Ender diskuze u autorů

Miéville je něco jako Rafael Nadal v tenise, Magnus Carlsen v šachách, nebo Mozart v hudbě - mladík vypadající jak barový vyhazovač, který z ničeho nic přijde a píše tak, že starší ostřílení spisovatelé mohou jen zírat. Nedávno jsem znovu pročítal Nádraží Perdido a jak jsem tak kroutil hlavou nad jeho schopností neuvěřitelně detailního popisu, tak jsem si se závistí uvědomil, že ten člověk to psal ve věku, kterému se nebezpečně přibližuji i já. Stejně jako Salieri, když přemýšlel nad Mozartovým talentem, by mě zajímalo, jestli je talent jako tento vepsaný ve tváři...jestli z jeho tváře prýští genialita, jestli v jeho blízkosti slova ostatních uvadají a oči se sklápí před němým obdivem. Kdybych s ním mluvil, asi bych se ho zeptal, jak to vypadá uvnitř v jeho hlavě. Musí se tam dít nějaká složitá chemická reakce, synapse, jež se zbláznily, a vytvořily síť tak hustou a bizarní, že je schopná splodit něco takového jako Nádraží Perdido nebo Jizvu. MUSÍ tomu tak být...jak jinak si to vysvětlit?