JP diskuze u autorů

Ač jsou jeho jednohubky četba nadmíru kvalitní, je na ní patrná i jistá lacinost, vata (málokdy souhlasím s tím, že by o polovinu zkrácená verze jeho knih měla jiné vyznění) a rovněž nemám rád autory, co vyflusají takové množství děl na pořád stejném konceptu. Jistě, pokud to máte rádi, čtěte to (McBaineovky, cokoliv). Pokud máte rádi i tu červenou knihovnu nebo detektivky, co píšou rádoby skvěle vypadající spisovatelky za velkou louží, čtěte to. Já si fakt mnohem radši otevřu něco, nad čím bych mohl přemýšlet. A v tom je ten problém, on King se sice moc pěkně čte, vážně, nechybí mu napětí (ale to nechybí ani tomu největšímu braku), ale má nulovou hodnotu, jde jen o zábavu. Dá se tím přejíst až moc snadno. A říkat tu o Kingovi, ač je to spisovatel velmi dobrý, takový superlativa, co tady čtu, heh... jsou desítky, možná stovky lepších autorů, kteří by si to zasloužili víc, už třeba Kingův duchovní otec, H. P. Lovecraft, ten psal alespoň bez příkras a vaty, jen o strachu samotném, tudíž mi tu nepředhazujte, jak je King skvělý, já to vím, ale není nejlepší, jak tu tolik lidí tvrdí, to vy jste jen líní u čtení trochu přemýšlet a cítit a jít dál.

Stephen King je jako dnešní pop music, líbivá, skvělá na poslech, ale bez srdce. Faktem je, že to nemyslím až takto hrubě a vážně, ale to já jen, abych se ujistil, že víte, kam mířím. pistalka a jeho příspěvek s ultrapočtem palců nahoru... no, jakoby každý palec byl bod IQ dolů. Nechápu, co je na jeho komentáři tak fascinujícího.

Ohoho... Kafka bez jedinýho komentáře! A tak málo stačilo a jeho dílo zmizelo s ním, v prach se mělo obrátit. Franz je těžko čitelnej, hlubokej, mrazivej, perfektní a myslím, že ho nikdo nikdy nebude schopen analyzovat v celé šíři, ale líbí se mi ty myšlenky ve stylu, Proces není o tom zjistit, za co a proč jsem obviněn, ale o tom, přijmout vinu (a nebo můžete jít ještě dál, jen nadhazuju). A výklady tohohle typu, to je prostě síla sama o sobě.

Zcela bez ostychu se přiznávám, že na mě, moji tvorbu a styl měl vliv zcela zásadní, a to jsem si uvědomil až po hodně dlouhé době, že sdílíme několik kýblů vody ze studny. Kafka se nedá číst v elektronické podobě (dá, já vím), ale upřímně, tohle je podle mě ukázkový příklad literatury, které hodně přidává, když se na ni soustředíte a je hmatatelná - v podobě knihy.

A teď, proč vlastně Kafka? Většina lidí tvrdí, že Kafka je značně depresivní a těžký. Já se u toho někdy skoro směju, té grotesknosti, té atmosféře, co mi připomíná doby dávno minulé. Franz Kafka je pro mě jako stará kůlna za našim barákem - je tam plno zaprášených fošen, lopat, věcí a byly tam snad ještě v době, když Kafka psal - a jakobych cítil tu náladu té doby, ten závan toho, kdy žili naši předci, nosili obleky, chodili s dámami ven, za rámě, měli klobouky, i nižší třída nosila ušmudlaná sáčka a vestičky s vyhrnutými rukávy u košil, měli dýmky, sedávali v hospodách, všichni měli kníry a z čepic jim padal prach, co se třpytil v slunečních paprscích a nikdo neměl nic pestrobarevného (nosila se olivově zelená, hnědá, krémová, šedá, tmavě modrá), a mezi tímto Rakousko-Uherskem a následně První republikou, v téhle době vypisuje jistý Franz Kafka, svědomitý a osamělý úředníček svoje démony na papír, aniž by tušil, jakého literárního převratu je strůjcem. Takhle nějak to cítím. Citím nostalgii jistých časů.

Skoro co chvíli narazím na to, jak tu někdo píše, že ho mrzí, že ty knihy nejsou dokončené. Zaprvé, viděl jsem spoustu konců, ať už v kinematografii, nebo v literatuře a na tohle si podle mě může stěžovat jen někdo, kdo čte totální brak a chce na konci mít to svoje "...a žili šťastně až do smrti." Vše má svůj důvod. Zadruhé, je to o to víc Kafkovské. Není to jeden z jeho základních rysů, detailů, co dělají tohohle autora tím, čím je nám dnes znám? Ta nejasnost, nedefinovatelnost, nedokončenost? Ta nedefinovatelnost mě osobně přitahuje. Nejlepší styl je nemít žádný styl. Bohužel tato nerozhodnost i mě stojí hodně sil a nervů. Kudy se vydat, kterou alternativu z těch desítek, co mám v hlavě vzít jako tu pravou a vědět, že jsem vybral správně? To je to. A na závěr úvaha ke Kafkovi a k umění celkově: Jestliže nakonec člověk skončí tak, že píše o sobě pro sebe, nebude to znakem naprostého svébytného génia, kráčejícího skrze čas?

Idol mého mládí, který mi pořád má co říct, i když už pomalu vyrůstám z té fascinace a prohlížím všechny ty jeho triky a vidím, kdo to v podstatě byl. S žádnou jinou literaturou jsem si ale nerozuměl a dodnes nerozumím lépe - otevřu to: styl, ten styl, obsah, trefný pointy, černej humor, cynismus, smart-ass Bukowski a jeho způsob, jakým přistupovat k věcem, k životu, myslím si, že jsem se v tomhle našel, ne teda úplně, protože každej kráčí svojí cestou, ale myslím si, že jsem z toho podobně nadšenej, jako byl Buk, když objevil Célina. ___ Nic mě nebaví číst víc, než Bukovy knihy (nebo básně - je jen hrstka básníků, co čtu). Nehledě na všechny ty útrapy a cynismus byl Hank neskonalej srandista, to předně, u ničeho jsem neměl tak vážnej ksicht, současně jako jsem se u toho chlámal jak magor. Nejdokonalejší ovšem je, jak jen díky literatuře, kterou psal, dokázal tenhle v jádru citlivý člověk o sobě rozšířit naprostý fámy. Fabulant první třídy, co předběhl dobu a nachytal lidi, protože byli prostě blbí. Všechno to nafoukl a dodnes se věří, že ohnul tisíce ženskejch a prolil ledvinama galony chlastu, plícema prosál mraky kuřiva, mlátě ve dvě v noci do psacího stroje, jako kdyby hrál na piáno, poslouchaje přitom Mahlera, zatímco psal o bolesti, čtyřech stěnách a samotě. Chce to trochu číst mezi řádky. To je podle mě chyba většiny lidí, co ho čtou, že jsou příliš krátkozrací a povrchní v tom názoru na něj. Buď se jim zalíbí to, že psal o tom, co si oni celou dobu pouze myslí, ale neřeknou, tudíž jim imponuje a je pro ně 'frajer', nebo (většinou ženy) ho jednoduše odsoudí za všechny ty sexuální prupovídky a narážky, jako 'prase', to je odrazem toho, že se Buk nesnaží o univerzální, politicky neangažované pravdy, ale naopak nemilosrdně odsuzuje nebo miluje (ve své literatuře, osobně byl daleko přístupnější a mírnější) v obou případech je to docela škoda, protože Bukowski je značně sofistikovanější, mnohovrstevnatější - a jde to z toho psaní vycítit. Kdybych občas neměl pocit, že jsem se těma jeho kecama už přežral, asi bych nečetl nic jinýho, protože se to v hodně zásadních bodech shoduje s mou vlastní životní cestou (rád používám slovo "straight" jednat s někým přímo, říct, co si myslíte, nechci se ohánět slovy pravda nebo upřímnost, na to jsou tu všichni ostatní (a ostatně i Buk řekl, že někdy je lepší nechat pravdu být), nemusíte být pravdiví ani upřímní, jen musíte s lidma jednat přímo / straight), ačkoliv, start mého života měl přeci jen optimističtější nádech - ale je mi jasné, že i tak to Buk přitáhl za vlasy, kde mohl. A tohle všechno vím ne proto, že bych to někde vyčetl, nebo našel, ale protože si umím dát souvislosti dohromady a vím, jak moc si spisovatelé umí vymýšlet ze sebemenšího podnětu. Hank byl pašák! Inspirující! Svůj! A já vím proč... proto rád říkám, že mu zkrátka rozumím... i když bychom si v reálu (možná) rozmlátili hubu.