Zulejka otevírá oči
Guzel Jachina
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539506/bmid_zulejka-otevira-oci.jpg
4
617
617
„Aby člověk došel do cíle, musí jen jedno – jít.“ Historická fikce inspirovaná příběhy, které autorce vyprávěla její babička. Ta byla v dětství spolu s rodiči a dalšími “kulaky vyhoštěna na Sibiř. Debut mladé tatarské spisovatelky se odehrává na pozadí velkých dějinných událostí v Sovětském svazu v období 1930–1946. Třicetiletá Zulejka je vzorem poslušné manželky. Poddajná a pokorná, smířená s brutálním zacházením krutého manžela a psychickým týráním své despotické tchyně. Život v její malé tatarské vesnici je relativně klidný. Aspoň jí to tak připadá, až do dne, kdy je její manžel popraven komunistickými vojáky. Zulejka je vyhnána na Sibiř a donucena opustit vše, co zná. Přesto si v té drsné, pusté divočině začíná budovat nový život a objevuje vnitřní sílu, o které ani netušila, že ji má. Zatímco sledujeme, jak se existence hrdinky mění z tísnivé domácí servilnosti v něco katastrofálně horšího (autorka nám připomíná, jak brutální sovětský systém byl …), vidíme odhodlání jedné ženy nejen přežít, ale i vzkvétat tváří v tvář největší nepřízni osudu. Guzel Jachina zveřejnila v únoru roku 2022 otevřený dopis, v němž odsoudila ruskou invazi na Ukrajinu.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2023
,
Tympanum
Originální název:
Зулейха открывает глаза, 2015
Interpreti: Lukáš Hlavica
více info...
Přidat komentář
Poutavý příběh o tatarské ženě, která byla nejprve otrokem svého muže poté otrokem sovětského režimu. Děj se odehrává v letech 1930 - 1946 v pracovním táboře na Sibiři, kam je Zulejka zavlečena po smrti svého muže. Kniha se nečte úplně lehce, ale stojí za to u ní vytrvat.
Nebyla to moje první kniha o utrpení lidí v gulagu,ale tato byla jiná. její konečné vyznění nebylo nijak dramatické,spíš jako život prvních osídlenců v pusté Sibiři.
To snad i ten život před životem na Sibiři byl v tomto případě horší.
Ani ten velitel nebyl úplně nelidský. Zřejmě u autorky zafungovala autocenzura.
V každém případě je kniha zajímavá, dobře se čte a tak doporučuji.
Naprosto úžasný román,klobouk doĺů. Měla jsem strach,že kniha bude těžká na čtení a soustředění,ale četla se mi jako pohádka. Zulejka,Ignatov ,profesor skvěle vykreslené postavy a popisy sibiřské přirody ty mě uchvátily nejvíce. Doporučiji! Dala by ch i více hvězd.
Kniha mě pohltila už po několika prvních stranách, je napsána velmi plasticky, všechny postavy působí živě a realisticky. Zulejka, žijící zcela pasivní život, je vržena do víru událostí zcela bez zkušeností a obstojí ve všech zkouškách, které na ni čekají. Setká se s lidmi v jejich nejlepší i nejhorší podobě a projde proměnou, jakou by sotva někdo čekal.
Má jediná výhrada je k závěru, který by si zasloužil víc rozpracovat, zvlášť když před tím u celkem podružných postav autorka několikrát nastíní jejich budoucnost dost detailně.
Tuto knihu řadím do KRÁSNÉ literatury! Ačkoli nepíše o krásných věcech, ba naopak, je čtení bohatým zážitkem. Četla jsem již před pár měsíci, ale děj mám stále před očima jako sled obrazů, film. Autorka to prý původně psala jako scénář a přerod v knihu se nesmírně povedl. Už jenom úvodní část prostého a drsného života v tatarské vesnici s manželem a tchýní by vydala na román. Následovala cesta vlakem a postupné představování dalších postav, které se vynořovaly zcela plastické. Během budování osady u řeky se autorce povedlo je ještě více prohloubit, postavy se vyvíjely, skutečně žily. Obdivuji, jak je autorka dokázala vylíčit, uznání patří jistě i překladateli Jakubu Šedivému! Oblíbila jsem si doktora i komisaře, "leningradské" i mladého rybáře. Je mi líto, že jsem si knížku více nešetřila a neprožila s nimi více času.
Stejně jako u Dětí Volhy musím zmínit nádherný autorčin styl, jazyk, který je poetický a při čtení, jako by se vás dotýkalo každé zapraskání větvičky, každý závan větru, každé křupnutí nohy ve sněhu. Cítíte a prožíváte společně s knižními hrdiny. Příběh poměrně silný a ač zasazený do nelehkých chvil, ač krutý, umí být svým způsobem i něžný. Plyne také pozvolna. Stejně jako u Dětí Volhy, kde krajinu, lidi a knihu formovala velká řeka, je tomu podobně i na břehu Angary.
(SPOILER) Guzel Jachina mě Zulejkou okouzlila. Poslouchala jsem na ČRo Vltava jako četbu na pokračování. Dana Černá svým klidným hlasem zmírňovala těžký osud vysídlenců na Sibiř, takže poslech nebyl tak drásavý, jako by pravděpodobně byla četba. Nečekala jsem, že v příběhu z pracovního tábora na Sibiři bude i poetika, lidskost, něha. Zulejka, zprvu poddajná a rezignovaná žena nerudného Murazy a otloukánek jeho zlé matky, přežije drsné podmínky a zažije okamžiky, které se snad i přibližují spokojenosti. Není to tím, že by to v pracovních lágrech bylo hezké nebo lepší, ale přispěje k tomu konečně naplněné mateřství a někteří lidé, s nimiž svůj osud sdílí. Zulejce, vychované v pokoře a bázni, se otevřou nové obzory. Působivé jsou i pasáže popisující přírodu. Zajímavou postavou je například pomatený lékař, který se v drsných podmínkách vrátí do reality a mnohé, vč. Zulejky a jejího syna, zachrání před smrtí, nebo rozporuplný velitel tábora, jež je zprvu vrahem Zulejčina manžela, ale v budoucnu jejím ochráncem. Závěr je spíš otevřený, ale vyzněl mi optimisticky. Zulejka postupně "otevírá oči", a ačkoliv nepřestane být jemnou bytostí, stává se silnou ženou s vlastním názorem a pozoruhodnou odolností. Zulejka, nevzdělaná tatarská žena, je obětí politických turbulencí, ale sama politický názor nemá, ani situaci nijak nehodnotí. Přesto se v knize o tehdejší době dozvíme mnohé a je na nás, jaký názor si uděláme. Sama to hodnotím tak, že dobré časy na onom území prostě nebyly; jedna mizérie střídala druhou, a proto mě nijak nepobuřuje, že téměř všechny postavy v knize svůj osud v podstatě trpně snášejí a nijak zvlášť nepřemýšlí, proč se jim děje bezpráví. V tomto aspektu považuji dílo za "typicky ruské". Místy je příběh poněkud nepravděpodobný, se zvláštními náhodami, ale kupodivu mi to vůbec nevadilo a zcela bez rozpaků dávám plný počet hvězdiček.
Možná, že Zulejka neuměla číst, protože se místo písmen učila dorovnávat dech. Naučila se přežít a měla pro koho žít. Těch pár let , co s ní čtenář prožije je velmi hluboký zážitek , zůstane dlouho pod kůží , nepustí z hlavy ty pocity co nikdo z nás nechce zažít.
Knihu jsem četla hned po vydání a nadchla mě. Takže poslech na ČRO byl poviňák. Dana Černá byla skvělá volba. Její hlas se k tomu drsnému, ale zároveň velmi lidskému příběhu výborně hodil. Příběhu o rozkulačení, o těžkém životě v gulagu, o síle k přežití, o lidskosti i nenávisti a pomstychtivosti.
Poslouchano jako cetba na pokracovani. Vyborne nacteno, Dana Cerna byla skvela volba. Pribeh zajimavy, zase jsem se dozvedela neco noveho z historie. Jen ten otevreny konec. Chtela bych to nejak uzavrit a ne jen se dohadovat, co asi bylo potom.
Poutavý příběh mladé tatarské ženy Zulejky se odehrává na pozadí historických událostí v Rusku - vyvlastnění, deportace, gulag, těžký život v pracovním táboře. Poslechnuto jako audiokniha.
Je to neskutočne silný príbeh, ktorý dokáže fascinovať osudom človeka na pozadí hrôzostrašných historických udalostí - vyvlastnenie, gulag, vojna...
Krehká tatarka, vojak Červenej armády, slávny profesor, petrohradská inteligencia alebo býv. väzni sú síce charakterovo rozdielne postavy, ale spoločne vytvárajú úplne neuveriteľné, no celkom reálne scény života.
Smrť a láska, krutosť a neha, nespravodlivosť a viera, bezcitnosť a ľahostajnosť...všetko je v príbehu obsiahnuté presne tak, ako v živote.
Skvelý čitateľský zážitok !!!
Něco tak poutavého a zároveň děsivého jsem snad ještě nečetla. Kniha mě doslova uchvátila a pohltila. Život se se Zulejkou vůbec nemazlil. Kdybych mohla, dám i deset hvězdiček.
Syrový příběh o životě v lágru.O nalezení sebe sama, přírodě a mateřské lásce.
To byla teda deprese toto. Asi jsem v tom nedokázala najít naplno ty světlé části. Viděla jsem jen to násilí na Zulejce, ať už ze strany tchyně čarodějnice, manžela totálního burana, Rusáků ve vší jejich zlobě a hnilobě... Do toho Zulejky pouze na pár řádcích popsaný osud týkající se prakticky jen mrtvých dcer a rachitické postavy. A pak narozený syn, to mi rvalo srdce. Ono vlastně anotace obsahuje opravdu celý děj. Hledala jsem mezi řádky něco navíc, bez úspěchu, avšak to na kvalitě knihy neubírá.
Miluji ty chvíle, kdy mi dlouho leží doma kniha a pak, když ji konečně začnu číst, je úžasná. Ač popisuje krutou dobu a kruté prostředí, příběh mě pohladil na duši.
Štítky knihy
gulagy stalinismus Rusko ruská literatura Sibiř Sovětský svaz pracovní tábory muslimské ženy boj o život historické romány
Hlavní hrdinka tohoto románu Zulejka, za celý svůj život nepoznala nic jiného, než tvrdou práci a hlad a tak se pro ni přesídlením v podstatě nic nezměnilo. Máme možnost sledovat hned několik dějových linek. Mezi ty nejzajímavější patří ta s velitelem tábora Ignatovem a také ta s doktorem, či snad profesorem Leibem, kterému pobyt v těchto nelehkých podmínkách pomohl k návratu do normálního života. Kniha má být o prvních lidech, nuceně přesídlených do sibiřských pracovních táborů. Vynikající je začátek, cesta na Sibiř a počátky osidlování, ale s postupem času je kniha psána až příliš povrchně a pracovní tábor vykreslen jako idylicky fungující vesnice. Paní Jachina při psaní tohoto románu používá velice krásný a poetický jazyk, ale měla psát o něčem úplně jiném. Do tohoto prostředí se to vůbec nehodilo. Audiokniha, kterou načetl naprosto fantasticky pan Lukáš Hlavica je důvodem, proč knize 3,5 píši 4.