minirock diskuze u autorů

První knížka, kterou jsem od Johna Grishama přečetl, byla Firma. Skvělý právnický thriller. Touto knihou mě Grisham dostal a od té doby kupuji všechny jeho knížky. Mezi nejlepší řadím Vyvolávač deště, Případ Pelikán, Poslední vůle, Podfuk. Ale líbí se mi i "neprávnická" díla - Mississippské povídky, Hra o pizzu, Vánoce nebudou ! Jeho knihy jsou velmi čtivé, napínavé, je znát že Grisham dobře ví o čem píše, vždyť má sám právnické vzdělání a v jeho knihách je to znát.

Dnes už nevím kterou jeho knížku jsem četl jako první, je to už víc jak dvacet let, ale jedno vím určitě. Jeho knihy jsem si zamiloval a kupuji všechno co od něj vyjde, takže dnes jich mám přes padesát. Líbí se mi všechny, některé více, některé měně - s jedinou výjimkou, a tou je série Temná věž. Mám a přečetl jsem pouze první díl, Pistolníka, a tak mě zklamal, že jsem další díly bojkotoval. Později jsem tady četl ta skvělá hodnocení této série, takže váhám zda nedokoupím další díly. Možná na to někdy dojde. Jinak je ale pro mě King naprostá jednička !

Karel May je spisovatel, jehož knížky mě provází celým životem od nějakých 8 let. Už nespočítám kolikrát jsem četl příběhy s Vinnetouem a Old Shatterhandem. Dnes mám kolem stovky knížek K.M, některé i ve čtyřech vydáních a pořád kupuji nové. Prostě May je fenomén. Jeho knihy, to je pro mě pohlazení po duši a když je mi ouvej, začtu se do některého jeho románu a hned je mi líp.

Mám rád literaturu faktu, tudíž i knížky pana Motla. Myslím, že jedničkou v tomto žánru byl u nás Miroslav Ivanov, ale Stanislav Motl je určitě důstojným pokračovatelem. Jeho zpracování zvolené problematiky se mi zdá trošku povrchní, Ivanov zkoumal svoje náměty více do hloubky. I tak se ale Motlovy knihy čtou jedním dechem, jsou nesmírně zajímavé a poučné. Už se těším na další.

Mám moc rád jeho knížky. Vždycky jsem obdivoval, jak si dokázal jít za svým cílem a ještě o tom poutavě a čtivě psát. Třeba jeho Novosvětská - to je úžasná skoro detektivka. Nebo pátrat po příčinách požáru Národního divadla, prolézat archivy, dělat pokusy, navštěvovat a zpovídat pamětníky. Skládat střípek ke střípku a nakonec dojít k nějakému smysluplnému závěru a nebo objevit něco, co se ještě nikomu nepodařilo. Napsal opravdu úžasné knihy.

Kdysi jsem od něj koupil Chladný plamen, který se mi tak líbil, že od té doby kupuji každou jeho knížku. A popravdě, nikdy mě nezklamal.

Ano, a nebyl jsi zdaleka sám. I já a spousta mých kamarádů jsme plnili "bobříky", žili "modrým životem" a i když nás to po čase přestalo bavit, vzpomínky zůstaly. A za to je třeba panu Foglarovi poděkovat, vždyť tak to chtěl.