Ztraceni
Anita Frank
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/484705/bmid_ztraceni-vZg-484705.jpg
4
168
168
Anglie, 1917 Stella Marchamová se těžce vyrovnává se smrtí svého snoubence, takže vítá příležitost zůstat se svou těhotnou sestrou Madeleine na impozantním venkovském sídle jejího manžela v Greyswicku – ale jakmile dorazí, zjišťuje, že dům skrývá jistá tajemství a její sestru svírá strach a podezření. Netrvá dlouho a podivné události začnou trápit i Stellu – slýchá v noci dětský pláč nebo cupitání na schodech. A jak se četnost událostí zvyšuje, začne se Stella zajímat o tragickou historii domu. S pomocí zraněného válečného veterána a své „zvláštně nadané“ služebné se pustí do odhalování temných a strašlivých tajemství Greyswicku – naslouchajíc šepotu mrtvých z druhé strany… V klasickém díle ze žánru Ženy v černém splétá Anita Frank kouzelný debut rodinné tragédie, ztráty a vykoupení.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno:
2021
,
Fobos
Originální název:
The Lost Ones, 2019
více info...
Přidat komentář
Krásný duchařský příběh. Není to horor, je to čistá duchařina v anglickém sídle. Zajímavé je zasazení příběhu do období 1. světové války. Čtivé, napínavé, detektivní. Paráda.
Za mne spokojenost. Bylo to čtivé, napínavé, místy strašidelné, ale naštěstí ne často. Byla to taková detektivka s duchařinou. Hlavní hrdinka mi seděla, atmosféra díla byla jak má být, od knihy se mi těžko odrthávalo. Opravdu milé knižní překvapení, ráda si od autorky ještě něco přečtu.
Četlo se dobře. Je to opravdu jen duchařská detektivka. Kniha obsahuje dost překlepů.
Samotný příběh se pomalu rozjíždí - první půli se vlastně nic neděje. Úplně bych vynechala části o seznámení a vztahu s Geraldem - na příběh nemají vůbec vliv a jsou tam zcela zbytečné. Od poloviny se příběh rozjede dle předpokládaného schématu a vlastně čtenář ani není moc překvapený z jeho rozuzlení.
Kniha by se dala scvrknout na polovinu, je to zbytečně roztahané.
Čekala jsem trochu víc napětí, trochu víc horor.
Také mohla být kniha o něco kratší.
ALE! Mě to bavilo. Atmosféra Greyswicku byla skvělé popsaná a někteří jeho obyvatelé jsou dost děsiví. A to nejen ti mrtví.
I když se nejedná o horor, nýbrž o duchařskou detektivku, byla jsem velmi spokojená. Je pravda, že začátek byl trochu rozvleklý a četli jste s pocitem, že se nic moc významného neděje, nenechte se však odradit. Příběhem vás provede sympatická hrdinka, která má smysl pro logické uvažování, postupně budete spolu s ní odkrývat tajemství jednoho sídla a jeho obyvatel, současných, ale i minulých. Duchové chtějí za každou cenu odhalit pravdu a vydat svá tajemství a jen tak se nevzdají. Ztraceni jsou autorčina prvotina a hned taková bomba. Pokud hledáte duchařinu s propracovaným dějem, logicky smýšlejícími postavami, navíc zasazenou do atraktivního prostředí 1. světové války a nevadí vám lehká romantická linka, směle do této knihy. Nebudete zklamáni.
No, čekala jsem horor nebo aspoň abych se trochu bála a v tomhle tedy knížka dost zklamala. Docela mi vadilo, že knížka se věnuje dvěma příběhům, jeden o Greiswicku a druhý první světový válce a jak ztratila svého snoubence. Já bych více přidala na propracování té hororové části a ubrala válku a vše okolo, kterého tam bylo zbytečně moc a pak to obojí trpělo na kvalitě. Čekala jsem od knížky víc, nemůžu říct, že by se mi vůbec nelíbila, ale čekala jsem něco jiného a jsem tedy dost zklamaná
Konečně po dlouhé době napínavý duchařský příběh.Na prvotinu velmi slušné.Doporučuji.
Příběh potešil mojí duchařskou dušičku, po této stránce jsem vcelku spokojená, i když toho mohlo být klidně víc. Co mě vytáčelo, byla nabubřelost Stelly a vlastně i ostatních "výše postavených". Kecy jako "ona je jen obyčejná služka", "pomohla mi obléknout se", "donesla čaj a udělala pukrle".... Já vím, je to zasazené do této konkrétní doby, doba taková holt byla, ale pohrdat člověkem, bez kterého by si ani neučesali vlasy, je, dle stylu psaného jazyka, otřesné a neomluvitelné ;-)
Je to velice soft duchařská detektivka, horor rozhodně ne. Líbila se mi hlavní hrdinka, i když mohla být cyničtější, líbila se mi atmosféra i děj, jehož kostru jsem sice odhalila vcelku brzy, ale postupně odkrývané detaily mě nepřestávaly překvapovat. Co mi ale vážně, vážně vadilo bylo až nesmyslně cílené protahování děje, opakování situací i obměny stejných frází. Tak mě napadlo, jestli není autorka placená od slova... Dala bych tak tři a třičtvrtě hvězdy.
Opravdu příjemné počtení, i když skoro do půlky knihy se nic moc nedělo. Neřekla bych, že je to horor, jen lehce strašidelný příběh. Jo a paní Hengeová mě fakt sr....štvala.
Tak za mě úžasná duchařina! Udržela mě vzhůru do půl třetí ráno . Pokud hledáte románově dobře zpracovanou duchařinu s romantickým nádechem, určitě po ní sáhněte . Za mě lepší, než příběhy Darcy Coates, protože toto je 100% duchařina a navíc s bohatým jazykem. Příběh protíná neštěstí 1. světové války, ale hlavně jde o zahrabaná rodinná tajemství, utajená násilí, které duchové chtějí objansit! Jasně, konec byl možná přitažený za vlasy, fakticky to době asi taky neodpovídá (např. "hubaté ženské "), ale je to prostě příběh. A taky je tam cítit feminismus, takový dotek spíš, ale je to tam. V dobrém. Já bych se na místě hrdinek rozčilovala stejně. Dokonce se tam setkáváme i s psychiatrem a oblíbenou diagnózou "ženské hysterie" .
Moc se mi líbilo, že mi autorka hned odepsala v directu, navíc jsem se z anotace dozvěděla, že kromě dvou dětí pečuje jěště o třetí, které má postižení. Docela netradiční osobní odhalení, ale zaslouží obdiv.
V knize je pár překlepů a jednou nešťastně zvolená slova ve větě, jinak dobré. Chtělo by to ale přidat na korekci .
Hned na začátek bych ráda řekla, že knížka není horor... ale skvěle napsaná duchařina. Děj má spád a stránky vám mizí pod rukama. Do poslední chvíle jsme držení v napětí, protože konec dopředu prostě neuhádnete. Postavy hlavní i vedlejší se v průběhu děje vyvíjí, což ještě umocňuje dojem z příběhu jako takového. Mi se kniha moc líbila. Její čtení jsem si užila a odpočinula si u toho.
Horor to opravdu není. Jedná se spíše o historickou, mírnou duchařinu s jednoduchou, v celku odhadnutelnou, detektivní zápletkou. Přesto, že se na konci překvapení nekonalo, mě kniha bavila.
Jediná věc, co mě na této knížce zklamala, že to vlastně není horor. Je tam lehký náznak duchařiny, ale opravdu se tam tomu věnují málo a jde spíše o rozlousknutí zápletky. Kniha se četla moc dobře a byla jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet. Konec mě sice nepřekvapil, dalo se to očekávat, ale i tak byla zápletka dobrá. I přesto, že to nebyl horor, tak jsem si čtení užila. Doporučuji.
Horor to podle mně není, spíš duchařský příběh. Stella se snaží zbavit domu všech tajemných a záhadných jevů pro svou sestru, pro kterou se tento dům má stát domovem. Líbí se mi pomalu plynoucí příběhy, kdy postupně odhalujeme tajemství, proto jsem si čtení užila.
Příběh jako takový se mi četl moc dobře, byl napínavý a nechtělo se mi přestat číst. Hlavní hrdinka mi byla sympatická a líbila se mi i její výdrž. Co je pro mě naopak zklamání, že kniha je opět prezentována jako horror, ale bohužel tomu příliš neodpovídá. Označila bych ho spíše jako duchařský román, něco mezi Darcy Coates a McMahonovou. Každopádně se ale četla kniha moc dobře a jsem spokojena.
Poslední dobou se zaměřuji na knižní horory. Jsou knížky, od kterých se nelze odtrhnout a Ztraceni k nim za mě bohužel nepatří. Začátek slibný, pak je to ale celé rozvleklé a zbytečně natahované. Spíš tragický příběh s duchem ve vedlejší roli. Opět se potvrdilo, že se není třeba bát mrtvých, ale spíš živých, kteří jsou skutečné zlo :) Závěr dramatický, pěkně se vše vysvětlilo, i když hádám, spousta z Vás věděli výsledek už v půli knihy. Námět pěkný, ale za to zbytečné natahování ubírám hvězdy.
Největší průšvih téhle knihy je, že je zařazená mezi horory. Ve skutečnosti je to totiž čistokrevná detektivka okořeněná nějakou tou duchařinou. Což je pro mě osobně trochu problém. Detektivky totiž nečtu. Nebaví mě. A s touhle to nebylo jiné. Navíc jsem znala vraha i počet mrtvých už v polovině knihy, tudíž musela být hlavní postava trochu nedovtipná, uvážím-li, že je příběh vyprávěn v první osobě. Nicméně jsem z toho cítila trochu Hercula a toho já v televizi můžu, proto si myslím, že čtenář detektivek by mohl být spokojený a ubírám jedinou hvězdu za chybný žánr - což je víc vina nakladatele než autorky.