Zpráva o mistru Janu Husovi v Kostnici

30.01.2019

Jelikož jsem si anotaci napsala sama, dodám ještě postřeh subjektivního charakteru.
Pro mě byla četba burcujícím zážitkem. Četla jsem ledacos o Janu Husovi i od Jana Husa, ale s výjimkou Mistrových dopisů z Kostnice mě nic nezasáhlo tolik jako Mladoňovicův raport. (Dává to smysl, jelikož Jan Hus se stává morálně svatým člověkem až v kostnických vězeních.) Teprve díky Petrovi jsem skutečně vzala na vědomí, že Jan Hus nebyl postava z dějepisné učebnice, nýbrž člověk, který se bál hranice, trpěl pomyšlením na své budoucí ponížení, stále si uchovával zbyteček zoufalé naděje, protože tolik chtěl žít, a přes to všechno nakonec podstoupil smrt.

„A jej (mistra), když šel mimo, pan Jan z Chlumu pozdraviv a ruku mu podav, utěšoval. A on byl z toho velmi rád, že se za něho, již takřka ode všech zavrženého, opovrženého a kaceřovaného, nestyděl a neostýchal se ho pozdraviti a veřejně mu ruku podati. A to také potom panu Janovi oznámil.“

Myslím, že je to nejsilnější příběh českých dějin.