Zrcadlový muž
Lars Kepler
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539503/bmid_zrcadlovy-muz.jpg
4
2195
2195
Detektiv Joona Linna / Joona Linna série
< 8. díl >
Když jí navlékl smyčku okolo krku, byla ještě naživu. Došel zpátky k navijáku a uchopil rukojeť. Jediným svědkem brutálního činu je psychicky nemocný muž, jehož chatrná paměť si odmítá vzpomenout, co viděl. Komisař Joona Linna se proto znovu spojí s hypnotizérem Erikem Mariou Barkem, aby mu pomohl odhalit pravdu. Podaří se jim z choré mysli vydolovat, kdo šestnáctiletou Jenny vytáhl na dětskou prolézačku v centru Stockholmu a oběsil ji tam na ocelovém laně? A kde vlastně dívka, která už před pěti lety zmizela cestou ze školy, celou dobu byla? Joona se obává, že by nemusela být jedinou obětí, která takto skončí… Série s komisařem Joonou Linnou se prodalo přes 15 milionů výtisků.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno:
2020
,
OneHotBook
Originální název:
Spegelmannen, 2020
Interpreti: Pavel Rímský
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Za mě nejhorší knížka od Keplera. Bylo to zdlouhavé, dlouho se nic nedělo. V příběhu bylo málo Joony a chyběla mi i Saga. Sáhodlouhé popisování Martinovy nemoci bylo nudné, místy až otravné. Každému inteligentnějšímu čtenáři už na začátku dojde, jak to bylo s Alicí. Bylo tam zbytečně moc postav. Hodně mi vadil Dennis. Ten byl fakt nesympatický, ale i tak by mě zajímalo, zda přežil nebo ne. Postava babičky nebyla úplně dotažená. Minimálně sedmdesátiletá paní chodící o holi, která má takovou fyzičku, že zvládne hodit mladou ženu na korbu kamionu? To je dost mimo.
Klasický Kepler, napínavé, napínavé, napínavé. Ale pro mě už té morbidity, brutality a nechuťáren bylo až moc. Písečný muž pořád nejlepší.
Trochu asi se svým hodnocením vybočím z řady, ale tohle bylo na mě fakt už moc. Přehnané, místy až nechutné, zbytečné. I předchozí Lazar mi přišel přitažený za vlasy, ale tam jsem to brala jako nadsázku, a celkem mě bavil. Tady mi přišlo, jako by se autoři snažili zaujmout či snad šokovat za každou cenu. Občas mám pocit, že se někteří autoři tohoto žánru předvádí, kdo napíše větší "úchylárnu". A dovětek o novodobém otroctví tomu punc nepřidal, určitě se na dané téma dalo vykřesat něco hodnotnějšího. No, Linna je stále furt sympaťák, tak uvidím, zda se vůbec někdy pustím do Pavouka...
První půlka téměř bez přítomnosti Joony je celkem dlouhá a nezáživná a příběh jako takový jen těžko uvěřitelný. Standardem u Keplera je napětí a nečekané odhalení, ale tentokrát mi šokující odhalení nepřišlo ani trochu reálné a bylo spíše zklamáním.
Písečný muž pro mě jednoznačně vede
(SPOILER) Tak tomuto som nejako neprišiel na chuť. Príliš komplikované rodinné vzťahy (ak sa to vôbec vzťahom dá nazvať) a traumy, z ktorých sa postupom času vyvinula psychická porucha sériového vraha. No a ten záver bol natoľko akčný, že som sa chvíľkami strácal. Ešte jeden detail neušiel mojej pozornosti, manžel šéfky Národného operatívneho oddelenia sa volá Johanna... asi to majú nariadené dostať túto agendu do povedomia verejnosti, inak by ten román nevydali. Asi začnem čítať starých klasikov, ktorí písali, keď bol svet ešte normálny.
No hurá :-D
Musím říct, že po Lazarovi se mi do dalšího dílu moc nechtělo, byla jsem zklamaná tím koncem... Ale! Tohle byla další pecka! Napínavé od začátku do konce a já mám ráda takové drsné knihy. Za mě dobrá kniha a chuť do dalšího dílu. Doporučuji.
Audiokniha
Typická keplerovka, opět až přehnaně drsné, nadsazené, nepravděpodobné... Snad jen že tentokrát Jurek nevstal z mrtvých :-)
Když opomeneme, že děj je opravdu trochu přitažený za vlasy a docela brutální, tak je kniha čtivá a napínavá. Za mě Kepler nezklamal :).
Opět monstrózní postavy, opět mnohde absurdní děj. I bez Jurka se zase dočkáme ztělesněného zla, které unáší, zotročuje, znásilňuje a zabíjí děvčata. Možná zfilmováno by to nepůsobilo tak plytce a nesmyslně, protože napínavých scén je zde dost a dost. Profese autorů je znát, obsahově asi určeno lidem, kteří mají rádi pohádky zejména tu o perníkové chaloupce.
To bude trochu oříšek tuto knihu ohodnotit. Celkově příběh, ve kterém figuruje psychicky narušený jedinec, je asi vždy jistotou nějakých zvratů. Tady mne to dokázalo i překvapit, v co se to nakonec vyklubalo. Takže kostra příběhu, zvraty a napínavý závěr, to se dle mého povedlo. Co mě tady ale trochu štvalo, byl Joona, který je snad nesmrtelný a ze spousty zranění se dokáže vysekat jakoby nic. A bohužel nevím, jestli to je překladem, ale moc mi nesedl styl, jakým je kniha psaná. Přišlo mi to takové kostrbaté a bohužel díky tomu jsem měla zkažený celý zážitek z knihy. Jedinou výhodou jsou krátké kapitoly.
Kniha je to poměrně napínavá a čtivá ale zbytečně dlouhá. Dost krve, násilí i brutality, trocha sexu ale já jsem bohužel ten kdo v knize hledá i trochu logiky a tady fakt není skoro žádná. Ne že by se mi to úplně nelíbilo ale čeho je moc toho je příliš. Dost mě to odradilo od čtení dalších knih této dvojice.
"Maminky přihlížejí, jak si děti hrají." věta, která mi stále rezonuje v hlavě. Pohlcující od prvních do posledních stran knihy. Moje první od Larse Keplera a určitě ne poslední. Výborně zpracované charaktery psychicky nemocných osob. Při čtení jsem musela ,,oklepavat" husí kůži . Vyhovují mi krátké usečné kapitoly, tudíž se mi kniha četla plynule, rychle a dobře jsem se orientovala. Za mě parádní zážitek.
Opět velmi napínavý příběh a to rozuzlení, to bylo něco... Podezírala jsem tedy jiného, ale ze stejného důvodu...
Asi je jedno, že kniha je opravdu hodně brutální a některé zločiny jsou fakt hodně drsné, protože s tím čtenář u Keplera musí počítat. Asi ani nevadí, že pachatel trpí psychickou poruchou, kterou má asi tak sto lidí na světě, protože se pořád pohybujeme v rámci nějakého vytvořeného univerza, které se rozhodně nesnaží o to být co nejrealističtější. Jestli mě osobně něco na Keplerových dílech vadí, je to jakási snaha o filmové psaní, protože z každé stránky je znát, že převést knihu do scénáře by nemělo být tak těžké, protože Joona Lina, jakkoli je charismatický a má dobrou dedukci, splňuje všechny definice thrillerového hrdiny - všechny přestřelky přežije, je to skoro nadčlověk a nedělá moc chyb. U filmu to tolik nevadí, protože tam diváka v lepším případě strhnou atmosféra a akce, u knihy je to ale trochu horší, protože čtenář přece jen pracuje s určitou představivostí a představovat si akci není tak úplně jednoduché, navíc když je popsána hodně stroze. Jinak ale vlastně není co vytknout, protože hutná atmosféra funguje, psáno je to čtivě a strhujícím způsobem, jen je tu zkrátka asi až moc klišé a celá zápletka (včetně samotného pachatele) je vskutku až moc za vlasy přitažená a tak nějak si nedokážu představit, že by vše probíhalo tak, že by si toho nejbližší nevšimli. Zrcadlový muž je nicméně ve výsledku solidní keplerovkou, která nemůže nikoho překvapit, svůj účel splní, ale nelze se ubránit dojmu, že už je přece jen až moc prvoplánově spotřební (a to včetně závěrečného cliffhangeru, který směřuje tam, kam všichni znalci série, tuší...). 70 %
Nechci nic prozrazovat, ale troufám si říct, že příběh knihy bude asi strašákem pro všechny ženy a zřejmě se jich (nás) to dotkne mnohem více, než našich drahých poloviček opačného pohlaví. Kniha se četla jedním dechem a opět za sebou zanechala úžasný čtenářský zážitek a husinu až na zadku.
Joonu jsem nechala dlouho u ledu, ale když jsem v knihovně viděla Zrcadloveho muže, neváhala jsem. A byla to pecka. Žádná plytká omáčka, zbytečné dějové linky, příběh prostě frčí. I když jedno malinké minus bych udělila za trochu prebytecnou závěrečnou honičku.
Osmá kniha série, osmá neskutečná čtenářská jízda. Styl psaní autorů mi velmi vyhovuje, čte se to rychle, samo a nemůžete přestat, styl krátkých kapitol dodává na napětí, styl vyprávění jako by vás přenesl do filmu ... a to má podle mého kniha ve čtenáři vyvolávat ... zfilmování příběhu ... Jen tento byl tedy krutý a zažít bych ho ve skutečnosti nechtěla a nepřála nikomu. Chvilku jsem měla hororové myšlenky a říkala si, že autoři přitvrdili :-).
děkuji a pustím se brzo do dalšího příběhu ...
Už je to dávno, kdy jsem něco z téhle série četla, proto mi chvíli trvalo, než jsem se zorientovala. Ale ano, bylo to opět moc čtivé. Jena nesmí člověk přemýšlet o tom, že se takové věci opravdu mohou dít.