Zpověď agenta StB

Zpověď agenta StB
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/291647/mid_zpoved-agenta-stb-qaF-291647.jpg 3 19 19

Detektivní román, v němž nás autor zavede do prostředí Státní bezpečnosti posledních deseti let totalitního režimu. Prolínáním dvou dějových linií, současnosti a minulosti, které spolu zprvu zdánlivě nesouvisí, vzniká napětí, korunované nečekaným vyústěním.

Přidat komentář

michalsch
25.11.2024 5 z 5

Líbil se mi styl, jakým byla kniha napsaná. Mělo to v sobě i kus drsného humoru. Byl jsem velice příjemně knihou překvapen.

Kakho-Oto
11.10.2024 4 z 5

(SPOILER) Rozhodně mě bavilo tento román číst, zejména jeho první dvě třetiny. Byl jsem napnutý a často i pobavený zvraty, dialogy, přirovnáními, ironií apod. Nicméně jsem očekával, že kniha bude mít nějaký happy end, ale ten se nakonec nekonal, protože padouch přežil a škodil jinde a v jiných poměrech. Také mi při čtení připadlo, že autor nemá o českém národě valné mínění, respektive si dělal skoro ze všeho legraci.


jadran
16.07.2024 2 z 5

Kniha na jednu stranu zajímavá, na druhou nepřehledná a "přešpekulovaná". Samozřejmě mě zaujala nejvíc ona osoba eliminátora, protože krátce předtím jsme si pročetl služební spis onoho Zifčáka (krycí jméno Růžička), který "přivedl" studenty (spíš onu hrstku co zbyla ze shromáždění na Albertově) před kordon pohotovostního pluku SNB na Národní třídě, což byl ideální prostor k tomu, aby zde proběhl onen spektakulární masakr 17. listopadu. A ona memoárová autobiografie onoho estébáka má se strohými fakty ze zažloutlého spisu skutečného zapáleného estébáka Zifčáka hodně společného, zejména z hlediska autenticity. Na druhou stranu si nemohu pomoct, ale eliminátor nese až příliš znaky seriálového Dextera s opačným znaménkem, ale z hlediska mentality práva "eliminovat ty špatné" úplně stejného. Na druhou stranu, eliminátor je až zbytečně zkarikovaný a má všechny možné necnosti včetně už poněkud vyčpělého antisemitismu nebo antislovakismu.

A tím se dostávám ke knize jako takové. Je dlouhá a jak je uvedeno v anotaci, proplétají se tady dvě časové a věcné roviny. A to největší slabina knihy. Autor toho chtěl napsat strašně moc a neuvědomil si, že méně bývá v drtivé většině případů víc. Konkrétní lidský osud, nejednoznačný a netypický, je mnohem lepší materiál pro napsání dobré knihy než snaha napsat knihu ve stylu čapkovského dortu, do kterého pejsek a kočička dali všechno možné, co je jednotlivě možná dobré, ale dohromady to nefunguje. Nevím, jestli zrovna tohle je kriminálka nebo dokonce detektivka.

Autor se asi při psaní bavil a kniha se jistě bude líbit minimálně polovině těch, kteří ji vezmou do ruky. Ale když se jedná o téma StB, jak silná je naproti tomu linka a jak zajímavá je osoba estébáka v jednom z nejlepších (podle mého názoru) románu o době konce 50. let od Zdeny Salivarové. A jak dokázal její manžel popsat pokleslý svět literátů ve Lvíčeti...

raffi
15.12.2016 4 z 5

Rozhodne najzaujímavejšia kniha českého autora, akú som tento rok čítala. Dve dejové linky, v ktorej jedna je vlastne hnus doby minulej a druhá hnus doby súčasnej, sa nakoniec spletú v jeden príbeh. Dobrý nápad, dobré spracovanie témy, celkovo kvalitná autorova práca, ja som spokojná.

hopla
12.12.2016 4 z 5

Provokativní titul tohoto pseudorománu by v devadesátých letech zafungoval jistě zcela jinak než v dnešní době, kdy občané už nikoho nekádrují podle toho, zda spolupracoval s bolševickým režimem či nikoliv. Přesto zřejmě neunikne pozornosti čtenářům tzv. literatury faktu, do níž se zdá být zařaditelný. Nakolik právem, posoudí už každý sám. Že však jde o literární útvar ne zcela seriózní, naznačuje už jeden z podtitulů "Dva romány za cenu jednoho." Pokud tedy přistoupíte na autorovu hru se čtenářem a začtete se do tohoto "románu v románu," máte před sebou simultánku, která je docela dobře hratelná, neboť soupeř vám dává dostatek prostoru k přemýšlení nad dalšími (v tomto případě spíše jeho) tahy. Překážkou k udržení se ve hře vám však může být mix dvou naprosto odlišných stylů - suchopárný popis, tedy ona zpověď eliminátora a oproti tomu až groteskní líčení peripetií novinářské, nakladatelské, komunálně politické a podobné havěti... Za sebe můžu říct, že jsem se tou crazy vatou dokázal prokousat celkem bez potíží (tedy až na ty poměrně časté překlepy, které se daly tolerovat spíš v onom nevydaném rukopise) a za nahlédnutí do estébácké kuchyně, alespoň touto formou, mi to stálo. I přes tu odlehčenou formu z toho mrazí...