Ztracené vzpomínky
Lin Rina
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/534998/bmid_ztracene-vzpominky-660fe2e38999d.jpg
4
77
77
Je to jen v její hlavě, nebo se to skutečně stalo? Od autorky bestselleru Kroniky prachu. Gemma právě dokončila dvouletou praxi v prestižní medicínské společnosti a poprvé se stěhuje do vlastního bytu. To by byl skvělý důvod k oslavě, jenže kolem se začnou dít podivné věci. Všude se zničehonic objevují origami ptáčci. Gemmy se nevysvětlitelně zmocňují tísnivé pocity. A v novém bytě najde zvláštní deník psaný jejím písmem. Nic ze zaznamenaných událostí si ale nepamatuje. Přichází Gemma o rozum, nebo zešílel svět kolem ní? To musí zjistit během pátrání, které jí převrátí život vzhůru nohama.... celý text
Literatura světová Sci-fi Pro děti a mládež
Vydáno:
2024
,
Fragment (ČR)
Originální název:
Gemmas Gedanken, 2020
více info...
Přidat komentář
Upřímně, trochu jsem se v tom ztrácela plus výrazné zhoršení oproti Kronikám prachu ( které jsem ostatně dočetla a hned začala číst znovu jak to bylo dokonalé). Ale jinak docela účinné na zabíjení nudy. Takže good.
Začetla jsem se v podstatě hned od první stránky a dalších 550 jich uteklo jako voda. Děj příjemně gradoval, nenarazila jsem na hluchá místa. Konec byl sice trochu moc rychlý, ale celkový příjemný dojem z knihy mi to nepokazilo.
Mě kniha rozhodně nepřišla zdlouhavá. Námět mi přišel zajímavý a těšila jsem se jak to s hlavní hrdinkou dopadne. Knihy od této autorky mě baví.
A to to začalo tak dobře. Od půlky to mělo vibe německých knížek, které jsem četla před deseti lety - prostě takový... divný. Stylistika jako pro mladšího čtenáře YA, ale postavy řeší věci relevantní svému věku, kdy jsou dospělé a pracují. Spousta věcí je divně odmávnutá, divně pořešená... a ačkoli to je trochu natažené, konec mi přišel pro změnu hrr. A glorifikace toxických vztahů taky nic moc - i když teda wlw linka byla super.
Autorka nás přenáší do blízké budoucnosti, což je úplně jiné prostředí než v Kronikách prachu a chápu, že pobyt v knihovně je pro čtenáře přívětivější, ale i tahle kniha se mi líbila. Je to totiž stále stejný styl psaní, pomalý postup v ději, většinou sympatické postavy. A ano, i já si myslím, že to mohlo být kratší, ale kniha je napsána napínavě, prakticky bez hluchých míst a i když je určena spíš mladším čtenářům, tak jsem si její čtení užila.
Gemma žije ve světě, kde je normální že Vám jednou za čas systém kontroluje vzpomínky. Zrovna se nachází v té životní fázi, kdy opouští rodné hnízdo a začíná svůj dospělácký život. Ale co když už tohle vše jednou zažila? A tak se Gemma s pomocí svých blízkých snaží přijít na to, co možná zapomněla. Je to vše jen projev vážné nemoci a nebo je něco špatně ve stávajícím systému společnosti?
Po knize jsem sáhla nejen proto že mě zaujala obálka, ale taky sem četla Kroniky prachu a byla sem zvědavá jak se autorka popere s dobou blízké budoucnosti. Dokážu si představit, že by kniha mohla být kratší, některé pasáže se trochu táhly a přitom zase tak důležité pro děj nebyly, ale se mi kniha líbila a vřele ji doporučuji nejen fanouškům Kroniky prachu.
Jako bohus je v knize uvedený Playlist písiček - stojí za poslech.
Kniha se ke mě dostala díky spolupráci s nakladatelstvím Albatros.
Myšlenka, že se vám někdo hrabe v hlavě bez vašeho vědomí je opravdu zneklidňující. Mít soukromí v myšlenkách by mělo být nedotknutelné právo.
Celé toto téma bylo hodně sraženo spoustou nepodstatného děje, nepříliš významných postav a zbytečných vedlejších vztahů. Hrdinka se nechová příliš logicky na situaci, ve které se ocitla.
Bohužel y kniha měla mnohem větší údernost, kdyby byla kratší bez zbytečného balastu všude kolem.
Další kniha od Lin Riny přečtená a já jsem nadšená.
Zaujala mě anotace, potom se k tomu přidala i krásná obálka a já jsem moc tešila až se do příběhu ponořím. No a musím říct, že to bylo naprosto skvělá.
Moc se líbil svět ve, kterém se děj knihy odehrával. Bylo hodně zajímavé si to představit. Skvěle popsané.
Gemma za mě byla skvělá hlavní hrdinka, kterou jsem si hned oblíbila. Bylo zajímavé to všechno s ní objevovat. Ostatní psotavy, byly stejně úžasné jako Gemma a já si to opravdu užívala s nimi trávit čas.
Moc se mi líbila romantická knížka, která se v knize odehrávala. Byla pomalá a tajemná a za mě skvěle napsaná. Vzhledem k tomu, že knížka má 550 mi to všechno hodně rychle uteklo a celkem mě to i mrzí.
Mám malé mínus a to za trošku urychlený konec. Kdyby byl trošku delší a klidně i napínavější tak by mi to nevadilo. Knížka i tak byla skvělá.
Moc se mi líbila. Není to nic náročného, ale krásně to plyne a já si čtení opravdu užívala. Kombinace záhady a romantiky se mi moc líbila.
Od autorky jsem četla Kroniky prachu a chystám se na Kufr z nebe.
Knížka mě zaujala obálkou a anotací, tak jsem si jí půjčila v knihovně.
Žánr dystopický sci-fi YA román jsem zatím nečetla, ale překvapilo mě, že se mi knížka líbila a dobře se mi četla. I přes to, že to byla bichlička se skoro 550 stránkami.
Gemma ztratí část svých vzpomínek a snaží se zjistit, jak se to stalo. Kniha byla napínavá a chtěla jsem vědět, co bude dál. Mělo to trošku detektivní prvky a nechybí ani romantická linka.
Zajímavý námět pro knihu jako screening myšlenek. Já bych tedy na screening myšlenek nešla a co vy, chodili byste?
V knize najdeme i playlist 20 písniček. Všechny jsem si našla a poslechla, ale žádnou jsem neznala. Nejvíc se mi líbila The Lonely od Christini Perri.
Příběh mě úplně vtáhl, bavila jsem se až do konce a byla jsem chvilku trochu vystrašená, jak to muže dopadnout, když mi zbývalo jen par stránek a hrdinové byli dost daleko od úspěšného dokončení mise. Až jsem z toho měla dojem, že autorka nevěděla co s koncem a nebo se zalekla vyššího počtu stran. Je to ale spíš škoda, působilo to trochu uspěchaně. Nejčastěji užívané slovo - kafe.
Když to nevezmeme do svých rukou, neudělá to nikdo.
Člověku sice můžeme všechno sebrat, ale tajemství jeho myšlenek zůstane zachováno.
Když budeme mít neustále strach, tak ten život ve výsledku neprožijeme.
Vzpomínky můžeš vymazat, ale city ne.
Hodně dlouho mi trvalo, než jsem se do knihy začetla. Ve finále to bylo celkem čtivé.
Tady půjdu trochu proti proudu, když budu tvrdit, že se mi to líbilo o něco víc než Kroniky prachu. Nápad byl zajímavý, děj mě vtáhl a chtěla jsem vědět víc a víc víc. :D Celkem dlouho jsme čekali na jedno setkání, které mě trošku zklamalo neb se choval jako debil. Nicméně jsem mu odpustila, když si to pak uvědomil. Konec byl sice takový dost o štěstí, nevím jak jinak to vyjádřit. Taky byl trochu moc zrychlený, ale nakonec mi to až tak nevadilo.
Dívčí čtení s netradičním detektivním pátráním a špetkou romantiky. Tahle rozvláčně psaná knížka je opravdu určená především mladým dívkám, které rády čtou romantiku a chtějí si ji jen okořenit něčím detektivním a trochu napínavým. Styl psaní mi velmi připomínal jiné autorčino dílo "Kufr z nebe", takže kdo jej četl a oblíbil si jej, tomu bude vyhovovat i tohle pátrání po vzpomínkách, kde je romantika taky až na druhé koleji. Vážně, nečekejte romantiku jako v "Kronikách prachu", jinak budete zklamaní, tady je opravdu hlavním motivem pátrání. Hlavní hrdinka si dává dohromady jeden střípek drobností za druhým a sama se brzdí v tom, aby zjistila všechno najednou (pochopíte proč). Sama sebe jsem překvapila, když jsem si tohle "dívčí" detektivní pátrání vlastně užila. Obvykle upřednostňuji romantiku nad detektivkou a ne naopak. Oceňuji, jak autorka vystavěla celý ten svět v nedaleké budoucnosti a občas mi zdravě přeběhl mráz po zádech, když jsem si uvědomila, že by se tohle klidně mohlo někdy stát (vždyť i umělou inteligenci si lidé moc neuměli představit a teď si ji nosí v kapse v mobilu jako poradce). Pro otrlé čtenářky detektivek a thillerů a sci-fi to nebude, fakt ne... ale pro mladé dívky, které si chtějí přečíst něco rádoby detektivního, ale odlehčeného a pozvolna postupujícího, je to rozhodně zajímavá volba.
První část knihy příliš rozvláčná,500 stran je zbytečně moc. Nápad s kontrolou myšlenek dobrý,ale řešení divně komplikované a nereálné. Opakovaná klišé,opakující se situace a repliky. Role některých postav nejasné,bez překvapení.
Příjemná oddechovka zasazená do reálného života s prvky sci-fi. Zajímavá je především zcela originální myšlenka screeningu myšlenek a s tím spojená ztráta naší svobody. Příběh se jako tradičně u této autorky rozvíjí pomalu, ale čím dál čteme, tím víc zvratů na nás čeká. Sice tam byl určitý prostor pro zlepšení, ale celkově se mi kniha líbila a zařadila bych jí těsně za kroniky.
Myšlenka toho příběhu je moc pěkná, jenom jsem se trochu prala s první půlkou knížky. Na mě to bylo trochu rozvláčné, zbytečně moc věcí, bez kterých bych se jako čtenářka obešla. Ale potom už to začalo být hodně zajímavé. Kroniky prachu se mi líbily přece jen o něco víc, ale zase se mi líbila ta změna žánru.
Kniha mě do sebe vtáhla hned na první stránce ale čtyři hvězdičky
proto že se to trochu táhlo a podle mě by to šlo napsat na míň stránek. Ale jinak super sci-fi ya kniha.
Knihu jsem dostala a měla možnost číst díky #spoluprace s @humbook @humbook_blogeri v rámci #humbookblogeri
Tak jo, já pomalu nemám slov. Ale pokusím se udělat všechno pro to, aby tato recenze měla hlavu a patu a aby se mi povedlo vás na knížku nalákat.
Rozhodně musím vyzdvihnout celý námět na knihu. Protože celý ten systém skenování myšlenek a následná analýza, aby se zabránilo kriminalitě a zdravotním problémům mi připadá vymyšlený naprosto skvěle. A následné ,,ztracené vzpomínky" u Gemmy? Wow, rozhodně úžasný nápad. A proto mám velkou radost, že se takto složité téma podařilo autorce naprosto skvěle zpracovat. A teď nepřeháním, vážně jsem netušila, jak strašně promyšlené to bude. Mnohdy jsem na knihu jen zírala a snažila se všechno zpracovat. A styl psaní si taky zaslouží 10/10.
Gemma byla úžasná hlavní hrdinka. Za mě byla pro tuto knížku naprosto skvěle vystavěná a vůbec si nedokážu představit, že by tu místo ní měl být někdo jiný. Naprosto jsem si ji zamilovala. A ostatní postavy? Nebudu vám toho moc prozrazovat, protože bych si neodpustila, kdybych něco vyspoilerovala, ale ve zkratce - miluju všechny! Zbožňovala jsem, jak se v průběhu různé postavy vyvíjely. A pokud jde o romantickou linku, její vývoj mě hodně překvapil, ale nakonec jsem ji milovala úplně nejvíc!
Jediná věc, která mi trochu vadila, byl konec. Přišel mi docela uspěchaný a rozhodně bych se nezlobila, kdyby ho autorka ještě trochu rozepsala. Ale to je jedné a úplně malinké -.
Tahle kniha nesmí minout milovníky lehkých sci-fi i knížek na přemýšlení!
4,9/5
instagram: @sabi_z_knihy
Štítky knihy
vlaky káva rodina budoucnost nemocnice, špitály romantika ztráta paměti, amnézie mapy deníkové záznamy přátelé sci-fi romány přístroje
Autorovy další knížky
| 2019 |  Kroniky prachu |
| 2020 | Pár stránek navíc |
| 2021 |  Limea |
| 2022 | Kufr z nebe |
| 2024 | Ztracené vzpomínky |
(SPOILER) Ušla jsem ale jen pár kroků, když jsem uprostřed obýváku do někoho vrazila. Ezra se na mě šokovaně otočil a já se chytila za srdce , které mi bolestivě bušilo do žeber.
,,Vy jste se snad všichni zbláznili! Vyjela jsem na něj. ,,Co to má být? Den otevřených dveří u Gemmy?
,,Myslel jsem, že se něco stalo, Bránil se Ezra ostrým tónem jako já.
Vzdala jsem to ,,Jenom se mi zdá, jako by si všichni mysleli , že když mají klíče , můžou se tu kdykoliv jen tak objevit.
Woww! Lin Rina to prostě umí! Tahle bychlička obsahuje tolik akce, emocí, překvapení ale i…zklamání. Celkově to byla neuvěřitelná jízda.
Nikdy jsem zatím nečetla něco podobného. No abych byla upřímná ani bych v takovémhle světe nechtěla žít. A to přitom je jenom o nějakých čtyřicet let :D
Samozřejmě je super žít ve světě kde jen všechno “dokonalí- ježdění v elektrických vlacích, zakázaný alkohol, všude příroda. Ale přijde mi že autorka opravdu hezky vystihla jak se během jedno dne může totálně ztrhnout opona s realitou. Všechny postavili byli fantastický. Gemma, Vika, Jessy, Ezra, Tom…no a samozřejmě bych nemohla zapomenout i na šíleného doktora Olivera. S ním se člověk nikdy nenudí :D
Od začátku do konce mě celá knížka fascinovala. Celí ten námět je prostě geniální vymazání vzpomínek, nacházení deníků ve zdi koupelny…
Tenhle svět má svojí dokonalou atmosféru- Parta přátel v moderním světě proti celému lidstvu.
A ačkoliv se mi knížka vážně moc líbila…tak stejně bych jí dala pod kroniky prachu. Blíží se k tomu ,ale kroniky prachu byli postě takový svižnější. U kronik prachu mě to bavilo od začátku do konce zato tady bych to popsala nějak takhle: (Začátek)- fajn, rozjezd-(Prostředek)-trochu nuda-(Konec)-zhruba posledních stopadesát stránek-BOMBA!!!
Oproti K.P. jsem jí četla fakt dlouhooo.
Tenhle začarovaný kruh mi přišel fakt legrační. Gemma si celou knížku stěžuje že nemůže spát. Nejsem žádný doktor abych viděla v čem je problém. Pane bože kdybych vypila tolik kafe jako ona už bych nejspíš neusla nikdy. Gemma to už trochu moc přeháněla. Co to jako je: ,,Nemohla jsem usnout a tak jsem vstala někde uprostřed noci a šla si uvařit pořádný hrnek kafe?!
Ačkoli se vlastně všechny Screeningy myšlenek založili na tom aby u člověka zjistili jestli netrpí nějakými nemoci, myšlenkámi na sebepoškozování/sebevraždu, závislost atd. Tak si myslím že někde udělali obrovské chyby. Protože Gemma byla teda případ. O závislosti na tolik kafi ani nemluvím. Ale ona se dočista utápěla v depresii a to její zakrývání stop po tom jejím deníku?! No dost se divám že to nikdo neřešil protože bych nechtěla vidět pohled na její ruce který museli být tak pořezaný že se toho nedalo nevšimnout.
Jsem jediná která se v tom nějak moc ztrácela? Protože jsem do teď vlastně nepřišla proč Gemmě vymazali rok a půl života. Ona se setká s lidmi který jí můžou odpovědět na všechny otázky. Rok a půl se s ní neviděli a ona i oni jsou úplně ,,Oukej. Super jsi zpátky. Tak jdeme zachránit svět.?! Já na jejím místě bych všem vymlátila duši dokud bych se nedozvěděla o nejmenším detailu :D
A pak tu je náš slavný “Náklaďák který jako scéna a zápletka byla super ale nějak mi nejde do hlavy že by za tím stálo všechno…
Ale všechno to do sebe tak nějak hezky zapadalo. Jediná věc z které jsem fakt zklamaná je konec…Proč? Celá knížka byla super a dlouhá ale proč konec byl napsaný do čtyřech stránkách ?!
Ten byl opravdu sakra blbej. On byl fajn ale čekala jsem mnohem delší a těžší konec…
Ale abych jí tu jen celou nezkritizovala důvod origamy ptáčků a znaku prostřelených šípů byl geniální :D
Názvy kapitol byli tak super třeba “vánoční trh uprostřed léta nebo “sešit ve zdi.
Knížku jsem si jinak moc užila a je mi skoro líto že jsem jí už dočetla. Uměla bych si představit že by mohla být i dvojka.
P.S. V dobu kdy jsem četla Ztracené vzpomínky jsem dostala Kafe rostlinku okamžitě mi bylo jasný jak se bude jmenovat. Gemma :D
Ráda bych vás poprosila, pokud jste si přečetli mojí recenzi, klikněte prosím na like ne z důvodu že se vám to líbilo, ale abych věděla, že si někdo přečetl mojí recenzi. Moc mě to potěší a moc děkuji :)