Ztracené deníky Adriana Molea 1999–2001
Sue Townsend
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/37070/ztracene-deniky-adriana-molea-37070.jpg
4
77
77
Deníky Adriana Molea série
< 7. díl >
Ztracené Adrianovy deníky z let 1999–2001 se našly! Adrian se v nich se střídavými úspěchy snaží vypořádat s rolí osamělého otce, řeší problémy s bydlením a zápasí s dalším neuspokojivým milostným vztahem, o celé řadě dalších důležitých problémů, jako jsou třeba vši nebo ovocné bonbóny, ani nemluvě. Kromě toho jen bezmocně sleduje strmě stoupající politickou kariéru obdivované Pandory Braithwaiteové i milostné a manželské propletence svých a jejích nekonvenčních rodičů. A jako by to ještě nestačilo, sám kalendář mu nabízí další důvod k obavám – blíží se rok 2000 a to zákonitě nemůže dobře dopadnout…... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Příběhy
Vydáno: 2010 , Mladá frontaOriginální název:
The Lost Diaries of Adrian Mole
více info...
Přidat komentář
Tak teď mám Adriana kompletního - přečteného i ve vlastní knihovně. Nešlo to jinak, a tak ji mám, vyřazenou z pražské městské knihovny, snad ani nečtenou a koupenou za násobně vyšší než původní prodejní cenu. A jsem ráda. Už se těším, až si po čase přečtu konečně všechny díly ve správném pořadí. (Asi jsem to ještě nenapsala v žádném komentáři, ale vždy, když v pozdějších dílech "promluví" syn Glenn, bavím se nebo jsem tak nějak dojatá - tím vztahem mezi ním a tátou Adrianem, jak ho autorka vytvořila).
Už rozumím tomu, proč je nemožné poslední knihy z této série koupit/sehnat. Není to tím, že jsou úžasné, ale protože vyšly v malém nákladu. Již to není zpověď teenagera, se kterou se mohou ztotožnit všichni teenageři. Jelikož je v této knize nespočet odkazů na britskou kulturu (politici, královská rodina, Vyvolení), ztotožní se s ní pouze lid z Velké Británie. Tato série knih již nemá přesah za hranice VB a to mi přijde jako obrovská škoda. Musím tedy jednu hvězdičku ubrat, protože jsem neporozuměl naprosté většině odkazů na britskou kulturu.
Po úžasné knize Zbraně hromadného ničení - "šestce", byly tyto ztracené deníky - "sedmička" slabší. Sice je fajn se dozvědět něco z minulosti, ale myšlenky byly spíše v buducnosti a zajímá mě více, co bude dál :) Takže beru do ruky, co jsem pochopil, velmi vzácnou nesehnatelnou 8. knihu a jdu se začíst do posledních trapasů tohoto milovaného exota ;) *** čtenářská výzva 2022 - kniha, která má na obálce strom :) a dokonce text, že A.Mole začal obdivovat stromy :) :) :)
Nedoceněný intelektuál Adrian Mole mě provází už od mládí a měl jsem to štěstí, že jsem každou další knihu četl skoro vždy ve stejném věku, jaký měl aktuálně počet křížků na krku sám hrdina. To štěstí spočívá v tom, že jsem shodou okolností prožíval stejné vnitřní problémy jako on. Což o mně asi nevypovídá to úplně nejlepší, co byste měli vědět, ale k čertu s tím.
Sue Townsendová se tentokrát vrátila v čase a doplnila mezeru, kterou kdysi (úmyslně?) vynechala mezi romány Léta u kapučína a Zbraně hromadného ničení. A dlužno říci, že opět odvedla vynikající práci. Nečekejte ovšem žádné zásadní zvraty, těmi moc hýřit nemůže, protože „jak to bylo dál“ už přece víme. Ztracené deníky tak nemají konkrétní zápletku, jedná se pouze o střípky z Moleova života a hlavně střípky z dobového dění v Británii. Přesto má Adrian ve svých třiatřiceti letech, se dvěma kluky na krku, plus několika důchodci, kteří se na něj neustále lepí, rozhodně co zažívat. Vždyť je to právě on, kdo musí všechny živit!
Dospělý Adrian mě nenadchnul tolik jako ten dospívající, ale i tak pořád dělá čest svému jménu, tedy jeho počeštěné variantě: Mole - moula ;-)
Trochu nastavovaná kaše, ale je to přeci Adrian, ne? Pořád zmatený, pořád v rozpolcení, pořád humorný.
Nenaplní to očekávání jako předchozí knížky, ale i přesto by byla škoda si tuto knihu nepřečíst. I v této knize najdete pasáže u kterých se od srdce zasmějete :)
Taky jsem toho názoru , že už to není takové jako dřív , ale i přesto se u toho člověk pobaví. Chápu autorku , že to psaní musí být čím dál náročnější , aby udržela svoji laťku a nestávalo se to nudným , nebo obehraným.......má můj obdiv.....
Tak tento díl se mi dlouho vyhýbal a byla jsem velmi šťastná, když se mi konečně dostal do rukou. Opět mě Adrianovy tajné zápisky ničím nezklamaly. Sice už to není úplně ono, když to srovnám úplně s těmi prvními díly, ale i přes to se mi to líbilo. A splnilo to účel - pobavilo mě to. Adrian překypující anglickým humorem a jeho trable. No prostě pěkné počtení, u kterého se dá skvěle odreagovat a zasmát se. Podle mě by si knihy zasloužily filmové zpracování a já budu doufat, že se tak jednou stane:)
Myslel jsem nějakou dobu, že šestý díl se zbraněmi hromadného ničení je dílem posledním, ale jak jsem zjistil, sága pokračuje. Je to pořád hodně zábavné, člověk má chuť Adriana co chvíli vyliskat, ale bohužel jsem se moc nechytal v těch politicích přelomu tisíciletí a situacích z toho vzniklých. Taky se mi zdá, že autorka malinko zahořkává, popisuje tu moderní multikulturní společnost čím dál jízlivěji. Adrian by si zasluhoval zfilmování a já už se těším na zatím poslední, 8.díl.
Tak Adrian dočten. Zasmála jsem se, ale přiznám, už to nebylo takové jak kdysi.
Autorovy další knížky
| 2003 |  Tajný deník Adriana Molea |
| 2011 | Adrian Mole – Léta v divočině |
| 2004 |  Inkognito |
| 2010 | Adrian Mole – Léta u kapučína |
| 2013 | Žena, která si šla lehnout a rok nevstala |
Do půlky to ještě jakž takž šlo, ale potom Sue buď jeblo nebo nevim. Nafrkala tam spoustu rozličných, často i na Aidyho šílených nápadů, ale skoro žádný nedovedla k nějakému vyvrcholení. A hlavně tam špatně navazuje ta linka dvojmanželství Moleovi/Braithwaiteovi. Ne nadarmo se říká v nejlepším přestat! Mrzí mě to obzvlášť proto, že Adrian je moje srdcovka provázející mě skoro celým životem. Je už holt můj osud.
S hořkou slinou na jazyku ale bohužel nemůžu víc jak tři...