7944 komentáře u knih
Autorovi Nealu Shustermanovi (Neal Shusterman) musím složit poklonu, klobouk si sejmout z hlavy a rukou ho sklonit až na dosah zemi. Geniální dílo. Vzhůru druhému dílu!
Bravurní! Kniha člověka lisuje přesně jako Hanťův lis lisuje balíky. Co víc si přát?!
K tomu, aby Stojednaletý stařík dohnal Stoletého staříka by bylo potřeba víc. Přesto brilantní absurdní humor Jonase Jonassona ani tuto knihu neminul. Hodnotím 79% stálo za to přečíst,... smích vás nemine.
Sophiina volba. Nesmysl doby, který ji vrhl v místo, z kterého nebylo úniku, ani ve chvílích, kdy byla už dávno pryč. Nesmazatelná stopa, nezhojitelná rána. Hvězdičky shazuji pro vyšší počet stran, kdy častěji než by bylo, podle mého názoru k užitku, autor opouštěl hlavní dějovou linii a příběh se pak zdál být dost zdlouhavým.
Doporučuji. Dle mého názoru se to, jak Arthur Schopenhauer popisuje svět, nedá nazvat pesimismem. Spíše se jedná o pohled racionální, je velmi racionálním. Ale proč by to mělo být špatně? Někdo se rád opíjí optimismem. A lidi se obecně rádi opíjí spolu. A pak ten, co odmítne a rozhodne se stát bokem a jen pozorovat, ten je pak pokládán za toho pesimistu, co nemá rád zábavu a vše vidí jen černě. To je otázka, pro kterou se každý musí rozhodnout sám. Doporučuji ještě jednou a dodávám, nebojte se, že by to na vás sneslo temný mrak, spíše vám to otevře oči.
Brilantní! Doporučuji bez rozvažování. Pán much je jakýmsi vybarveným, knižně vydaným příběhem stanfordského experimentu. Kde malí kluci projdou přeměnou v divochy, domorodce, kteří neznají své meze. Jakési davové šílenství. Avšak podobně jako v provedeném stanfordském experimentu nečekané, tak reálně zhotovitelné.
Mark Twain poutavě popsal životní peripetie Hucka Finna. Věřím, že číst v dětství mé nadšení z knihy by dosáhlo ještě mnohem výš a promítlo by se do dětských her. Jedná se o dětskou knihu ale styl psaní (angličtina) je svou vytříbeností a zároveň jednoduchostí bájný, vyžaduje četbu a nedovoluje přestávky.
Díky povaze knihy si myslím, že se nejedná o spoiler. Není zde děj, toto je jen jedním bodem, který mi utkvěl v mysli.
Jak autor v knize píše: „Hele, takhle to prostě funguje. Jednou ať chceš, či nechceš umřeš. Vím, že je to celkem jasné, ale rád bych ti to jenom připomenul v případě, že jsi zapomněl.
V krátkém čase mezi tím co je teď a tím, co bude máte jen omezený počet možností, (kdy mít něco u prdele) velmi omezený,... abych byl upřímný. Pokud hodláte řešit naprosto všechno a všechny aniž by to mělo smysl. Tak... budete v prdeli.“
Existuje důmyslné umění, jak mít všechno u prdele.
"The Subtle Art of Not Giving a F*ck" - v angličtině.
Má to co do sebe, doporučuji.
Tato knížečka má 90 stran, z toho ale mnohé jsou pouze nepopsanými listy, či pokryty obrázky stromových listů, květin. Je tedy v podstatě ideální na jednu cestu autobusem. Z místa A do místa B. Ne - li zpět. Je zde uvedena jednoduchá myšlenka, která však dovede mít silný dopad.
Betonové město, žádné podněty, dusno v rodinných vztazích a nekončící nuda. V protikladu vesnice, příroda, zábava, návštěvy u babičky. To se mi zdálo býti tím nejvýraznějším kontrastem a hlavním hybatelem událostí. Drogy člověka ovládnou a udusají hluboko pod zem. Fotky dětí kolem 13 až 21 let - nechutné. Popis způsobující znechucení je podán brilantně.
Sympatičtí gangsteři. Dvojsloví, jež k sobě obvykle neladí, ale po dočtení se mi právě ono zdá býti nejvýstižnější k charakteristice. Znamenitě vykreslené postavy. Vkládané příběhy do děje tu a tam sice nepatrně odbíhají a tvoří jakési vedlejší postranní příběhy, ale i tak se stránky téměř samy otáčejí. Kniha má spád a náramný konec.
Tato kniha u mne vzbuzuje rozporuplné pocity. Jednak vysoké pětihvězdičkové hodnocení je zarážející. Že tento příběh zvedne takovou nadšenost mně překvapilo. A naopak to, že mne nijak nepohltil. Nepodařilo se mi začíst, ani nijak vcítit do postav, jako by bylo vše nějak moc plytké. Zřejmě to není můj šálek kávy.
Tolkien sice sám nevěřil, že život autora může nějak prozradit, posoudit jeho dílo.
Ale podle mého je takto vskutku snadné alespoň podnítit četbu.
Znám Hobita, který mě provázel dětstvím, tedy má pro mne význačný význam.
Zatímco s Pánem prstenů jsem se zatím nesetkala. Nyní jsem však plná nedočkavosti až do těchto tří knih nahlédnu a seznámím se se vším co J. R. R. Tolkien svým bezmezným puntičkářstvím a ohromnými znalostmi stvořil.
...však nad černou slepotou veselá lampa visí,
to není veselá lampa, - to jsou oči čísi,
to jsou oči tvoje, jež celému světu se daly,
aby tak nejjasněji viděly a nikdy neumíraly...
Kéž by nebyla povinnou četbou, ale jen knihou básní náhodně vytaženou z police s knihami.