jprst diskuze u autorů

Jeden z autorů, k jejichž knihám se rád a dost často vracím. Jím vykreslené postavy jeho knih mají natolik typické lidské vlastnosti, že i v současnosti se s podobnými lidmi můžete setkat.

Z moudrého, vtipného a rozumného doktora a autora populárně naučných publikací se postupem času stal zapšklý a protivný stařík, z kterého, bohužel, už nic moudrého nevypadne.

Autorovy knihy jsem začal číst již v dětství a shromažďovat od mládí pro mé potomky, mám téměř všechny tituly, které byly u nás vydány. Mé děti je četly s nadšením, ale vnoučata? Sem tam nějakou mayovku sice přečtou, když mají "čtecí" nouzi, ale žádné extra hodnocení ( jako třeba u knih o Harry Potterovi) jsem u nich nezaznamenal. Takže pro mne a mé děti je autor zřetelně jednička a hodnocení nejmladší generace vypadá spíše jako velký otazník.

Nemám načteny všechny Connellyho knihy, které u nás vyšly, ale zatím jsem ještě nenarazil na žádnou, která by mě zklamala. Takže když mám náladu na dobrou detektivku, jsou autorovy knihy spolehlivou volbou.

Oblíbený autor mého dětství i mých dětí, občas se k jeho knihám vrátím letmo i v současné době. Trochu mě mrzí, že u mých vnoučat jeho knihy již žádné velké nadšení nevzbuzují. A poslední ránu mi dal komentář jednoho z nich, kterého jsem přesvědčil k přečtení alespoň jedné ( Lovci mamutů), ve stylu: " Stačilo, bylo to dobré, ale další už nebudu".

Knihy tohoto autora mám prostě rád a občas se k nim vracím. Trochu mne mrzí, že vnoučata si k jeho příběhům zatím cestu nenašla, výjimkou je jen "Bílý tesák". Ale lze předpokládat, že s postupujícím věkem názory upraví.

Autor má své řemeslo velice dobře zmáknuté a ví, jak upoutat své čtenáře. A když to ještě podpoří vynikající propagace a reklama, hned je další "bestseller" na světě.

Co se týká knih, je naše rodinná tradice taková, že oblíbené knihy nebo knihy oblíbených autorů se stěhují do knihovny mladší generace až jako poslední. U knih pana Foglara to, bohužel, neplatilo, ty odstěhovala vnoučata po přečtení jako jedny z prvních. Ale docela mě jejich zájem v dnešní, úplně jiné době, potěšil.

Autorova tvorba se z mého pohledu pohybuje po jakési sinusoidě: Bouře - slabší, Vodka - paráda, Zatmění - dost slabé, Mesiáš - víc než paráda.

Z autorovy tvorby jsem přečetl za svůj čtenářský věk tři knihy, z dřívější tvorby Holky a hřbitov a Krámek s kráskami, z pozdější pak Dřevěné ženy, ale ani jedna z nich ve mně nevzbudila pocit, že bych si měl přečíst ještě nějakou další. Patrně nejsem čtenář z té cílové skupiny, na kterou je autorova tvorby zaměřena.

Dobrý pokračovatel detektivních příběhů především z dostihového prostředí na velice slušné úrovni.

Pokud Karel Felt figuruje jako autor nebo spoluautor jakékoliv sportovní publikace, je toto zárukou její kvality a úrovně.

Autorovy příběhy jsou čtivé, neztrácejí tempo, čtenáře rozhodně nenudí.

Názory čtenářů na autorovy knihy se výrazně liší, ale pokud bych měl soudit podle polic s jeho knihami v obou knihovnách, které navštěvuji, příznivců má zřejmě daleko více. Police jsou totiž téměř stále prázdné a jeho knihy je nutné si rezervovat.

Dodnes uznávaný a ctěný odborník a především praktik mezi konzerváři.

Autorčina tvorba vládnoucímu režimu nijak nepřekážela, někdy dokonce i vyhovovala. Nicméně její tvorbě nelze upřít, že kresby psychologie jednotlivých postav jsou zvládnuty mistrně.

Herriot? Tento autor svými příběhy snad nemůže odradit žádného čtenáře.

Zde uvedený životopis autorky obsahuje výraznou chybu. Autorka žila v období let 1835 - 1896 a nemohla tedy odejít z Ruska do emigrace po VŘSR.

Jeden z autorů, kteří v době, kdy bylo určeno, jak a o čem se může psát, napsal příběhy, které dokázaly čtenáře zaujmout a neztrácejí svou působivost ani v současnosti.

Pod pseudonymem ŽVK se skrývá skutečný autor Michal Pohludka.