Zpěvy staré Číny (3 sbírky)

Zpěvy staré Číny (3 sbírky)
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/332704/bmid_zpevy-stare-ciny-FYy-332704.jpg 5 81 81

Souborné vydání tří knih parafrází a překladů staré čínské poezie, zachycující vývoj od jejích počátků v 10.-7. stol. před n. l. až po 13. stol. n. l.

Přidat komentář

Louisareading
25.05.2024 5 z 5

Moc krásné, jiné, poetické.

Pablo70
19.04.2024 4 z 5

První seznámení s tímto žánrem. Ale jak ho vnímáme my, a jak oni? O tom mluví odborník:
Čínská čtyřverší … o nichž se dá říct, že slova ustrnula, ale smysl pokračuje dál bez konce. Čínská duše si uvědomuje, že vše, co je vyjádřeno slovy, barvami a zvuky, nedokáže přesně vystihnout skutečnost, a proto nalézá svůj domov mimo slova, barvy a zvuky. Slova využívá k evokování nedefinovatelného, zvuky vyjadřují ticho a barvy beztvarý prostor. A to všechno slouží k evokování ducha. Imprese nemá být konečná, ale je jen jakousi předehrou k dlouhé řadě vizí a pocitů. Je plná narážek, které věčně trvají a nedávají nám obraz konečné dokonalosti, jsou to obrazy zahalené do hávu nekonečnosti našich nejjemnějších myšlenek.
Většina těchto básní sice mluví o přírodě nebo o blízkých věcech, ale nejde o fotografické záznamy jednotlivých faktů, ale o jemné pastelové náčrtky intimních prožitků.
I když Mathesius neuměl čínsky a spíše přebásňoval, povedlo se mu to a my se mohli trochu seznámit s čínskou duší.


painthers
18.07.2023 3 z 5

Soubor klasické čínské básnické tvorby, kterou předělal do ,,českých,, básní Mathesius.
O Mathesiovi jsem jako o mistru slova pro čínská díla četla už od sinoložky Berty Krebsové, zaujalo mě tedy, když jsem se v doslovu dozvěděla, že on sám čínsky neuměl a že tedy čerpal primárně z jiných překladů a básně zejména dotvářel pro potěchu českého ducha.
Básně jsou to krásné - mluví o měsíci, horách, vínu i strastech války. Přiznám se však, že kdybych nevěděla předem, že je čerpáno z čínské lidové tvorby, tak bych tu cizokrajnost poznala jen ze zmínek o opicích, bambusech atd. :D

tereza1198
17.01.2023 4 z 5

Společně s Verši psané na vodu (které hodnotím trochu lépe) je to básnický literární skvost. Úplně mě dojímá, že autoři těch krásných textů je napsali před tisíci lety a pořád k nám promlouvají. Co jen zbyde po člověku? Dílo mám sešité a přepsané na stroji, takže vlastně netuším, které vydání se mi dostalo do ruky. Moc hezké

Forestwalker
14.11.2022 5 z 5

Mně se to líbí moc, i když je tedy pravda, že se jedná o parafráze. Dokonce se prý znalcům u některých básní nepovedlo dohledat originály, natolik si je překladatel upravil. Mathesius neuměl čínsky vůbec, při překladech zpočátku vycházel z cizojazyčných překladů, až později si k ruce přibral J. Průška, který patřil k významným sinologům. Ale i tak jde o velmi pěkné čtení a upřímně řečeno, čistě technické překlady z čínštiny by tolik čtivé nebyly.
Opět se musím pozastavit u předmluvy, jejímž autorem byl právě Průšek. Kromě zajímavostí o překladech z čínštiny se čtenář mezi řádky dozví také to, že pro každé vydání a pro každý režim musel Průšek sepsat novou předmluvu. V té ve vydání z roku 1960 tak aktuálně chválí Velký skok, v jehož důsledku se Číňané vrhli na umění všeho druhu, především pak na poezii. Trochu mě vyděsilo, že by snad v knize měly být nějaké ódy na 伟大舵手 (Velkého kormidelníka), naštěstí si všichni zúčastnění zachovali soudnost a kniha obsahuje básně od starověku jen po zhruba 13. - 14. století n.l.

JulianaH.
30.01.2019 5 z 5

Úchvatný, hluboký čtenářský zážitek. Křehká sugestivní lyrika. Prožívala jsem všechny imprese sporu s básníky.

VÝJEV POZDĚ NA JAŘE (Jie Li):
Dokořán okno - sedím, čtu a sním
o Knize proměn. Vlaštoviček pár
se kmitá kolem police mých knih
a za listem list jako kapky deště
mi na tuš kane z korun okvětních.
Čtu Knihu proměn, nemyslím,
jak dlouho bude jaro ještě.

Nočnípták
01.11.2018 5 z 5

Ještě musím doplnit k mému komentáři kritiku. Teď jsem srovnávala toto souborné vydání s jednotlivými vydáními z let 1949 a 1950. V těch jednotlivých knihách jsou verše přehlednější a pěkně rozdělené. Tento soubor nese název Zpěvy staré Číny podle první knihy. Obsahuje básně i z druhého a třetího dílu/Nové zpěvy staré Číny a Třetí zpěvy staré Číny/, vy ale nepoznáte, které jsou odkud. Jsou přeházené. A ty starší mají i lepší doslov a obsahují i chronologii. Je to přehlednější, než letopočty u jednotlivých básní v obsahu jako je u tohoto vydání.
Takže ty starší knihy se mě líbily víc svým uspořádáním a průvodním slovem. *však neubírám, protože na verše to nemá žádný vliv. Požitek z recitace je krásný ať je to kterékoli vydání.

Nočnípták
30.10.2018 5 z 5

Zpěvy staré Číny obdivuji už od střední školy. Škoda, že vlastním zrovna ty z roku 1974. Jak jsem se dočetla tady v komentářích, nejsou úplné.

Na mne-li myslíš
ještě jen trošinku,
vykasám sukýnku,
přebrodím řeku Cen.
Když na mne nemyslíš
už ani trošinku --
inu, jsou na světě
jiní přec, blázínku!

Paní profesorka stála před lavicemi, v ruce držela knihu a zpaměti recitovala Na mne-li myslíš. Vždy, když vezmu do ruky tuto knihu veršů, slyším její hlas. Pro mne byla a vždycky bude nedostižným vzorem. Takový cit a vroucnost, s jakou nám předávala lásku k básním, bych přála poznat každému.

los
14.10.2018

klobouk dolů před Mathesiovým uměním překladu!

Jaruš7
03.05.2018 4 z 5

Citace :" Že by motýl kradl jaro ?
Ve třetím měsíci
na květů šik
vrhá se motýl
loupežník,
posbírá jaro,
posbírá pyl,
celičké jaro uloupil
a odnáší v krajinu jinou.
U cesty sedí
opuštěn, sám,
ubohý poutník,
chvěje se zimou.
Šao Jung "

Cituplné verše a hezké chvíle s nimi.

evelýny
25.04.2018 5 z 5

Pakliže si vás má kniha najít, najde si vás. Já tuto sbírku objevila v r. 1980 v popelnici. Od té doby mě její verše stále okouzlují, dojímají - někdy rozteskní, někdy pobaví. Ale vždy nad nimi moje srdce plesá i díky skvělému přebásnění Bohumila Mathesiuse.

Vějíři z hedvábí, ty lichotný a hladký, ty sněhu bělejší, bělejší jinovatky,
jak luna kulatý, když kráčíš oblohou, jdi k němu, vějíři, jdi za mne nebohou!
Buď ve dne v noci s ním, skýtej mu doprovod,
tvůj vánek chladivý měj vůni stinných vod!
Pak - chladný podzimek až lehne do kraje a žlutým listovím si vítr zahraje-
on v skříně zásuvku tě hodí nedbale jak symbol, vějíři, znak lásky nestálé.

Přišel jsem za tebou, venku ač sněží,
přišel jsem, venku ač chladně je,
otevři dveře, viz: v mokrém sněhu
tají mé šlépěje.

P.S: Tuto sbírku si beru s sebou i do příštího života.

Vesmich
06.10.2017 5 z 5

Tak snad tu moji oblíbenou:

Mám šedivou hlavu a sval mi změk,
z mých synů se žádný nepoved:
A Šu (let šestnáct) je líný jako veška,
A Süan (let patnáct) číst neumí dneska,
Jung a pak Tuan (těm třináct je let),
oba mi tvrdí : je dvakrát dvě pět,
A Tchung (let devět) jen po stromech lozí -
vypijme číši: tak tomu chtí bozi!

babicka_amalka
13.02.2017 5 z 5

nádherná kniha, skvělý překlad a přebásnění a jako třešnička na dortu půvabné Sklenářovy ilustrace

Delicius
18.08.2015 5 z 5

Bohužel vydání z roku 74 není kompletní, jedná se o pouhý výbor ze Zpěvů starých číny, s tím, že jsou vyškrknuty básně na kterých Mathesius spolupracoval s Průškem. Zdroj informací: Jan Zábrana, Můj život.

Zelený_Drak
22.04.2015 4 z 5

Donesla jsem si z antikvariátu příjemné překvapení. Přebásnit čínskou poezii muselo dát spoustu práce. Nejvíc se mi asi líbily básne "Nástup" a "Verbíř ze Šichao". V příští válce už ale nebude platit tahle část "Nástupu":
***
Kéž, až naše ženy budou
čekat těžkou chvíli,
kéž by jenom chlapce nerodily!

Dceru v lože sousedu dáš jako prázdnou číši,
syn však shnije nepochován, nezahrabán v poli...
***

Verbíř ze Šichao

Klesalo slunce. Chtěl jsem právě spát.
Šel sivý mužík prašnou silnicí;
na vršku zdi sed, pusté vesnici
verbířskou píseň začal notovat.

Jde stará žena, v kupku slitý žal,
dí - slova duní, kamení jak řada
když do bezedné studny temně padá:
- Tři syny měla jsem - tři císař vzal.

Psal včera nejstarší - eh, nadarmo!
Psal: Žiju. Žije? - Válečná když doba?
Ti druzí v poli zůstali mi oba,
šli, černí voli, černé pod jarmo.

A ty chceš muže? Tady? Blázníš snad?
Zde jen mé vnouče v stínu matky stojí.
Hlad mají oba. Pro nahotu svoji
z polního kvítí pletou sobě šat.

Co chceš tu, muži? Mne snad bys ty rád?
Hrst starých kostí - půjdu, je-li třeba,
vojákům tvým já budu péci chleba
a ve stanu s tvým vůdcem budu spát. -

Křik její nářkem sovím táh se v dál,
bolesti vlny do vsi pusté bily;
když ráno vstal jsem, den už smál se bílý
a sivý mužík na zdi skřehotal.

notburga
25.05.2014 5 z 5

Jedna z mých nejoblíbenějších knih s tímto tématem. K mé velké radosti se skví v knihovně i s podpisem autora ;)