Zrovna teď musíš čůrat?

Zrovna teď musíš čůrat?
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/5133/zrovna-ted-musis-curat-5133.jpg 5 17 17

Memoáry se dají nazývat různě, píše-li však vzpomínkovou knihu humorista kalibru Miloslava Švandrlíka, lze se dočkat ledačeho. V dobách, kdy nás každý týden bavil na svých stránkách Dikobraz, v jehož záhlaví se skvěl slogan „S úsměvem, to není vtip, i v práci jde všechno líp“, byl Mistr jeho pravidelným přispěvatelem. Zrovna teď musíš čůrat je důkazem, že na humor a vtip rozhodně nezapomněl ani při práci na vlastní vzpomínkové knize. S trochou nadsázky by se dalo říci, že pokud byli Černí baroni obrazem doby, je život Miloslava Švandrlíka rámem, jehož jsou Baroni nedílnou součástí, a v době normalizace navíc i jakousi „tajnou hybnou silou“ mnoha osudů spojených s Mistrovým životem. Krásné vzpomínky na mnohé z jeho kolegů, z nichž k nejslavnějším a nejskvělejším bezpochyby patří geniální Jiří Winter tvořící pod hlavičkou Neprakta, Ján Roháč, Alfréd Radok, Jiří Sehnal alias Jetro Mc Intosh po emigraci do USA… „Baronovsky“ psané milé vzpomínání, které znovu nechá obživnout atmosféru Dikobrazu a všech, kteří se na jeho tvorbě podíleli od Václava Laciny, Pavla Kohouta přes Evžena Seyčka, Zdeňka Jirotku až po Honzu Vyčítala a desítky dalších. Švandrlík však rozhodně nepracoval jen pro Dikobraz, za oblast televizní tvorby uveďme pro příklad krásné vyprávění o dramaturgovi Janu Pixovi. Dikobrazí pouť skončila po sametové revoluci, vzpomínky Miloslava Švandrlíka však čtenáře zavedou mnohem dále a hlouběji a nenechají nikoho na pochybách, že Mistr svým řemeslem stále vládne.... celý text

Přidat komentář

vvikingg
16.09.2024 5 z 5

Když M. Švandrlík sepisoval svoje paměti bylo mu 75 let, v kostce shrnul a vzpomíná na nejdůležitější události , které ovlivnily jeho život a tvorbu. Napsáno jeho typickým humorem a při čtení my pořád škubalo v koutcích, nebo se musel smát, například : Gusta Fučíková chrápala se všemi revolucionáři co byli po ruce :-), staňte se esesmany vstupte do SSM ( socialistický svaz mládeže). V knize se setkáme s mnoha osobnostmi kulturního života od budovatelských 50. let kdy působil na DAMU, někteří žáci v emocích předčili i Klementa Gottwalda jak milovali Sovětský svaz :-). Kniha se čte velmi dobře, jako starší ročník některé pořady , umělce které v knize uvádí pamatuji. Za mě plný počet hvězd.