Zuzanin dech
Tereza Jandová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/535158/bmid_zuzanin-dech-6603e1c7b579d.jpg
5
3173
3173
Jsou tři. Zpočátku děti. Svět je v rovnováze. Později se všechno změní. Ona miluje jednoho z nich, ji milují oba dva. Zuzana Liebeskindová je dcera cukrovarníka. Nic jí nechybí, kráčí životem lehce, obklopena láskou. Vzduchem se vznášejí vlákna přepáleného cukru. Třicátá léta dvacátého století v malém městečku Holašovice jsou sladká. Teprve během německé okupace začne Zuzana dospívat. Bolestně vrůstá do dějin a dějiny se vpisují do ní. Protože má židovský původ, je její osud předem daný. Transport. Koncentrák. Zuzanini přátelé Hanuš a Jan zůstávají v Holašovicích. Jejich cesty se však rozcházejí. Po skončení války se Zuzana vrací z koncentračního tábora, ztráty jsou ale větší, než čekala. Dokáže po všem, co prožila, ještě milovat? A má vůbec na výběr?... celý text
Přidat komentář
Dočetla jsem před chvílí a mám ještě pořád husinu. Místy jsem se bála číst dál, co příšerného se ještě dozvim a co ubohou Zuzanu ještě potká. Některé situace v knize jsem musela prodýchat dle rady Zuzaniny matky.Styl psaní a ty věty působící jako výstřely ze samopalu, tomu všemu dodávaly ještě větší grády.
Tak to byla síla. Ze začátku jsem se nemohla začíst, chvilku mi trvalo, než jsem si zvykla na styl,jakým autorka píše. Pak to ale vzalo spád. Kniha ve mně vyvolala tolik pocitů... A Hanuš, dlouho jsem nečetla knihu,ve které by byla postava,kterou bych z celého srdce nenáviděla. Zuzanin dech opravdu stojí za přečtení.
Ach co k tomu říct ... další neuvěřitelná kniha. Autorčin styl psaní je jako kulomet - krátké mnohdy jednoslovné věty, žádné dialogy ani přímá řeč, extremní údernost, syrová strohost, razance a přímočarost, ale přesto je tato kniha něčím, od čeho se neodchází a co člověk chce číst dál. Navzdory všem těm šíleným věcem, které jsou tady popisovány.
Asi nejvíce se mi líbilo období Zuzanina dětství za první republiky v době kdy vše bylo nadějné zářivé a doslova obalené cukrem. Jakmile začlo už "přituhovat" měl jsem tendenci pořád postvám radit ať utečou dokud ještě můžou, ale obávám se, že kdybych sám byl v jejich kůži, tak bych nikam také nešel a pořád věřil tomu, že to přejde, že bude lépe a dopadne to dobře.
Válka, koncentrák, lidské zrůdy s titulem doktor a všechny ty šílené situace byly skoro jak z nějakého sci-fi románu, bohužel realita fašismu, antisemitismu a jeho důsledků byla reálná a mnohonásobně horší a drsnější. A postava Hanuše je jasnou ukázkou, že stát se zrádcem, prospěchářem, bezpáteřním a bezohledným surovcem je poměrně snadné i pro člověka, do nějž by to na počátku vůbec nikdo netipoval.
Lidé čtěte! Tohle zlo se už nikdy nesmí opakovat!
Nevím, zda je to podobným tématem, ale společně s Hanou od Aleny Mornštajnové považuju Zuzanin dech za nejsilnější knihy, jaké jsem v posledních několika letech četla.
Hodně se mi líbil styl, kterým je kniha napsána. Má to spád. Asi nejzajímavější mi přišla doba před válkou, kde je výborně popsán stav, kdy hlavní postavy nevnímají ohrožení. Doslova dechberoucí je proměna života Zuzany. Vlastně si říkám co mi vlastně dnes pořád řešíme...Závěr byl poněkud rychlý a dost vyhrocený, ale rozhodně je to kniha, kterou budu doporučovat.
Až si trochu oddechnu u něčeho lehčího, tak mám nachystanou knihu Němci od stejné autorky. Těším se!
Silný příběh o statečné dívce Zuzaně, které se život z idylického sladkého dětství v cukrovaru mění v dospívání plného utrpení v koncentračních táborech. Ani návrat do života po válce není pro Zuzanu jednoduchým. "Co to znamená být Žid? ptala se jako dítě učitele Nachtigala, a teď to tedy ví, být Žid znamená jet vlakem do neznáma."
Začátek roku a já přečetla tenhle skvost. Tenhle rok ji asi již nic nepřekoná...
Zuzanin dech je mým prvním setkáním s Jakubou Katalpou. Její styl psaní je něco, co jsem nikdy dřív nezažila. Věty jsou velmi krátké, útržkovité, příběh je vyprávěn er-formou a Vy máte pocit, že jen nakukujete pod pokličku skutečných pocitů uvnitř postav. Jste vzdáleným pozorovatelem, znáte postavy důvěrně, přesto jim tak úplně nerozumíte. Nevyskytují se zde žádné přímé řeči a postavy jen zřídka vedou nějaké dialogy, přesto je kniha komunikačně velmi bohatá. Najdete zde množství historických událostí zakomponovaných do děje, nádherně vykreslenou atmosféru první i druhé republiky a toho, co Židé zažívali po válce.
Na vyprávěcí styl jsem si chvilku zvykala, ale když jsem se začetla, nemohla jsem přestat. Je to krásná kniha, přesto velmi drsná. Citlivá, přesto velmi surová. U některých scén jsem se přistihla, že lapám po dechu, mám tendenci se odvracet a zavírat oči, jako by se přede mnou odehrával nějaký film. Možná kniha evokuje představu, že se bude jednat o nějaké svědectví o hrůzách války, ale to není tak úplně pravda. Najdete zde spíše témata jako vyrovnání se se smrtí blízké osoby, snahu začít znovu žít nebo domácí násilí.
Dokážu si představit, že ta kniha nenadchne každého, ale ve mně něco zanechala.
Další kniha, která se mi moc líbila. Zuzana byla uvěřitelná postava a i ostatní postavy byly pěkně vykreslené. Na příběhu se mi líbí, že je popsán hezky od začátku jejich rodiny, jak vše funguje. Za války je příběh líčen s nadhledem..Je to takové odosobněné, ale zároveň to osloví.Určitě si přečtu i další knihy.
Nemohu jinak, než souhlasit se Šánkou, že se tato kniha přežene jako vichřice, i když ze začátku to je jen jemný větřík, který sled událostí rozfouká tak, že nevíme, kolik škod ještě způsobí. Styl psaní je velmi působivý, protože nechává čtenáře pracovat s fantazií, a kdo už četl nějaké válečné romány o Židech, tak si dobře umí představit, čím Zuzana prošla, i když zde její bolest vnímáme jako celek v průběhu čtení. Těžká doba, nezáviděníhodná.
Četla se opravdu jedním dechem, ale i pro mě byl ten konec už tak trochu navíc.
Zuzanin dech se čte opravdu jedním dechem. Kniha je napsaná velmi dobře, popisuje plíživý nástupu fašismu a vážná témata související s holocaustem, dotýká se ale také problematiky pokřivených charakterů a týrání žen. Pracuje s délkou kapitol tak, aby stupňovala napětí. Nastiňuje budoucí, ale jen tak, aby motivovala čtenáře číst dál. Hodnotím vysoko, přestože se nemohu ubránit pocitu, že autorka pro mě osobně zas tak moc nového nepřinesla - velmi podobné příběhy jsem již četla. Je to taková Hana, Slavík a Heřmánkové údolí v jednom. Ale možná to tak má být - možná jsme si měli najít v knize "staré známé příběhy", které se nám vryly pod kůži a díky kterým si budeme i Zuzanin dech dlouho pamatovat.
Zuzanin dech - přečteno jedním dechem. Zatím mě autorka Jakuba Katalpa míjela. To teď bude jiné, přečtu si i ostatní knihy, nominované na významná ocenění nebo oceněními ověnčené. Styl psaní je totiž dechberoucí - žádné velké popisné pitvání v pocitech, naprosté minimum přímé řeči, věty někdy tak krátké... stejně tak krátké i kapitoly. Přes tu zdánlivou všeobecnou úspornost všechno barvitě teče a plyne, každé postavě nahlédnete do srdce, každé situaci do nejmenšího záhybu... Opět kniha, u které pět hvězdiček je málo.
Pokud se dá téměř telegrafický styl bez emocí osázet na milimetr přesně padnoucími slovy, pohnutí necloumá příběhem, ale námi. Hořké události obalené v cukru. Ten styl mě uchvátil.
" Hanuš se pro ni vydělil z okolního světa..."
"...neměnnost znamená bezpečí.."
Po delší době jsem zabrouzdala do vod koncentráčnického čtiva, Zuzanin dech je silná kniha, která splňuje veškeré požadavky na výše zmíněný okruh knih. Těžké téma, lehká ruka při psaní. A první kniha nového roku :)
Moje poslední kniha roku 2020. V listopadu jsem si řekla, že bych si na konci roku chtěla přečíst knihu, která letos vyšla, prostě úplně novou knihu. A z googlu mi vypadla tahle. Nevím proč, ale občas se mi stane, že se sice dívám na titulní stránku, ale vůbec nevidím, co na ní je. Asi jako v tomhle případě. Vůbec jsem tu židovskou hvězdu neviděla. A neptejte se mě, jak je to možné.
Kniha pojednává o životě Zuzany Liebeskindové, takže je rozdělena do 3 větších celků - dětství, dospívání a dospělost. Kniha je psána velmi poutavě, i přes značnou absenci dialogů (a k mému nepříjemnému zjištění, v té málo přímé řeči, která se objevuje, chybí uvozovky, takže si přečtete nějakou větu a až na úplném konci vám dojde, že se jednalo o přímou řeč).
Za mě je kniha úžasná v tom, že čtenáři ukazuje, jak postupně Židé přicházeli o práva, majetek a nakonec i životy. Když se Zuzana dostává do Osvětimi, autorka píše, že se Zuzanin život navždy rozdělil na dobu před Osvětimí a po ní. Ve mě jako ve čtenáři se událo něco podobného. Stránky, které popisují Zuzanin pobyt v Osvětimi, mi bylo nepříjemné číst, ale zároveň jsem nedokázala přestat. Skutečně je kniha napsaná velmi poutavě. To, co přichází po Osvětimi pro mě bylo snad ještě horší. Zuzany mi bylo líto. Nejen, že zůstala sama, ale samozřejmě už nikdy neuvidí majetek, který ji plně náleží.
Co se týče samotného konce, bylo mi z toho na nic. Skutečně jsem přemýšlela o Zuzaně jako o živé bytosti a prolétla mi hlavou myšlenka, zda by pro ni nebylo lepší prostě umřít v Osvětimi. Protože aby přežila šílené nacistické pokusy, a pak ji bil ten prevít, jehož jméno nebudu prozrazovat, mi přišlo na jednoho člověka až příliš. Takže samotný konec mě nutil k úvaze, zda autorka udělala dobře to takhle napsat, zda by nebylo "lepší" věnovat víc prostoru pobytu v Osvětimi a tam třeba i Zuzanin příběh ukončit. Přeci jen kniha je jmenuje Zuzanin dech.
Četla jsem názory, že je to podobné Haně od Morsteinové, to nemůžu posoudit, byť mi Hana leží už přes rok v knihovně, ještě jsem si ji nepřečetla. Zuzana ke mě přišla dřív. Já jsem za to ráda. Doporučuji k přečtení. Citlivějším čtenářkám se bude líbit i milostný příběh na pozadí.
(SPOILER)
"Liebeskindovi jsou asimilovaní Židé, (...) ale přesto na nich jejich židovství lpí jako neodstranitelná skvrna, (...) svůj původ za sebou vlečou jako závaží, neviditelné, ale stále přítomné" (s. 20). A všichni a všechno jim je připomíná – před okupací závist ostatních, během války žlutá hvězda, po válce nikým nechtěný a obtížný návrat... Příběh o lásce v její nejčistší i nejzvrácenější podobě, který vyústí v dvojitou smrt – Hanuš nechal v Zuzaně zemřít Jana, ona poté nechala zemřít jeho – “dovedla ho k branám smrti” (s. 303). Dále silné téma návratu – neschopnosti se vyrovnat s válečnou dobou. Zuzana se stydí za to, že přežila – “Udržela se při životě navzdory Jugwirthovým pokusům (…) a zatímco její otec hořel, ona odpočívala na pryčně, vykrvená lékařovým skalpelem, ale bezpečně živá” (s. 232). Z dívky veselé a milované je troska, která ztratila sama sebe...
Líbil se mi styl psaní – stručný, věcný, jakoby scénaristický, plusem byla čtivost – spád děje, zkratka, obraznost, a také dobře zvolené téma (navazující/asociující mi Lustiga (Nemilovaná), Sládkovou (Kráska s cejchem), okrajově i Andronikovou (Zvuk slunečních hodin). Ani tak mě však kniha na konci neuspokojila, protože nechala mnoho otevřených témat – ani ne nezodpovězených otázek/námětů k přemýšlení, ale z mého pohledu DŮLEŽITÝCH témat, které nebyly rozpracovány/dokončeny. Kladu si tak otázky, které mě znepokojují – Co dítě? Co Jan? Setkají se? Napíše mu? Co jeho smrt?
Hodnocení silnější tři hvězdy, zde označeno jako čtyři.
Jakuba mě opravdu baví, Němce bych zařadila do mé knižní top desítky. Zuzanin dech je strhující vyprávění právě o Zuzaně, ale současných 94% je podle mě nadhodnocených. Souhlasím s komentářem níže, že ten konec byl prostě moc. I když jsem se nemohla odtrhnout, říkala jsem si "tak tohle už snad neee". Jinak výborné čtení.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) zneužívání milostné příběhy romantika domácí násilí ženy v 2. světové válce perzekuce holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 2020 |  Zuzanin dech |
| 2017 |  Doupě |
| 2014 | Němci |
| 2006 | Je hlína k snědku? |
| 2008 | Hořké moře |
Tahle kniha je pro mě velkým překvapením a čtenářským vstupem do nového roku. Objevila jsem ji úplnou náhodou a jsem ráda, že se ke mně dostala. Baví mě číst tématiku Holocaustu a 2. sv.v, i když je to velmi těžké téma, který i po dočtení ještě dlouho leží čtenáři v mysli. I tak to pro mě nepatří mezi ty nejsilnější knihy s touto tématikou. Myslím, že nás autor šetřil a do popisování hrůz, které se v koncentračních táborech děly, se mohl ponořit i více (ve srovnání s jinými knihami).
I tak je to dost zajímavě pojatý příběh hlavní hrdinky, jejíž osud sledujeme úplně od narození až po dospělost. Prožíváme s ní krásné chvíle dětství a dospívání, až po ty hrůzy, kterými si musela jako Židovka projít. Zuzaně jsem fandila a doufala jsem ve šťastný konec a shledání. Naopak Hanuš byl postavou, která mě nenechala klidnou od začátku až do konce. Věděla jsem, že ho budu nenávidět, ale jeho činy byly tak hrůzné, že jsem se s každou kapitolou bála, co ještě horšího může provést.