Medunkavera diskuze u autorů

16. srpna t.r. byl hostem Lucie Výborné ředitel Polabského muzea Jan Vinduška. Provedl nás chatou v Kersku, kde Bohumil Hrabal tvořil. A dozvěděli jsme se spoustu zajímavostí ze života spisovatele.
Pokud chcete, poslechněte si to. Je to moc hezké.

https://radiozurnal.rozhlas.cz/neni-jen-misto-kam-jezdil-tady-tvoril-chata-bohumila-hrabala-v-kersku-bude-8807833

Já vím, že je to ostuda, ale až když pan profesor Stephen William Hawking v roce 2018 odešel, tak jsem se o něj začala zajímat.
Něco jsem si o něm přečetla, podívala se na filmy o něm.
Šla jsem za synem do pokoje a zeptala se ho: "Víš něco o profesoru Hawkingovi?"
Stáli jsme proti sobě. Ticho. On se na mě díval . . připadalo mi to . . jako že se na mě dívá s takovým jemným soucitem. Pak řekl: "Mami . . to je můj nejoblíbenější člověk.."

Miep Giesová, rodným jménem Hermine Santrouschitzová (15. února 1909 – 11. ledna 2010), byla nizozemská žena, která během druhé světové války pomáhala skrývat Annu Frankovou, její rodinu a několik dalších rodinných přátel před nacisty v podkrovní přístavbě domu, kde dříve sídlila firma Annina otce. Poté, co gestapo úkryt odhalilo, se Miep Giesové podařilo objevit a schovat Annin deník. Holocaust však ze všech ukrývaných Židů přežil pouze Annin otec Otto. Anna samotná zemřela počátkem března 1945 na tyfus v koncentračním táboře Bergen-Belsen. Uschovaný deník po válce předala otci, kterému se jej v roce v roce 1947 podařilo vydat (v českém prostředí známý jako Deník Anny Frankové).
Za její statečnost byla Miel Giesové udělena řada ocenění.
Byla poslední žijící ze skupiny lidí, která pomáhala Frankovy a jejich přátele ukrývat. Zemřela v lednu 2010 ve věku nedožitých 101 let.

Já jsem si přečetla první knihu Bohumila Hrabala a v tu chvíli jsem věděla, že já a pan Hrabal jedno jsme.
Tak moc jsem všemu, co pan Hrabal napsal rozuměla. Vnímala jsem to. Cítila.
Tak strašně jsem se s ním chtěla setkat.
Přijít do hospůdky "U Zlatého tygra," sednout si k tomu protějšímu stolu a dívat se na něj. A dodat si odvahy, přijít k němu a poprosit ho o podpis a podat si s ním ruku.

Ale já jsem to nedokázala. Nedokázala jsem odejít od rodiny a udělat si den jen pro sebe.
Dodnes toho lituji, že jsem to neudělala..

Jednou jsem byla na svámího přednášce. Konala se v Praze 15.11.2009 v Lucerně. Mám pořád ten lístek na tu přednášku.
Na podiu jako pozadí, byla ohromná bleděmodrá plocha. Před ní seděl svámí s překladatelkou.
Zvláštní setkání.

Ondřeje Slaninu mám ráda. Obdivuji jeho kuchařské umění a hlavně.. jeho upřímnost a přirozenost. Teď jsem zhlédla na Face2Face rozhovor s ním. Moc se mi to líbilo. Dozvěděla jsem se - mimo jiné - proč už nevaří s Filipem Sajlerem. Což mě moc mrzí. Viděla jsem hodně dílů pořadu Kluci v akci. A hodně receptů jsem vyzkoušela a hodně jich mám opsáno a čekají na vyzkoušení.

Hana Maciuchová. Nedá mi to, abych nenapsala, jak na ni ráda vzpomínám. Byla úžasně přirozená a měla jsem ji ráda v každé roli, kterou hrála. Nejvíc se mi líbila ve filmu... myslím, že to bylo v Samotářích, kde se zlobí na svoji dceru, která se zrovna s někým rozešla:
"Vy ten život nežijete! Vy ho.. kráá-jí-te!" Zajímavý výrok.

Fajn, skvělý, on je tady i Ozzy. Hned je mi lépe.

Až odtud budu odcházet..

https://www.youtube.com/watch?v=dBF78tA443A

Ano. Ed McBain. Popisuje vše do těch nej-ni-těr-něj-ších podrobností. Ať už popisuje ženu, muže, místnost, auto, dům, město, jízdu autem..
Vše dokáže tak perfektně popsat..
Pro někoho nekonečná nuda, já to obdivuji.
(Kdybych to tak uměla..)

Eduard Škoda je autorem těch krásných říkanek v leporelu Malý domeček plný koleček.

87. revír mě taky děsně bere. Ale nemám na to, abych to četla. Trvalo by to dlouho. A tak mám to štěstí a děkuji, že knihy jsou namluvené, takže je poslouchám.
Skvělý. Naprosto bez chyby.
A skláním se před panem Jiřím Zavřelem, jak to namluvil.

Nic se neděje, paní sieno. Neomlouvejte se. To je v pořádku. Chyba byla na mojí straně.

Já občas obdivuji lidi, kteří na sebe něco prozradí, ale určitě mě neovlivní - nedělám to, co oni.
Pokud to neuznám za vhodné, nepokouším se někoho napodobit. To v žádném případě.

Paní sieno, Váš dotaz mě zaskočil. Nejsem mistr v takzvaném odpálkování odpovědí. Myslím, že se tomu říká slovní ping-pong. Tak v tom teda mistr nejsem, ale obdivuji to. Obdivuji, když někdo dostane otázku, okamžitě má připravenou odpověď. To fakt teda obdivuji.
Ale.. budu se snažit Vám odpovědět.

Já to napsala špatně, že mám v kalendáři lidi, kteří mě ovlivnili.
Mám tam jen ty, co mi byli vzorem: Maminku, tatínka a všechny, co jsou mi blízcí a všechny, ze kterých jsem si mohla něco vzít.

Ale mám tam i ty, které obdivuji, že byli upřímní a že napsali a prozradili na sebe to, že žili jinak.

Ano. I já jsem sem v neděli chtěla napsat, abychom si připoměli narozeniny
Charlese Bukowskiho.
Mám v kalendáři napsané všechny lidi, kteří mě nějak ovlivnili.
Ovlivnili mé myšlení, pohled na svět, líbí se mi.
Ále pak jsem si to rozmyslela..

Autorka je hezká žena a tu bolest a utrpení, kterým si prošla, má napsano ve tváři. Ale zároveň z ní čiší i úžasná síla unést vše, čím si prošla.

Teď tu čtu, že když napíši první komentář, že dostanu pět bodů.
Ne! K vůli tomu ten komentář nepíši. Chci už dlouho napsat, že vůbec nechápu, že ta stejná kniha vyjde znova a s jiným názvem a s jinou obálkou. S jinou obálkou ano, to znám. Ale s jiným názvem?
Omlouvám se za svojí neznalost. Tolik knih jsem ještě nepřečetla a s tímhle jsem se setkala poprvé.
A ještě napíši tohle: Kdybych viděla na pultu knihu s názvem "Hledám přítelkyni na konec světa," a s touhle obálkou, nekoupila bych si ji. (Promiňte)
Ale ta červená obálka a na ní název "Díra v duši" . . . Bez váhání . . . Beru.
Ta kniha a ještě s tou obálkou mně strašně přitahovala. Kdybyste se mně zeptali proč, tak odpovím: nevím.
Je to zajímavé, tady jsem poznala, jak název knihy, společně s obálkou dokáže nabudit zákazníka tu knihu koupit.

Těší mně pane Velinský, že jsem měla tu čest Vás poznat.
Těší mně, že jsem mohla poznat Vaši tvorbu a že mohu číst Vaše knihy.
Mají na tom vlastně zásluhu uživatelé - zde na DK - kteří mě na Vaše knihy upozornili.
Oni totiž tak hezky píší o všech Vašich knihách, že jsem prostě neodolala a řekla si:
To musím zkusit.
A Ota Fink?
Taktak jsem uhlídala, abych se do něj nezamilovala. Ota.. je - prostě.. bourák.

https://www.trampsky-magazin.cz/priloha-551/soustruznik-jaroslav-velinsky-alias-kapitan-kid-alias-ota-fink-3261.html

Pán přílivu.
Skvost.
Opravdu nemám slov.
A štve mně to na sobě samotné, že to nedokážu popsat.
Jediné, co Vám pane mohu říci: "Děkuji."

Charles Bukowski podruhé.

Nápis na jeho náhrobku sděluje: "Don´t Try"
(Nesnaž se)

Citáty:
"Nemůžeš se pokoušet. Je to důležité, nesnažit se, ale čekat. A když se nic neděje, čekej dál. Je to jako štěnice vysoko na stěně. Čekáš, až přijde k tobě. A když se přiblíží dost blízko, plácneš rukou a máš ji."

"To, co je mimo nás, není zdaleka tak důležité, jako to, co je v nás.
I když s tím, co je mimo nás, musíme pochopitelně také žít."

"Báseň je způsob, jak zachránit duši před explozí."

"Bolesti mám plnou nádrž."

"Čím míň věříš v život, tím míň máš co ztratit."

"Co si takhle konečně přiznat, že nejdůležitější není pravda - mnohdy je důležitější nechat pravdu být."

"Nejlepší člověk je ten, který mně obdaří svojí nepřítomností."

"Přinesla jsi mi to. Až si to budeš brát, udělej to pomalu a hladce.
Udělej to, jako bych umíral ve spánku, místo v životě."

"Ženy odjakživa přitahuje lež. Natolik, že se za ni časem provdají."

"Láska usychá rychleji než sperma."

"Možná největší výdobytek člověka je jeho schopnost umírat."

"Umírám a přitom nemám žádnou nemoc.
Umírám na existenci tak chladnou, že nestojí za námahu."

"Smrt je vítězství.
Jsem mrtvý, mrtvý, MRTVÝ!"

Číst Sigmunda Freuda je těžké.
Ale když si ho přečtu pomalu - a cizí slova si předtím vyhledám ve slovníku - a pak si to přečtu ještě jednou, začne mi svítat.
Našla jsem jeden z jeho citátů:

"Předtím, než si diagnostikujete depresi a nízké sebevědomí,
ujistěte se prosím,
že nejste obklopeni blbci."