1amu diskuze u autorů

Je málo kvalitních tenistů po celém světě, kteří si zadělali za svůj život na tolik průšvihů (*22.11.1967). Za měsíc oslaví 53.narozeniny, ale možná ve stresu (pokud si ho připouští) . Vydělal tenisem sice přes 25,000.000 $, ale k tomu jeho obdiv orientovaný na exotické krásky, 2 ženatý, 4 děti - všechny snědé po krásných matkách.
Vyhrál 3x Wimbledon,z toho prvně jako nejmladší vítěz v r.1985, 2x Australian Open a 1 x US Open. A to jsou jen t.zv. Grand Prix, tedy turnaje s nevyšší dotací.
Zjevem "Němec jak poleno", ale jinak příjemný chlapík. Mám na něj vzpomínku z dávných let. Jdu okolo hotelu Intercontinental a na patníku sleduje cvrkot děsně zrzavý kluk. Že by Boris ? Poprosil jsem o podpis, byl zvyklý. S úsměvem mi podal podepsaná skripta (nic jiného jsem po ruce neměl).

Dočetl jsem od mistra Kytici. Stydím se, že tak pozdě. Ale po přečtení jsem si uvědomil, že Karel Jaromír Erben je u nás zřejmě prvním, kdo napsal horor. Je zajímavé, že jeho současník (i když tvořil v pomalu se rodících Spojených státech amerických) byl na stejnou notu naladěný Edgar Allan Poe (*1809 + 1849). A oba měli ve světové literatuře předchůdce.
Bratři Jacob a Wilhelm Grimmové v budoucím Německu, ve Velké Británii R.L.Stevenson (Jekyll a Hyde), M.Shelley (Frankenstein) nebo Ir A.Stoker (Dracula, Hadí zámek).
Genialita Erbena je v tom, že je možná prvním, kdo sepsal horor ve verších a jakých !
Z dostupných pramenů víme, že psal jednotlivé příběhy postupně .
Viz wikipedia.cz : "Polovina básní byla napsána a otištěna před souhrnným vydáním. Z nich nejstarší je Polednice (z roku 1834, tiskem vydána 1840) a Poklad (z roku 1837, tiskem 1838). Starší je Zlatý kolovrat, Štědrý den a Holoubek. Ostatní balady vznikly v letech 1851–1852."
V pohádkách, které nadšeně sbíral zejména po českém venkově, aby je poté upravil pro možný soubor- jako knižní vydání byl ovlivněn německými romantiky bratry Grimmovými.
Na závěr si neodpustím poznámku, že Karel Jaromír Erben silně ovlivnil i krajana, budoucího největšího Čecha Járu Cimrmana . Cimrman z Liptákova, Erben z Miletína.
Lze říci, že i Járu Cimrmana ovlivnil. Vzpomeňme na jeho dílo Dlouhý, Široký a Krátkozraký. Tato divadelní hra využila od Erbena hned tři příběhy : Zlatovlásku, Tři zlaté vlasy děda Vševěda a Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého a jakým úžasným způsobem.
Máte-li ždibec fantazie, představte si K.J. Erbena v Žižkovském divadle . A to pomyšlení - on čerpal od Grimmů a Cimrman od něj !

Legendární sportovní komentátor, zcela odlišný než jeho partner ze Slovenska Karol Polák. On byl zřejmě tím tahounem u zrodu TV pořadu Branky, body, vteřiny.
V komentování se ale postupně začal soustřeďovat na fotbal. Proslul svým pozdravem na úvod a závěr přenosu „Sportu zdar a fotbalu zvlášť“. Tento slogan se vryl do paměti milionů Čechů a Slováků. Komentoval to jednoduše: Když se v té době přenosy druhý den dopoledne opakovaly, přišlo mu hloupé, aby začínal oslovením dobré odpoledne.
Čs. televize si začala vychovávat specialisty na tenkrát mejvíce přenášené sporty : fotbal, hokej, lehká atletika a považte i krasobruslení.
Šestkrát komentoval Mistrovství světa ve fotbale (včetně Mistrovství světa ve fotbale 1966 v Anglii v roce 1966). Mistrovství světa 1962 v Chile, kde Československo získalo stříbro, vysílala ČST jen ze záznamů, které Holubec komentoval s Karolem Polákem. Spolu byli také průvodci finále Mistrovství Evropy ve fotbale 1976 v Bělehradě, kde se zmocnil mikrofonu při závěrečném vršovickém dloubáku Tony Panenky nesmazatelně Karol Polák. Myslím si, že to Víta Holubce dlouho mrzelo.
Je škoda, že vždy psal v týmu. Jeho vzpomínky mohly být jedinečné.

Tato zpráva je opět pro milovníky Reachera.
Točí se seriál o Reacherovi ! Nebude tam hrát prcek Tom Cruise, ale chlapák Alan Ritchson (podívejte se na : https://www.csfd.cz/tvurce/75555-alan-ritchson/). To je jiná káva, že ? Měří prý 190 cm. Dějově má seriál začínat od knihy JATKA. Financemi vše zajišťuje AMAZON.
Teď jde o to, kdo to bude u nás uvádět. Pokud NOVA či PRIMA, tak čekejte 20-ti minutové reklamy každou chvilku.
Čerpáno z časopisu REFLEX č.38

Je praktický veterinární lékař . Bydlí v anglickém městečku Cotswolds, poblíž Cheltenhamu . Promoval v roce 2006 a poté pracoval na pěti kontinentech a léčil více než stovku různých druhů zvěře, včetně pand obrovských v Číně a všechny druhy divoké zvěře v Jižní Africe. Byl také veterinárním poradcem TV seriálu Jurassic World Fallen Kingdom. Jeho první kniha dokumentující některé osobní zkušenosti v práci s nejznámějšími druhy zvěře na světě vyšla i u nás a jmenuje se Zvěrolékař na cestách .
Autor je uznávanou osobností ve své profesi . Je zván po celém světě na odborné přednášky, na spolupráci se subjekty pracující na propagaci soužití člověka s přírodou.

Pramen: wikipedia.com

Zde uvedený životopis je možno vykládat dvojím způsobem:
1) Jde o hanopis, za který by měla tato dáma podat "kamsi žalobu".
2) Nebo jde o pravdivé údaje, které jsou čímsi jako nepodařenou
groteskou.
Uvádí se rok narození 1987. A hned neuvěřitelně nadané dítě cituji...
Roku 1998 absolutorium dvouletého malířského kurzu u malířky
PaedDr. Miroslavy Hrdinové.
Považte ve svých 11-ti létech ! V dalším odstavci: ...V roce 2000 druhé
místo v literární soutěži na téma: „Neuvěřitelný zážitek“. (Neuvedeno
kde, takto lze odvodit, že Neuvěřitelný zážitek je skutečnost, že
existuje nakladatelství, které jé vydává "knihy" oceněné čtenáři ve
všech případech modře, s tím, že převažuje odpad.
Jde o rekord na DK. Zatím se to ještě nikomu nepovedlo !
Můj názor souzní s komentářem Píšťalky.

Podivuhodná osobnost české divadelní společnosti . Narodila se v r.1913 a byla pokřtěna jako Luběnka.
Lze říci, že její začátky u divadla byly obdobné jako u její pozdější přítelkyně Adiny Mandlové. Studovala sice konzervatoř, ale vydržela pouze do svých 17-ti let. Začala ve Smíchovské aréně, odkud brzy poodešla do Švandova divadla. Kdo viděl film V+W Peníze nebo život, pamatuje se na ni a Hanu Vítovou ze snové scény, kdy zpívají píseň Život je jen náhoda. To jí otevřelo vstup na nejvíce navštěvovanou scénu v Praze - do Osvobozeného divadla, kde ve hře Kat a blázen hrála jednu z hlavních rolí.
Jiří Voskovec vzpomíná, že delší působení této ženy v jejich divadle by způsobilo (možná) rozpad mužské části hereckého souboru. I proto s ní smlouva nebyla dále obnovena. Velice brzy získala angažmá přímo přes ulici v Novém divadle Oldřicha Nového.
Po otci židovského původu nesměla za Protektorátu veřejně vystupovat.
Její příslovečné životní štěstí pokračovalo i za války. Zejména A.Mandlová a N.Gollová vzpomínají na Ljubu jako stabilní partnerku při nočních "párty" Miloše Havla v Lucerna baru.
Po válce, již ve zralém věku vystupovala v Karlínském hudebním divadle, kde tehdy působil i Oldřich Nový, Jan Werich a Vlasta Burian. V roce 1958 ovšem opět z divadla odešla a začala jezdit po celé republice s estrádním hudebním programem společně s tehdy velmi populárním zpěvákem Rudolfem Cortésem. Šťastnou náhodou se ovšem dostala i do Reduty a do poetické kavárny Viola, posléze i do Divadla Na zábradlí, kde si zahrála několik zajímavých divadelních rolí. Začala se věnovat šansonu, zde spolupracovala s vynikajícími textaři, jako byl Pavel Kopta, Ivan Vyskočil či Jiří Suchý. Další úspěšný recitál v Divadle na zábradlí pro Ljubu Hermanovou napsal Jaroslav Dietl s názvem Kdo jste, Ljubo Hermanová?
Jejím životem prošli 4 manželé. V důchodovém věku udivovala svou výtečnou fyzickou kondicí a udávala vkus generaci žen v obdobném věku.
Dožila se 83 let.

Ad. Životopis:
..... V roce 1977 podepsal tzv. antichartu, kde protestoval proti signatářům Charty 77.... věru nezdá se mi, že by mnoho z těch, kteří byli nahnáni do Národního divadla podle vzoru nacistů v čele s K.H.Frankem po atentátu na R.H. v r.1942 protestovali proti těm, kteří vstoupili do dějin, svými postoji a činy.
Připomeňme si, že jako Jaroslav Uhlíř by tak činil i Jan Werich a další (zejména z 1.řady) ???
Předpokládám, že normální lidé, kteří v této době vše prožívali, si dávno udělali svůj (tedy podstatně jiný) názor.

Přestože se narodil v Bratislavě, vyrůstal v Vysoké pri Morave. V mládí studoval zpěv a učil se hrát na housle. Vystudoval herectví na divadelní fakultě VŠMU v Bratislavě. Zároveň byl od mala vedený ke sportu (jeho otec hrál fotbal za 1. ČSŠK Bratislava). V dorostu byl brankářem v ČH Bratislava a poté hrál šest let druhou basketbalovou ligu.
Pracoval v rozhlase jako noční hlasatel. Jako první sportovní přenos komentoval krasobruslařskou exhibici v roce 1959 a v roce 1962 se stal komentátorem v nově vzniklé sportovní redakci Československé televize. Zde pracoval dalších skoro 35 let a zde také vyslovil několik nezapomenutelných výroků. Svým osobitým stylem komentoval řady přenosů z olympijských her, mistrovství světa, mistrovství Evropy atd.
Zřejmě hodně odpozoroval od další komentátorské sportovní hvězdy, kterou byl nezapomenutelný Gabo Zelenay, zde jedna perlička:
Podľa očakávania zvíťazil Manfred Kokot z NDR. A naši, bohužiaľ, dobehli predposledný a posledný. Aká škoda, že aj u nás doma nemáme takýchto Kokotov!

Luděk Brábník (*1926-+1989) byl zřejmě nejkvalifikovanějším TV komentátorem sportovních přenosů u nás. Byl příkladem odbornosti, nadhledu, úsporného, ale vytříbeného jazyka. Na svou dobu nevídaný profík s novátorskými metodami komentátorské přípravy a vedení statistik.
Vysloveně exceloval při komentování dvou sportů : tenisu a ledního hokeje, což byl zřejmě osudově jeho konec v ČT.
Vystudoval Institut tělesné výchovy a sportu v Praze (1952 až 1957, specializace lední hokej) a 1957–59 pracoval jako referent pro tento sport na městském výboru ČSTV v Praze. Na počátku 60. let trénoval hokejisty pražské Slávie a 1968 až 1972 vedl norské reprezentační hokejové mužstvo. Od 1959 působil také jako sportovní reportér, nejprve v Československém rozhlasu a od 1964 v Československé televizi. Komentoval průběh hokejových zápasů z řady zimních OH a MS, včetně legendárního vítězství ČSSR – Kanada 1:0 na Kanadském poháru 1976. B. temperamentní projev při utkání se SSSR při vítězném MS 1977 ve Vídni se znelíbil vedení Československé televize a oblíbený reportér musel odejít od mikrofonu i z televize. Tu báječnou hokejovou školu z obrazovky bohužel naráz uťala nafouklá prkotina z jednoho z četných přenosů utkání našich a sovětských hokejistů. Komentátor tehdy v přenosu prohodil větičku o hráčích s písmeny CCCP na dresech (vyslovenými ne podle azbuky, ale tak, jak tu stojí napsána). Mnohým divákům ten výrok určitě zcela unikl. Jiní se pobavili. Byl-li to vůbec vědomý žert, pak byl zcela nevinný. Jenomže fízlovské nátury, které se domnívaly vidět i za dva rohy a slyšely trávu růst, se rozhodly považovat komentátorova slova za zlovolný útok na „posvátné“ přátelství se Sovětským svazem na věčné časy – a nikdy jinak…
Deset let pak pracoval jako redaktor sportovního časopisu Stadion (1977–87) a na jeho stránkách uveřejnil řadu medailonů hokejových osobností a reportáží z vrcholných sportovních událostí. Samostatně vydal knihy o brankáři Jiřím Holečkovi a hokejových útočnících Jaroslavu Pouzarovi, Vladimíru Růžičkovi a Jiřím Hrdinovi.
Zdroj: Biografický slovník

Anna Hostomská pocházela z hudbymilovné rodiny JUDr. Otakara a Leontýny, rozené Lankašové, původem učitelky. Narodila se v Táboře. Studovala francouzštinu a francouzskou literaturu na Faculté de lettre v Lyonu ve Francii (2 semestry na Univerzitě v Lyonu).
Od 1. srpna 1929 přešla na úřednické místo do Radiojournalu v Praze (později Československého rozhlasu), kde se vypracovala na sekretářku šéfa hospodářského odboru, tajemnici a finanční referentku hudebního odboru a 1945-1950 na vedoucí smíšených a zábavních pořadů. Dramaturgicky, technicky, organizačně i hlasatelsky připravila také řadu vlastních relací. Souběžně studovala 1936-39 a 1945-47 na filosofické fakultě na Univerzitě Karlově v Praze všeobecnou filozofii, sociologii a vědy o hudbě a umění. Druhá světová válka její plány překazila, když v letech 1939 až 1945 byly české vysoké školy uzavřené. Na Univerzitu Karlovu se vrátila k dokončení studií v letech 1945–1947 při svém zaměstnání. Odevzdala rigorózní práci Rozhlas a posluchači (sociologie rozhlasu). K obhajobě pak pro velký nápor zaměstnání v rozhlase nedošlo.
Jako rozhlasová redaktorka připravila Hostomská s velkým přehledem a znalostmi světové i naší hudební literatury řadu nejrůznějších rozhlasových pořadů. Plnila tím své hudebně popularizační poslání, přitom dávala s velkým zaujetím přednost české a světové operní tvorbě a také operetám (mj. operetě Mam’zelle Nitouche od francouzského skladatele Hervé). K nejznámějším patřily její pořady Co máte nejraději (s podtitulem operní pořady sestavené podle návrhů posluchačů) a od r. 1960 Hudba, kterou mám rád. V něm vyjadřovaly mnohé osobnosti, profesí nemuzikanti – např. Karel Höger, Jan Werich, Dana Medřická, Jaroslav Heyrovský, Max Švabinský, Josef Sudek, Dana Zátopková a Emil Zátopek – svůj vztah k hudbě.
Její skoro hodinové pořady byly u posluchačů mimořádně oblíbené, nejen proto, že Hostomská dokázala vyprávět poutavě a srozumitelně. Cyklus pořadů Co máte nejraději, vysílaný po dobu deseti let (1952-1962) jednou týdně, měl tak velkou sledovanost, že autorka dostávala v průměru 2 až 14 tisíc dopisů po každém vysílání (14 tisíc byl rekord z jednoho pořadu). Posluchači vítali také možnost ověřovat si své hudební znalosti v pořadech hádankového typu. V tomto vysílání zaznělo téměř 1 400 úryvků z 321 oper od 138 skladatelů.
Paní Hostomská byla velkou osobností Československého rozhlasu. Dožila se požehnaného věku 87-mi let.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/

Raquel Welch považuji za nejkrásnější ženu, která kdy chodila (v čase mých filmových návštěv) po tomto světě. Píši to v den, kdy má 80-té narozeniny, přičemž by jí tento požehnaný věk málokdo přisoudil. V Databázi knih figuruje jako autorka dvou knih, obě obsahují mnoho o tom, jak se držet fit. Krásná byla zřejmě od narození. Psalo se, že k tomu přispělo i míchání ras, zejména ze strany jejího otce s dlouhým jménem Armando Carlos Tejada Urquizo, ale ani on nebyl čistokrevný Bolivijec, tedy další přínos pro Raquel .
Ta se vypracovala do role t.zv. sex-symbolu 70-tých let tím, že začínala "od píky" jako pouhá servírka. Samozřejmě, že si jejího zjevu povšimli lidé z modelingu a odtud již to bylo kousek k filmu.
Je zajímavé, že největší úspěchy měla ve filmech natočených v Evropě : Zvíře s J.P.Belmondem, ale byli to zejména Tři mušketýři z r.1973, tento film jí přinesl Zlatý glóbus. Film narvaný hvězdami, kde hrají: Oliver Reed, Raquel Welch, Richard Chamberlain, Michael York, Frank Finlay, Christopher Lee, Geraldine Chaplin, Jean-Pierre Cassel, Spike Milligan, Faye Dunaway či Charlton Heston .
Raquel jako paní Bonacieux, koho více si mohl hrabě d'Artagnan více přát. Zastínila i královnu Annu Rakouskou - Geraldinu Chaplin.
Tak tedy paní Raquel : Happy Birthday To You!

Lawrence Sanders byl nejen plodný, ale zejména vtipný autor.
Jeho dílo je nutno rozdělit dle témat :
Série Edward X.Delaney 5 knih
Série Příkázání 4 knihy
Série Smrtelné hříchy 5 knih
Série Archie Mc Nally 6 (Pokračoval na přání dědiců Vincent Lardo)
Série Peter Tangent 2 knihy
Série Timothy Cone 2 sbírky povídek
Ostatní 20 knih
U nás vyšlo cca 50% napsaného a vydaného v USA.

JIŘÍ TRAXLER (nar. 12.3.1912, Tábor), český hudební skladatel, textař, klavírista, aranžér, čelný představitel éry českého swingu 30. a začátku 40. let, zemřel 7. srpna 2011 v kanadském Edmontonu, Alberta. Po přerušených studiích práv byl pianistou orchestru Gramoklubu (1935-37), pro který složil první orchestrální skladby. Z množství pozdějších písní pro orchestry R.A. Dvorského a Karla Vlacha zpopulárněly zvláště Bloudění v rytmu, Jedu nocí, Píseň končí a Hádej, hadači. Po emigraci v roce 1949 pracoval v Kanadě jako technický kreslič a grafik v letecké společnosti Bombardier v Québecu. V torontském nakladatelství Sixty-Eight Publishers vydal memoáry Já nic, já muzikant (1980), na něž navázal knihou Já nic, já muzikant na penzi (2008). Ondřej Havelka o něm natočil dokument Poslední mohykán (2009). Spolu s Kamilem Běhounkem složil Traxler hudbu pro první českou crazy komedii Eva tropí hlouposti (1939; r. Martin Frič; píseň Kolem nás hvězdy planou). Pro film Za tichých nocí (1940; r. Gina Hašler) později zaranžoval dvě skladby Rudolfa Frimla. Jeho píseň Potkal jsem svůj sen zazněla ve Svěrákově Obecné škole (1991).

Zdroj: www.filmovyprehled.cz

Pavlína Filipovská (* 28. května 1941 Praha) je česká herečka, zpěvačka, konferenciérka a televizní i rozhlasová moderátorka, dcera herce Františka Filipovského a matka novinářky Pavlíny Wolfové a Johany Spálené.
Je zajímavé, že byla v 1.třídě spolužačkou jistého Václava Klause . Narodila se na pražském Žižkově. V roce 1958 začala působit jako hlasatelka televizních pořadů pro děti, v roce 1959 začala vystupovat v divadle Semafor, kde působila jako herečka a zpěvačka, v té době byla velice populární. Proslavila se interpretací písně Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra Včera neděle byla. Vystupovala i v Divadle Rokoko a Apollo, zahrála si několik drobnějších roliček ve filmu.
Domnívám se, že jí nejlépe seděla v TV role "zvědavé, chytré mladé ženy" procházející se po Praze s lidmi, kteří měli k dané věci vždy co říci. Z toho plyne i její oblíbenost v širokém okruhu národa.

Zdroj: wikipedia.cz

Režimní režisér, který je znám filmy Pád Berlína a velkofilmem z pohřbu J.V.Stalina, přičemž se opomíná jeho zřejmě filmově nejlepší civilní film o jeho zemi - Gruzii. Jmenuje se Poslední maškaráda a byl natočen r.1934.
Ve filmu debutoval jako herec postavou Arsena (snímek „Arsen Džordžiašvili“ v r. 1921). a. Založil hereckou dynastii. Manželka Vera Andžaparidze, dcera Sofiko a synové Ramaz a Otar Čiaureli . V herecké rodinné tradici pokračují vnuci Alexander a Nikolaj.

Je opravdu rozdíl hodnotit tohoto autora za jeho dílo a za politické postoje. Důležité je, že za války pracoval jako válečný zpravodaj pro vůdčí komunistický list Pravda. Je nepochybné, zejména když šlo Rudou armádu, že jeho život v té době nebyl selanka. Určitě toho strachu a možná obav, zda vůbec přežije ? Dovedu si to představit.
U nás byl preferován příběh letce Meresjeva a kupodivu další kniha Doktorka Věra byla vydána až v r.1970 a na Slovensku ještě o čtyři roky později.
Ano, za Příběh opravdového člověka sklízel v lido-demo a zejména ve své vlasti uznání. Je to normální i SSSR chtěl své "geroje" a Meresjev byl jedním z nich.
Když použiji trochu fantazie ? Co by udělal Hollywood se svým obdobným hrdinou ? Natočil by velkofilm a s dobrým vedením a herci by zaslouženě přebral Oscary.
V Moskvě obdržel autor metály a "dobré bydlo" . Mosfilm natočil film (nenatočit -to nešlo). Ale skoro nic si nepamatuji.
Líbil se mi u této knihy nejvíce komentář Damato, který vystihuje přibližně to, co si myslím.

Pelé se narodil jako Edson Arantes do Nascimento 23. října 1940 v Três Corações ve státě Minas Gerais. Pocházel z chudých poměrů. Jeho otec hrával profesionálně fotbal pod jménem Dondinho, po skončení kariéry pracoval jako sanitář. Jeho matka byla posluhovačka.
Syna otec pojmenoval podle vynálezce Edisona.Kariéru Edson začal v místním klubu v Bauru ve státě São Paulo, kde ho trénoval Waldemar de Brito, účastník mistrovství světa ve fotbale 1934. Ten si povšiml chlapcova talentu a doporučil ho do klubu Santos FC.
Ve svých 17-ti létech okouzlil na mistrovství světa ve Švédsku celý svět svou nevídanou technikou. Pak už to šlo rychle a strmě nahoru. Vylepšované finanční podmínky a zájem nejbohatších klubů po celém světě.
Památné je finále MS V Chile v r.1962. Proti Brazílii nastoupil outsider z Československa, který dokonce chvíli vedl 1:0 . Pelé byl během utkání zraněn, ale čs.hráči se k němu zachovali férově- až do konce zápasu a Pelé nikdy nezapomenul. S našim Masopustem navázali pevné přátelství. Co je zákeřná hra poznal asi nejlépe na mistrovství světa v Anglii, kde v utkání s Portugalskem, kdy se na něm vyfauloval celý tým a znechucený, polámaný hráč sdělil, že již nikdy na MS nepřijede.
Bohudík se tak nestalo a v r.1970 získal znovu titul nejvyšší.
Současné přeplácené primadony z Brazílie mu nesahají ani k patám.
Pelé zůstává pořád na trůnu nejvyšším.


Pramen: částečně wikipedia.cz

Michel Roux, narozen 19.4.1941
Rodilý Francouz, který však žije a pracuje v Británii, šéfkuchař a restauratér. Se svým bratrem Albertem otevřeli restauraci La Gavroche, která získala jako vůbec první restaurace v Británii tři michelinské hvězdičky.
Fenomenálního úspěchu však dosáhli ve svém podniku The Wateside Inn, který si trojhvězdičkové ocenění udržel 25 let. Jeho syn Alain se mimo jiné proslavil jako jeden z porotců v britské verzi soutěže Master Chef.

Pramen: https://magazin.dobre-knihy.cz

Nevím zda nejsem moc zaostalý, když jsem Bolka Polívku zaregistroval prvně až ve filmu Kalamita, natočeném v roce 1981 Věrou Chytilovou. I úžasný film Balada pro banditu hraný s celým souborem Divadla na provázku, jsem viděl později.
Ve svých autorských pantomimických inscenacích, které si sám režíroval a vytvářel v nich hlavní role (Am a Ea, Pezza versus Čorba, Pépe, Trosečník, Poslední leč, Šašek a královna), se inspiroval klauniádou, komedií dell'arte i filmovou groteskou, ale užívá i slova a záměrně překračuje hranice žánru směrem k totálnímu herectví. Specifický styl jeho autorského divadla získal obdiv a uznání po celém světě.
Za ztvárnění postavy faráře Holého ve filmu Zapomenuté světlo získal Českého lva a cenu za herecký výkon na MFF Karlovy Vary v roce 1997. Druhého Českého lva dostal za roli ve filmu Jana Hřebejka Musíme si pomáhat. Film byl také nominován na Oscara.

Osobně ho mám nejraději v malé roli pána, který je "vždy připraven umřít" .
Inu : "Není malých rolí, ale jsou velcí herci."