666Jitka komentáře u knih
Pokus o sepsání vtipné a zábavné knihy o turistice a lezení po horách v Norsku mi přišel tak trochu neslaný nemastný. Pevně věřím, že autorovi této nevýživné rádoby humorné knihy jde přeci jenom mnohem lépe stand-up. Kniha by se podle mého názoru dala o polovinu zkrátit. Místy jsem se pousmála a s lecčím, co Are Kalvø popisuje jako nelogické a "proboha proč?" souhlasím, ale též mám pochopení pro lidi, kteří to vidí jinak. Jsem ráda, že jsem knihu poslouchala jako četbu na pokračování v radiu a nemusela jí číst, protože si nejsem jistá, jestli bych jí dočetla.
Myslím, že pokud je pro školáky četba povinná nebo doporučená, měla by odpovídat jejich věku a tudíž i jejich schopnosti přečíst knihu v jejím původním rozsahu. Zrovna E.A.Poe je mistrem popisu a jeho výjimečnost pramení obzvláště z jedinečné schopnosti rozpitvat detaily jak pocitové, tak popisné. Dokáže čtenáře neskutečně napínat a zároveň ho nenudit, než nechá příběh vyvrcholit a rozuzlí jej. Nemohu si pomoci, ale toto mi připadá jako velmi stručný výtah do čtenářského deníku, který nemá absolutně nic společného s Poeovo mistrovským stylem psaní. V podstatě Vám někdo během pěti minut bez jakékoliv umělecké invence prozradí o čem mistrovy detektivky jsou a pro to člověk přeci nečte. Čteme právě pro ten úžasný pocit z četby jako takové, z toho napětí a vzrušení z různých příběhů. Četla jsem již několik zkrácených verzí knih, ale toto mi přišlo osekané až přespříliš. Pochválit však musím pěkné ilustrace, které zabírají více než polovinu místa v této útloučké knížce.
Volné pokračování knihy Les nás tentokrát zavede nejenom na Šumavu. Autor nám představí různé typy nových hrdinů děsivého příběhu a připomene nám i ty, které již známe. Prastaré zlo si opět po 20 letech nachází cestu, jak se dostat mezi lidi a zařádit si. Měla jsem pocit, že v Boru se autor více pohybuje v osobních životech postav a že je tam více sexu na úkor linky s tajemnou entitou pobývající v šumavských lesích. Přišlo mi, že bylo vše tak nějak rychle odbyté, jako by toto děsivé zlo ani nebylo nijak zvlášť těžké porazit.
Můj velký oblíbenec Lubomír Lichý s velkou dávkou černého, místy až morbidního humoru, který mi rozhodně není cizí, rozhodně zaujal mou pozornost a v mých očích dokázal vykouzlit tanec čertovských plamínků.
Klasické dílo psané jako gotický román se mi líbilo. Autor řeší otázku čistoty ducha, tělesného chtíče a vnitřního utrpení hlavní postavy - neřestného mnicha, který podlehl touze a začal páchat jednu nepravost za druhou. Každý člověk občas řeší vnitřní boj, kdy ví, co je správné, ale nemůže si pomoci a udělá opak - prostě jsme jenom lidé.
Bylo příjemné přečíst si egyptské pověsti a dovědět se něco navíc z egyptské mytologie. Obdivuji období Starého Egypta a jsem ráda za každý další střípek, který k němu patří.
Tak to byla zase jízda !!! Hodně akční, člověk si ani na chvíli neoddychne, vše je v pohybu směřující k rozhodujícím bitvám, které rozhodnou o bytí či nebytí všeho živého i neživého, lidí, andělů, démonů i dalších entit. O existenci jsoucna světů Jahveho a Lucifera musí být neodkladně rozhodnuto. Tento díl série je hodný hlubšího zamyšlení nad životem a smrtí, tvořením a zkázou, nad tím, že věci nemusí být, tak jak by se na první pohled mohlo zdát.
Velmi pěkně napsaný cestopis Kryštofa Haranta, který velmi poutavě popisuje svou cestu do Itálie, Svaté země a Egypta. Autor má smysl pro detail, je velice dobrým pozorovatelem, dokazuje, že oplývá i smyslem pro humor, ale neméně tak i kritickým duchem. Škoda jen, že jeho život skončil po povstání na Bílé hoře na popravišti :-( Poslouchala jsem na radiu VLTAVA.
Útlá knížečka vypráví fiktivní příběh o E.A.Poeovi a už z toho důvodu, jsem si jí musela přečíst. Krátké vyprávění o básníkovi Poeovi, jeho vidině havrana a milostném vzplanutí je napsáno poeovským stylem a dobře se čte. Jako třešnička na dortu je na konci knihy autorčin sugestivní překlad nejznámější Poeovi básně Havran.
Myslím, že LINGEA je zárukou kvality, ať už se pustí do čehokoliv. Je pravda, že v dnešní době, kdy vládne internet už slovník málokdy otevřu, ale přesto musím říct, že je to nejlépe zpracovaný a nejobsáhlejší slovník jaký mám doma - a to jich nemám málo.
Tuto sérii prostě žeru. Stejně jako předchozí díly mě i tento díl nadchl. Příběh Lilith, malé Mazikeen a stvoření Stříbrného města nemá chybu. Zajímavý pro mne byl i osud Johna Baxtera a příchod ničitele Fenrise, se kterým se musí Lucifer vypořádat - opět skvělé propojení se severskou mytologií. Podle mého názoru ani tento díl nepostrádá šťávu a má potřebný náboj.
Moje první kniha od K.S. mě příjemně překvapila a dobře se mi četla - autorův styl psaní mi sedí. Soubor sedmi povídek, z nichž jsou některé protkané tajemnem, jiné strašidelné, další napínavé a všechny spojené s "temnými vodami".
(SPOILER) Poslední - čtvrtý díl série Písař se jako předešlé knihy odehrává ve starém Egyptě ve 14.století před Kristem. Tentokrát nás zápletka zavede do Abydosu - města boha Usira. Opět budeme svědky spiknutí, loupeží a vražd, které vzhledem k jeho postavení provází život hlavního hrdiny. Jako odpočinková kniha to vcelku šlo, ale zmiňovat se v této době o policii ? To snad ne !
Třetí díl série Písař pokračuje v podobném duchu jako předchozí díly. Tentokrát jsem navíc měla pocit jako by hlavní hrdina postrádal svůj důvtip, a že i přes svou vrozenou nadprůměrnou inteligenci, skočí do každé léčky, která se dala očekávat. Celkově byl děj dost předvídatelný a rozuzlení se opět odehrálo až moc rychle. Opět pokulhává korektura.
Kniha jako by byla takovým volným pokračováním Malýho města. Opět se jedná o příběhy několika lidí, kteří zrovna nepatří do "vyšších" vrstev naší společnosti a žijí svoje trpké životy ve finanční nouzi za podpory alkoholu a drog. Líbí se mi autorův syrový styl psaní o lidských osudech, které se v průběhu knihy prolínají, bez zbytečných příkras.
Dunwichská hrůza je velice poutavý, napínavý a strašidelný příběh. Jeden z mých Lovecraftovo velmi oblíbených. Toto vydání je opravdu velmi povedené - takto zpracovanými knihami s nádhernými ilustracemi si vždy ráda obohatím svou knihovnu ...
(SPOILER) Poslouchala jsem jako pro mě odpočinkovou četbu na pokračování na Čro. Takové neurazí ani nenadchne. Doposlouchala jsem knihu celou, ale rozhodně bych v jejím hodnocení nepoužívala slova jako fascinující tak, jak je to v anotaci. Takový trochu jiný milostný příběh, který nekončí jako v klasické červené knihovně. První velká láska, jež nedošla naplnění, kterou Giacomo Casanova vnímal jako zradu a zásadně ovlivnila jeho budoucí vztah k ženám.
Tato satirická novela mě opravdu velmi pobavila. Absurdní situace, která nastane, je velice vtipně napsaná a přitom je opět kritikou, tentokráte mezilidských vtahů a prázdného tlachání vydávaného za filozofické myšlenky.
Nedalo mi to a musela jsem si tuto knížku skvělých básní P.Z. po dvou měsících přečíst znovu ...
srdce z vosku
rozpálený žárem
kape
na papír
Chodovský historik Miloš Bělohlávek pro nás připravil další zajímavou publikaci, ve které vidíme změny a rozvoj města, ale bohužel také najdeme fotky krásných objektů, které byly zničeny v době socialismu, aby uvolnily místo obludným a nevkusným stavbám této doby.