heavy66
diskuze u autorů
Pojďme se zamyslet, co spojuje Joanne Rowling a Roberta Galbraitha?
Oba trpí grafomanií, literární dílo do 500 stran považují za povídku, skutečný román je pro ně 1000 plus. Grafomanie se obvykle potkává se schizofrenií, rozdvojení do dvou osobností je proto více než logické! Oba autory spojuje zájem o nadpřirozené jevy, bytosti, astrologii a čarodějnictví, kterými ve svých dílech doslova hýří! Robert má navíc hluboké znalosti dámských módních značek a parfémů, cit pro jemné odstíny barev a ženské nitro vůbec. Z toho usuzuji, že se mnohem více cítí být ženou než mužem. Z pohledu diverzity a inkluze je to skvělá zpráva a držím jim oběma palce!
Karel Poláček je pro mě spisovatel sluncem zalité letní pohody, dobroty a laskavosti, noblesy, tradice a pořádku. Musel to být hodný a příjemný člověk!
V Sovětském Svazu se spisovatelé dostávali do vězení za svoje literární díla. A.S. začal psát až vlivem svého uvěznění. V jeho stěžejním díle Souostroví Gulag můžeme sledovat jeho proměnu – Solženicyn komsomolec, Solženicyn důstojník, Solženicyn vězeň, Solženicyn vyhnanec, Solženicyn emigrant, Solženicyn kronikář, Solženicyn Ahasvér, věčný poutník, který hledá pravdu a na konci života adoruje režim podobný tomu, jenž ho léta věznil. Divné, že?
Jo Nesbo je spisovatel temné strany, mlhy a studeného deště, holých skal, pustých lesů, spisovatel chladu, který proniká až do morku kostí. Ať se jeho román odehrává v Austrálii, Thajsku, Africe nebo Norsku, vždycky to platí! Nikdo jiný by nedokázal stvořit hlavního hrdinu, depresivního alkoholika s brilantním úsudkem a něžným srdcem!
Oblíbený autor mého dětství a mládí, ačkoliv jeho knihy nebyly ze života mládeže ani inspirovány skutečnými příběhy. Augusta psal napínavou a čtivou vědeckou fantastiku, a ve spojení s obrazy Mistra Buriana jsou jeho knihy dodnes ozdobou mé knihovny!
"Ladislav Mňačko?" Mladý kolega v práci, Slovák, na mě zamyšleně hledí,"Hmm, toho nepoznám!"
"Cože, neznáš, jednoho z nejslavnějších slovenských spisovatelů? Napsal Smrt si říká Engelchen, Opožděné reportáže, Noční rozhovor nebo Jak chutná moc!"
"Aha, no áno, máš pravdu, to som sa učil k maturite! Ale nečítal som od neho nič!"
"Vidíš, to jsou paradoxy. Já je četl všechny, ale do seznamu maturitní četby jsem je tenkrát napsat nemohl!"
Od mládí jsem nadšeným fanouškem 87.revíru a obdivuji, že zatímco stárnu, moji oblíbení hrdinové se téměř nemění. Někdo se ožení, někdo se rozvede, donchuán Kling chodil s Claire, Cindy, Augustou, Eileen a Sharyn, děti jim odrůstají, technika se mění, ale oni sami stárnou jen zvolna.
Například Hluchý se poprvé objevil v příběhu Provokatér z roku 1960, následovali Poldové (1968), Není hluchý jako hluchý (1972), Osm černých koní (1985), Zlovolnost (1993) a naposledy Slyšte (2004). Čtyřicet čtyři let provozoval kriminální praxi a pořád to byl asi třicetiletý, tak 180 cm vysoký blonďák s naslouchátkem v uchu, svůdce a vrah žen i dětí, a nesnesitelný sympaťák!
Aha, že prý jsem nenapsal nic o autorovi! Takže Ed McBain byl skvělý spisovatel kriminálních a detektivních příběhů, které mám moc rád!
Z pozice kriminalisty v Praze 10 na vedoucího kanceláře OSN v New Yorku, to je zajímavá kariéra! Ale cena, kterou za to Vladimír Dzuro zaplatil je hodně vysoká. Viděl věci, které by většina lidí vidět nechtěla!
Jevgenij Jevtušenko psal silné a naléhavé verše.
Zkuste si je číst nahlas!
Na Babij Jar se pomník nevešel.
Ni hrubý kámen co náhrobek,
bohužel.
Dnes jsem stár léty,
jak židovský lid,
jsem jeden z nich,
jsem Žid.
Hle, plazím se v egyptských
zdech,
umírám na kříži,
mám jizvy po hřebech.
Jsem snad Dreyfus.
A Filištín je práskač i soudce pán,
jsem vězněm, obklíčen ze všech stran,
štván,
hanoben,
popliván.
V načechrané krajce z Bruselu líbezné dámy,
mi kničíc uštědřují slunečníkem rány.
A to jsem malý kluk z Bialystoku.
Krev teče, zaplavuje zem,
šenk hučí, vře klokotem,
čpí vodkou a cibulí.
Bota mne skopne, jsem bezmocný,
zbytečně oroduji u těchhle
pogromových spratků.
Řvou Bijte Židy, zachráníte Rus.
Jakýsi trhovec bije mou matku.
Ach můj ruský lide!
3.12.2018 Happy Birthday to You!
Mám tě rád, Ozzy, ne pro knihy, které píšeš (ani jednu jsem nečetl), ale pro tvé songy, které mi dělají radost už od dětství, pro tvou image drsného rockera a Satanova zástupce na zemi (alespoň dříve tomu tak bylo)!
Nikdy mě nepřestane udivovat, jak jsi dokázal přežít roky plné chlastu a drog, které by slabší jedinci (třeba já) nevydrželi.
Nikdy mě nepřestane udivovat obrovský rozdíl mezi apatickým chlapíkem v modrých brejličkách, který odpoledne hovoří tichým hlasem v televizním interview, a rozcuchaným divousem, který večer lítá po pódiu a ptá se fanoušků "Are you ready here?"
Ozzy, všechno nejlepší k tvým 70.narozeninám, pro mě jsi navždy ikonou slavnější než Ježíš Kristus, vtělený Aleister Crowley, který 13.února 1970 zahájil na Zemi věk heavy metalu!
21.9.2017 Happy Birthday to You!
Milý Stephene, čtu a miluju Tvoje knihy už pětadvacet roků a to je zatraceně Dlouhý pochod! Být ženská, řekl bych dokonce Dobré manželství! Muselo to být Osvícení, když jsem poprvé vzal do ruky Mrtvé, kteří se někdy vracejí!
Stal jsem se Nadaným žákem hororové literatury, naučil jsi mne, že cesta do pekel je dlážděna příslovci.
Celé roky znovu a znovu startuji Christinu, a jedu do Nezbytných věcí nakoupit pár Věcí, které po nich zůstaly. Podrbu Cuja za ušima, pozdravím se s Carrie, Dolores nebo Misery, dám si panáka s Jackem Torrance, projdu se po Zelené míli, zaběhám si v parku s Benem Richardsem, div, že při tom nechytnu kapitána Tripse.
Vezmu děti a Laurie do Lunaparku na vařenou kukuřici, potěšit se makabrózními kousky klauna Pennywise, nebo na koncert nějaké pekelně dobré kapely, abych pak unaven po Noční směně spočinul v Pavučině snů, Pod kupolí hotelového Pokoje č. 1408.
Někteří lidé nechápou, jak dokážu milovat všechny ty Bubáky a Pekelné kocoury, o kterých píšeš, ale kdo jednou zabloudí do Černočerné tmy tvých příběhů, nečeká ho žádné Vykoupení z věznice Shawshank, ale nepřestane číst, dokud ho v Pytli kostí nezahrabou na Řbitově zvířátek!
Co přát k 70. narozeninám Tobě, který sám říkáš, že život je jen posraný karneval s hovnem v tombole?
Tak jako všem normálním lidem zdraví, štěstí, dlouhá léta (Don't Fear the Reaper), a spoustu nových nápadů na další děsivá vyprávění Na dobrou noc o upírech, vlkodlacích, vraždících žehličkách, psychopatech, démonech, čarodějnicích a jiných krvelačných bestiích, kterými potěšíš zvrácené duše svých věrných čtenářů!
Děkuju za krásné roky plné Beznaděje, Hodin děsu a Nespavosti !
Tvůj věrný fanoušek č.1
P.S. Později si půjčím od pana Harrigana telefon a zavolám ti!
Osip Mandelštam napsal Stalinovi Epigram, sám sobě veršovaný rozsudek smrti. Proč to asi udělal, byl tak statečný nebo úplný blázen nebo jenom nedohlédl důsledků svého jednání? Stojí za to umřít kvůli básničce? Snad jen kvůli takové, která autora učiní nesmrtelným!
Číst "Epigram Stalinovi" v ruštině je těžké, slovíčka mi chybí! Nevím, zda je to v duchu akméismu, jen doufám, že jsem obsahově vystihl ruský originál!
Žijeme, nejsme doma řadu roků,
Šeptáme, slyšet není na pár kroků
Chceš-li s někým promluvit si lidsky,
Gruzín v Kremlu uslyší tě vždycky.
Tlusté má prsty, velké moučné larvy
Slova rázná v uších duní salvy
Kníry dlouhé kmitají jak švábi
Holinky dupou v lesku jeho slávy.
Kolem něj se krčí papalášů řada,
Pobaven shlíží na pokřivená záda,
Ten fňuká, ten mečí, tenhle kničí,
On Jediný nad nimi se tyčí.
Dekret za dekretem jak podkovy kuje
Do zad, do hlav, za nehty je zastrkuje
Trest pro něj nic, jak o zeď hodit mince,
Široká je hruď toho Osetince
Zařadit literární dílo Františka Kotlety do škatulky Sci-fi, fantasy zdaleka nevystihuje skutečný obsah a kvalitu. Nejde totiž o běžnou sci-fi, ale o krystalicky čistou esenci literárního braku, nebál bych se použít označení "Pure Science Horror Porno Fiction Armageddon". Myslím, že ve své kategorii aspiruje František Kotleta na českou žánrovou jedničku, s možností vstoupit do literární historie. Spousta spisovatelů přece psala brak a dodnes se o nich děti učí ve škole! Těším se na jeho fláky!
Nic jiného jsem od autora nečetl než jednu báseň, která je opravdu hezká.
DVA
Šla, nesouc pohár v dlani jen
– jak její rty byl vykrojen –
tak lehká a tak jistá byla,
že ani kapky neulila.
Tak silnou, pevnou ruku měl,
na mladém, bujném koni jel
a letmým stiskem koleny
ho přiměl, by stál, zpěněný.
Když ale lehký pohár měl
vzít do své dlaně z její dlaně,
tu těžký oběma byl rázem:
chvěla se ona, on se chvěl,
jich ruce míjely se maně
a temné víno teklo na zem
V češtině vyšla jeho povídka "Za všechno dobré - smrt!" o partě školních dětí z Kavkazu, kterou uvězní zemětřesení v horské jeskyni, ve které byl za války tajný sklad Němců. Podle povídky byl natočen sovětský film Tajemství horské jeskyně.
Na Forsythovi mě vždycky fascinovalo detailně dokonalé propojení reality a fikce. Jeho knihy obvykle přečtu jedním dechem a bývám velice nevrlý pokud mě při čtení někdo vyrušuje - třeba šéf, který se mě ptá, zda budu dnes také pracovat!
