heavy66 diskuze u autorů

"Co kdybych tak jednou
prokletým kahanem do štoly mrštil,
sehnutou do výše narovnal šíji,
levici zaťal a vykročil přímo,
půlkruhem od země k obloze vzhůru
kladivo zdvihl a jiskřící oči
tam pod božím sluncem!"

Jak zvláštní je osobnost básníka! Vladimír Vašek, učitelský synek ze středostavovské rodiny, dlouholetý poštovní úředník v Místku nebo Petr Bezruč, bard utlačovaného lidu, a básník úderných veršů (jen si je zkuste říkat nahlas)!
Kdy a jak došlo k tomu přerodu?

Patrik Hartl má nakažlivý smích, kterým by mohl léčit depresivní pacienty v Bohnicích. Věřím, že v letošním ročníku Stardance ho bohatě uplatní, budu mu fandit!
Jeho knihy naštěstí tak směšné nejsou, docela se dají číst.

Tak zase jednou po roce okomentuji současného autora. Tento žijící potomek bavorských katů umísťuje svoje romány do dob dávno minulých. Historické detektivky, od třicetileté války až po konec století devatenáctého, seká jak Baťa cvičky. Těším se na třetí díl Hrobníka, doufám, že brzy vyjde v češtině!

Karel May byl jedním z největších fabulátorů světové literatury. Díky své fantazii napsal stovky knih a stvořil ikonické postavy, které dodnes milují miliony čtenářů i nečtenářů. Jeho popisy krajin a lidí v nich žijících jsou fascinující, bohaté a barvité, mnohem detailnější než v turistických průvodcích. Takhle to dokáže napsat pouze cestovatel z hluboké znalosti a vlastní zkušenosti, ale May většinu těch míst a národů nikdy nenavštívil. Zadostiučinění a ovací vděčných čtenářů se dočkal doslova pár dnů před svou smrtí.

„Mark Twain“ hlásil lodivod parníku na Mississippi, že hloubka vody činí alespoň dva sáhy neboli dvanáct stop, a je pro plavbu bezpečná!
Život Samuela Langhorna Clemense byl kromě Mississippi spojen s Halleyovou kometou. Narodil se krátce po jejím objevení a zemřel den poté, co se znovu přiblížila k Zemi. Možná byl lidstvu propůjčen jinou civilizací a kometa mu sloužila jako dopravní prostředek?! Cestovat v čase uměl, jak dokazují jeho romány a povídky, jejichž obliba trvá sto let od jeho návratu na domovskou planetu humoru a satiry!

Karel Kryl dosáhl mety, které dosáhne jen málokterý básník – jeho básně znal celý národ. Malá menšina se jeho básní bála, velká většina je poslouchala a zpívala s velkým potěšením. Jeho hlas hladil, protestoval, utěšoval a burcoval. Pokaždé mi jde mráz po zádech, když slyším prorocká slova Divného knížete - „A netuší že děti, z té země v které mrazí, jednou a bez závěti, mu prostě hlavu srazí.“ (tak tak, Vladimire Vladimiroviči)

Václav Kaplický v sobě kombinoval skvělého literárního vypravěče, historika a znalce lidských povah. Ve svých knihách se věnoval pohnutým okamžikům našich dějin. Stavovské povstání, selské bouře nebo čarodějnické procesy, vždy dokázal strohá dějepisná data a historické osobnosti doplnit, v kontextu čtivého příběhu, řadou živých postav obyčejných lidí. Jeho díla právem patří do pokladnice české literatury.

Anna Achmatova, žena, jejíž životní příběh připomíná řeckou tragédii. Přední ruská básnířka, před nástupem bolševiků módní a umělecká ikona, kterou maloval sám velký Modigliani, posléze žena pronásledovaná stalinským režimem, která čekala před branami vězení, aby mohla poslat balíček svému synovi. Líbí se mi její báseň Múza.....

Můj život visí na tenoučké nitce,
Když rozechvěle v noci čekám ji.
S volností, slávou, s vším rozloučit se
pro návštěvnici s něžnou šalmají.

Vešla. Ten pohled! Z tváře závoj sňala.
Ptám se jí, v duši neklid ledový:
„To tys Dantovi Peklo diktovala?"
„Já", tichý hlas mi ze tmy odpoví.

Jack Schaefer, kovboj s perem místo pistole nebo spisovatel se srdcem kovboje. Dokázal popsat Divoký Západ tak civilně, že ve srovnání s civilizovaným Východem nebyl o nic divnější, než je pro Ostraváka Praha nebo Ústí nad Labem!

Eric Lambert je dalším autorem válečných románů, který sbíral zážitky do svých knih přímo na bitevním poli druhé světové války, v exotických destinacích jako je Severní Afrika nebo Nová Guinea. Jeho knihy oplývají drsným až naturalistickým popisem bojů, levicovými myšlenkami a protiválečným cítěním. Naopak v nich nenajdete patos a opěvování válečných hrdinů.

Erich Maria Remarque, za mě jeden z nejlepších autorů válečných románů, popisující vlastní frontové prožitky. Na západní frontě klid, Jiskra života, Čas žít čas umírat jsou moje oblíbená díla. Ve filmové verzi posledně jmenovaného, z roku 1958, se Remarque objevil v roli gymnaziálního profesora Pohlmanna.

Stanislav Rudolf ovlivnil generaci mladých v 70. a 80. letech. Byl spisovatelem dívčích románů, ale dokázal je psát tak poutavě, že je četli i kluci. Me too! Každý z nás, kdo dospíval v 70. a 80.letech jich dokáže vyjmenovat několik.

Karel Čapek byl spisovatelem všestranného talentu, mistr českého jazyka, vlastenec a statečný člověk. Jeho předčasná smrt byla velkou ztrátou pro českou literaturu, i když německou okupaci by pravděpodobně nepřežil, stejně jako bratr Josef. Průměrný čtenář se musí oprostit od svazujících otěží povinné školní literatury a vybrat si v jeho díle podle svého vkusu. A že je z čeho vybírat!

Edgar Allan Poe, proslulý autor hororu, stejně dobře zvládal detektivku, satiru, humor i poezii. Vyznal se v dějepise, zeměpise, přírodopise, fyzice, chemii. Právem patří do první ligy světových spisovatelů. Jen škoda, že zemřel tak mladý!

Vladimír Páral je spisovatelem industriálního chladu, chemického smradu, toxických exhalací a neproniknutelné severočeské mlhy. Některé jeho romány se neodehrávají v Ústí nad Labem, a přesto mají výše uvedené ingredience. To samé lze říci o charakterech a chování Páralových postav.

Arthur Hailey, spisovatel devatera řemesel. Ukažte na jakoukoliv lidskou profesi, a on vám o ní řekne všechno, co potřebujete vědět, způsobem, který vás bude bavit. Čas běží, knihy stárnou, řada těch profesí už dneska funguje jinak, ale na čtivost jeho příběhů to žádný negativní vliv nemá.

Wolfgang Ott byl spisovatelem jedné knihy, kterou se proslavil v literárním světě. Žraloci a malé ryby, válečné drama z druhé světové války, ve kterém autor umělecky ztvárnil vlastní zážitky ze služby v ponorkovém loďstvu Kriegsmarine. Dokonce i takhle zlé je pro něco dobré!

Zdaleka neznám celé jeho dílo, ale z toho, co jsem četl, soudím, že Mika Waltari byl trpělivý muž, se zálibou v dějepise, s důvěrou v lékaře, a obavou z tělesných pokušení a dominantních žen.

Chris Carter je spisovatelem šílenství, brutality a nechutnosti!
Co je to za člověka? Možná, jak říká klasik, "Naštěstí mám talent k psaní. Kdybych o těch věcech nemohl psát, musel bych je dělat!"
Třeba se jednou k jeho jménu objeví v novinách rozhovor se sousedem, "Tak to bych do něj neřekl, byl to slušný chlapec, vždy pozdravil a podržel mi dveře do výtahu!"

Pojďme se zamyslet, co spojuje Joanne Rowling a Roberta Galbraitha?
Oba trpí grafomanií, literární dílo do 500 stran považují za povídku, skutečný román je pro ně 1000 plus. Grafomanie se obvykle potkává se schizofrenií, rozdvojení do dvou osobností je proto více než logické! Oba autory spojuje zájem o nadpřirozené jevy, bytosti, astrologii a čarodějnictví, kterými ve svých dílech doslova hýří! Robert má navíc hluboké znalosti dámských módních značek a parfémů, cit pro jemné odstíny barev a ženské nitro vůbec. Z toho usuzuji, že se mnohem více cítí být ženou než mužem. Z pohledu diverzity a inkluze je to skvělá zpráva a držím jim oběma palce!