." (s. 41) "Znavený, otupělý a konzumem požitků zblblý Evropan nezápasí o svobodu dělat to, co rozpoznal jako cestu svobody, která směřuje k novým obzorům, nýbrž znavený Evropan chce mít svobodu ve smyslu: bez ohledu na kohokoli a na cokoli urvat co nejvíc pro sebe. Tradice evropanství takový postoj nenazývala svobodou, nýbrž zvůlí. Postmoderní Evropan už nechce svobodu tvořit, nýbrž vysát. Civilizace, která přestala hodnoty tvořit a jen využívá, co se ještě naskýtá, jde vstříc zániku." (s. 67) "Racionalismus stoiků je od platonského zcela odlišný. Stoikův logos je skutečně ratio. Rozumem si člověk se střízlivou věcností ujasňuje, co má a co nemá ve své moci, aby nerozumně nechtěl měnit, co změnit nemůže, aby netoužil po tom, čeho dosíci není v jeho moci, a aby svoboden byl od všeho, čeho střízlivě racionálně viděno může kdykoli pozbýt. Rozumem stoik nahlíží, jaký rozum vládne v kosmu. A toto poznání je možné, neboť logos kosmu a logos člověka jsou kompatibilní." (s. 67) "Mýtus se vyznačuje tím, že není strukturován racionálně, chce být vnímán, zakoušen, prožíván, nikoli racionálně analyzován. Mýtus nerozlišuje fakta a význam. Mýtus vypráví a tím, jak vypráví, sděluje události i jejich interpretaci zároveň. Ptát se mýtu, zda to, co vypráví, se skutečně historicky stalo, je vůči tomuto literárnímu druhu nepřiměřené položení otázky." (s. 87) "Rozklad civilizace začíná většinou noetickou skepsí a resignací na exaktnost. Noetická skepse má pak za následek skepsi ontologickou a skepse ontologická ústí do skepse etické. Negace exaktnosti je signálem znavení a úpadku civilizace." (s. 101-102) "Nová podoba naší planetární globalizace spočívá v plném uznání plurality jiných identit, aniž bychom vyprázdnili svou sociokulturní identitu." (s. 118) "Postmoderní člověk [je] radikálně jiný. Je to zcela nový, jiný fenomén na scéně Evropy. Postmoderní člověk nese bez trudomyslnosti posledních otázek a bez křeče mezných situací lehkost svého bytí. Nenechá se křesťanským misionářem zatlačit do kouta dvěma meznými, posledními otázkami: "umřeš a seš hříšnej" Na tyto dva osvědčené boxerské údery křesťanského misionáře odpoví postmoderní člověk: "A co má bejt. Sem hříšnej a umřu." (s. 124) "Postmoderna je však - proti vší logice věcí - schopna uvádět na společného jmenovatele jevy, prvky a přístupy zcela neslučitelné. V tom tkví její základní rys, její iracionalita, její nelogičnost, její neprincipiálnost. Postmoderna se vyznačuje lhostejností i fanatismem, globálností i vysokým oceněním regionálního detailu, ateistickým nihilismem i náboženským zanícením, lhostejností k ideji národa i nacionálním fanatismem. Postmoderna je schopna uvést v soulad či nechat platit vedle sebe jak pluralitu, tak fanatický extrém. [...] Moderní pluralita povýšená pervertující postmodernou na jediný všelék, na extrém, požírá sebe samu" (s. 130-131) "Postmoderna, která patheticky deklaruje pluralitu a disenz, má i svou odvrácenou, pervertovanou tvář. Ta odvrácená tvář postmoderny nechce nic slyšet o pluralitě, o komunikaci, o dialogu, o racionální argumentaci, o svobodné soutěži idejí. Odvrácená tvář postmoderny zná jen jednu písničku, jen jedno řešení, jen jednu do krajnosti vybičovanou krajnost – absolutní svobodu individua. A tak postmoderna, ono poslední evropské povstání proti absolutním pravdám, vede Evropu k zániku, jehož příčinou je extrém absolutního principu absolutní svobody v absolutní pluralitě. Postmoderna, která chtěla být pozitivní protiváhou všeho absolutního, pervertovala do podoby absolutní svobody jejímž důsledkem je absolutní absurdita." (s. 132) "Evropa umírá ne proto, že neunese disenz koncepcí, ale že nemá žádný disenz koncepcí. Proto není ani schopna vést pluralitní dialog rozkročený mezi identitu a pluralitu. Není toho schopna ne proto, že ulpívá na minulé koncepci jedné pravdy, nýbrž proto, že je znavená extrémem absolutní svobody individua. Extrém po delší době vždy přivodí znavenost." (s. 133)“... celý text
— RichardMekka

Víra bez náboženství Víra bez náboženství

„Děkuji Vám, pane profesore. Už tenkrát jsem cítila, že je to ono. Vy jste mi zosobnil, že co je bez chvění, není pevné. Jako mávnutí křídlem Otakárka.“
— KristinTj

De profundís De profundís

„Masarykova interpretace Jana Husa: Když Hus mluvil o pravdě, šlo mu o pravdu Kristovu.. o poslušnost Boží pravdy, nikoli o svobodu svědomí či prosazování vědeckého poznání. Husitský bojovník ani v nejmenším nechápal kalich jako symbol občanské rovnosti. Proti tomu Jos. Pekař... Pohled religionisty a teologa (oba subjektivně správné).. a tak. Knihu jsem nedočetl, ani zdaleka. Ale třeba někdo přidá lepší pochopení.“... celý text
— peří

Přejít na knížky autora