Zvuk slunečních hodin
Hana Andronikova
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/552945/bmid_zvuk-slunecnich-hodin.jpg
5
1283
1283
Román více časových rovin, český příběh 20. století, příběh lásky, války a emigrace.
Přidat komentář
Krásná kniha- nejen příběhem, ale především jazykem. Člověk si ani neuvědomuje, jak je čeština bohatý, tvárný a rozmanitý jazyk a co vše jím lze vyjádřit. Moc se mi líbila, zanechala ve mě spoustu myšlenek, úvah a otázek, které byly, jsou a budou aktuální po celou dobu lidského života, potažmo existence lidského rodu.
Obdivuhodně zpracovaná kniha, kde se prolínají časové roviny, různé lokality s množstvím postav.Nádherný barvitý poetický jazyk, silný, hluboký a jedinečný vztah Tomáše a Ráchel, krutý osud,který se dotkne každého srdce. Ten smutný příběh dokáže v člověku vyvolat celou škálu emocí, a proto na tuto knihu nelze zapomenout. Člověka nutí se zastavit a zamýšlet se nad životními hodnotami. Neobvyklý styl psaní, vysoká literární úroveň a mimořádný čtenářský zážitek, to všechno můžete nalézt v této knize. Vřele doporučuji.
Poutavé, snové zpracování nelehkých událostí první poloviny 20. století viděno z různých úhlů pohledu spíše nesourodé dvojice protagonistů přelévajících se v čase i prostoru. V principu generační román, na jehož počátku stojí Tomáš Baťa, který roztáčí kolo rodinné historie Kepplerů, když je zavádí do kulturně odlišného prostředí Indie 30. let. Před očima mi vyrůstaly planoucí pohřební ohně a protékala živoucí řeka. Androniková zaujme jazykovou vytříbeností, záviděníhodnou schopností metaforického vyjadřování i lehkostí zpracování témat jako válka, odloučení, bolest, hlad, násilí, smrt... Už jsem si říkala, že koncentrákům a Hitlerově Německu se budu aspoň nějaký čas vyhýbat. Díky renomé autorky i samotnému titulu knihy mi můj záměr ale příliš dlouho nevydržel. Slyšeli jste už někdy zvuk slunečních hodin? Nejspíše ne, dokud se neponoříte do Hanina díla. Musela to být výjimečná osobnost.
Vynikající nápad, propojit více příběhů a zasadit je do více míst. Někdy jsem měla potíže se v příběhu vyznat, došlo mi to až po několika stránkách, že danou pasáž nevypráví předpokládaná osoba. Úžasně zpracovaný život všech postav, líbilo se mi to, jak si Daniel doplnil dané mezery v paměti a to, že si na každé zemi našel něco pěkného. Bylo mi ho trochu líto, že nemohl na brusle dokud bude led, ale to k životu patří. Nebo celý pohled na Indii, kde každý v ní vidí jiné stránky, u někoho ty světlé převažují, u dalších osob se projeví spíše ty negativní. Knihu jsem si vybrala proto, že mě zajímá tematika Bati a jeho konceptu. Přiblížilo mi to aspoň styl vyspělosti daných zemí. Československo nebylo nijak vyspělé v tu dobu, ale indičtí lidé, kteří se báli lopaty byl trochu extrém. Dávám pět hvězdiček za snahu, nápad a propojení dějových linek i tématem války.
Kniha má velmi zajímavý námět. Setkání syna s přítelkyní matky po půl století a vyjasnění neznámých částí jejiho příběhu je perfektní nápad. Ke konci mi ale začalo vadit to věčné vrácení se ve vzpomínkách do Indie. Proto dávám jednu * dolů.
Pribeh je krasny, tam neni co vytknout, vcetne pouziti realnych udalosti v mistrne kombinaci s fikci. Provedeni a jazyk je za me uz moc kostrbaty. Provedeni vazne v tom, ze nekdy neni jasne, kdo je kdo a kdo je prave vypravecem. Jazyk? To je mnohdy takova silenost, ze jsem mela problem nektere pasaze uplne nepreskocit. Mnohdy nebylo pres samou obraznost ani jasne, co chtela autorka sdelit. Nektere pasaze pro me byly opravdu utrpenim.
Laskavost... slovo, které mě při Zvuku slunečních hodin napadalo opakovaně, a to i přes to, že příběh uvnitř knihy laskavý není vlastně ani trochu. Androniková zachází se slovy stejně umně jako malíř se štětcem a vytváří obraz plný odstínů života. Na stránkách předvádí nekonečný cit pro vyprávění. Přesně ví, jakým tónem promlouvá vzpomínka na Indii, voják ve válce, oči chlapce, žena s tetováním na předloktí nebo Rachel.
Smutné, že talent Hany Andronikové dostal jen tak málo času...
Neskutečná kniha.A myslím,že nedoceněná.
Krásný a smutný příběh o velké lásce.
Nádherné myšlenky.Odzbrojující popis osudové lásky.
Čtivé,pochopitelné..Jsem na kusy...Uf..Nedostává se mi slov.Skvělé.
Tahle kniha by měla patřit do zlatého fondu
Tak už dlouho mě žádná kniha takhle nezaujala. Nemohla jsem ji odložit. I přesto, že část knihy se odehrává v koncentračním táboře. Líbilo se mi proplétání děje, času minulých a ještě minulejších, cestování mezi válečnou dobou a dobách prožitých v Indii. Člověk si tak na chvílí oddychl od těžkého tématu. Kniha plná smutku a zároveň naděje....
Krásný a velmi smutný příběh. Na čtení této knihy je dobré mít čas a možnost nechat příběh projít skrze nás.
Určitě stojí za přečtení.
“Tom byl její sluneční orloj. A Ráchel byla slunce”
Nádherná kniha nejen o holokaustu a jeho následcích na lidské duše, ale i příjemné vyprávění o Indii a baťových lidech, kteří “stavěli” Batanagar - čtvrť nedaleko Kalkaty.
A taky o velké lásce.
Zajímavé byly i postřehy z meziválečného Zlína a pasáž o skutečné tehdejší plzeňské nemocnici (byla zbourána v červenci 1992-pamatuji si jí). Autorka dokonce přesně popsala cestu, kterou se k ní z náměstí s kostelem sv. Bartoloměje jedna z hrdinek dostala.
Líbilo se mi střídání vypravěčů i dob, ve kterých se příběhy odehrávají, nutí u knihy trochu přemýšlet; styl psaní je přirozený, nevyumělkovaný, děj se krásně rozvíjí a udrží vaší pozornost až do konce.
Kniha, i když je poměrně smutná, mě naprosto uchvátila a dávám víc než 5⭐️
Nemůžu jinak, plný počet hvězdiček je stejně málo. Kniha si mě našla podruhé, teď díky čtenářské výzvě. Poprvé jsem ji poměrně brzy odložila. A jsem ráda, že jsem ji znovu vzala do ruky. Asi do poloviny jsem si říkala, kdy mi jednotlivé osudy budou dávat smysl, a pak ta jízda začala a nedala se zadržet. Úžasný příběh, skvěle napsané, klidné, bolavé, láskyplné.
Smutná kniha, kteou už jsem jednou zkoušel číst, ale způsob jakým je psaná mi neseděl a knihu jsem odložil. Nyní se mi povedlo knihu "dočíst" ve formě audioknihy. Je úžasně načtená paní Taťjánou Medveckou. Načtení je opravdu skvělé, ale samozřejmě způsob psaní zůstal a stále mi tak úplně neseděl. Moc se mi líbila část z Indie. Ta byla rozhodně nejlepší a dokonce obsahovala i vtipné momenty (kobry). Rozhodně je kniha náročnější na pozornost, protože je vyprávěna nelineárně a navíc mění vypravěče. Škoda je, že není na začátku každé kapitoly zmíněné jaká rok to je a kde jsme a kdo je hlavní postava v dané kapitole. Toto by rozhodně pomohlo v rychlejší orientaci.
Klobouk dolů, velmi vyspělý a hlavně čtivý debut, z toho, kolik to muselo dát práce, napsat knížku, která je sice fikcí, ale opírá se o skutečné události, jde až hlava kolem. Příběh Zvuku slunečních hodin (už jen ten název je krásně poetický a co teprv pak knížka samotná) pojednává především o holocaustu za druhé světové války, a taky o tom, jakým způsobem ovlivnil nejen ty, co zažili peklo koncentračního tábora na vlastní kůži, ale i jejich nejbližší. Knížka přeskakuje z různých charakterů i po různých dobách, tudíž vyžaduje vaši naprostou pozornost, odmění se vám však krásnými větami a taky tím, že zase jednou budete muset u knížky přemýšlet. Mně dal Zvuk slunečních hodin spoustu podnětů k zamyšlení, už třeba jen o tom, co je v životě důležité a co není. Nádherná kniha.
Kniha má opravdu zajímavý a slibný námět.
Více časových a dějových rovin, ani střídání vypravěče mi obvykle nedělá problém, ale v tomto případě to nějak nefungovalo.
Do knihy jsem se zhruba od 2. třetiny musela nutit, drhlo to a ano, defakto jsem četla hlavně pro to, abych už měla dočteno :-/.
Snad bylo toho střídání a prolínání časových a dějových linek až moc, člověk chvílemi opravdu tápal, zda zrovna vypráví Tomáš, nebo malý Daniel. Také se přiznávám, že poeticky ladění jazyk v knihách příliš nevyhledávám a tím spíš, pokud jde o vyprávění z koncentračního tábora (Mischling jsem ani nezvládla dočíst), spíše mi do takového prostředí "sedí" syrový, obyčejný, strohý jazyk...
A kupodivu, ačkoliv mě Indie opravdu zajímá a láká, indické pasáže v této knize mě vůbec nebavily a spíše jsem je jen očima přelétala.
Abych to shrnula, člověka vyprávění s touto tematikou nikdy chladným nenechá, ale už jsem četla jiné, pro mě lépe zpracované a čtivější příběhy.
Krásná a smutná knížka. Cesta k uzdravení, která se nepodařila... Určitě stojí za to přečíst nejen jednou.
Silný příběh a barvité vyprávění. Téměř jsem cítila indické vůně, dosedal na mě indický prach, klonila se před baťovskou pílí a štípaly mě osvětimské blechy. Místy jsem se trochu ztrácela a některé odstavce musela přečíst znovu, ale to bylo způsobeno spíše tím, že jsem myšlenkami utíkala pryč. Myslím, že stojí za to si přečíst, zanechá stopu asi v každém.
Štítky knihy
Indie koncentrační tábory prvotina láska česká literatura Zlín (Gottwaldov) ságy holokaust, holocaust historické romány Magnesia LiteraAutorovy další knížky
| 2001 |  Zvuk slunečních hodin |
| 2010 | Nebe nemá dno |
| 2014 | Vzpomínky, co neuletí |
| 2002 | Srdce na udici |
Úžasné, i když téma smutné. Krásný košatý jazyk a styl psaní mě vedou k přečtení dalších autorčiných knih. Škoda, že jich už nebude více.