6493 komentáře u knih
Roztomilé, úsměvné, a to je tak všechno. Zde se nic nemůže vyrovnat filmovému zpracování.
Po sto stranách končím. Oproti Krutému princi jsem v knize nenašla absolutně nic, co by mě zajímalo a donutilo překročit milník sta stran.
Geniální, hrůzné a boží! Na začátku jsem byla nadšená, po kapitole 21 jsem si musela dát den volna, na konci knihy se nemůžu dočkat dalšího dílu. Skvělá práce od Kuang.
Velice podařená kniha! Slovanská mytologie je neokoukaná a zábavná, v pojetí Šebové si ji zamilujete.
Postavy jsou propracované, děj příjemně ubíhá, styl psaní je svěží a celé mě to prostě bavilo.
Jen teda CooBoo výrazně podcenilo korekturu textu a někdy byly hrubky a překlepy jako pěst na oko.
Příjemné čtení, nic extra překvapivého, ani originálního, ale zabaví. V knize sledujete ob kapitolu vždy jedno z dvojčat a vlastně mě docela zklamala forma, jakou byla kniha pojatá. Když máte 2 autorky a 2 hlavní hrdinky, jak super by bylo napsat knihu v ich formě s tím, že by si každá autorka vybrala hrdinku, za kterou bude psát? Za mě unikátní a dost cool. Takhle je to sice zábavné, ale vzhledem k hajpu, který tahle kniha po releasu dostala, jsem čekala, že mě to vystřelí až na Mars, ale zůstala jsem přilepená na gauči.
Čtyři příběhy z mého milovaného světa Vélina Al Sorny mě nesmírně potěšily. Nečekejte žádný fan serving, ani jeden z příběhů se kolem Vélina netočí, ale díky Ryanovu skvělému stylu vám to vůbec vadit nebude. Jediné čeho lituju je moje nebohá paměť a fakt, že jsem s Ryanem začala už pár let zpátky, a tak pro mě i známá jména byla spíš matně povědomá. Ale to je můj problém, kniha byla skvělá.
O fous lepší než jednička, ale opět děsná kopírka SJM. Mám skoro pocit, jako by autorka nahrála Dvory a Trůn do OpenAI a dala command na přepsání ve zjednodušené formě a změnu jmen. Přesto se kniha četla neskutečně dobře a bavila mě.
Jen teda posledních asi 60 stran (?) bylo neskujtečně uspěchaných a tak nedotažených, že jsem musela zkontrolovat, jestli můj výtisk nemá slepené strany, nebo dokonce nechybí celé kapitoly.
Taaaaakže, určitě to bude top, když je vám 15, ale ve třiceti se rohlíkem opít nenechám a mnohem radši si přečtu originál od SJM, ne zjednodušenou kopírku.
Další okopčená Popelka, a to ne moc zdařile. Zasazení do série Bridgertonových je docela na sílu a kniha postrádá i tu trochu šarmu, kterou měly předchozí dva díly. Tímto s Bridgertonovými končím.
Příjemné a čtivé fantasy, které vás bude bavit hlavně v případě, že od toho neočekáváte nic víc, než fajn zábavu.
Je hodně vidět, že se autorka nechala inspirovat v jiných fantasy i klasických dílech, nenabízí tak nic nového, nicméně to na čtivosti příběhu neubírá. Výrazné podobnosti jsem našla třeba v Popelce, Dvorech od SJM, Krásce a zvířeti, Selekci a Grisha trilogii.
Nepůvodnost knihy mi tolik nevadí, jsou to všechno náměty, které mě baví, takže přimhouřím obě oči a jdu dál.
Co mě ale neuchvátilo byla hromada nevyužitých nápadů, dějových linek, rozvoje postav a místy pěkných nesmyslů, které knihu ponížili na průměrný počin.
Zabaví, ale pokud chcete být uchváceni, raději běžte v knihkupectví o regál dál.
***
Poznámka k českému překladu, dost hrůza, takové zneužití a zprznění slova potenciál ve všech podobách, to se nedělá!
Ztracení královna je autorovou prvotinou a je to hodně znát. Obdivuji jeho odvahu skočit hned do žánru fantasy, což je žánr s nejvíc náročnými čtenáři. My se rohlíkem opít nedáme.
Zasazení do dystopického světa je velmi povrchní a nedotažené, skoro jako by se autor nemohl rozhodnout, jestli chce psát fantasy v dystopickém světě, nebo dystopii ve fantasy světě.
Postavy příliš nestojí za řeč. I když jich je tam spousta, reálně se dá cokoli říct jen o hlavní hrdince. Ta je veskrze špatná, nemornální, krutá, brutální, hloupá, {{další negativní adjektiva}}. Jestli má nějakou dobrou vlastnost, pak je buď hodně, hodně, hodně hlubo ukrytá, nebo jsem ji prostě nenavnímala. Jednoduše s ní nemůžu sympatizovat, chápat ji, fandit jí a vlastně jsem radovala pokaždé, když se jí přihodilo něco zlého.
Toho zlého tam bylo dost. Krev tekla proudem, kosti se lámaly, kůže pálila. Jedno se "kůže na lýtku odřela až na kost", což je anatomicky velmi zajimavé, a fakt bych tu díru chtěla vidět. Co autor nezvládá v rámci rozvoje postav a příběhu, dohání naprosto nepotřebnou krutostí a brutalitou. Nechci na to moc vzpomínat, nicméně situace, kdy se v pohodě jedí lidi a dokonce si postavy udělají bezva kotletku z jednorožce (!) jsou za mě no go.
Nedostatečnost autorova umu se projevuje dost okatě i v případech, kdy se chce rychle posunout dál, ale neví jak na to. Takže pokaždé, kdy neví, co a jak, "hrdinka" (a) ztratí vědomí a někde se probudí, (b) zakopne a ztratí vědomí, nebo za (c), spadne do díry a ztratí vědomí. Schválně to zkuste počítat, nebo ještě lépe, dejte si panáka pokaždé, kdy se to stane. Užijete si príma zábavu.
Jako poslední bod chci zmínit absolutní nelogičnost vlastně celé knihy. Tady bych musela hodně spilerovat, tak jen řeknu, že jsem si při čtení připadala jako totální blbec, kterého se ze mě autor snažil udělat. Jistě nezáměrně, ale člověk nemusí být génius, aby ty hrozné přešlapy, díry a kraviny neviděl.
*
Jedna hvězda jako motivace pro autora psát dál. Třeba se časem vypíše na vyšší úroveň.
Závěr série Aurora byl zlatou třešničkou na dortu! Pokud jste do teď váhali s četbou, rozhodě už nečekejte a pusťte se do toho.
*****
Po tom jak skončila dvojka, jsem se fakt děsně bála úplně o všechny postavy v knize. Autoři jim napsali takové linky, že bych se vůbec nedivila, kdyby byli ve třetím dílu všichni mrtví. Ale jednotka 312 jede dál a k nim se přidává pár dalších nepravděpodobných hrdinů, aby konečně dotáhli do konce celu tu bizární jízdu.
Místy jsem měla chuť okusovat si nehty, brečet, křičet, trhat si vlasy. Je to celé neskutečně napínavé, nepředvídatelné, geniálně promyšlené a prostě a jednoduše krásné.
Duo Kaufman a Kristoff se do toho spolu opět pustili a po série Illuminae příchází s další sci-fi jízdou, která má prostě všechno. Skvělé postavy, originální příběh, napětí, emoce, vtip a tempo. Společná práce jim nejen svědčí, ale i chutná a já doufám, že tímhle nekončí a dočkáme se brzo další nálože toho, co nás baví a co chceme číst!
*****
Příběh partičky různorodých postav, kde je každá dost specifická a samostatně tak trochu ztracená v širém vesmíru, se dá dohromady a společně prožijí dobrodružství napříč galaxií. Celé je to svižné, díky bizárním momentům a charakterovým vlastnostem každé postavy vtipné a supr zábavné, ale zároveň to autoři posunuli na úroveň, kde nejsme jen na povrchu dění, ale dostáváme celou nálož emocí a komplexních momentů. Takže i náročnější čtenáři by měli být spoko.
Rozhodně alespoň u mě byl pocit po přečtení takový, že okamžitě potřebuju dvojku a mazala jsem do knihkupectví tak rychle, až se mi za patami kouřilo.
Feyre, teda Isobel... prostě holka, co ráda maluje a nemá ráda víly, potká Cardana, teda Havrana, prince, který je démonicky sexy a vlastně parchant s temnou maskou, a prožijí spolu dobrodružství, které je tak nějak zbytečné, zmatené, nedotažené a s místy hluchými jak poleno.
*****
Jak jsem se u Thornů rozplývala nad originálností, tady je tutová vykrádačka. Isobel je levná kopírka Feyre, stejně tak Havran je až nebezpečně podobný Cardanovi, něco má i z Tamlina a Rhyse. Víly, co neumí lhát a mají určité vizuální prvky, které nejsou ani lidské, ani typicky vílí (Krutý princ), žijí na různých dvorech, pojmenovaných podle ročních období (Dvory od SJM) a bojují (asi?) s Divokým honem (Zaklínač). Píšu asi, protože tahle část byla tak odfláklá a nesmyslná, že bych tomu na kloub nepřišla ani za boha.
*****
Pokud se knihu chystáte číst, připravte se na tuctové a umělé zápletky, neoriginální postavy, sáhodlouhé pobíhání po lesích, ale i fajn bojové scény se supr nepřáteli a trochu té dekadence. Takže dvě hvězdy a doufám, že autorka radši zamaká na pokráčku Vespertiny místo toho, aby plodila takový laciný kopírky.
Velice dobře podařená kniha, která doplňuje původní sérii.
V rámci jednoho příběhu sledujeme narození našich třech královen, střípky z jejich společného dětství a začátky života v nových rodinách. Autorka odkrývá několik zajímavých detailů, které nám v hlavě krásně zacvaknou dohromady s dějem hlavní série.
V druhém příběhu se dočteme o příběhu nechvalně proslulé jasnovidecké královny, o které se v sérii často hovoří spíš okrajově, a díky které jsoi všechny královny jasnovidky hned po porodu zabity.
Slibuji zábavné rychlo čtení!
Téma super skvělé a originální, mrazivé, hnusné a fuj tajksl. Za to ty 3*. Styl psaní autorky mi úplně nesedl a celkově to na mě bylo až moc metaforické, abstraktní, filosofické a tak dále. Běžně ale thrillery nečtu, tohle bude pravděpodobně to první, co jsem v rámci žánru přečetla, takže nejsem cílovka, proto nechci házet hejty na něco, co nemám dobře načtené.
Kanibalům zdar!
Pokud byste patřili k těm lidem, co neviděli Netflix adaptaci, asi by vás kniha zaujala trochu víc než mě. Seriál měl takovou atmosféru, že jsem měla husinu každou minutu každého dílu. Doufala jsem, že se toho dočkám i v knižní předloze, ale nestalo se. Kromě jedné krátké kapitoly, kdy jsem byla po hororové stránce alespoň trochu spoko, zbytek knihy byla jedna velká vyšumělá nuda.
Postavy byly až neuvěřitelně hloupé, dětinské, bez jakéhokoliv příběhu a obecně non-relatable. Dokonce i důvod, za kterým se tahle awkward parta potkala v Hill House, byl tak maximálně na pozvednutí obočí.
Taky nedostatek vysvětlení záhady Hill House mi chyběl a celou dobu jsem si připadala, jako bych se koukala na druhořadý sitcom.
2 hvězdy za paní domácí a tu jednu fajn hororovou pasáž.
Hned po dočtení jsem ohodnotila 5*. Teď s odstupem pár dní musím dát o jednu hvězdu méně.
Celá kniha se veze na vlně jednoho velkého reunion všech možných postav z Griša verse. To je bezva a jako celek to působí jako taková pěkná party na rozloučenou s celým tímhle fantasy světem. Ovšem je pravda, že oproti jedničce tu potkáváme až moc hluchých míst, která prostě jen vycpávájí celý dej, který je jinak v pořádku. Sledujeme Nikolaje, Zoju, Ninu, Temnyje, postavy ze Šuhanu a tak opět dostáváme rozmanitou nálož PoVs a příběhů. Dohromady je pěkně učesané a nic mi tam neschází, snad jen právě místy přebývají hluchá místa, kde se děj vleče jako já ráno z postele.
Překvapivě, ačkoli je kniha delší než první díl, některé závěry, vyústění a rozuzlení mi připadala až moc rychlá a přehnaně optimistická. A v neposlední řadě, taky poměrně předvídatelná. Což je škoda, jelikož jsem si u Nikolaje, stejně jako u Kaze, zvykla nic nepředvídat a pak se jen divit a být překvapená.
Solidní příběh a pokud už nikdy nic z Griša verse do ruky nedostaneme, tak i velmi solidní sbohem celému univerzu.
Nevím, jestli znátu tu šeptandu okolo JKR, že pozdější díly HP nepsala ona, nebo na ně měla minimálně pomocníka. Pravděbodobně je to blábol, ale hned jsem si na tuhle pomluvu vzpomněla, jakmile jsem dočetla Zjizveného krále.
Od Bardugo mám za sebou trilogii Griša, kterou jsem si dovolila dost ostře komentovat, duologii Šest vran, kterou naprosto zbožňuju, Lives of Saints a Trnitou řeč, obě knížky příběhů byly skvělé. Nevím čím to je, ale když porovnám trilogii Griša se zbytkem, je to jak kdyby Bardugo měla nějaký výpadek trvající celé tři díly a pak se zase dostala do formy na zbytek své tvorby. Naštěstí mě (více méně) tragická Griša neodradila a Zjizvený král tak pokračuje v krasojízdě neskutečně kvalitní literatury.
Kniha má stejné členění jako Šest vran, kapitoly na přeskáčku sledují osudy a PoV Nikolaje, Zoji a dalších (nechci nic prozradit), takže kniha krásně ubíhá, nenudíte se a vždycky se těšíte na další úhel pohledu a dramata.
Přemýšlela jsem, čím to, že mě Zjizvený král tolik chytnul. Myslím, že abyste mohli napsat opravdu úspěšnou knihu, potřebujete silného hlavního hrdinu, kterým Nikolaj bezpochyby je. Je zábavný, pohledný, mazaný jak liška, dokáže se vypořádat s každou situací a zároveň má i kupu problémů a sem tam nějakou tu chybičku. Ideální kombinace. Kdo z vás četl Šest vran, jistě mi dá za pravdu, že Kaz je úplně stejnou ideální kombinací (až na tu krásu asi) jako Nikolaj, a že i právě díky tomu Šest vran funguje. Stejně jako Zjizvený král.
Asi jsem se právě dostala do bodu uvědomění si, proč mi Griša tak vadila - nedostala jsem svoji ideální kombinaci (Temnyj by šel, ale genocida byla trochu přes čáru).
Takže pokud hledáte skvělé čtení na dvě odpoledne a máte přečtenou duologii Šest vran a trilogii Griša (bez toho to stopro nepůjde), tak si vemte do ruky tuhle knihu, určitě nebudete litovat!
Hrozně mě baví nápad pohádkových příběhů jako doplněk knižní série, potažmo fantasy světa. Byla jsem nadšená třeba z knihy pohádek ze série Krutý princ a Trnitá řeč byla taky velmi potěšující.
Bavilo mě rozdělení příběhů podle země, ze které pocházejí. Nabídne se nám tak krásné srovnání vprávění z Fjerdy, Ravky i dalších. Ne všechny příběhy zaslouží 5 hvězdiček, nicméně celý svazek je prostě paráda!
Každopádn nedoporučuju číst dětěm, pravděpodobně by je kromě nočních můr čekaly i psychické problémy a deprese :D
S tím, jak skončila jednička, jsem se na dvojku opravdu těšila - poznáme další postavy, které zamíchají dějem, Kestrel se dostane do prostředí, kde její mysl stratéga dostane pořádně zahulit a dočkáme se společenských a politických intrik ve větším měřítku.
A, světe div se, přesně to jsme dostali! Prostřední díly trilogií občas trpí "vycpávkovým" a "přípravných" syndromem - jsou zároveň neposradatalené, ale i tak trochu o ničem. Rutkoski ale dokázala napsat druhý díl tak, že kvalitou se naprosto s přehledem rovná prvnímu a ještě navíc přídává rozsáhlou pletichu, ke keré nám po cestě dává nenápadné indicie.
Celý příběh je tak velice napínavý, i když jde třeba jen o scénu, kde si Kestrel zkouší se švadlenou šaty, nebo hraje na klavír. Je to prostě skvělé čtení a já jsem nadšená.
Jediné, co moje nadšení kazí je fakt, že třetí díl nikdy nespatřil světlo světa vytištěný v češtine, budu tak muset oprášit čtečku a do knihovny si pak opatřit anglické paperbacky. Sice ještě nevím, zda nebudu ze zakončení ve třetím dílu zklamaná, ale zatím to jednozačně aspiruje na serii, ke které bych se kdykoli s chutí v vrátila.