led.zep diskuze u autorů

Jaroslav Velinský je poněkud nedoceněným autorem. A pohříchu neprávem, i když si za to možná tak trochu mohl i sám: alespoň jak mně se to jevilo, příliš dlouho moc nedbal na sjednocení své muzikantské a spisovatelské identity, takže spoustě lidí (mě nevyjímaje) byl přinejmenším povědomý Kapitán Kid, ale Jaroslava Velinského znali většinou jen fajnšmekři.

V jakémkoli uměleckém oboru mám rád umělce „s přesahem“, tj. takové, kteří se nenechají omezovat hranicemi žánru. A přesně takový byl i Jaroslav Velinský: to, co psal, byly v první řadě poutavé příběhy se sugestivní atmosférou (jak kdosi trefně napsal, slunce v jeho románech opravdu pálí a mráz zebe, a když si Ota Fink dává Čendovy zavináče, zaručeně se vám začnou sbíhat sliny), jimž zvolený žánr – ať už šlo o detektivku, sci-fi, fantasy, historický román, či cokoli jiného – posloužil pouze jako rámec. Podle mě jeden z autorů, jehož dílo si přímo říká o nějaké ty Sebrané spisy.

Ne! A ne a ne a ne, a ještě jednou ne! Nedočetl jsem Proces, nedočetl jsem Zámek. Nudné, nezajímavé, nic mě nenutilo u toho zůstat ani se nad tím zamýšlet. Kafka mi prostě unikl, nečetl jsem ho ve věku, kdy je asi nejpříhodnější ho číst, a teď už to nejspíš nedoženu. A tak mé názory na něho budou navždy oscilovat mezi tím, že je to poněkud přeceňovaný autor, a tím, že všichni, kteří ho tak opěvují, už jen statisticky vzato nemohou být samí snobští pseudointelektuálové, a že na něm tedy něco být musí. Ale já už to asi nepřijdu.

Arto Paasilinna je pro mě tak trochu rozporuplný autor. Po většinou velmi slibném začátku děj často nějak rozbředne, jako by si autor přestal s příběhem vědět rady. Poté jej přes tu více, tu méně uvěřitelné peripetie dotlačí k pointě, kterou osobně považuji za autorovu největší slabinu: někdy se docela povede (např. Autobus sebevrahů), ale spíše se s ní autor moc nepáře a nechá (například) hlavní postavu v předposlední kapitole prostě zmizet a hotovo, konečná, vystupovat; pokud jsi, čtenáři, čekal nějaké zajímavé rozuzlení, máš smůlu. Přes všechny tyhle výhrady se to ale moc dobře čte - přečetl jsem většinu do češtiny přeložených knížek a hodlám přečíst i ten zbytek. Rozhodně by bylo zajímavé posoudit autorův styl v kontextu finské mentality.