Miroslav Horníček

K jeho kniham sa vyborne hodi pohar vina. Cerveneho. Tak si to predstavujem, ja totiz nepijem. Ale nie zase ze sa zdrulat ako lievanec. Liecive mudre pohodove laskave knizky.

Člověk, kterého jsem zažil jak při jeho vystoupeních, tak i tam, kde měl chalupu. A zkušenost? Na jevišti jasná jednička a v soukromí? Nepříjemný a až nadutý člověk, který se svému, dlouhá léta budovanému image, vůbec nepodobal. Zažil jsem to osobně.

Český "Philippe Noiret." Z hrdla do pera se line. Pocitový intelekt. Plno živých životních mouder. Pro čtenáře - gurmány. Poctivý kaviár a šampaňské "na papíře."

Miroslava Horníčka měli moc rádi moji rodiče - četli jeho knížky a dívali se v televizi na Hovory H. Byla jsem tehdy malá a ne všemu jsem rozuměla, ale vnímala jsem hezkou atmosféru těch pořadů a mrzelo mě, když v TV skončily. Později jsem sledovala všechno, co s panem Horníčkem souviselo - a vděčím mu za spoustu radosti. Po roce 1989 mi sice připadalo, že tak nějak zhrubl a že je to škoda, ale protože se ve stejné době začaly opakovat starší programy (třeba Byli jednou dva písaři), bylo pořád na co se těšit. Také knížky čtu pořád dokola, hlavně právě Hovory (a gramodesku Herecké historky Hovorů H). A Dobře utajené housle znám div ne nazpaměť.
Ještě musím zmínit, že díky panu Horníčkovi jsem se v pravou chvíli dověděla o knížkách mnoha dalších spisovatelů, například W. Saroyana nebo M. Pagnola.
Při jedné ze svých výborných besed pan Horníček řekl něco v tom smyslu, že má rád vtip předložený v podobě zabaleného bonbonu (a ne rozbaleného nebo dokonce předcucaného). Tahle věta myslím přesně jeho humor vystihuje : o)

to WEIL.
Prave, ze on nemel nahradit Voskovce. W s V byli rovnocenni partneri. W vs. H a popr. vs. ostatni osazenstvo byli v pomeru principal vs. nahazovaci. Domnivam se, ze s W. se dalo obcas dost spatne vyjit

Mistr slova, humoru a češtiny