jprst diskuze u autorů

Autor několika spíše podprůměrných detektivních příběhů a celé řady kriminálních příběhů podle skutečných událostí. Ze směru jeho tvorby se výrazně vymyká publikace "Dýmka v proměnách času", asi nejlepší, co o dýmkách u nás vyšlo.

Vestička: Ten Váš skok na mou návnadu ani tak dlouho netrval, ale máte samozřejmě pravdu.

Přečetl jsem tři knihy tohoto autora a jediné, co na nich mohu ocenit, je odvaha autora pustit je mezi čtenáře. Zarážející je, že jsem mezi nimi neobjevil žádnou lepší, jen horší a horší.

Docela zajímavá výměna názorů mezi Titus a Vestička, pro Tituse je zajímavá a především poučná poslední věta z dnešního příspěvku.

Od tohoto autora jsem v průběhu minulých let přečetl tři knihy a všechny mě zklamaly. Být na autorově místě, asi bych je vydával pod neodhalitelným pseudonymem.

Jako odborníkovi zabývajícímu se především dětskou literaturou lze jen vyslovit ocenění a úctu. Ale jako autor próz nevytvořil nic, co by se dalo označit za něco mimořádného nebo alespoň za nadprůměrného.

Na autorův spisovatelský styl a způsob vyjadřování si čtenář prostě musí zvyknout, ale pak si jeho tvorbu teprve patřičně vychutná.

Časy originálního a vtipného humoru paní Pawlovské jsou, jak se zdá, nenávratně pryč.

S autorovými knihami kamarádím již od časného mládí, tedy "úděsných" více než padesát let, a zůstalo mi to až do současnosti. A takových autorů mezi mými oblíbenými moc není, ale tento je tam na trvalo zabydlen, k jeho knihám se rád vracím.

Se autorovým jménem mám spojeny vzpomínky na jednoho mého kamaráda z dětství, kterému jsem záviděl jeho početnou sbírku Wallaceho knih po dědovi a otci a byl jsem nadšen, když mi nějakou z nich půjčil. A vůbec mi nevadilo, že je "souška učitelka" označila za brak, a nevadí mi to dodnes. Naopak se k nim rád opakovaně vracím a jejich četbu si vždycky užiji.

K vytvoření dosti objektivního názoru na Miloše Smetanu stačí přečíst jeho tři publikace o Janu Třískovi: z roku 1967, 1991 a 2004.

Podle životopisu se autorka jeví jako velice schopná, vzdělaná a inteligentní žena, což se na úrovni jejích dosud vydaných knih, bohužel, až tak neprojevuje.

Autorčiny detektivní příběhy se pohybují dosti pod průměrem současné české detektivky. Přečetl jsem čtyři, ale ani jedna mě nezaujala, ale připouštím, že chyba je asi u mne, mám prostě jiné představy o kvalitní detektivce.

Autorčiny detektivní příběhy lze ohodnotit mezi současnými českými detektivkami jako slušný nadprůměr. Nejsou sice něčím, k čemu by se asi většina čtenářů někdy vracela, ale zvolit si je jako pohodovou četbu pro volný čas není chybou.

Většinu věcí, které jsem od autora přečetl bych označil za šedý průměr, či spíše lehký podprůměr, ze kterého výrazně vyčnívají některé detektivky, např. Princip bumerangu nebo Vzdálený jez. Ale i tak mám pocit, že v autorově tvorbě kvantita nad kvalitou úspěšně vítězí.

Jeden z hrobařů literární tvorby po roce 1948, známé duo "Drzáč", tedy Drda a Řezáč, kteří rozhodovali v té době o tvorbě a osudu tehdejších autorů. Otázkou je, zda z přesvědčení nebo z prospěchu, ale v jejich činnosti v té době se nenajde nic, co by stálo za pochvalu.

Mezi základní témata jeho tvorby patří především zážitky jeho generace ve II. světové válce a německé okupaci, zde se objevují výrazně autobiografické prvky. Za pozornost stojí skutečnost, že za dobu autorova působení v nakladatelství Melantrich, od roku 1957 jako redaktor, od roku 1968 jako šéfredaktor až do odchodu do důchodu v roce 1989, mu v tomto nakladatelství bylo vydáno 13 ze jeho zde zmíněných dvaceti knih. Že by to svědčilo o mimořádné kvalitě autorovy tvorby?

Největším kladem knih tohoto autora je především to, že nepotřebuje spoustu zbytečné omáčky a výplně, ale naopak dokáže děj udržet ve svižném a patřičně napínavém tempu až do samotného překvapivého konce.

Člověk, kterého jsem zažil jak při jeho vystoupeních, tak i tam, kde měl chalupu. A zkušenost? Na jevišti jasná jednička a v soukromí? Nepříjemný a až nadutý člověk, který se svému, dlouhá léta budovanému image, vůbec nepodobal. Zažil jsem to osobně.

Česká vydání knih těchto autorů před rokem 1989 jen potvrzují, že se občas podařilo do edičních plánů tehdejších nakladatelství protlačit i dobré věci. Jen čtenáři měli smůlu, pokud neměli někoho v prodejně knih, tak je čekal záznam rezervace na výpůjčku v knihovně. což byl obvykle "běh na dlouhou trať", neboť ani knihovnice nebyly bez známých.