Ztracená čest Kateřiny Blumové
Heinrich Böll
Kateřina Blumová je obviněna z vraždy. Jak k tomu mohlo dojít v případě ženy, známé jako světice a „jeptiška"? Příběh napsal slavný německý autor na základě skutečné události a jako jeden z prvních v ní demaskoval zrůdný svět bulvárního žurnalismu a médií, jejichž moc dokáže zdeformovat život lidského jedince.
Literatura světová Novely
Vydáno: 1987 , OdeonOriginální název:
Die verlorene Ehre der Katharina Blum, 1974
více info...
Přidat komentář
Böllova ostrá kritika zaujatých médií, neštítících se jakýkoli prostředků ve snaze pošpinit osobu, kterou si - kupříkladu z ideologických důvodů - vyhlédnou jako oběť, motivovaná jeho vlastním příběhem. Psáno zajímavou kombinací střídmého, suchého novinářského stylu a sžíravé ironie a humoru. Ač se jedná o veskrze vážný příběh, u některých pasáží nezbývá člověku než se smát. Věc aktuální v 70. letech minulého století v Německu, stejně jako v nynější české realitě.
Ztracena cest Katky Svestkove je moje osma kniha od Heinricha Bölla, takze ted uz muzu napsat, ze jsem v zivote vickrat cetl knihu od Bölla nez zehlil a utiral prach dohromady.
Musim rict, ze jsem ze zacatku trochu pochyboval o inteligenci hlavni hrdinky. Katka ztrati cest a v knize neni ani slovo o tom, ze by zkontrolovala prostor za lednickou, nebo ze by prohmatala skviry mezi sedackama na gauci. Tam to ja kontroluji vzdycky nejdriv. Je pravdou, ze svoji cest jsem tam ale nikdy nenasel a to predevsim proto, ze jsem ji ztratil na diskotece v Blizkovicich, kde jsem jednou kadil po par vodkach na parkovisti a nekdo rozsvitil automobilove svetlomety primo na mne. #kaditoo
Kniha je zajimava, forma poutava a ucelna a Katka Svestkova k politovani. Zaver byl smutnejsi nez moje posledni vyplata a to nechces homie.
7/10
Zajímavě psaný příběh, kde NOVINY značně pošramotily čest i samotný život jedné mladé dámy a její rodiny a přátel. Je v tom i špetka humoru. Čteno čistě do výzvy, ale nelituji.
Kontrast mezi snahou bulvárních NOVIN vytáhnout ze všeho co největší senzaci a úzkostným na faktech založeným reportážním podáním Kateřinina příběhu mi přišel zajímavý. Opravdu se dalo až hmatatelně vnímat, jak bezmocný vlastně člověk vůči údajné svobodě tisku může být. Jen mi trochu nesedlo, že by tolik mužů mohlo být do chladně působící Kateřiny zamilováno.
Tohle mě až tak moc nenadchlo. Nápad sice dobrý, ano, bulvár je hnusný a nejen Kateřině ničí život, ale styl psaní mě nijak neoslovil. Celý ten novinářský styl typu dám vám vědět, co se kdy každou hodinu a minutu stalo, mě docela rušil.
Nápad skvělý, klidně bych ještě přitvrdila s ukázkou toho, jak bulvár Kateřině zničil život. Akorát mě autor štval tím svým neustálým literárním perfektionismem, kdyby psal víc jako normální člověk a ne jako nějaký "literatur and grammar Nazi", četlo by se to tisíckrát líp.
Četla jsem povinně při studiu německé literatury a kniha mě oslovila. Myslím, že stojí za přečtení :)
Autorovy další knížky
1962 | Biliár o půl desáté |
1966 | Klaunovy názory |
1989 | Vlak dojel přesně |
1993 | A anděl mlčel |
1961 | Kdes byl Adame? |
(SPOILER) Jaká je hodnota cti člověka v konfrontaci se společností a s „vychýlením“ doby? Jak osvědčit charakter v atmosféře, která nahrává „honu na čarodějnice“, zjednodušování a překreslování reality? A jak je možné se bránit zostouzení? Jaké jsou možnosti obrany člověka proti ponižování a veřejné dehonestaci? Mnoho zásadních otázek lidské existence – těžké, či spíše zhola nemožné „přesné“ odpovědi. Toto téma lidské integrity a cti je ústředním motivem této Böllovy kratičké novely s velikým společenským přesahem, která ve své době velmi zarezonovala západoněmeckou společností.
Provinční západoněmecké maloměsto, období začátku 70. let 20. století. V rámci poválečného vývoje a více či méně neúspěšného potýkání se (a snad i vyrovnávání) německé společnosti s nacistickou minulostí, přichází i do tohoto převážně středostavovského prostředí fenomén, který se zrodil v západním Berlíně a dalších západoněmeckých velkoměstech – levicový terorismus, reprezentovaný RAF (Rote Armee Fraktion), která vznikla jako výsledek radikalizace části levicové německé mládeže, z generačního konfliktu mezi nimi a jejich rodiči, v pohledu na to, jakým způsobem zpracovávat temnou nacistickou minulost. Kateřina Blumová, žena pocházející z venkovského prostředí, zaměstnána v domácnosti Dr. Blorny, místního právníka a intelektuála, se zaplétá do tenat nastalé celospolečenské nálady tím, že se seznamuje na jedné párty s člověkem, který je pronásledován policií za spáchání loupežného přepadení a je podezříván z napojení na RAF. Kateřina je zatčena a vyšetřována – je podezřelá v napomáhání útěku svého milence před policií. Velmi záhy se ovšem také stane předmětem mediálním kampaně celostátních novin (alegorický odkaz na Bild-Zeitung) a její život je veřejně propírán sérií článků, které mají denunciační charakter, překrucují fakta a očerňují Kateřinu. Tím se stává předmětem veřejné debaty nejen v místě svého bydliště, ale i v široké společnosti. Ačkoliv jí není prokázána trestní odpovědnost či spoluúčast na činech svého milenec, Kateřinina pověst je negativní mediální kampaní zcela zničena, což na ní zanechává psychické následky. Kampaň se zaměřuje také na zaměstnavatele Kateřiny, manžele Blornovy, které vykresluje jako sympatizanty komunistů a levicového terorismu, což zapříčiní manželskou krizi a úpadek profesní kariéry Dr. Blorny. Překroucená a lživá kampaň jakoby rezonovala s atmosférou ve společnosti, jejíž velká část volala v té době po agresivním potírání všech těch, kteří byly (byť často zcela mylně) označováni jako komunisté. Po návštěvě novináře, který sérií článků pro NOVINY píše, také umírá Kateřinina matka. Tyto události mají fatální dopad na Kateřinin život, zhroucení veškerých společenských vazeb (na základě lživých článků je členem řady výhrůžek a útoků), na její základní lidskou důstojnost. Ponížená se odhodlává k činu motivovanému zoufalstvím…
Böll v této novele vystupuje kriticky ke společenské atmosféře doby počátku 70. let 20. Století, která byla v Západním Německu těžce poznamenána celospolečenskou polarizací a důsledky teroristických činů ultralevicové RAF. Tako atmosféra se niterně dotýkala i něj samotného – byl označen rozhlasovým novinářem Waldenem za duchovního otce tohoto terorismu. V atmosféře rozjitřené doby, kdy část společnosti volala po radikálních krocích, byl Böll jakožto významný západoněmecký levicový intelektuál dehonestován, jeho postoje a názory napadány, a to i ze strany některých vrcholných politků, což nakonec vedlo i k jeho dočasnému vystěhování do Irska. Kromě výrazné společenskokritické roviny díla je zde velmi významný aspekt kritiky médií – především Bild-Zeitung, které v tehdejší době výrazně přispívaly k další polarizaci společnosti. Předobrazem díla je Schillerova povídka Zločincem pro ztracenou čest (Der Verbrecher aus verlorener Ehre), která zpracovává téma „obrany“ člověka proti útoku na jeho mravní integritu a její následky. Sjednocujícím, a v autorově díle jako červenou nit táhnoucím se, je univerzální téma lidské humanity, nedotknutelnosti lidské cti. Nadčasové téma v podání jednoho z nejvýznamnějších německých spisovatelů 20. století.