Ztracené insignie
Sandra Regnier
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/548468/bmid_ztracene-insignie.jpg
4
310
310
Panův tajemný odkaz série
< 3. díl
Závěrečný díl úspěšné trilogie plný vtipných dialogů, nebezpečných intrik a magie. Felicity by měla zářit štěstím. Téměř všichni kluci ze školy se o ni náhle zajímají a navíc je zasnoubená s tím nejpohlednějším klukem z celého Londýna. Má to ale háček. Zasnoubení bylo domluveno před stovkami let a neodolatelný Leander plete hlavy nejen Felicity, ale i jiným dívkám. V Jiném světě se navíc vyhrotila situace. Je potřeba najít ztracené insignie a vypadá to, že elfové opět spoléhají na to, že jim Felicity pomůže.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno:
2017
,
Fragment (ČR)
Originální název:
Die verborgenen Insignien des Pan, 2015
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Možná by mě knížka bavila opravdu víc, kdybych byla o pár let mladší. Autorka měla podle mě spoustu skvělých nápadů, ale nerozvedla je. Jaká škoda. Protože by knížka mohla být lepší.
Často jsem měla pocit, že se nic neděje. A pak během dvou stránek se děje vše.
Čekala jsem od Felicity víc. Pořad jsem čekala, jak vyvolená opravdu bude. Možná není svým způsobem špatné hrát si s pojmem vyvolená a mást tak samotné postavy v knížce. Ale i tak mě tohle trochu zklamalo.
Lee je super. Ale prostě mi nepřišel, jako ten pravý. Pořád v každé knížce jen někoho oblboval, a často mu to ani nevadilo. Že si je třeba připoutá apod.
Ciriana jsem si oblíbila víc. Čekala jsem, že třeba i tady se děj rozjede jiným směrem. I když nemusím milostné trojúhelníky.
Myslím, že to vystihla Phyllis, když naštvaně řekla, že Felicity poslouchá jen tyhle dva chlapy a dělá co chtějí oni.
Konec mi přišel už takový nucený. Vše nacpu na pár posledních stránek.
Milé čtení, ale znovu bych do toho nešla.
Užila jsem si to, jen je škoda že došlo k takové zbytečné bitvě, čekala jsem od vyvolené víc. Přála jsem si i jiného partnera pro naši Fay ale....
Pěkná pohádečka:)
Rozhodně doporučuji číst všechny díly hned za sebou, protože je to vlastně jedna kniha ve třech. Třetí kniha byla víc akční, ale ta prostřední mne bavila víc. Vlastně souhlasím s hodnocením Nikidree a ještě mne rozčilovala ta spousta překlepů. Téma je určitě super, je to velmi čtivé, ale celé je to dost nedotažené. A ještě mne autorka v doslovu nakrkla tím, že prý Marie Terezie měla nevychované děti, protože jich měla 16 a neměla čas se jim věnovat, když musela vládnout!
Pěkné, čtivé zakončení serie..
Zakončení malinko předvídatelné, ale i tak to bylo pěkné, serii rozhodně doporučuji
Jej, dočteno. Souhlasím s ostatními, že by knihy mohla být delší a s dovysvětlováním. To fakt potřebujeme. Upřímně i když to moje kamarádky milovaly, mně to přijde jako průměr. Ony neměly rádi druhý díl, ale mně přišel lepší, než třetí. Tady mi vadilo, že se celou dobu nic nedělo, a pak najednou všechno dohromady. Styl psaní byl v pohodě a chápu, jak na vás měla Feli působit, ale v tomto díle mi to přišlo už moc. A její chci Leea, nechci Leea fáze byly zmatené.
On sám mi nedával smysl. Za to co dělal bych ho být jeho přítelkyní nechala už tak v minulém díle. Jejich vztah byl ovšem složitý z obou stran.Ale asi i obdivuji jeho trpělivost s ní.
Shrnula bych to tak, že pokud hledáte fantasy oddechovku s draky, elfy a trochou humoru, můžu jen doporučit. ⭐️⭐️⭐️/⭐️⭐️⭐️⭐️⭐️
Chvíli jsem bojovala s tím, jak knihu zhodnotit. Jisté prvky mi přijdou pro "běžné" čtenáře, jiné naopak mají velký potenciál pro náročné. Jenže jsou absolutně nedotažené. Myslím, že kdyby všechny díly měly třeba o sto stránek víc, přičemž by se ubralo na osobním životě Fay (obzvlášť ve škole) a místo toho se lépe propracoval a zapojil Jiný svět včetně elfů a draků samotných, většina lidí by to ocenila - včetně mě.
Takhle to pro mě byla jen milá, oddechová pohádka, kde není potřeba skoro vůbec přemýšlet. Styl psaní je velmi příjemný, dialogy též a občas jsou vtipné natolik, že se člověk opravdu zasměje. Fay má své kouzlo, byť občas jsem se v jejím chování trochu ztrácela. Lee má dvě tváře - jednu pro Fay a jednu flirtovací, které se pořád tak nějak prolínají až mi to občas lezlo krkem. Popravdě ten vztah mezi nim byl občas hodně zvláštní. Nakonec jsem si celkem oblíbila spíš Ciarana.
Obrovské mínus však vidím v nedokončených a nevysvětlených událostech.
• Například Ruby je věčně mimo a když není, nikdo to vlastně neřeší (jen si to Fay pomyslí)
• Fayina matka, její krachující podnik a finančák. I tohle šlo vyřešit mnohem lépe. Jasně, potřebovala Fay zamaskovat pach, ale jinak je to úplně o ničem. Obzvlášť, když neřekne ani bů, když jí přestane chodit pomáhat. Nemá ani žádnou iniciativu podnik zlepšit ani nic podobného
• Co Felicity vlastně je, jaké všechny schopnosti má..?
• A co Richard, co Eamon (elektřina mezi ním a Fay), jak vyřešili bitvu, jak dopadli dračí děti..?
Takhle by se dalo ještě pokračovat. I kdyby se to vzalo jen hopem v epilogu/doslovu, byla bych mnohem spokojenější. Ale co už.
Trilogie jako takové je pěkná a já ji s klidným srdcem mohu doporučit. Jen od toho prostě nečekejte nic převratného.
Musím říct, že je to skvělé zakončení série a určitě by mi nevadilo, kdyby byla kniha o trochu delší. Bylo to neskutečně čtivé a ty zvraty na konci jsem opravdu nečekala. Bavilo mě to a rozhodně se k této trilogii vrátím.
Skvělý závěr této série. Krásně, svižně se kniha četla. Konec byl trochu předvídatelný, ale to vůbec nevadilo. Krásně jsem se zasnila u celé trilogie.
Tahle knížka byla z celé série nejlepší. Zakončení bylo taky fajn. Prostě DOPORUČUJI.
Ten konec by to skoro i zachránil, ale... to by to musel vzít do ruky někdo jiný. Autorčin styl mi prostě nesedl. Místo nepotřebných blbostí se měla zaměřit na to důležité, a pak by se ten "zmatek" jevil uvěřitelněji. Takhle se čtenář ztrácel a musel prostě věřit autorce, že to prostě je tak, jak to zrovna popisuje. Ty postavy... taky nic moc. Nebyla to ztráta času, ale jednou stačilo.
Třetí díl mě dost zklamal. Opět se to četlo skvěle, ale spousta věcí nebyla pořádně vysvětlená a logicky ani nedávala smysl. A jak se sakra z Ciarana stala taková chudinka? No v předchozích dílech jsem ho měla raději. Chování Felicity mi přišlo daleko absurdnější než předtím. A pak je tu taky docela zvláštní chování její rodiny a matky. Měla ji chránit a nevšimne si, že zmizí na několik dní nebo týdnů? Abych to shrnula, není to špatná série, ale bude mi stačit, mít ji jednou přečtenou.
Toto bylo velké zklamání. Celá série byla velkým zklamáním.
Potenciál to mělo. Ale naprosto se to pohřbilo hluboko pod zem. Bylo to tak zvláštně napsané.
Části kdo koho miluje/nemiluje, líbí/nelíbí - ve všech dílech bylo požehnaně. Až přespříliš.
Věci, o kterých bych se ráda dočetla víc, bylo shrnuto jen do pár vět - Škoda.
Celý příběh mě začal ve třetím dílu opravdu rozčilovat, až jsem myslela, že knihu nedočtu.
Jediné pozitivní na tom bylo, že se to četlo celkem svižně.
Proto jedna hvězda
Regnierová je spisovatelka za všechny prachy. Čekala jsem příjemné překvapení, ale až takové určitě ne. Její psaní vás vtáhne do děje a prožívate všechno tak živě. Sandra to umí a hvězdy všechny.
Důstojné zakončení knižní série. Kniha dopadla sice trochu jinak než jsem čekala, ale jinak skvělý. Felicity se mi tu zdála docela naivní a její reakce se dali dobře předvídat. Každá kniha, která není psaná českým autorem, ale zmiňuje Českou republiku má u mě plus.
Za spoilery se omlouvám, ale bez nich o nepůjde.
Ach Bože...
Pokud by někdo z vás chtěl znát přesnou definici slova masochismus, klidně vám pošlu svoji fotku. To, že jsem vůbec vzala do ruky třetí díl, je asi konečným důkazem, že nejsem normální.
Kdo četl moje komentáře pod předchozími díly, ví, že se moje hodnocení o hvězdu zvedlo. Zlepšilo se to tedy? Ne. Jen mám radost, že je to konečně za mnou.
Nápad sám o sobě špatný není, ale způsob podání ho totálně pohřbívá.
Začněme tím pozitivním. Oceňuji, že se tady něco dělo. Kniha téměř nemá hluchá místa. Humor mi docela sedl a děj se celkem dobře hýbal. Až člověka napadá, jestli by nebylo lepší, kdyby se celá série zdrcla do jedné knihy.
Celý první díl je jedno velké hluché místo o tom, jak se ON a ONA, tak nesnáší, až se nakonec vezmou. Dost časté klišé. Nějaké náznaky magie aby tam člověk hledal mikroskopem. V druhém díle to bylo trochu lepší, pomineme-li to, že se tam dostávají do střetu dvě nejklišoidnější rasy, které v žánru fantasy jsou. Pokud jsem to pochopila správně, tak by to celé mělo být o hledání kouzelných předmětů za účelem záchrany říše elfů. Celé za asistence Vyvolené, která vyvolená být nechce - taky časté klišé. Nebo to možná byla teen fanfikce, do které někdo nacpal kouzelné tvory, to je taky možnost. Hlavním problémem je, že první díl se nic neděje, ve druhém se objeví insignie, draci a to je celkem všechno. A pak je tu třetí díl, kde už to od začátku lítá. Insignie sem, insignie tam, drak, elf, bitva, happy end.
Tahle trilogie by mohla být dobrá, kdyby si to autorka nějak rozumněji rozvrhla a dávkovala informace trochu postupně a s rozvahou. Aby se nestávalo, že v polovině dvojky člověk zjistí, že ten divnej stín, je bývalý král a(protože je to ta nejmíň podstatná informace o kterou nestál, nicméně dostal ji) v afektu zaječí: ji tam ještě bude stalkovat král Artuš, ne?... Tudíž ne, mě to nepřekvapilo.
Bylo to od samého začátku předvídatelné. Všichni kluci, kteří ji balili, byla od prvního dílu slepá ramena a otravná vata. Špehové na škole… no, jak hlavní hrdina řekne, že někdo nemůže být něco, tak tím ten někdo většinou je. Kdo jí hodil jed do jídla? Prosím vás, to bylo tak primitivní. Někdo od jejího stolu, pravděpodobně ten, kdo na ni řve.
No, a protože jsem hnidopich, tak si neodpustím ani tradiční výčet nelogičností.
Jak to bylo s těmi zatracenými insigniemi? To, že se celou dobu hledají nepoužitelné šunty a pravé věci se najdou až na konci během jedné kapitoly, to bych ještě překousla. Proč ale tři ležely víceméně vedle sebe a čtvrtý někde ve středověku? Jak k tomu proboha došlo?
Dále si tu taky všichni pochvalují vývoj postav. Vývoj, vážení, je když se postava mění v čase. Když během týdne zcela obrátí svoje chování, vývoj to není.
Probrala bych celou záležitost s podvržencem, která je divná od začátku do konce. Začněme s tím, že úlomek vejce měl být těžký, což by mělo znamenat, že i tvrdý. Jak se z toho dostalo lidské dítě? Mělo snad ve skořápce sbíječku? Dále tu máme Felicitina dědečka, který nějak věděl, že má holka klukovábný pach. Jak to věděl? Asi mu to řekly veverky. Potom tu máme vyloženě komickou situaci s paní Morganovou, která otročinou v hospodě měla dceru před něčím chránit (asi). Od člověka, který má někoho chránit, bych čekala, že si všimne, když ten někdo na pár týdnů zmizí, viz předchozí díly.
Jaká to náhoda, že se v jedné škole i partě sešla budoucí druidka, dračice i Vyvolená, že?
Konec mě dost nadzvedl. Stížnosti hlavní hrdinky, že se už dlouho nesmála kvůli smrti toho a toho... víš holka, nebýt tebe, neumřel by, dobře ti tak.
Ale zase je hezký, že to mělo uzavřenější konec. Po tom, co se hlavní duo vypařilo z Avalonu, to skutečně chtělo nějaký dodatek. Povedlo se ukončit bitvu? Jak? Kolik přežilo elfů? Kolik přežilo draků? Usmířili se konečně? To mi mohli říct a zajímalo mě to, bez toho, že chlapec začal randit se svojí nevlastní sestrou, bych se obešla. A co mi v závěru skutečně chybělo, byla Felicity. Ta druhá. Ačkoli má tahle postava mít záporný charakter, člověku jí prostě musí být líto, jelikož má díky debilitě hlavního hrdiny dost nejistou budoucnost. Pár slov o ní by snad nikoho nezabilo.
Zdálo se mi, že ta škola nebyla zrovna elita, když tam mohla chodit i holka, která neměla ani floka. A i přesto se celá parta těch největších lůzrů dostala na vysokou a všichni vystudovali a získali vysněné a elitní profese. Jak pravděpodobné.
Dále by mě zajímalo, proč Felicity dostane ránu, když se dotkla Eamona. I přes přímo položenou otázku to vysvětleno nebylo.
Mimochodem, pokud mají dračí děti nápadná znaménka a kožní výrůstky, to si jich nikdo nevšiml, když ta holka byla v plavkách?
Taky se mi nepozdává myšlení hlavní hrdinky, ve kterém to trochu skřípe. "To on je zrádce, protože zabil dračí děti ooooo,"...ne, to nic nedokazuje. Elfové draky vraždí. A že při tom krouhli i Oberonova bratra? No, elf mluvící s drakem při mentalitě v knize použitých bytostí, zavání kolaborací, tudíž to zase taková hrůza není.
Spousta věcí se děje proto, aby se hlavní hrdinka nějak dostala k informacím. Proč ti dva z Avalonu neutečou sami? Nemají umět kouzlit, nebo tak něco? Jasně, proto, aby mohli dát holce potřebný informace. Jak Paul věděl, čí je Felicity dítě a jak se narodila? Je to všeobecně známá informace? Proč ji neví Ciaran? Je to tajná informace? Proč ji tedy ví nějaký puberťák, který má akorát nabalovat? Proč ji vlastně chce chránit, když ji podle vlastních slov nemá rád?... Jasně, protože nějak se to celé posunout muselo.
Celé je to prostě klišé vedle klišé, občas proložené logickým nesmyslem. Krásným příkladem je záporák, který se půl hodiny vykecává s hlavním hrdinou, aby stihla dorazit pomoc.
Uvítala bych míň vycpávkových postav, které za celou dobu nepřijdou s jedinou kloudnou informací a víc vysvětlení
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2016 |  Mezi elfy proti své vůli |
| 2017 | Dračí proroctví |
| 2017 | Ztracené insignie |
| 2019 | Magická brána |
Zdravím, tuto sérii mám opravdu ráda, i přes občasné hrubky, nebo chyby v souvislostech, ale už dlouho přemýšlím nad jednou pro mě nesrovnalostí. V knize se píše, že Felicity je blondýna, ale na přebalu knihy je vyobrazena jako bruneta. Pro někoho možná banalita, ale mně už dlouho vrtá hlavou, jestli je to jen moje nechápavost či další chyba ze strany knihy. Nikde jsem však nenašla, že by si toho všiml i někdo jiný