Pablo70
diskuze u autorů
Můj otec říkával,
"Vynikající lidé se nikdy dlouho nezdrží na návštěvě,
musí být ukázán Longfellowův hrob
nebo skleněné květiny na Harvardu.
Samostatní jako kočka –
která vezme svou kořist do soukromí,
bezvládný ocas myši visící z tlamy jako tkanička od bot –
někdy si užívají samotu,
a mohou být okradeni o svou řeč
řečí, která je potěšila.
Nejhlubší cit se vždy projevuje tichem;
ne tichem, ale zdrženlivostí."
Nebyl ani neupřímný, když řekl: "Udělej si z mého domu svůj hostinec."
Hostince nejsou rezidence.
Citát:
Poezie je vytvářením imaginárních zahrad s opravdickými ropuchami.
https://www.poetickecesty.cz/poeticka-mista/rudyard-kipling-kdyz-natoceno-u-rodneho-domu-autora-v-bombaji/
Jak Exupéryho spolkl Maxim Gorkij! Ač bizarní, zajímavé a poučné
25 let od smrti BH:
https://blog.aktualne.cz/blogy/karel-hvizdala.php?itemid=41916
a vycházka Hrabalovou Libní s Hrází věčnosti:
http://usedlosti.ctrnactka.net/us10.htm
Ještě ke Skácelovi:
https://www.idnes.cz/brno/zpravy/jan-skacel-basnik-vyroci-zakaz-tvorby-normalizace.A220207_649714_brno-zpravy_krut
https://www.ceskybratr.cz/archives/11624
7/2 dnes 100. výročí narození básníka. Jeho verše se objevují i v Kunderově Nevědění:
https://magazin.aktualne.cz/kultura/literatura/proc-se-cesi-nevraceli-z-emigrace-milan-kundera-nevedeni/r~043d6c563d0d11ec9322ac1f6b220ee8/
"Jeho verše jsou takřka neuvěřitelným spojením největší možné prostoty s nejhlubším a zcela originálním zamyšlením," napsal o něm další významný brněnský rodák Milan Kundera, se kterým Skácel kdysi udělal interview pro časopis Host do domu. Kundera později věnoval peníze, jež získal s Cenou Jaroslava Seiferta, na souborné vydání Skácelova díla.
O autorovi pojednává diplomová práce:
https://theses.cz/id/6wjjum/downloadPraceContent_adipIdno_1321
https://neviditelnypes.lidovky.cz/doupe/samanovo-doupe-setkani-s-jaroslavem-seifertem.A210917_172904_p_doupe_wag
Weil vytrpěl nejen o nacistů, ale i od těch, které sám podporoval:
Na konci roku 1934 se dostal do soukolí politických procesů a čistek v komunistickém aparátu, následujících po vraždě S. M. Kirova, v lednu a únoru 1935 byl orgány Kominterny vyšetřován, propuštěn z vydavatelství a vyloučen z komunistické strany. V březnu byl za trest odeslán na pracovní převýchovu do kolonie československých družstevníků Interhelpo u hlavního města Frunze (dříve a dnes Biškek) v Kirgizii, odkud byl hned v červnu na základě nařízení o snižování počtu administrativních sil rovněž propuštěn. Nebyl mu umožněn návrat do Moskvy a od konce léta byl nasazen na nucené práce v Karagandském nápravně-pracovním táboře v oblasti Balchašského jezera v Kazachstánu.
Za okupace se při skrývání v židovské nemocnici přes den zdržoval v márnici, kde mohl kdykoli předstírat, že je mrtvola a v noci pobýval na oddělení, kde rozmlouval s lékaři. Přežít mu pomohl i cestovatel Alberto Vojtěch Frič. Ale i když přežil vyvražďování Židů, neměl klid.
Po válce byl roku 1950 vyloučen ze Svazu spisovatelů jako trockista. Z jeho knih neprošla komunistickou cenzurou jen jedna: Život s hvězdou. O svém pobytu v sovětských nápravných zařízeních Weil nikdy nevyprávěl. Poslední rok mu byl přiznán invalidní důchod; zemřel na leukémii. – Byl členem Devětsilu a Bloku, ve 40. a 50. letech se s ním sblížil okruh literátů kolem Jiřího Koláře, působící mimo oficiální instituce a měřítka stalinistické kultury.
Jak pravil ve své fiktivní řeči nad jeho rakví Jan Vladislav: "A proto plačme, vážení přítomní. On sice odešel a neřekl nám nic, co si nese v té aktovce a koho to schovává pod tou rádiovkou a v tom zimáku, on sice odešel a nezavřel dveře, ale my tady pořád ještě jsme."
