Medunkavera
diskuze
Milá elfos,
děkuji za milá slova.
Ano, to že mám v domě takové milé a tolerantní sousedy neberu jako samozřejmost.
Je to veliké štěstí a já jim strašně moc děkuji.
Dobrých vztahů mezi lidmi já považuji za něco velmi cenného.
Dnes jsem nechala Oggynku spát u mě v pokoji. "Tak dobrou noc, Oggynko, já jdu spinkat a ty jdi také." loučila jsem se s ní.
Seděla v kuchyni na židli a koukala tak smutně (to ona umí), že mi to nedalo a řekla jsem: "Tak pojď."
Ale v pokoji dostala kázání: "Jestli mě budeš budit a fňukat, o kam ži tě jdeš do kuchyně. Jasný?"
Přišlo mi, že, kývla hlavičkou a mrkla, že rozumí, ale to se mi asi zdálo :-)
Ale vypadalo to tak...
Vzbudila jsem se v 03:35 tak, jako když jsem chodila do práce, která mě moc chybí a Oggy spokojeně spinkala až do sedmi. Takže jsem měla víc jak tři hodinky klid.
A jak píšete o té knížce...
O tu se pokouším už několik let.
Když si to pak po sobě přečtu, tak si řeknu: "Ne." (Není to dokonalé)
A nebyla by to knížka jen o Oggy, ale i o mém životě. Možná, že by to některým ženám pomohlo. Nevím. To by se ukázalo, když by kniha vyšla. Buď by to čtenářky pochválily, nebo zdrbly.
A vyprávění o Oggynce by v té knize bylo jen takové odlehčení.
Taková je moje představa.
Přemýšlela jsem, že bych si najala - no...teď jsem to - jak se říká..spolkla.
Ale na začátku toho slova je Ghost.... prostě ten, co za vás napíše knihu.
Já bych to mohla zjistit, ale nemohu odtud vyjet. Nevím, jestli je možné tohle psaní nějak zazálohovat, abych se k němu mohla vrátit.
Jenomže někoho si na to psaní najmout, to nebude levné,
tak jen kroutím hlavou, když u nějakého spisovatele čtu, že napsal třeba 22 knih. Bezva. Já nedokážu napsat ani jednu..
Milá elfos,
moc děkuji za milou zprávičku.
Přečetla jsem jí i Oggynce. Miluje, když si s ní povídám, nebo jí čtu.
Bohužel to vyžaduje i v noci a tak začne škrabat na dveře a děsně ječí. Musím vystřelit z postele a utišit ji.
Mám totiž nahoře, dole, zprava i zleva sousedy a ti chodí do práce.
Tak by mě asi brzy neměli rádi. I jsem se jich ptala, jestli je moje kočička nebudí. Statečně odpovídali, že ne. Ale moc jim nevěřím. Jsou jen milí a tolerantní.
Když tedy vyběhnu z postele, mrknu, jestli nemá prázdnou misku. Když ano, misku vymyji a dám jí tam nové jídlo. A také čerstvou vodu. Pak jdu k Oggy, že už má masíko v misce, ale t už spí jak dudek.
Jasně..jí nešlo o baštu, jí šlo o to mě vzbudit.
Zkoušela jsem si Oggy vzít na noc do pokoje. Ale to u mě sedí a pofňukává, že já spím a nevěnuji se jí. Je na mě silně fixovaná. Syn se jen směje: "No..co se divíš? Vždyť má jen tebe."
I já se musím se smát: Já mám tři děti, tři vnoučata, ale s nima jsem neměla tolik práce, jako s jednou kočkou..
Děkuji Marthas, jste hodná.
S Oggynkou jsme taková sehraná dvojka. Dneska nespíme už od 02:00h.
Ale nic se neděje. V pohodě. Jen jsme šly brzy spát.
V televizi nic nebylo. Zato včera jsem si užila Amadea. Mmmm.
Mějte se moc hezky.
Moc vás všechny zdravím.
Jen vám chci říci, že Oggynka oslavila dvacáté narozeniny.
Ano, už je to velká holka a podle takové zvláštní tabulky, kde se kočičí věk přepočítává na věk lidský, je jí osmdesátšest. Už je to babička.
Ale nemyslete si.. těší se výbornému zdraví a je to stále ta pravá drsňanda jako kdysi.
No. . možná malinko povolila, že ji mohu sáhnout na bříško a pohladit packu.
Áále jen vyjímečně.
A také..když sedím u počítace, se vedle mě najednou objeví a přitulí se.
Dělám jako že nic.
Protože..když vyvinu nějakou reakci..jako že ji přivynu k sobě, vysmykne se a zmizí.
Mějte se moc hezky. Užijte si hezkou dovolenou, ať máte hezké počasí, vaše děti ať si užijí hezké prázdniny a všichni si odpočiňte.
Odešla Hanka Zagorová. Tak to je mi moc líto. Byla moc milá. A také dost nemocná a přesto vystupovala a pro nás všechny zpívala.
Nejvíc se mi líbila písnička "Maluj zase obrázky," kdy ti dva neměli nic, než lásku jednoho k druhému.
Pak začali hromadit věci, majetek a to byl konec . .
Nedávno jsem také slyšela hezký výrok, který mě rozesmál.
Dívka se rozchází s klukem, stojí proti sobě a dívka mu vrací zásnubní prsten.
"A krabička?"
Dobrý den elfos,
moc děkuji za informace o holubech. Jasně, že je beru jako milé ptáčky. Tak, jako drzé a hlučné straky. Tuhle jsem jednu pozorovala: Nesla si v zobáku celý rohlík. Bylo to legrační. Zalezla si s ním pod takový vyvrácený strom, aby jí ho nikdo neukradl..
A letos . . to jsem si všimla, jak jsou holubi i holubice hezky zbarvené. Mají na sobě více bílých pírek.
Přeji Vám Všem hezké léto.
Dobrý den elfos. Čtu Vás až teď.
Bydlím na okraji Plzně, u výpadovky na Prahu a blízko je les. Jmenuje se Špitálský.
Špitálský les. Je to příjemné: vyjdete z paneláku a za chvilku jste v lese. A právě asi proto vidím veverky často. Vždy mě to hrozně potěší. Když nějakou veverku vidím, zastavím se. Líbí se mi její rtuťovité pohyby. Stojím a pozoruji ji. I ona se zastaví, zaregistruje, že ji pozoruji, chviličku se na mě dívá, ale pak zdrhne. Je to hezké.
Vlákno se ptá, co Vás vytáčí na komentujících/ na názorech komentujících
Mě nic nevytáčí.
Prostě každý jsme jiný a každý máme svůj názor.
Ráda čtu názory všech, co sem píší. Je to zajímavé. A nikoho neodsuzuji.
encyklopedie: Já jsem prosím čtvrtá... a opožděně děkuji za přáníčko i za písničky.
Četla jsem to až teď.
Ráno v osm jsem zapnula své oblíbené rádio.
Moderátor hlásil tři skupiny, které budou hrát a poslední byly Foo Fighters.
U té dodal, že bubeník skupiny, Taylor Hawkins ve svých padesáti letech zemřel.
Tak to je teda pecka. Patří mezi mé oblíbence.
Děkuji za tvoji hudbu.
A za Tvůj úsměv.
Ráno v osm jsem zapnula své oblíbené rádio.
Moderátor hlásil tři skupiny, které budou hrát a poslední byly Foo Fighters.
U té dodal, že bubeník skupiny, Taylor Hawkins ve svých padesáti letech zemřel.
Tak to je teda pecka. Patří mezi mé oblíbence.
Děkuji za tvoji hudbu.
A za Tvůj úsměv.
Opustil nás Radko Pytlík. Tak to je mi moc líto.
On tak hezky psal - mimo jiných - i o Bohumilu Hrabalovi.
Mám tady komentář, který mám připravený, že ho zveřejním,
jak hezky o Buhumilu Hrabalovi píše.
Mám i knihu od Radko Pytlíka, kde popisuje vše o Bohumilu Hrabalovi..
Tam rozebírá všechny jeho knihy do podrobností. Nádhera..
elfos: Tuhle knihu od Ludvíka Součka: Obrazový opravník oblíbených omylů,
jsme měli doma. Měli jsme hodně knih a tohle byla kniha, po které jsem stále pokukovala a říkala jsem si, že si ji přečtu, ale to bylo v období, kdy byly děti ještě malé a nebyl na to absolutně čas.
Vidím, že probíráte nómen ómen. Když jdu od své lékařky, míjím malou kancelář a nad ní je cedule Finanční poradce Halířová.
Přeji hezké sobotní ráno elfos.
Já jsem Vám odpověděla prostě okamžitě, bezmyšlenkovitě. Prostě hned, co mě napadlo. Překladač mě v tu chvíli nenapadl.
Přitom bez překladače - pokud člověk neumí anglicky - tak tu nemůže existovat.
Prostě mě to nenapadlo. Chtěla jsem Vám jen rychle odpovědět. Abyste nečekala dlouho na odpověď.
Já mám kočičku mourovatou a jinou bych nechtěla. Mě se líbí ty mourovaté kočky. I na chalupě jsem měla oblíbeného kocourka (toho jsem strašně milovala) a byl to mourek.
Jednou jsem vyšla z chalupy a on stál na verandě. Strašně pršelo, byl celý mokrý, voda z něj kapala.
Chviličku jsme se na sebe dívali.
"Ahoj, tebe jsem tu ještě neviděla.. Čí seš?"
Asi někoho byl, protože byl hezky živenej a měl hezkou srst a nevypadal jako tulák.
Pořád tam stál, pršelo na něj a díval se na mě.
Natáhla jsem ruku, že ho pohladím.
Uskočil. Že ne, že nechce, abych na něj sahala. A stále se na mě díval. Měl nádherný oči. A těma se na mě díval takovým stylem..Něco jako..Mám jí věřit, nemám jí věřit..
"Tak jo, počkej, já ti něco přinesu."
Nandala jsem mu půlku konzervy. I jsem si říkala: týjo, z toho by se nažralo pět koček...
Vrhnul se na to, ale pořád mě pozoroval, jestli se k němu nepřiblížím. Ale to já jsem už samozřejmě pochopila, že nechce, abych se k němu přiblížila. Jen jsem ho z určité vzdálenosti pozorovala. Aby se cítil bezpečně.
Sežral úúplně všechno. Nakonec se spokojeně olíznul, podíval se na mě, jako kdyby řekl: Tak díky.
A šel pryč.
Pak občas přišel. A vždycky se na mě tak hezky díval.. Začala jsem mu říkat Macíčku.
Získat si jeho důvěru ale nebylo lehké. Když jsem k němu natáhla ruku, bázlivě uskočil. Nenechal na sebe sáhnout. Tak..to člověk musí respektovat, že?
Jednou - po nějaké oslavě - zbyly v ledničce nějaké salámy a sýry.. a tak jsem si to nandala na talíř a že si to sním na verandě.
Bylo příjemně: ani horko, ani chladno a tak jsem ujídala z toho talíře a najednou jsem se strašně lekla. Macíčka jsem měla na klíně! Představte si to!
Po takové dlouhé době ke mně přišel, jen tak. A přímo na klín.
Jasně. Přilákala ho ta vůně toho salámku.
Tak, když jsem se vzpamatovala z toho leknutí, tak jsem mu řekla:
"TY darebáku jeden! Tak ty ses zaprodal za kousek salámu!?"
Kousek salámu protrhnul tu jeho nedůvěru ke mně.
Ale to nebyl jen kousek salámu. Sežral mi celý talíř. .
Od té chvíle jsem byla jeho největší kamarádka.
Článek je v angličtině, takže nevím, co se v něm píše. Ale videa jsou hezká.