Zuzana Čaputová: Nestratiť sa sama sebe přehled

04.11.2024

Jednoznačně nejlepší a nejpůsobivější kniha věnovaná politické a společenské realitě, kterou jsem za poslední léta četl. Zuzana Čaputová se vzácnou otevřeností odpovídá na promyšlené a závažné otázky Erika Taberyho a odhaluje nejen politické a životní pozadí nejrůznějších situací a rozhodnutí, ale především podstatu svého přístupu a konání.

Potvrzuje se, že bohužel již bývalá slovenská prezidentka je celoevropsky zcela jedinečnou osobností a dost možná jedinou opravdovou nositelkou odkazu Václava Havla v tom nejesenciálnějším slova smyslu, tedy z pozice hlubokého a současně poněkud plachého člověka, jemuž nechybí empatie, pokora, sebekritičnost a setrvalý zájem o lidské nitro.

Za pozornost stojí i vřelý vztah tázajícího a dotazované, jež je prostoupený nebývalým – podotýkám, že vzájemným – respektem a uznáním, ale zároveň prostý jakékoli prvoplánové familiérnosti a rušivé žoviality (což je jinak častou bolístkou našich rozhovorových knih).

Zvláštním aspektem je, což jsem u knihy tohoto typu naprosto nečekal, mimořádná inspirativnost a naléhavost některých výroků či pasáží, která z tohoto díla činí bezmála motivační publikaci (ovšem mnohem hlubší, prožitější a procítěnější než běžná produkce tohoto typu literatury). To určitě není žánr, který bych soustavně sledoval a hltal, ale že mě rozhovor s političkou dokáže podnítit k opětovnému promýšlení vlastního života a rozhodnutí, to pro mě bylo nové a překvapující. Díky četbě teď vskutku jako bych o trochu víc tušil, jak dbát o to, aby se člověk „neztratil sám sobě“.

A ještě poznámka k jazyku knihy: Zaznívá zde v komentářích kritická připomínka, že měly být odpovědi Zuzany Čaputové přetištěny ve slovenském originále. To si sice představit dovedu, ale myslím, že rozumím argumentům, které mohly ve finále rozhodnout o opaku. Jednak by tím vznikl jakýsi česko-slovenský hybrid (Erik Tabery se totiž nesporně ptal česky), což by asi zas tak nevadilo. Jednak – a to už je závažnější – je naivní představovat si, že knižní rozhovor (pořízený původně ve formě ústního interview) je doslovným přepisem toho, co dotazovaná osoba odpovídala. Tazatel a v jistém smyslu hlavní autor knihy vždy odpovědi ještě přinejmenším stylisticky upravuje, někdy dokonce vícero z nich slučuje v jedinou, což je legitimní přístup, protože vše pak zasílá respondentovi k autorizaci. A lze si jen těžko představit, že by Erik Tabery prováděl tyto úpravy a změny ve slovenštině. Třetí věc je pak to, ať si tito kritici upřímně sáhnou do svědomí a přiznají, kdy naposled si koupili a přečetli celou knihu ve slovenštině. To už je dnes bohužel ze strany Čechů naprosto zřídkavá záležitost. Objevily se tu i poznámky, že překlad knihy není dostatečně ústrojný a přesný. To jsou myslím silná slova – je pravda, že v knize jsem narazil na několik málo pasáží, které by Čech formuloval jinak a nesou stopy slovenského vlivu, ale nelze vyloučit, že to je (podobně jako sporadicky užitá slovenská citoslovce) záměr mající za cíl dodat textu určitý „slovenský“ nádech. Jedinou výhradu v této oblasti bych tudíž měl k tomu, že v knize není uvedeno, kdo překlad pořídil (patrně sám Erik Tabery) a popřípadě zda a kdo mu v tom pomáhal, popř. i jakou formou probíhala autorizace.

27.10.2024

Obsahově nemám příliš co vytknout, horší je to s přípravou knihy. Škoda, že když se do nakladatelské branže pustí lidé z branže příbuzné, očividně netuší, že jsou tu rozdíly a měli by si najmout profesionály. Kniha obsahuje řadu opravdu nehezkých typografických prohřešků, které by se fakt stávat neměly. Dělení slov mezi stránkami, paginace na vakátech, otázky na konci stran, když odpověď je na stránce další... zní to jako detaily, ale hodně to kazí dojem a je to velká škoda. O tom, že překlad slovenštiny asi neprošel důkladnou redakcí (místy je vidět, že zpovídaná použila slova správně, jenže v českém překladu by měla být trochu jiná, ale překlad je otrocký). Snad se nakladatelství poučí a příští knihu udělá lépe. Jinak, jak už jsem psal, obsahově zcela v pořádku a já jsem moc rád, že ta kniha vznikla a mohl jsem si ji přečíst.