HTO
diskuze u autorů
Soudruh profesor snad promine, že když slyším jeho jméno, usměju se – ovšem ne posměvačně, jen tak hezky, pobaveně. Důvod? Kdo by neznal obraz „Velký marťanský bůh", slavnou skalní fresku ze Žabbárenu, spolu s Tassíli a Sefarem objevenou pro svět expedicemi Henriho Lhota? Lhotovy dvě knihy jsou dobře známé i u nás, obě vyšly v edici Kolumbus. „Velký marťanský bůh" je jméno, které obraz dostal od samotného Lhota – ovšem ze žertu. Jenže se toho chytli zastánci archeoastronautiky, kteří v něm vidí obraz mimozemšťana. Vědci předložili celou řadu jiných vysvětlení. Dopisující člen Akademie věd SSSR Dimitrij Olderogge v něm vidí obraz lovce pštrosů, který si na hlavu jako maskování při lovu navlékl skořápku pštrosího vejce. A Ludvík Souček ve svých Velkých otaznících položil krásnou otázku: „Zkusil někdy soudruh profesor Olderogge vstrčit hlavu do pštrosího vejce?" Já jako člověk, který s pštrosy měl pracovně co do činění – ač ne jako lovec – a který má doma dvě pštrosí vejce, z nichž do jednoho jsem hlavu vstrčit zkusil, považuji hypotézu profesora Olderoggeho za poněkud nepravděpodobnou.
A. C. Doyle, vraceje J. K. Jeromeovi Velkého boha Pana, řekl: „Váš přítel je možná génius, ale do postele už si ho nevezmu.“ Vůbec se mu nedivím. V Anglii, jak se zdá, už je po oživení zájmu v 60. letech, o které se zasloužili Bergier a Pauwels svým Jitrem kouzelníků, zase pro širokou veřejnost zapomenut. U nás bylo po revoluci vydáno (nebo znovuvydáno) několik jeho knih. Lze doporučit například vynikající knížku Bílí lidé, jejíž prolog najdete ve výše zmíněném Jitru kouzelníků.
Pro zájemce o autora článek Ivo Fencla: http://neviditelnypes.lidovky.cz/literatura-arthur-machen-nejen-z-jitra-kouzelniku-fwi-/p_kultura.asp?c=A080901_182209_p_kultura_wag
Zaujalo mne v rozhovoru na stránkách univerzity v Leedsu:
Jste předním odobrníkem na japonskou kulturu a náboženství – jak jste se jím stal?
Začalo to, když jsem byl malý chlapec. Vyráběl jsem modely vojáků a fascinovali mě samurajové. Na univerzitě jsem se pak rozhodl věnovat se judu a začít výzkum na téma kdo byli samurajové a co dělali. Když jsem s ním začal, byl to neslýchaný zájem, především proto, že to bylo relativně brzy po druhé světové válce, takže pole svého výzkumu jsem měl více méně sám pro sebe. Pamatuji se, jak jsem se v knihovně ptal na knihu o Japonsku, a když jsem ji dostal, zjistil jsem, že si ji nikdo nepůjčil skoro 40 let!
Do Japonska jsem poprvé jel v roce 1970 a cesta trvala tři dny tam a další tři dny zpátky, byly to krátké přískoky přes Rusko. V Japonsku jsem strávil šest týdnů a domů se vrátil s tolika fascinujícími poznatky – skoro jako bych býval cestoval na Měsíc! Od té doby se tam neustále vracím, teď tam jezdím obvykle každý rok kvůli výzkumným projektům.
Galerie fotografií Tolstého: http://commons.wikimedia.org/wiki/Category:Photographs_of_Leo_Tolstoy Doporučeno např. milovníkům vousů. Nebo fousů?
Unikátní kombinace logické a vědecké mysli a básníka. Jeden z mých nejoblíbenějších spisovatelů.
Zajímavost: Lem dostal od Science Fiction Writers of America (SFWA) čestné členství, ale když v USA vyšly úryvky z jeho studie Fantastika a futurologie, zase mu ho vzali – Lem totiž naprostou většinu americké SF odsoudil jako komerční brak (hlavně kritizoval Harlana Ellisona). Pak okolo toho byly různé tahanice a zmatky, Lema se mnoho lidí zastávalo, například Ursula LeGuinová, a Lem zase odmítl stát se regulérním členem SFWA (na což měl po publikaci knihy v USA právo), i když se jeden člen dokonce nabídl, že za něj bude platit členské příspěvky. Ve Fantastice a futurologii jsou dvě významné studie o P. K. Dickovi, kterého jako jediného amerického autora SF Lem nesmírně chválil. P. K. Dick se naproti tomu domníval, že Lem, vzhledem k množství a rozsahu svých prací, je pseudonymem komise řízené Komunistickou stranou, která má za úkol získat kontrolu nad veřejným míněním, a napsal v tom smyslu dopis FBI. FBI si myslela, že Dickovi hrabe z drog (což nebyla tak docela nepravda) a začala místo Lema sledovat jeho.
A já jsem byl se svým plyšovým Tygrem v Zakopaném šestnáct let potom, co tam Lem napsal Nepřemožitelného.
Už je tam lepší c. v. – Ta přebásnění jsou opravdu vynikající, mimochodem.
Jeho Letiště a Dva divoši od E. T. Setona jsou jediné beletristické knihy, které kdy přečetl můj odborně úzce specializovaný bratranec. Už z toho titulu, bravo, pane Hailey.
Na výstavě obrazů o Leninovi se objevila malba s názvem „Lenin ve Finsku“ znázorňující ženu a jakéhosi muže při sexuálním aktu. Kurátor si nechal zavolat malíře a ptá se ho: „Kdo je ta žena?“
„To je Naděžda Krupská.“
„A ten muž?“
„To je nějaký její milenec.“
„A kde je soudruh Lenin?“
„Máte to tady napsáno – Lenin je ve Finsku!“
*
Pátý nejpřekládanější autor všech dob:
http://www.unesco.org/xtrans/bsstatexp.aspx?crit1L=5&nTyp=min&topN=50
Zajímavost: po jeho smrti se na eBay objevil v aukci jeho záchod za vyvolávací cenu 1 milión dolarů (http://www.bbc.co.uk/news/world-us-canada-11044329).
Hluboce tragická postava...
Po návratu do vlasti ze SSSR: „Průběhem pěti až šesti let svého pobytu v Rusku byl jsem několikráte zabit a usmrcen různými organizacemi a jedinci. Navrátiv se do vlasti shledal jsem, že jsem byl třikrát oběšen, dvakrát zastřelen a jednou rozčtvrcen divokými Kirgizy u jezírka Kale-Yšela. Konečně definitivně byl jsem probodnut v divoké hádce s opilými námořníky v jedné z oděských krčem. Toto se i mně zdá nejpravděpodobnějším.“
Haškův recept na Grog zpustlých námořníků: „Půl litru vody dej svařit s 2 – 3 zrny nového koření, 10 zrny hřebíčku, kousek skořice, citronové kůry a šťávu z celého citronu a přidej půl kila cukru. Po svaření přilej tři litry bílého vína a nech přejít varem. Pak přidej litr koňaku a znovu povař, ale dej pozor, aby to neuteklo!! Po postavení na stůl se sundá puklice a páry se zapálí a hned zas se nádoba přikreje. Tím slavnostní obřad vaření grogu končí. A kdo ti řekne, že tam máš dát vanilku, tak mu dej přes držku!“
(A kdo je osel, neuvědomí si, že své oblíbené citáty dal do zdejších Haškových Citátů už před pár lety a opakuje je tady.)
Nightlybirdem zmíněnou ukázku "Zdeněk a Miláda anebo: Dlouho a strašlivě pronásledovaná, často dotíraná, někdy bezmála kleslá, ale konečně přece s bubny a troubami vítězně na světlo vyšlá a hodně triumfující nevinnost, aneb: Kdybych jen ještě ňáký titul věděl!" najdete tady: http://www.fismeister.eu/612596-dadaismus-z-roku-1848.php nebo zde na Databázi: http://www.databazeknih.cz/blog/prokop-chocholousek-zdenek-a-milada-234
Malevič se údajně pokusil navrhnout – slyšel jsem to od básníka, který to četl v jednom časopise – Leninovo mauzoleum v podobě teseraktu, protože zamýšlel Leninovo tělo „vystřelit" do čtvrtého rozměru.
Ad WEIL: Shakespeare se dožil 52 let, proč by to – navíc při své genialitě – nestihl? Lope de Vega, který žil 72 let, napsal 3000 sonetů, 3 romány, 4 novely, 9 epických básní, a her – a to skvělých – asi 2000 (dva tisíce) .
Takto to bylo s tou ztrátou levé ruky (muchas gracias, P. Zavadile!) : Valle-Inclána připravil nechtěně o ruku jeho přítel, novinář Manuel Bueno. Nějak se hádali o jakýsi souboj, došlo na pěsti a hole a Valle-Inclánovi se nešťastně vrazila manžeta do zápěstí. Potom se to zanítilo a museli mu amputovat celou paži. Prý se nechal operovat za plného vědomí, omdlel jen jednou a během operace vyjádřil přání, že by si chtěl zakouřit.
V roce 1336 vystoupil Francesco Petrarca na Mont Ventoux. První člověk, který takovou věc udělal dobrovolně, a protože hledal krásu. Protože se chtěl rozhlédnout z vrcholu hory.
Jistě, nebyl první kdo vystoupil tak vysoko, ba nebyl ani první na vrcholu oné hory (cestou potkal ovčáka, který mu řekl, že před půlstoletím se vyškrábal na vrchol, ale neměl z toho nic kromě námahy, lítosti a roztrhaných šatů). Petrarca byl omámem a rozjitřen pohledem na Alpy a vůkolní scenérii. Vytáhl z kapsy Vyznání svatého Augustina, která si vzal s sebou. Kniha se otevřela na následujících slovech: „A lidé podnikají cesty, aby se mohli diviti horským velikánům, obrovským vlnám mořským, mohutnému toku řek, širému oceánu a pohybům hvězd – sebe však zanedbávají.“ (Kniha X, Hlava VIII)
„Knihu jsem zavřel rozhněván na sebe, že i teď obdivuji věci pozemské – já, který jsem se měl již dávno poučit od pohanských filosofů, že mimo ducha nic není hodno obdivu a že před jeho velikostí nic není veliké. (...) Jak často, myslíš, jsem se toho dne při návratu obracel a vzhlížel k vrcholu té hory – a zdála se mi být sotva na loket vysoká proti velkosti lidského myšlení, kdyby jen se neponořovalo do bahna pozemské hanebnosti.“ (Dopis zpovědníku Dionysiovi di Borgo San Sepolcro, Malaucene 26. 4. 1336)
Renesance, říká James Hillman, začala nikoliv výstupem na onu horu, ale sestupem z ní – „návratem... do údolí duše“.
Teprve před několika lety na jeho výstavě v Anthroposu jsem si plně uvědomil, jak miloval žížaly. To je krásné. Vsadím se, že Bígl, na kterém se plavil, měl celou dobu, kdy byl Darwin na palubě, ocásek radostí nahoru.
Básník z doby, která věděla, jak důležitá je kalokagathie – duševní i fyzický rozvoj člověka, a která byla ochotna a schopna občanům svých států k tomuto rozvoji pomáhat. – – Pindaros si sice za oslavnou báseň na sporotovce říkal velký honorář, ale to proto, že věděl, že báseň, na rozdíl od sochy, přetrvá...
Nightlybirde, Halliburton má prázdný hrob na hřbitově Forest Hills při rodinné hrobce. Tady je náhrobní kámen:
http://en.wikipedia.org/wiki/File:Richard_Halliburton_gravemarker_Forest_Hill_Cemetery.jpg
Zřejmě jeden z posledních, jejichž povoláním bylo „dobrodruh“, aniž to slovo mělo hanlivý přídech. Pobavilo mne, že stále drží rekord za nejmenší zaplacený poplatek za použití Panamského průplavu, 36 centů, který proplaval a zaplatil tak jen za výtlak svého těla. (Nejvyšší poplatek je k dnešku 331 200 USD, loď Disney Magic). Myslím, že Halliburton je u nás známější než v USA. Za vyhledání stojí i jeho dům, Hangover House – s kocovinou nemá nic společného.
Mrzívá mne, že česká Wikipedie na rozdíl od anglické málo používá kapitolu „V populární kultuře". Pavle Moudré jsem ji kdysi do Wiki dopsal, protože tuhle báječnou překladatelku – Kiplingovy Pohádky – Just So Stories – v jejím podání jsou skutečně kouzelné – a spisovatelku mi trochu bizarním způsobem představil Švejk: „Hajzly lítaly sem a tam, jako by to bylo nějaké dětské říkadlo od Pavly Moudré“ – jednoroční dobrovolník Marek vypráví o událostech předcházejících jeho zatčení. Dnes, na rozdíl od tehdy, mám knihy od Pavly Moudré i Pavlou Moudrou přeložené – v Kiplingovi překládá citoslovce slůněte slovem „Pu!" – ale když jsem hledal pro Databázi její portrét, našel jsem ho... na norské stránce o postavách ze Švejka.
