Jaroslav Velinský

Někdy v 80letech, jsem poprvé přečetl první knihu od tohoto autora. A byla to kniha od Václava Rabského, Hra na smrt. Tuto knihu jsem četl snad 3x, 4x. Jenže jsem nevěděl, že je to pseudonym. ,,Pátral" jsem po dalších knihách tohoto autora, bezvýsledně. Až později, díky netu, jsem zjistil pravé jméno a dostal se k jeho knihám. A to je pro mě vždy svátek.
Úžasně plodný autor. Obdivuji takové lidi. A podle mého, jsou knihami, které pobaví a vždy přinesou dobrou náladu, aspoň pro mě. A právě proto jsem si tohoto autora vložil mezi své oblíbence.

Vrabci na střeše si cvrlikají, že by po úspěchu sebraných příběhů Augustina Velikého mohly v Mystery Pressu vyjít i příběhy Oty Finka. Otázka je, v jaké formě, zda po knize, nebo v nějakých omnibusech.

Jaroslav Velinský je poněkud nedoceněným autorem. A pohříchu neprávem, i když si za to možná tak trochu mohl i sám: alespoň jak mně se to jevilo, příliš dlouho moc nedbal na sjednocení své muzikantské a spisovatelské identity, takže spoustě lidí (mě nevyjímaje) byl přinejmenším povědomý Kapitán Kid, ale Jaroslava Velinského znali většinou jen fajnšmekři.

V jakémkoli uměleckém oboru mám rád umělce „s přesahem“, tj. takové, kteří se nenechají omezovat hranicemi žánru. A přesně takový byl i Jaroslav Velinský: to, co psal, byly v první řadě poutavé příběhy se sugestivní atmosférou (jak kdosi trefně napsal, slunce v jeho románech opravdu pálí a mráz zebe, a když si Ota Fink dává Čendovy zavináče, zaručeně se vám začnou sbíhat sliny), jimž zvolený žánr – ať už šlo o detektivku, sci-fi, fantasy, historický román, či cokoli jiného – posloužil pouze jako rámec. Podle mě jeden z autorů, jehož dílo si přímo říká o nějaké ty Sebrané spisy.

Musím se přidat k ostatním tady - pan Velinský tady měl být ještě dlouho! Jako první jsem od něj četla sérii o Augustinovi Velikém a naprosto mě nadchla. Potom jsem od kamaráda dostala Čenž se smrtí a už to jelo, musela jsem si poshánět všechny díly s Otou mladým i starším a hltala jsem a hltala... No... a dohltala. Tak někdy zase s Otou na vandr...!

P.S. Moje čeština byla obohacena o výrazy "šmrksa" a "vyignorovat se na...". Neskutečná fantazie páně J.V.!

S Kapitánem Kidem, potažmo jeho dílem, jsem se setkal natřikrát. Poprvé jako čtenář SF v první polovině devadesátých let. Knihy jako Kontinent neomezených možností jsem sice přečetl s chutí, ale v záplavě superkvalitních věcí, které tehdy čtenáře zavalovaly, se ztratily. Podruhé od vidění - jako návštěvník SF conů, kde se Kapitán pravidelně objevoval, hlavně v Chotěboři, ale neměl jsem tendenci s ním nějak bavit, což byla, jak vidím dnes škoda. Nu a napotřetí letos, kdy jsem v podstatě náhodou – po chvále od Toma Němce z Mystery pressu - přečetl celou jeho detektivní tvorbu. Načež jsem musel konstatovat, že patří ke králům české krmi. Je škoda, že u jeho knih vydávaným vlastním nákladem chyběla důkladnější kritická práce redaktora, který by to i oné učesal, či vysekal, čímž by dílo povýšil na mistrovskou úroveň. Ale i tak velké díky, Kapitáne.

Kapitán Kid byl mistr atmosféry. Přečetla jsem řadu jeho knih, ale spíš než jejich děj, si pamatuju prostředí, do nějž byly zasazeny, dialogy, postavy... a Pavla Vodsloně, pochopitelně :-)

Tak jsem letos narazil na Otu Finka. Vzal jsem to od prvního příběhu až o poslední z druhé série. Příběh za příběhem jsem se propadal do děje čím dále více. Teď jsem dočetl poslední příběh. Je mi líto, že už si další příběh nepřečtu. Moc doporučuji.

Ať psal Jaroslav Velinský pod jakýmkoli pseudonymem, pro mne to vždycky bude Kapitán Kid - tramp. Mám ráda jeho písničky i knihy. Nikdy nezapomenu na to, jak jsem se v Tmavé studnici zamilovala do jeho Oty Finka. A miluju je oba, Kapitána Kida a Otu Finka, dodnes.

podle mě nejlepši autor českých detektivek

Ahoj Kapitáne Kide,už se nemůžeme potkat na vandru,tak alespoň čtu tvoje knihy a přitom myslím na tebe,jak se tam máš.Řekl bych,že Ota Fink má taky něco z tebe a proto se mi to tak líbí.

Pane Velinský, děkuji Vám za bezděčného detektiva Otu Finka. Pro mě je to nejvíc nejlepší detektivní série z našich luhů a hájů.

Těší mně pane Velinský, že jsem měla tu čest Vás poznat.
Těší mně, že jsem mohla poznat Vaši tvorbu a že mohu číst Vaše knihy.
Mají na tom vlastně zásluhu uživatelé - zde na DK - kteří mě na Vaše knihy upozornili.
Oni totiž tak hezky píší o všech Vašich knihách, že jsem prostě neodolala a řekla si:
To musím zkusit.
A Ota Fink?
Taktak jsem uhlídala, abych se do něj nezamilovala. Ota.. je - prostě.. bourák.

https://www.trampsky-magazin.cz/priloha-551/soustruznik-jaroslav-velinsky-alias-kapitan-kid-alias-ota-fink-3261.html

Nenapsal také Orlandův nápad?

...ještě něco málo k sérii Augustin Veliký
Dokončena naopak nemohla být série příběhů JAROSLAVA VELINSKÉHO
s detektivem Augustinem Velikým, zahájená románem Spravedlivá pistole
(1969). Vysloužilý policista, který spolupracuje s malířem Josífkem Smetanou, je svéráznou kombinací Fikerových humoristických detektivek ze čtyřicátých let a moderní detektivky angloamerického střihu s velmi čtivými dialogy a akčními, až hororovými scénami. Tato kombinace byla pro nakladatelství sedmdesátých let obtížně přijatelná. Druhý díl série Mys mrtvého muže, který měl vyjít na počátku sedmdesátých let pod vynuceným pseudonymem Václav Rabský, byl zastaven v rámci tiskových příprav a nikdy nevyšel. Třetí díl série sice pod
týmž pseudonymem vyšel (Hra na smrt, 1972), avšak jeho distribuce byla na několik let zadržena a text byl zčásti poznamenán zásahy cenzury (kompletní vydání vyšlo až v roce 2004). Velinský se k postavě Augustina Velikého vrátil ještě v románu Mrtvý z Olivetské hory, který zůstal v rukopise a byl vydán až v roce 1990 (jako první svazek obnoveného Rodokapsu v nakladatelství Iva Železného Art-servis)

Hadam to najlepsie, co som doteraz vobec v mojom zivote citala. Zatial som necitala jeho sci-fi, (okrem asi dvoch v mojom zivote som nezvladla ziadnu), ale on je pre proste jednotka. To, co pise, ako to pise, ako sa uberaju jeho a aj moje myslienkove pochody, realie, popisy, skratka jeden koncert. Cestinu milujem a pani Velinsky a Skvorecky na tom maju svoj obrovsky podiel. Uz som sa parkrat zamyslala nad tym, ktory herec by hral ktoru postavu, ak by islo o filovu alebo televizne adaptaciu ;-)

Nemůžu si pomoct, já ho prostě miluju. Mám všechny jeho knihy, které se mi podařilo sehnat a na každou z nich jsem se těšila jak malé dítě. Vždycky jsem ho měla ráda, protože on psal tak, jak já myslím. Škoda, že už žádná nová nepřibude. Mohu doporučit každému milovníkovi dobré detektivky. I jeho sci-fi kousky jsou moc pěkné.

Po prvním setkání s Otou Finkem jsem hledala další knihy a celou sérii jsem přečetla snad za dva měsíce. Tak mě zaujala. Kromě zajímavého děje mi radost dělal kultivovaný styl a vytříbený jazyk.
Naprosto mě nadchly první knihy série kontrastem chlápka, který v padesátých letech osm hodin denně zařezává ve fabrice u soustruhu, věnuje se svazácké práci a miluje zapálenou, socialismu oddanou soudružku Růženu a zároveň ve stylu drsných maníků americké detektivní školy řeší kriminální případy.
Ve druhé části série, kdy je Ota Fink už v důchodu a má svou detektivní kancelář, mně přišlo trochu úsměvné, jak si starší pánové ve svých dílech plní sny o své neodolatelnosti pro ženy a dívky o generaci až dvě mladší (viz také třeba Zdeněk Svěrák v Koljovi. Nic ve zlém, pánové, každý o něčem sníme!)
Ota Fink je charismatický člověk, inteligentní, zvídavý a skromný, má rád přírodu, lidi, zvířata a hudbu, má rád i svou práci a dělá ji precizně.

Řadu knížek vydal Kid ve svém vlastním "jednomužném" nakladatelství a v malém nákladu. Sehnat je dnes už není snadné. Přesto všem doporučuji tu trochu snahy a alespoň zkusit sérii s Otou Finkem. Někomu třeba úplně nesedne, ale pokud sedne, už nepustí. :-) Skvělé dialogy, výborný spád, neobvyklá invence, osobitý humor - to vše najdete v knihách Kapitána Kida.

Osobně postupně vstřebávám celé Kidovo dílo (líbil se mi i Muž v zeleném poli nebo Hranice pomsty) a na závěr si nechávám tu, kterou sám Kid považoval za svou vůbec nejlepší - Dzwille. Jen mi pak bude asi trochu smutno, když už žádné další nebudou.

Knižky J. Velinského jsou pro mně srdeční záležitost. Jsou psány s lehkostí, laskavým humorem a přitom tak napínavě, že se od nich nedá utrhnout... Pan Velinský je jedním z mých nejoblíbenějších autorů a k jeho knihám se budu moc ráda vracet.