Zrušený rok – Deník 2020
Michal Viewegh
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539504/bmid_zruseny-rok-denik-2020.jpg
3
104
104
Neměly by dnes - jak moje kdysi nezpochybnitelná, mnohaletá láska k Veronice (jakkoliv tragicky skončivší), tak moje kdysi nezpochybnitelné, ještě delší přátelství s Martinem (byť později taktéž ztroskotavší) - být spíš důvodem k oslavě než truchlení? Neměl by být můj obvyklý vztek na Veroniku a Martina - stejně jako můj oprávněný pocit křivdy - třeba aspoň někdy vystřídán obyčejným vděkem? Vděkem za to, že se mi mnohaleté lásky a mnohaletého přátelství vůbec dostalo? Dnes začíná meteorologický podzim, básnický čas podzimních polí bolestných. No uvidíme. Rok 2020 byl pro valnou část obyvatel této planety zřejmě tím nejpodivnějším a bohužel mnohdy i tím nejbolestivějším obdobím, jaké kdy zažili. Rokem, který všechno změnil - i když byl většinu času zrušený. Tři sta šedesát pět dní v životě české společnosti, tři sta šedesát pět dní v životě spisovatele, otce, bratra, syna, partnera nebo sázavského občana. Jeden rok Michala Viewegha.... celý text
Přidat komentář
Báječný rok byl úžasný - (sebe)ironický, plný hlubokých myšlenek i života. Zrušený rok je o ničem, řemeslně napsaný dobře, to ano, ale jinak ze sta na nulu - plný chlubení a popisů prodejů knih a výčtu přátel. Copak Viewegh vidí svou hodnotu jen v počtu napsaných knih a uskutečněných souloží? Je mi ho líto.
Jak se sám diví 26. listopadu - ostatní věkem moudří x zatímco on (mými slovy) zalezlý doma chlastá víno, řeší své bolístky a zkouší masturbovat. Škoda ho, málokdy se stane, aby člověk postupujícím věkem svou hodnotu ztrácel.
Zručně napsaná kniha. Životní styl a názory autora ve mě vyvolaly směsici soucitu, pochopení a rozčilení (ne vždy ve stejném pořadí), která mě přiměla deník rychle přečíst, aniž bych se nudila. Zmínek o pandemii bylo na "zrušený rok" celkem málo, M.V. má jiné starosti.
Dílo se povedlo. Gratuluji.
Zrušený rok - to je sebereflexe " handicapovaného stárnoucího muže" /tak se o sobě vyjádřil sám autor..../
Opět s ironií, občas i cynismem, špetkou erotických úvah - ale hlavně upřímností ....
" Moje hodinky měří jenom čas, který mi na tomhle pološíleném digitálním světě ještě zbývá ..."
Anebo :
" lidská existence je podivuhodná svou schopností činit si ze života peklo ...."
A v závěru :
Není třeba naříkat nad strništěm budoucnosti, když stodola minulosti je plná ....
Michal Viewegh je opět tady - poučený, snad i trochu smířený - ale nezlomený ....
Se zájmem jsem pročítala jeho úvahy a pro zájemce doporučím.
Za mě zase od pana V pěkná kniha. Pan V má pro mě 2 plus. První je jeho jazyk. Nepíše ledabyle. Druhé plus je za to, že se nebojí odkrýt své já, svůj život. My všichni hledáme otázku na to, zda správně žijeme, zda se správně chováme, jaké máme pocity a jak je dokážeme zpracovat směrem k druhým a jaké nám to dělá potíže v dalším životě…..ani tato kniha nedává odpovědi, ale určitě ukazuje, že se všichni někdy „trápíme“ podobnými věcmi, a že je normální s nimi žít a nějak se je naučit zpracovat. Za mě je pan V. pan spisovatel.
Mimochodem, ZASE jsem ZDE četla spoustu komentářů na téma, jak je pan V ubohý se svým životem.... Vše, co není podle Vás odsoudíte? Odsoudíte odkrytí pocitů, které třeba v sobě máte také, jen o nich nemluvíte, protože podle společnosti není "správné" některé věci tak cítit a prožívat? Možná, že ten kdo psal, že děti pana V jsou chudáci, tak jeho děti jsou chudáci daleko více. Smyslem deníku je psát realitu (i když i pan V musel asi knihu trochu zkreslit a nepsat o všem, aby neublížil své rodině) a za mě byl tento cíl naplněn a těším se na jeho další knihy.
Moc jsem se na knihu těšila a vlastně se teď těším na všechna autorova díla. Víc než kdysi, kdy byl za největší hvězdu tehdejší literatury a tolik mě tím naparováním a výkladní skříní svého dokonalého života štval. Tím nechci říct, že bych mu přála to, co se mu přihodilo... Břitký humor ho neopustil, odvaha práskat na sebe také ne. Naprosto chápu i jeho zklamání z nejbližších lidí a potřebu to stále dokola řešit. Trochu mě překvapovalo to nepříliš dodržování covid nařízení (ježdění pro dcery přes půl kraje, neustálé návštěvy se sousedy bližšími i vzdálenějšími, ale to je možná tím, že jsem jako blbec ty nařízení dodržovala a nešla ani na kafe k sousedům). Ale autorovi fandím a těším se na Dulu!
(SPOILER) Je mi líto dcer pana spisovatele. Číst o tom, jak jejich tatík chlastá (přestože denně užívá 13 prášků), kouří trávu, kokain neužívá pravidelně jen proto, že nemá spolehlivého dealera a občas s úspěchem masturbuje musí být neskutečně frustrující. Jeho exmanželce blahopřeji, že se dokázala zbavit tak sebestředného, ufňukaného a ješitného muže. Expřítelkyni bych přála, aby dokázala totéž a přestala mrhat časem i silami ve hře na nejlepší kámošku. Mělo se to jmenovat Totálně zbytečný rok, protože kromě výše uvedeného a častého kňourání na adresu exmanželky a bývalého nakladatele to více méně bylo o ničem.
Asi jsem knihu v hlavě četla špatným tónem. Někdo tu píše o humoru, ten jsem hledala v podstatě marně. To se může stát. Při vyprávění bych se možná za břicho popadala. Těžko říct.
Mít ten nápad dřív, zapisují si, kolikrát se autor otře o bývalou ženu, to mi tedy opravdu lezlo na nervy. "Trp jako chlap!" znělo mi v hlavě.
Detaily o masturbaci považuji za vrcholně zbytné.
A chudák přítelkyně Monika, která za jakoukoliv snahu o "normální vztah" schytala přízvisko "hysterka" od muže, který se zhroutil, protože se mu vysypal krájený chleba a ona nepřiběhla vyřešit ten šílený problém. On jí pak ztropil scénu dokonce i na Facebooku, protože si umanul, že její auto před domem bezmála devadesátiletého muže něco znamená. Ale hysterka je ona.
Rozpor mezi kňouráním a sebevědomým opakováním mantry "já jsem přední literát!" mi přijde až schizofrenní.
Nesedlo mi to. Ale cením odvahu pustit čtenáře až do ložnice.
další z knih, kterou jsem si přál (a dostal) k svátku.
ať si kdo chce co chce říká, pro mě je Michal Viewegh inspirující. u jeho knížek se dobře přemýšlí, přicházejí nápady, někdy s jeho názory polemizuji, jindy souhlasím. v každém ohledu je to ale spisovatel, který nenutí čtenáře absolutně souhlasit s jeho pohledem na svět.
protože jsem četl všechny jeho předchozí deníky, mohl bych srovnávat. ale nebudu.
prostě to není důležité. pro mne by bylo příjemnější sednout si v domě v Sázavě na terasu a při podvečerním klábosení zdolat jednu, dvě nebo i více lahvinek dobrého vína... kdoví, možná to jednou udělám:)
díky za připomenutí roku, na který bychom mnozí nejraději rychle zapomněli.
Přečteno za den na dovolené, skvělé, upřímné, takhle by měl asi deník vypadat! Neudržela jsem se a smála se nahlas a nemohla si pomoci a vtipné pasáže jsem kamarádce i nahlas předčítala, nazvat ho dalším báječným deníkem nešlo, to by byla ironie již v názvu, vzhledem k situaci, ve které se plácáme dosud!
Já se tak bavil, hltal každý den jeho psaní. Nebere si servítky s nikym, píše hodně niterně o sobě. Skvělý deník. A pořád jsem měl chuť na víno při četbě.
Jakkoli je kvalita autorových knih kolísavá, tak deníky mě baví vždy a výjimkou nebyl ani tento poslední, koronavirový. MW je pořád stejný ješita, na jednu stranu si neustále stěžuje a nezapomíná téměř obden připomínat peripetie s prasklou aortou. Na druhou stranu stranu se nebojí psát o svých nejnitěrnějších pocitech a intimních záležitostech. Prostě je to chlap. :-)
Kvalita Vieweghových knih je v posledních letech slabší. Člověk by mu to snad neměl ani za zlé, když zná jeho příběh. Ale protože jsem přečetla Báječný rok a Další báječný rok, chtěla jsem zjistit, zda se Michal jako člověk někam posunul. Mám pocit, že ne - stále je to sebestředný sobec, který se lituje a nedokáže odpouštět. Jestli má být "otevřenou zpovědí" informace jak často masturbuje, že mu nechodí noviny, chlastá a hulí marjánu, tak se musím přiznat, že jsem čekala něco trošku hlubšího.
Ja to rikam kazdemu, kdo Viewegha resp. jeho tvorbu nema rad. Ja na nej nedam dopustit. „Zamilovala“ jsem se uz s Bajecnymi lety, a postupne koupila a precetla vse co napsal. Nekdy to bylo slabsi, nekdy jsem si rikala, oh boze...
Ale uz ho roky a roky ctu, a hned tak neprestanu.
A tenhle denik? To je Viewegh jak ho znam. Uprimny, sarkasticky. Misty se vraci k predchozim denikum, coz neni na skodu. Takova trochu reminiscence. Na to co ma za sebou...
Drzim Vam palce, Michale
Vítejte zpět, pane Vieweghu.
Můžu říct, že po posledních knihách tohoto autora jsem nad ním začala lámat hůl. Ale říkala jsem si, že deníkové zápisky mu vždycky šly a s velkou nejistotou jsem sáhla po jeho nové knize. A jsem za to moc ráda.
Michal má zpět svůj humor,sarkasmus a svůj nadhled. Jednotlivé zápisky mi krásně utíkaly, nasmála jsem se nad nimi, těšila se na další a říkala si, že bych si klidně hned v lednu přečetla deník za rok 2021.
Doporučuji jak pro chvíle pohody i oddechu, tak i pro chvíle zamyšlení, jakou vlastně krkolomnou cestou se Váš život může ubírat. Michale, fandím ti.
Velmi čtivé, přečteno na jeden zátah. Upřímné, někdy smutné. Po dlouhé době kniha od pana Viewegha, která se mi opravdu líbila.
Deník o životě Michala Viewegha je napsán profesionálním a strhujícím způsobem. Název knihy je také velmi trefný. Autor v deníku zachycuje své životní výhry, ale i prohry, čímž čtenáře dostává do děje. Celý deník je silně podbarvený emocemi, které přibližují životní příběh autora pečlivě zapisovaný po celý rok 2020, ale i v dalších etapách jeho života, ke kterým se vrací citacemi z předchozích deníků - Báječný rok a Další báječný rok. Kniha se mi líbila a doporučuji jí k přečtení!
Štítky knihy
deníky koronavirus, covid-19 rok 2020
Autorovy další knížky
| 2002 |  Báječná léta pod psa |
| 2006 |  Účastníci zájezdu |
| 2010 |  Biomanželka |
| 1994 | Výchova dívek v Čechách |
| 2011 | Mafie v Praze |
Četl jsem všechny knihy od MV, ale takovou trapárnu, si mohl odpustit. Kdyby to pokrátil a napsal pondělí - pátek chlastání, 3x týdně jídlo v drahých hospodách, tak mohl ušetřit spoustu papírů.