Iosif Emiljevič Mandelštam

Osip Mandelštam napsal Stalinovi Epigram, sám sobě veršovaný rozsudek smrti. Proč to asi udělal, byl tak statečný nebo úplný blázen nebo jenom nedohlédl důsledků svého jednání? Stojí za to umřít kvůli básničce? Snad jen kvůli takové, která autora učiní nesmrtelným!
Číst "Epigram Stalinovi" v ruštině je těžké, slovíčka mi chybí! Nevím, zda je to v duchu akméismu, jen doufám, že jsem obsahově vystihl ruský originál!

Žijeme, nejsme doma řadu roků,
Šeptáme, slyšet není na pár kroků
Chceš-li s někým promluvit si lidsky,
Gruzín v Kremlu uslyší tě vždycky.

Tlusté má prsty, velké moučné larvy
Slova rázná v uších duní salvy
Kníry dlouhé kmitají jak švábi
Holinky dupou v lesku jeho slávy.

Kolem něj se krčí papalášů řada,
Pobaven shlíží na pokřivená záda,
Ten fňuká, ten mečí, tenhle kničí,
On Jediný nad nimi se tyčí.

Dekret za dekretem jak podkovy kuje
Do zad, do hlav, za nehty je zastrkuje
Trest pro něj nic, jak o zeď hodit mince,
Široká je hruď toho Osetince