Listy z Provence přehled
Miroslav Horníček
Knížka dojmů a zážitků z cesty do Provence, kraje autorových mladických snů, je psána formou úvah a zamyšlení, věnovaných slavným osobnostem tohoto kraje.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Listy z Provence. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (22)
V knížkách Miroslava Horníčka někdy převažuje forma nad obsahem. Prostě rád psal. Ale psal krásně, ta jeho čeština je velmi vynalézavá a velmi vytříbená, takže je radost ho číst. Také proto, že byl opravdu vtipný, a to nikoliv lacině. "Bylo to řečeno kdysi latinsky, a tedy dávno, tedy v dobách, kdy se latiny používalo nejen v terminologii například lékařské, ale i na ulici a v domácnostech."
Název knihy čtenáři podsouvá myšlenku, že se chystá číst cestopis... není tomu tak! Nebyl by to pan Horníček, aby to bylo čitelné na první pohled. Uchopil to jinak a jeho vzpomínky na tento kouzelný kraj pojal velmi osobitě, formou dopisů známým osobnostem, které jsou s Provence úzce spojeny. Do každého listu zakomponoval i místopisné informace o kraji, ale také své myšlenky a pocity, které by rád dané osobnosti sdělil, kdyby se s ní býval potkal. Podařilo se mu to pouze v případě Gérarda Philipa.
Nemůžu říct, že bych byla nějak silně umělecky či poeticky založená a že bych všechny osobnosti či historické souvislosti znala... ovšem právě proto čtu, abych si rozšiřovala obzory!
Pana Horníčka mám velmi ráda a jeho krásná čeština a hluboké úvahy mě duševně obohacují.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Listy z Provence v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 118x |
ve Čtenářské výzvě | 16x |
v Doporučených | 11x |
v Mé knihovně | 58x |
v Chystám se číst | 25x |
v Chci si koupit | 8x |
v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
1966 | Dobře utajené housle |
1971 | Listy z Provence |
1980 | Jak hledat slunce |
1989 | Julius a Albert |
1984 | Dobře utajené housle / Jablko je vinno |
Překvapivě melancholická, pomalá knížka o tom, že její autor rád čte.
A rád si vymýšlí a rád přemýšlí nad uměním a umělci.
A vlastně mu tu cestu závidím...mohla vést kamkoli, kde žilo umění, umělecké duše. Ta Horníčkova (shodou náhod?) vedla do Provence.