HTO diskuze u autorů

Maurice Maeterlinck nazval tohoto nádherného člověka, autodidakta, zakladatele moderní entomologie, Homérem hmyzu. Jedinečný autor, s nímž mne seznámil John Crompton ve své knize nazvané rovněž Život pavouka, která je taky báječná, a o němž s láskou píše Gerald Durrell v knize Ptáci, zvířata a moji příbuzní. Díky Volvoxu Globator za reprint – snad budou následovat další: Fabra nelze dost doporučit.

Jeden z nejdůležitějších a nejlepších autorů fantastiky vůbec. Bez něj a Tolkiena si lze současnou fantasy jen těžko představit. Génius. Blázen. Básník – – vždyť kdo jiný byl dokázal napsat: „Hromy zahřměly v Horách mrtvých a divoký vítr vanoucí od Jezera duchů porazil chýši s oltářem Gullahovým. Posel čtyř Bratří noci přiletěl za mnou a zašeptal mi tvé jméno. Doběhl jsi svůj poslední závod. Teď už jsi mrtvý muž. Tvá hlava bude viset v chrámové chýši mého bratra. Tvé tělo předhodíme Jhilovým dětem, které mají černá křídla a ostré zobáky.“ Kéž by i u nás konečně kritika sebrala odvahu a postavila ho tam, kam patří – na nejvyšší piedestal, po bok Melvillovi a dalším.

Milovníci Conana nebo REH mají možnost stát se členy české Conan Society.

Tohoto znamenitého stylistu k nám uvedl zakladatel naší portugalistiky Zdeněk Hampl, původním jménem Hampejs. Jméno Hampl používal od roku 1964. Tolik, aby se čtenář nedivil tak, jako jsem se divil já.

Biografie je dost jednostranná, co se Rukopisů týče. Především není dodnes jasné, zda jsou to falza, a za druhé, pokud ano, kdo je napsal a vytvořil. Na Hanku se stalo módou plivat, a přitom si to nezaslouží.

Pro zájemnce o Rukopisy: http://kix.fsv.cvut.cz/rkz/csr/ Z mého pohledu snad nejzajímavější teorii zastává Ivan Wernisch: Rukopisy jsou pravé, ale Václav Hanka je zfalšoval tak, aby vypadaly jako podvržené. Podrobněji viz. http://www.fismeister.eu/788602-rkz-teorie-ivana-wernische.php

Díky za vynikající odkaz. A opravdu se jedna o pět tisíc slov: http://home.urbanet.ch/urba7038/motscroises/lexique/palindrome.htm Ohromný hračička, ale s přesahem za "pouhé" hračičkářství.

Nemyslím si, že bych byl tolik zpracovaný propagandou, ale jakkoliv s vámi nesouhlasím, budu vždycky bránit váš nárok na to, abyste mohla svobodně vyjádřit svůj názor – takže dokud nebude u autorů diskuse, ať to moderátor ponechá pod autorem. Prostě neberu komunistickou stranu jako alternativu k tomu, vůči čemu se Pablo Neruda vymezoval. – – Mimochodem, na téma myslitelů a morálky existuje výborná kniha od Paula Johnsona, „Intelektuálové"; týž autor napsal (kromě fůry jiných výborných knih) i knihu „Tvůrci", kde zase ukazuje, jak genialita v umění nijak negarantuje, že daný člověk bude i inteligentní a chytrý.

Podobné je to s Éluardem. V roce 1946 se mezí ním (v roce 1942 vstoupivším do komunistické strany a sloužícím stalinismu) a Toyen odehrál v Praze tento rozhovor: – Je třeba volit mezi mnou a Bretonem. – Už jsem zvolila. – Pak udělám vše, abych vás zničil. (v: Z kasemat spánku)

Celou sérii s Harrym Potterem jsem přečetl, první tři díly dokonce několikrát (třetí se mi líbil nejvíc). Když přemýšlím o tom, jestli se z ní stane dětská klasika, která se bude číst i za sto let, myslím, že ne. Co se mne týká, autorka totiž nedokázala vytvořit svět, do kterého bych se vracel kvůli jeho atmosféře a unikátnosti. A tím pádem zůstává – byť v prvních dílech opravdu báječná – záležitost stojící spíše na ději. Jenže když tu knihu čtete počtvrté a víte přesně co se děje a proč, už to trochu nudí. Na rozdíl třeba od Medvídka Pú, Tolkiena, Goscinnyho Mikuláše nebo mayovek s Old Shatterhandem, abych uvedl příklady zcela odlišných světů. Ty knihy znám slovo od slova, ale vracím se k nim pro jejich jedinečnou atmosféru pořád dokola.

Kdysi mě navíc skutečně naštvala proměna Harryho Pottera v Produkt nebo průmysl, jak chcete. Nevím, jestli je pravda, že kdybychom začali Harryho Pottera vydávat později (= my Češi), nedovolili by například překládat jména, ale vím, že Galině Miklínové zakázali dělat obálky, protože Harry musel vycházet všude stejný; unifikovaný, abych to řekl zlověstněji: přitom ta kniha – ještě navíc dětská kniha! – přímo vyzývá ke kreativitě jak v oblasti jazykové, tak v oblasti výtvarné! Kdybych já byl Joanne Rowlingovou, koupil bych si párek hrošíků liberijských, a pak vyzval překladatele a ilustrátory, ať si hračičkaří.

Příkladem jednání Warner Bros. budiž http://gilibarhillel.wordpress.com/2012/03/28/hpwb/

Kdo četl „Gabru a Málinku v Praze", bude si pamatoval dialog mezi Málinkou a jakýmsi pánem vyšedším ze skleníku: „To jste cestovatel?" – „Já jsem Domin". Takto řečeno, vypadá profesor málem jako jakási bytost mystická, a než jsem si loni přečetl jeho životopis v jednom ze svazků edice OKO, málem jí pro mne byl. Jeho knihy – o kterých i Karel Čapek psal, že jsou na světové úrovni – to je velká radost: nejen proto, že jsou krásné, ale díky jejich rozměrům i doslova.

Tento člověk dokázal mimo jiné sestavit palindrom o více než 5000 slovech.

V roce 1830 ani ti nejbouřliváčtější z bouřlivých bohémů neměli tolik odvahy, aby v Paříži vyšli na ulici s plnovousem. Kromě dvou: Eugèna Devérii, a Pétruse Borela.

Archetypální příklad toho, že autor geniálního díla (začátek sbírky Sídlo na zemi) může být jako člověk amorální a vlastně dost nechutný. Zvláštní...

Zcela jistě jeden z největších básníků dvacátého století. Snad se brzy dočkáme kompletního překladu sbírek Trilce a Lidské básně.

Tenhle výborný básník mi připravil i jednu pernou chvilku: mám od něj knihu s věnováním, jenže jsem z něj přečetl jen podpis, i začal jsem být smuten, že už zapomínám azbuku. Když jsem tedy posmutněle podal výtisk příteli rusistovi, aby mi to přečetl, tento pravil něco v tom smyslu, že Žeňa asi musel mít dost upito, když to psal, protože jediné, co se dá rozluštit, je jeho jméno.

„Proces s příživníkem Brodským"

Soudkyně: Občane Brodskij, vy jste třináctkrát od roku 1956 změnil pracoviště. Vysvětlete soudu, proč jste v přestávkách mezi těmi zaměstnaneckými poměry nepracoval, a tudíž parazitoval na společnosti.
Brodskij: Pracoval jsem i v těch přestávkách. Psal jsem verše.
Soudkyně: Tak vy jste psal takzvané básně? A jaký užitek pro společnost vidíte v tom, že jste neustále střídal pracoviště?
Brodskij: Pracoviště jsem střídal proto, že jsem se chtěl co nejvíc dozvědět o životě a lidech.
Soudkyně: A co užitečného jste dělal pro vlast?
Brodskij: Věřím, že to, co jsem napsal, poslouží nejen dnešním lidem, ale i budoucím generacím.
Soudkyně: Vy si tedy myslíte, že sloužíte lidem svými takzvanými básněmi?
Brodskij: Proč pořád říkáte „takzvané básně"?
Soudkyně: Říkáme takzvané, protože si o nich nic jiného nemyslíme.
Obhájkyně: Hodnotili vaši poezii odborníci?
Soudkyně: Ptejte se ho na užitečnou práci, ne na jeho estrádní činnost.

Soudkyně: Jaké je vaše zaměstnání?
Brodskij: Básník a překladatel.
Soudkyně: Kdo připouští, že jste básník? Kdo vás přiřazuje k básníkům?
Brodskij: Nikdo. (Bez vyzvání) A kdo mne přiřazuje k lidstvu?
Soudkyně: Vy jste to vystudoval?
Brodskij: Co?
Soudkyně: Jak se stát básníkem. Nepokusil jste se ani vystudovat školu, kde se na takové věci připravuje, kde se jim učí?
Brodskij: Nemyslel jsem si... nemyslel jsem si, že se to dá získat ve škole.
Soudkyně: Proč?
Brodskij: Myslím, že to je... (rozpačitě)... od Boha...

Je mi moc líto osudu, který tohoto nešťastného „somdomitu" (to není překlep) potkal, ale čím dál tím více souhlasím s tím, co napsal Chesterton: „Oscar Wilde řekl, že se západ slunce neoceňuje, protože za něj nemůžeme platit. Mýlil se; můžeme platit za západ slunce. Můžeme platit tím, že nebudeme jako Oscar Wilde."

Spisovatel, jehož knihy byly zakazovány pro údajnou pornografičnost, ale který byl ve skutečnosti mnohem morálnější než ti, kteří jeho knihy zakazovali. Tady nejde o sexus, tady jde o erós. Tady jde o odtabuizování ve jménu spirituality.

Rychločtení dokážu pochopit jenom pro účel rychlého vstřebání potřebných informací, jinak mi taky není sympatické. Sám ho neovládám a ani nechci, já mlsám jednotlivá slova. Po dlouhém čtení jsem vrlý - taky ale nečtu třeba do školy nebo kvůli nutnosti psát na čtené recenzi.

Kdepak, klasické knihy, od sci-fi románů po filosofii. Používal rychločtení a rozsah jeho vědomostí byl ve Francii legendární. Mimochodem, 150 stránek je docela málo, ne? 1500 stran za den je bez problémů - nejsem Bergier, takže něčeho ne tak náročného - třeba Ve stínu pádišáha má 1825 stran a to za den klidně přečtu (= vyzkoušeno).

Plynně mluvil 14 jazyky; četl až deset knih denně a vše, co přečetl, si pamatoval.

K této velké postavě nelze dost doporučit výtečné knihy dr. Martina Boštíka, Quido Šimek – Spasitel všednosti, a Hnízdo kosů litomyšlských 1889–1903. A můžete také navštívit Regionální muzeum v Litomyšli.