mariva diskuze u autorů

Autor mého mládí, kdy můj romantický pohled na bouřlivého básníka měl asi velmi málo se skutečným Villonem. Poprve jsem se s jeho poezií setkala ještě na základní škole, kdy jsem v televizi viděla pořad složený z jeho veršů - mám pocit, že se to jmenovalo "Milenec, jemuž košem dáno" (nepamatuje si na to někdo?). Pak následoval romantický Nezbedný mistr balad a bližší seznámení s jeho poezií ve škole v hodinách Světové literatury. Pak už jsem četla vše, co se od něj v té době dalo sehnat - většinou v překladech Otokara Fischera a proto mám dodnes problémy s překlady Jarmily Loukotkové. Už nevím, kolikrát jsem v divadle nebo v televizi viděla Baladu z hadrů. Letošní Čtenářská výzva mi připomněla knihu Šibeničník, která delší dobu ležela nepřečtená v knihovničce, takže jsem po ní sáhla - a najednou jsem byla zpátky v těch 15ti letech. Znovu se vracím ke knihám, které jsem o něm už četla a zjišťuji, že ve skutečnosti to není až taková romantika, jak jsem ho vnímala v mládí. Překvapilo mě, kolik si toho i po spoustě let pamatuji z jeho básní a i když kniha obsahovala překlady Loukotkové, některé známé básně jsem si v podvědomí rovnou "překládala" do Fischerových textů. Ty pro mě mají své kouzlo stále.

Nejsem si jistá, zda je autor opravdu české národnosti, protože v knize Léčivá moc mysli jeho žena píše, že jeho rodiče pocházejí z Ukrajiny, při útěku před Stalinem se krátce po narození Mirona dostali do Německa a v 7 letech s rodiči emigrovali do Ameriky. Ta česká národnost mi k tomu moc nejde, ale nikde jsem o něm nenašla bližší informace.

Mohu jen potvrdit a podepsat níže uvedené hodnocení své jmenovkyně. Několik knížek jsem přečetla, zbývající přečtu, jen co se mi dostanou do rukou. Obdivuji autorčin smysl pro humor a přístup k životu a nad jejími knížkami se vždy báječně bavím.Iva P.

Kdysi před lety se mi do rukou dostala Napoleonova kniha Myšlením k bohatství, proto, když jsem narazila na jeho životopis, byla jsem zvědavá, jaký byl vlastně život jejího autora. A byla jsem velice překvapená. Očekávala jsem životopis úspěšného člověka, který vydělal obrovské peníze a pomáhal druhým, aby toho také dosáhli. Ve skutečnosti to byl ale člověk, který sice dokázal vydělat velké peníze, ale dokázal je také rychle rozházet a nebrat ohledy na svou ženu a děti, nevracet dluhy těm, kteří mu v těžkých chvílích pomohli. Jeho život byl vlastně sled velkých úspěchů a velkých pádů, kdy přišel úplně o všechno. Snad jen to, že se pokaždé znovu dokázal postavit a jít dál, stojí za obdiv, i když způsoby, kterým toho dosahoval, už obdiv nezasluhují. Teprve ke konci života se mu začalo dařit a stal se takovým, za jakého ho asi většina jeho čtenářů považuje a za co ho obdivují. Určitě svými myšlenkami pomohl ke zbohatnutí spoustě lidí, ale často šel slepě za svým a nebral ohled na ty, kterým ubližoval a za to si obdiv určitě nezaslouží. V tom by si jeho obdivovatelé z něj příklad určitě brát neměli.

Četla jsem sice jen jednu autorovu knihu, ale jak jsem se dívala na další knihy, které napsal, jde v nich vlastně pokaždé o stejný námět - skupina čtyř turistů, většinou dva muži a dvě ženy asi kolem 50 let, poznává nějakou zemi a současně se nějakým způsobem rozvíjí vztahy mezi nimi. Připadá mi, že autor se snaží každou svou zahraniční cestu zpeněžit v podobě knihy. Na tom by nebylo nic špatného, dokonce už mě taky něco podobného napadlo, ale myslím si, že jiní to umí líp než já. To ale asi není případ tohoto autora. Kdyby to ale psal jako cestopis nebo třeba i příběh zasazený do zajímavé turistické oblasti, mohlo by to být zajímavé čtení. Ale konkrétně v knize Středomořské námluvy věnoval tolik prostoru strohému výkladu o turistických zajímavostech a historii, že se děj stal nezajímavým. Obávám se, že podobně tomu bude i v jeho ostatních knihách, ale asi nenajdu odvahu přečíst si další. Už jen to, že v popisu každé knihy vidím, že autor nazývá naši zem a okolní státy Halič... Obávám se, že bych i v těch dalších našla úplně stejné názory na politickou situaci u nás a výpisy z turistických průvodců.