Zuzana Čaputová: Nestratiť sa sama sebe
Erik Tabery , Zuzana Čaputová
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/540165/bmid_zuzana-caputova-nestratit-sa-sama-sebe.jpg
5
100
100
Dialóg Zuzany Čaputovej a šéfredaktora týždenníka Respekt Erika Taberyho trval viac ako dva roky. Aké je byť ženou vo vrcholnej politike a matkou dcér, na ktoré útočia politici? S čím sa musí vyrovnať hlava štátu zmietaného pandémiou covidu, v čase vypuknutia vojny na Ukrajine či v situácii, keď je spoločnosť mimoriadne polarizovaná? Aké to je, keď sa človek ocitne na čele krajiny a inštitúcie, ktorá ako jediná v štáte nie je kolektívnym orgánom? Erik Tabery chcel vidieť a pochopiť človeka, ktorý z tejto roly celých päť rokov nemôže vypadnúť ani na sekundu. Ženu, do ktorej si ľudia premietajú svoje frustrácie, ale aj nesplniteľné nádeje. A Zuzana Čaputová mu to dovolila s otvorenosťou, ktorá nemá medzi politikmi obdobu.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Politologie, mezinárodní vztahy
Vydáno: 2024 , N PressOriginální název:
Zuzana Čaputová: Neztratit se sama sobě, 2024
více info...
Přidat komentář
Neuvěřitelná žena, která se vždy rozhodovala na základě podkladů, ale vždy tak, aby byly zastoupeny zájmy její země a všech členů společnosti. Empatická, lidská, chytrá, profesionální. Otevřeně a velmi promyšlené odpovědi na otázky Erika Taberyho. Slušná žena, kterou zničilo dezinfo a parta kolem Fica. Je mi jí líto, že během svého působení musela řešit covid i válku na Ukrajině a nasledne sli slovenští voliči jiným směrem než chtěla zemi vést paní Čaputová.
Působivý rozhovor s paní (již bohužel bývalou) prezidentkou, která přináší v dnešní době pohlazení na duši.
Děkuji za pěkný rozhovor, bystré otázky a zajímavé odpovědi.
S paní prezidentkou by byl skutečně zážitek mluvit osobně, zkusit s ní diskutovat na nepřeberné množství témat. V tomto tedy panu Taberymu trochu závidím (ale v dobrém), že tuto možnost dostal. Výsledkem je tato kniha, která se navzdory velmi smutným pasážím čte rychle a lehce, snad právě díky slušnosti a lidskosti paní prezidentky.
Přesto je zde něco, co mi zabraňuje hodnotit ji plným počtem hvězdiček. Některé otázky i odpovědi mi přišly trochu prvoplánové, trochu moc vznešené a jakoby z jiného světa, nebo chcete-li z jiných sociálních bublin, než ve kterých se denně pohybuji já. Přesto, jak zmínila právě paní prezidentka, není potřeba k sobě stavět mosty, protože jsme všichni společně na jednom břehu, i když se třeba v některých názorech neshodneme.
Další věc, co mě překvapila a po přečtení trochu zkazila dojem, je překlad odpovědí paní prezidentky. Pravdou je, že rozhovor např. s německou či francouzskou osobností bych si v jejich mateřském jazyce asi stěží přečetla. Ke slovenštině mám ale přeci jen jiný vztah i díky společné historii, a i když bych nejspíš také nerozuměla každému slovu, přesto by pro mě byla paní prezidentka autentičtější.
Kniha je také plná citátů, které by stály za hlubší úvahu. Bohužel jsem si u každého řekla: "Určitě si zapamatuju stránku, na které je, a vrátím se k němu," přičemž jsem dramaticky přecenila svou vlastní paměť. Poznamenala jsem si tedy jen jeden a snad ty další naleznu při opětovném čtení.
s. 108: "No a co teď, jsem konzervativní, nebo liberální? Zřejmě mě nejvíce vystihuje to, co řekl někdo jiný, že jsem člověk s konzervativními hodnotami a liberálními názory."
Velmi inspirativní žena v mnoha ohledech. Přál bych si takových lidí, takových žen v politice mnohem více. Nejen v Česku či na Slovensku, ale po celém světě.
Zuzana Čaputová ve svém prezidentském úřadě předběhla dobu a já ji Slovensku velmi záviděla. Nasadila pomyslnou "laďku" velmi vysoko a propast, která po ní zůstala je velmi hluboká.
Obdivuhodná, vzdělaná, půvabná a v mnohém velmi inspirativní žena!
Kniha rozhovorů mě bavila jak po obsahové stránce, tak i po té grafické (krásné a výstižné fotografie). Přesto přese všechno, jsem si její četbu musela kouskovat. Paní Zuzana mě v mnohém překvapila svou otevřeností a neuvěřitelnou profesionalitou.
Československo moje rodné, držím ti pěsti! Snad nás po volbách opět nesjednotí pod srpem a kladivem.
Půl hvězdu ubírám za některé "krkolomštiny", které vznikly úplně ne dobrým překladem.
Je to rozhovor moudré, empatické a laskavé ženy, který stojí za to přečíst. Otevřeně hovoří o své práci v roli prezidentky, ale i o těžkých osobních chvílích.
„Pokiaľ človek začne zlyhávať a má tendenciu k sebaľútosti, ublíženosti a revanšizmu, vzniká tak priestor, keď ho moc môže zložiť. Takže je dôležité vnímať, čo sa vo mne deje, čo ma motivuje, prečo idem toto urobiť alebo povedať, či idem slúžiť verejnému záujmu, alebo si idem riešiť nejaký vlastný mindrák, alebo čo je ten impulz, ktorý ma tlačí.“
--
Nevěřil bych, že se mi to může stát. Totiž - po přečtení tohohle rozhovoru je mi Zuzanka míň sympatická než před ním.
Třeba je to tím, že jsem ji bezvýhradně zbožňoval.
V kombinaci s tím, že Erikovy otázky nejsou zrovna nejpromyšlenější a že vedou paní prezi do čím dál stejných odpovědí až moc ušlechtilých a patetických. Pathos je slovo, které tuhle knihu vystihuje.
Ale třeba je to opravdu mistrovsky autentický časosběr. Třeba je Zuzana Čaputová ve skutečnosti takhle vážná, takhle bez energie a třeba opravdu nebyla pro tu práci ta správná a jen já jsem si ji vysnil. A třeba to ve mně dozraje a k téhle knize se ještě vrátím, jak jsem si poznamenal, když jsem ji dočítal.
Myslím ale, že mnohým z vás by se mohla líbit. Protože ona je stejně zjevení, jaké ani v Česku nemá už dlouho obdoby. A stejně mě dojala, jako mě dojímala už v kampani. Při čtení se mi nakonec vracel ten pocit z posledních let: Prepáčte, pani prezidentka, že sme Vás nedokázali ochrániť pred tými ľuďmi. Že sme ich nediskvalifikovali za prvý náznak hrubosti. A že sme si ich namiesto toho zvolili.
--
„Politici jsou obyčejní lidé, kteří „jen" mají důležitý úkol. Přijde mi, že často na ně klademe nenaplnitelná očekávání v tom, jak rychle mohou něco změnit. Ale zároveň máme nízké nároky na způsoby, jakými mají naše záležitosti spravovat. Politika se trochu posunula k tržišti, kde se prodává a nakupuje, místo toho, aby se vedl rovnocenný dialog mezi veřejností a jejími volenými zástupci.“
Jednoznačně nejlepší a nejpůsobivější kniha věnovaná politické a společenské realitě, kterou jsem za poslední léta četl. Zuzana Čaputová se vzácnou otevřeností odpovídá na promyšlené a závažné otázky Erika Taberyho a odhaluje nejen politické a životní pozadí nejrůznějších situací a rozhodnutí, ale především podstatu svého přístupu a konání.
Potvrzuje se, že bohužel již bývalá slovenská prezidentka je celoevropsky zcela jedinečnou osobností a dost možná jedinou opravdovou nositelkou odkazu Václava Havla v tom nejesenciálnějším slova smyslu, tedy z pozice hlubokého a současně poněkud plachého člověka, jemuž nechybí empatie, pokora, sebekritičnost a setrvalý zájem o lidské nitro.
Za pozornost stojí i vřelý vztah tázajícího a dotazované, jež je prostoupený nebývalým – podotýkám, že vzájemným – respektem a uznáním, ale zároveň prostý jakékoli prvoplánové familiérnosti a rušivé žoviality (což je jinak častou bolístkou našich rozhovorových knih).
Zvláštním aspektem je, což jsem u knihy tohoto typu naprosto nečekal, mimořádná inspirativnost a naléhavost některých výroků či pasáží, která z tohoto díla činí bezmála motivační publikaci (ovšem mnohem hlubší, prožitější a procítěnější než běžná produkce tohoto typu literatury). To určitě není žánr, který bych soustavně sledoval a hltal, ale že mě rozhovor s političkou dokáže podnítit k opětovnému promýšlení vlastního života a rozhodnutí, to pro mě bylo nové a překvapující. Díky četbě teď vskutku jako bych o trochu víc tušil, jak dbát o to, aby se člověk „neztratil sám sobě“.
A ještě poznámka k jazyku knihy: Zaznívá zde v komentářích kritická připomínka, že měly být odpovědi Zuzany Čaputové přetištěny ve slovenském originále. To si sice představit dovedu, ale myslím, že rozumím argumentům, které mohly ve finále rozhodnout o opaku. Jednak by tím vznikl jakýsi česko-slovenský hybrid (Erik Tabery se totiž nesporně ptal česky), což by asi zas tak nevadilo. Jednak – a to už je závažnější – je naivní představovat si, že knižní rozhovor (pořízený původně ve formě ústního interview) je doslovným přepisem toho, co dotazovaná osoba odpovídala. Tazatel a v jistém smyslu hlavní autor knihy vždy odpovědi ještě přinejmenším stylisticky upravuje, někdy dokonce vícero z nich slučuje v jedinou, což je legitimní přístup, protože vše pak zasílá respondentovi k autorizaci. A lze si jen těžko představit, že by Erik Tabery prováděl tyto úpravy a změny ve slovenštině. Třetí věc je pak to, ať si tito kritici upřímně sáhnou do svědomí a přiznají, kdy naposled si koupili a přečetli celou knihu ve slovenštině. To už je dnes bohužel ze strany Čechů naprosto zřídkavá záležitost. Objevily se tu i poznámky, že překlad knihy není dostatečně ústrojný a přesný. To jsou myslím silná slova – je pravda, že v knize jsem narazil na několik málo pasáží, které by Čech formuloval jinak a nesou stopy slovenského vlivu, ale nelze vyloučit, že to je (podobně jako sporadicky užitá slovenská citoslovce) záměr mající za cíl dodat textu určitý „slovenský“ nádech. Jedinou výhradu v této oblasti bych tudíž měl k tomu, že v knize není uvedeno, kdo překlad pořídil (patrně sám Erik Tabery) a popřípadě zda a kdo mu v tom pomáhal, popř. i jakou formou probíhala autorizace.
Obsahově nemám příliš co vytknout, horší je to s přípravou knihy. Škoda, že když se do nakladatelské branže pustí lidé z branže příbuzné, očividně netuší, že jsou tu rozdíly a měli by si najmout profesionály. Kniha obsahuje řadu opravdu nehezkých typografických prohřešků, které by se fakt stávat neměly. Dělení slov mezi stránkami, paginace na vakátech, otázky na konci stran, když odpověď je na stránce další... zní to jako detaily, ale hodně to kazí dojem a je to velká škoda. O tom, že překlad slovenštiny asi neprošel důkladnou redakcí (místy je vidět, že zpovídaná použila slova správně, jenže v českém překladu by měla být trochu jiná, ale překlad je otrocký). Snad se nakladatelství poučí a příští knihu udělá lépe. Jinak, jak už jsem psal, obsahově zcela v pořádku a já jsem moc rád, že ta kniha vznikla a mohl jsem si ji přečíst.
Uf, nádhera, tak takhle si představuji politika, státníka a vlastence. Paní Čaputová hluboce se klaním Vaší moudrosti a úctě k druhým a přeji Slovensku a Všem zemím světa, aby ve svém čele měli někoho takového jako Vy.
Kniha rozhovorů s nyní již exprezidentkou. Často se sice odpovědi hodně podobají, ale má to hlavu a patu. Navíc klobouk dolů před vším, čím si prošla.
Jediné velké mínus za mě byla čeština. Vůbec jsem nepochopil překlad jejich slov do češtiny, když odpovědi jistě dávala ve slovenštině.
Forma rozhovoru vedeného po etapach by byla zajimavá u osoby, která se nejak vyviji, ale v připadě pevně hodnotově ukotvené ex prezidentky různé variace dotazů směřující k temuž, hnaly zpovidanou do opakovani stejnych odpovědí.
Výborný rozhovor. Zuzana Čaputová se v něm čtenáři představuje jako žena pevných hodnot, laskavého srdce a nezlomné naděje, že slušnost a pokora mají v tomhle světě své pevné místo. I když se takový lídr objeví jen jednou za čas, společnosti to ohromně prospěje.
Erik Tabery vedl rozhovor se slovenskou prezidentkou svižně a empaticky. Zuzana Čaputová byla nejenom dobrá prezidentka, ale je to i skvělá, empatická, inteligentní žena. Škoda, že knížka musí končit ne moc veselými tématy ohledně nové slovenské politické reprezentace. Kéž by si knihu přečetlo co nejvíce lidí, mě se líbila moc.
Úžasná kniha, která díky velké otevřenosti paní prezidentky umožňuje nahlédnout hlouběji do jejího prezidentského mandátu. Paní Čaputová zde dovysvětluje některá svá rozhodnutí, která mohla být během jejího mandátu vnímána kontroverzně, zmiňuje však také dosud neodhalené podrobnosti. V rozhovoru, jež je skvěle vedený panem Taberym, popisuje svůj pohled na politiku, demokracii a základní pilíře právního státu. V několika odpovědích poodhalí i svůj postoj k víře a nebrání se mluvit ani o svém osobním životě. Kniha je i přes náročné období, ve kterém paní prezidentka v čele úřadu byla a napjaté situaci na Slovensku, plná optimismu a víry v budoucnost Slovenska. Tato kniha rozhodně stojí za přečtení, ať už jste podporovateli paní prezidentky, či nikoliv.
Erik Tabery a Zuzana Čaputová. Výtečná kombinace, knihu jsem objednala okamžitě, bez zaváhání. Paní prezidentka je úžasná dáma a famózní politička, což v knize opět prokazuje. Tohle by měla být bible všech politiků.
Svěle vedený knižní rozhovor s mimořádnou ženou, skutečnou osobností. Kniha krásná, důležitá, dokumentující dobu. Vše ve velmi lidské rovině, bez patosu. Pořád je kolem nás hodně lidí, kteří by ji měli číst i jako učebnici lidské slušnosti a poctivosti v životě i v práci. Oba protagonisté plně zasluhují velké poděkování a respekt.
Výborná kniha s výpoveďou Zuzany Čaputovej. Vždy som ju uznávala, bola mi sympatická a táto kniha mi to len potvrdila, pretože ženy musia držať SPOLU…
Ďakujem autorovi, ktorý do najmenších detailov opísal jej život či už ako ženy, matky, ale aj prezidentky…
Určite ODPORÚČAM
V době, kdy byl naším prezidentem Miloš Zeman, jsem Slovensku Zuzanu Čaputovou dost záviděla. Vnímala jsem jako ženu, která ctí a hájí demokratického hodnoty a politiku nebere jako hru k prosazení svých cílů, ale jako nástroj k upevnění demokracie a zlepšení společnosti. Při čtení knihy mě ale napadaly další a další rozdíly. Brala politiku jako službu, ctila ústavní pravidla a prezidentskému mandátu dávala obrovsky osobní rozměr. Nejvíc mě ale fascinovalo, do jaké hloubky promýšlí jednotlivá témata, jak jasně stanovené má hodnoty a o ně opírá svá rozhodnutí. Snad inspirovala dost dalších politiků a přesvědčila je, že politiku je možné dělat slušně, věcně a hodnotově. Přeju Slovákům, že měli takovou prezidentku.